Dobrý den, i když se hyperaktivita jako taková nedá ještě u novorozence, nebo velmi malého dítěte diagnostikovat, tak její znaky většinou bývají patrné v chování a projevech dítěte většinou již v tomto útlém věku. Hyperaktivní miminka bývají často dráždivější, plačtivější, mají problém se zklidněním, se spánkem, také vývoj dítěte často neprobíhá zcela plynule, objevuje se například přeskočení některých přirozených vývojových fází, v chování a vývoji dítěte jsou patrné výkyvy. Pokud byla vaše dcera hodné a pohodové miminko a batole, které dobře jedlo a spalo, pak není příliš pravděpodobné, že by se u ní náhle "objevila" či vznikla hyperaktivita. Změna v jejím chování pravděpodobně souvisí s jejím vývojovým obdobím, s příchodem období vzdoru, kdy se dítě snaží prosadit svoji rodící se osobnost a upozorňuje na sebe. Takové chování je v tomto období naprosto přirozené a normální, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu (i když pro rodiče je toto období často náročné). Příchod sourozence zastihl Vaši dcerku právě v tomto období a protože narození dalšího dítěte přináší významnou změnu v zaběhnutém rytmu celé rodiny i staršího dítěte, je reakce na příchod sourozence také zcela přirozená a projevy období vzdoru se příchodem sourozence mohly ještě prohloubit, může se projevovat i žárlivost. Přistupujte tedy k dceři klidně, laskavě, pokračujte v jejím zapojování do péče o sourozence, vysvětlujte jí, proč se s miminkem některé činnosti dělají, povídejte si s ní. Všechny společné činnosti by se však neměly točit kolem péče o mladšího sourozence, věnujte se dcerce také samostatně, vhodné je trávit čas společnou hrou, zaměstnejte ji, aby vybila přebytečnou energii, malé děti rády pomáhají při běžných denních činnostech v domácnosti, mají rády pohybové a rozvíjející aktivity, zvážit můžete i nějaký vhodný kroužek a také mateřskou školku, pokud tam dcera ještě nechodí. Dbejte také na to, že si vyhradíte čas pouze na dceru a někam s ní třeba půjdete (návštěva dětského představení, zoo, společné chození například do cvičení pro matky s dětmi apod.). Do hlídání mladšího sourozence v těchto chvílích zapojte tatínka, nebo někoho dalšího z rodiny. Společně strávené chvíle, kdy Vás má dcera výhradně pro sebe a nemusí se o Vaši péči a pozornost dělit se sourozencem jsou pro ni velmi důležité, obdobně se alespoň někdy samostatně věnujte také mladšímu dítěti. Vývojové období vzdoru odezní samo, tak jak přišlo, důležité je, jak je přečkáte a zvládnete, ve výchově je potřeba hodně trpělivosti, lásky i důslednosti. S pozdravem

Dobrý den, období separační úzkosti je znakem normálního vývoje kojence resp. batolete, probíhá většinou v období od době od 7 do 18 měsíce věku, kdy se formuje vztah k dítěte k matce a dítě se obává odloučení od ní. S tímto obdobím mohou souviset i poruchy spánku, rozvoj různých strachů, jako strach ze tmy, strach zůstat samotné v místnosti. Doporučuje se klidný a citlivý přístup, dítě pochovat, obejmout, pohladit, ujistit o přítomnosti matky, uklidnit, případně přechodně ponechat usnout v přítomnosti rodičů. Období by mělo odeznít v řádu několika týdnů či měsíců, pokud by potíže přetrvávaly, pak je dobré vyhledat odborníka, aby se předešlo rozvoji možné úzkostné poruchy či jiných potíží. Zdravím 

Podobný dotaz již psycholožka, paní Mgr. Matoušková odpovídala, přikládáme tedy odkaz: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/psycholog-radi/negativni-chovani-ditete-k-otci#odmitani.

Dobrý den, potíže dcerky mohou, ale nemusejí být psychosomatického původu, pokud by se prokázal psychosomatický původ, pak by je bylo potřeba řešit ve spolupráci s dětským klinickým psychologem. Než však zahájíte případnou psychoterapeutickou péči, pak je potřeba vyloučit organický podklad popisovaných potíží s odcházením stolice. Doporučuji Vám proto se nejdříve poradit s Vaší ošetřující dětskou lékařkou. Dohodněte si s ní raději konzultaci nejprve sama, popište jí co nejpodrobněji dceřiny potíže, ať s nimi pak dcera není tak přímo konfrontována. Paní doktorka jistě doporučí a vysvětlí Vám potřebná vyšetření. Doma přistupujte k dcerce klidně, neupozorňujte na potíže, netrestejte ji, doptejte se jí častěji, jestli nepotřebuje na toaletu, nechte ji chodit na nočník, když na záchod se bojí. Ve stejném smyslu se citlivě (ne před dcerou) dohodněte i s kamarádkami, které ji budou případně hlídat, nejlépe aby jí daly někam do ústraní nočník, ukázaly jí ho s instrukcí, že na něj může kdykoliv sama jít a vykonat svou potřebu, že se na ni proto nikdo nebude zlobit, že nemusí ani nikomu nic říkat a ani se nemusí stydět. Přistupujte k ní citlivě, nestresujte ji v souvislosti s něčím, co určitě nedělá schválně a nemůže ovlivnit, respektujte její intimitu, také její stud je přirozený. Pokud se stane nehoda, nezlobte se na ni a věcně, bez negativních emocí jí veďte k tomu, jak odstranit následky, společně sundejte potřísněné oblečení, je pochopitelné, že je pokakané oblečení dceři nepříjemné a hnusí se jí (Vám zřejmě také), takže ji nenuťte k tomu, aby se ho musela dotýkat, s vysvlékáním jí pomožte, obsah odstraňte do toalety a kalhotky ať sama dá vyprat. Předpokládám, že prádlo perete nejspíše v pračce a nikoliv ručně, pak bude stačit, když dá dcera s Vámi kalhotky do pračky. Netrestejte ji, nevzbuzujte v ní pocit provinění, potlačte své emoce. Dcera vás zcela jistě neignoruje, ale neví jak má reagovat, má z vašich reakcí a rozčilení strach, který ji ve výsledku spíše ochromuje a vede k zamlčování problému a problém neřeší. Pokud se vyloučí organická (zdravotní) příčina dívčiných potíží, pak bych doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa a situaci řešit pod jeho odborným vedením. Zdravím 

Dobrý den, vaše děťátko pravděpodobně opravdu reaguje vámi popsanými projevy na změny denního režimu. Dodržování režimu je pro miminko důležité a je dobré a jak i píšete mnohem pro rodiče i děťátko pohodlnější, dodržovat určité zaběhnuté rituály, ze kterých dítě čerpá pocit jistoty a bezpečí a které usnadňují jeho vývoj a výchovu. Pokud dojde k narušení rituálů a režimu, může se to projevit nervozitou a neklidem dítěte. Řešením však není uzavření se doma bez kontaktu s přáteli a příbuznými, je to součást života, na kterou si dítě postupně zvykne. Při těchto vybočeních se snažte co nejvíce dodržovat aktivity, na které je dítě zvyklé, neměňte obvyklé rituály, zejména týkající se ukládání, krmení či kojení.

Pokud jste doma zvyklá holčičku krmit a uspávat o samotě, pak by bylo dobré požádat o chvilku soukromí při těchto činnostech i u příbuzných či přátel. Řiďte se svou rodičovskou intuicí, je poznat, že jste vnímavá a pozorná maminka, přesto se některým projevům v chování dítěte po narušení denního režimu asi nevyhnete. Počítejte proto s nimi, věnujte holčičce pozornost, dokud se zase nezklidní, snažte se vypozorovat, co ji nejvíce zneklidňuje a vyhnout se tomu (například příliš mnoho chování od ostatních, příliš mnoho podnětů, kterými je zahlcena). Zkuste holčičku v době bělosti, pokud je v cizím prostředí a nepláče, ponechat více v klidu, zpracovává totiž podněty z okolního neznámého prostředí, ve kterém se snaží zorientovat a je možné, že pokud se s ní snažíte komunikovat na stejné úrovni jako obvykle doma, může to být pro ni příliš. Nechte jí proto čas se adaptovat, postupujte pozvolna, chovejte se klidně. Velkých vybočení z denního rytmu se vyvarujte. Některé děti jsou na změny citlivější, některé se zklidní dříve, jiným to trvá déle, záleží také na typu a citlivosti jejich nervové soustavy, poskytněte proto dceři dostatek času a klidu a dostatek kontaktu s vámi, pokud jej potřebuje, pochovejte ji, pohlaďte, klidně na ni mluvte. Zdravím

Dobrý den vašemu dotazu zcela přesně nerozumím, píšete, že syn odmítá chodit na nočník i na záchod s redukcí a chce plínky, ale posléze zase píšete, že na nočník chodit umí perfektně a nikdy se nevyčůral vedle. Vyvozuji z toho, že se jeho potíže pravděpodobně týkají stolice, že čůrání na nočník zvládá. S vyměšováním spojeným se stolicí u dětí bývají často spojené různé psychosomatické potíže, proto pokud syn potřebuje na vyprázdnění zatím ještě plenku, pak mu ji dejte. Mohlo by se stát, že mu odmítáním pleny přivodíte psychogenní zácpu, začne stolici zadržovat a způsobíte si tím i jemu mnohem větší problém než to, že syn v necelých třech letech kaká do plenky. Takže pokud si syn řekne, tak mu plenu dejte a nechte ho do ní vyprázdnit, nějakou dobu ho nechte v klidu, netlačte na něj s nácvikem kakání na záchod ani na nočník, vždyť chlapec musí zažívat velký stres, když má potřebu a všemožně se snaží získat plenu, aby ji mohl vykonat. Je možné, že syn se zklidní a sám postupně bude chtít zkusit jít na záchod nebo na nočník, pokud ne, tak mu to třeba po 14 dnech navrhněte vy, velmi oceňte i každý jeho pokus a snahu o to jít na toaletu (sednutí si na záchod/nočník, zatlačení), i když se výsledek nemusí hned dostavit. Pokud se pak dostaví úspěch, tak jej velmi oceňte, odměňte. Vývoj každého dítěte je individuální a je potřeba poskytnout mu pouze dostatek času. Kdyby potíže přetrvávaly dlouhodobě, pak se zkuste poradit s vaší dětskou lékařkou třeba při pravidelné tříleté prohlídce. Zdravím

Dobrý den, doporučila bych Vám se synkem vyhledat dětského psychiatra a realizovat u něj konzultaci, případně vyšetření. Psychiatrovi pečlivě popište projevy Vašeho dítěte, zejména jeho sklony k agresivitě a v jakých situacích se objevují. Pokud má chlapec již sedm let, pak má zřejmě odklad školní docházky a bude muset v příštím školním roce zahájit docházku do školy. Proto bych Vám také vzhledem k Vámi u syna popisovaným projevům doporučila komplexní pedagogicko psychologické vyšetření v pedagogicko psychologické poradně. Vyšetření by mělo být zaměřené na zjištění školní připravenosti chlapce, abyste věděli, co ještě případně procvičovat a také na zjištění úrovně jeho rozumových schopností, včetně posouzení jeho zralosti a vyspělosti emocionální a sociální a také na případná nastavení vzdělávacích doporučení a podpory. O doporučená vyšetření požádejte co nejdříve, protože čekací doby dětských psychiatrů i pedagogicko psychologické poradny jsou poměrně dlouhé. S pozdravem 

Dobrý den, cucání prstíků souvisí se sáním a je u kojenců a batolat normální, podle některých údajů se objevuje až u 80 % dětí. Prstík je pro dítě snadno dostupný, dosažitelný, nikam se neztratí, nespadne. Děti ho mohou cucat, když se chtějí uklidnit, nudí se, sání samotné jim přináší příjemné pocity.  Většina dětí s cucáním prstíků sama přestane ještě v batolecím či předškolním věku. Násilné odnaučování by mohlo vést k neurotizaci dítěte. Můžete však zkusit vysledovat situace, kdy si dcera prstíky cucá, můžete jí zkusit nabídnout nějakou alternativu, jako hračku, plenku, případně ji zabavit něčím jiným. Před spaním ji můžete třeba několikrát pohladit, položit jí vaši ruku na tvářičku, ukonejšit ji. Dudlík jí nevnucujte, když jej odmítá. 

Dobrý den, večerní pláč miminka může být způsoben mnoha faktory, případně jejich kombinací. Může to být množství podnětů, které miminko přes den zažilo a potřebuje je zpracovat, narušení denního režimu a rytmu, spánkový režim dítěte přes den (například příliš mnoho denního spánku, který již děťátko v některém z období vývoje nepotřebuje), důležitý vliv může mít také nervozita maminky z pláče dítěte před usnutím. Snažte se proto dodržovat jednoduché spánkové rituály, které si s vaším dítětem zavedete a které vám i jemu budou vyhovovat také ze zdravotních důvodů (pokud vás bolí záda, pak určitě večerní nošení v náručí není vhodným rituálem a také není nutné). Dávejte pozor, abyste večerní uspávací rituály stále neměnila a nestřídala, podle různých "zaručených" rad kamarádek či známých. Zvolte prostě jeden rituál a u toho vytrvejte, než se miminko zklidní a naučí se předvídat, co bude následovat, může to trvat třeba týden, nebo i déle, po tuto dobu je potřeba zachovat klid, trpělivost a vytrvat. Miminkům k usnutí často výborně pomáhají fyzické doteky například se osvědčuje hlazení čelíčka, kolem očiček, či hlazení po hlavičce, některé maminky si chválí masáž chodidel dítěte, která ho uklidňuje. Důležité je také vaše chování při uspávání dítěte, jste-li nervózní a nejistá, pak to vaše miminko z vás vycítí a také znervózní a znejistí a reaguje pláčem a neklidem. Soustřeďte se na svůj dech, dýchejte klidně, hluboce, jako při spánku, mluvte na děťátko tichým a klidným hlasem, některým miminkům pomáhá stejná večerní písnička - ukolébavka. Pokud chcete miminko naučit spávat v jeho postýlce, pak jej do neberte do vaší postele, ale hlaďte a konejšete jej v jeho postýlce. Pokud vám spaní vašeho dítěte ve vaší posteli nevadí a vezmete si ho tam, pak to také neměňte a snažte se, aby dítě usínalo vždycky stejně, ne pokaždé jinak a jinde. Můžete zkusit také mírně regulovat denní spánkový režim vašeho dítěte, snažte se mu naslouchat, pozorovat ho, kdy se zklidňuje a dodržovat jeho denní rytmus. Zachovejte hlavně klid a trpělivost, výsledky se určitě dostaví v podobě zklidnění a lepšího usínání vaší holčičky. Zdravím

Dobrý den, ve vašem dotazu popisujete typické projevy období vzdoru, které spadají do vývojového období, ve kterém se vaše holčička právě nachází. Jedná se o znak zdravého vývojového pokroku, který je v tomto období naprosto normální, není to signál vaší výchovné chyby, ani toho, že by bylo něco v rodině v nepořádku. Mnoho informací o tomto období je možné najít v odborné literatuře o vývoji dítěte, ale také přímo na stránkách internetového portálu Babyonline, kam jste vložila svůj dotaz, pro jistotu vkládám odkaz: https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/obdobi-vzdoru.  Najdete zde nejen vysvětlení, proč se toto období objevuje, ale také cenné rady, jak k dítěti v tomto období přistupovat, jak jej zvládat výchovně. Zdravím

Dobrý den, na základě vašeho popisu mám velmi málo informací, abych vám mohla nějak kvalifikovaně poradit, jak se synem pracovat a co může být příčinou jeho chování. Dotaz je nadepsaný Lhaní, ale nic o něm pak v dotazu prakticky nepíšete. Doporučila bych vám proto kontaktovat se synkem odborníka k osobní konzultaci, aby se vás mohl vyptat na všechny potřebné údaje, udělat si ucelenější obraz a odborně vám pak pomoci a poradit. Vhodný by byl například dětský klinický psycholog, kteří zdarma poskytují své služby při zdravotnických zařízeních např. poliklinikách, nebo je možné kontaktovat pedagogicko - psychologickou poradnu. Zdravím

Dobrý den, se synkem bych vám určitě doporučila kontaktovat co nejdříve odborníky, může to být dětský klinický psycholog, ale lépe bych vám doporučila kontaktovat dětského psychiatra. Popisované projevy chování vašeho dítěte skutečně vykazují znaky možného rozvoje poruch z okruhu autistického spektra (Dětský autismus, Aspergerův syndrom). Více vám takto po mailu pomoci nemohu a také tuto diagnózu musí stanovit odborník. Doporučila bych vám návštěvu u odborníka neodkládat, v případě potvrzení diagnózy je potřeba s chlapcem začít odborně pracovat a pomoci mu bezproblémově se včlenit do společnosti. Informováni a  poučeni, jak s chlapcem pracovat, by také měli všichni vychovatelé, kteří s ním budou přicházet do kontaktu, aby nedocházelo k neurotizaci dítěte. Řešit situaci až po nástupu dítěte do kolektivního zařízení (od příštího školního roku se mj. zavádí povinný předškolní rok vzdělávání), až narazí na potíže s jídlem, v kolektivu, či jiné, by bylo velmi nezodpovědné především vzhledem k synkovi. Syn si zároveň potřebuje začít zvykat na pobyt v kolektivu ostatních dětí v prostředí mateřské školy, není dobré jej nechávat doma. Pro děti s diagnostikovanými poruchami autistického spektra existují také specializovaná centra a zařízení. kde se jim dostane odborné péče. Odborníci vám také poradí, jak k chlapci přistupovat doma, aby se správně rozvíjel. Zdravím

Dobrý den, noční enuréza je problémem, který trápí mnoho dětí. V Evropě je noční pomočování u dítěte považováno za normální do pěti let věku, v USA jsou tyto hranice širší a hovoří se dokonce až o sedmi letech věku dítěte, kdy se vyvíjí jeho nervová soustava. Stav vašeho synka konzultujte a řešte ve spolupráci s dětskou lékařkou, po vyloučení možné organické příčiny a potvrzení psychického rázu potíží, bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa a situaci řešit ve spolupráci s ním. Rozhodnutí, zda poslat dítě, které se pomočuje na školu v přírodě,  je na rodičích, není na to žádný správný jednoduchý návod či recept. Vycházejte z toho, že vašeho chlapce znáte nejlépe, víte na co jak reaguje, zda si přeje jet na školu v přírodě, nebo ne. Konzultujte tuto situaci s lékařkou, s učitelkami ve škole, jejichž spolupráce je velmi důležitá. V nabídce obchodů se také nacházejí speciální plenkové kalhotky, které jsou určeny k zachycení moči v případě nehody. Bylo by třeba možné pro příležitost účasti na ŠVP tyto kalhotky použít a tím se vyhnout potížím s mokrou postelí a pyžamkem a tím i možným posmíváním. S pozdravem

Dobrý den, schopnost udržování tělesné čistoty během noci souvisí se zralostí nervové soustavy dítěte. Každé dítě vyzrává individuálně, každé dítě je jiné a každé potřebuje různě dlouhou dobu, než čistotu zvládne dodržovat. V Evropě se za normální považuje výskyt nočního pomočování do pěti let věku dítěte, kdy jeho nervová soustava fyziologicky dozrává. Pokud zvažujete nějaká režimová opatření (jako omezení tekutin, buzení dcery na močení během noci apod.), tak bych vám je určitě doporučila konzultovat s ošetřujícím pediatrem. Začněte nejdříve s nácvikem nepomočování během pobytu venku, můžete zkusit natrénovat čůrání na travičku, na kanálek, aby se dcerka nebála jít ven bez plenky. Potom přejděte k nácviku udržování čistoty během odpoledního spánku, s tímto nácvikem je vhodné začít, pokud se odpoledne objeví u dcery suchá plena. Teprve po zvládnutí odpoledního pomočování přejděte k pomočování nočnímu. Pokud se dcerka bude pomočovat jen v noci a ne odpoledne, tak není důvod, aby nedocházela do školky, naopak děti v tomto věku kontakt s vrstevníky potřebují a je důležitý pro další rozvoj jejich sociálních vztahů a kontaktů. V dnešní době, kdy se připravuje docházka do MŠ u dvouletých dětí, by ale ani nemělo být problémem dohodnout si ve školce použití pleny na odpolední spánek. Zdravím

Dobrý den,

střídavá péče je komplikovaná záležitost a bez dobré znalosti problematiky se takto na dálku radit nedá. Dítě potřebuje ve výchově i v životě oba rodiče a jejich rozchod je jednou z nejhorších situací, které jej mohou potkat. Rozvod nebo rozchod je vždy ztrátový pro všechny strany, i když v některých situacích může být tím nejlepším, nebo dokonce jediným řešením. Motivaci vašeho manžela nelze také jen tak jednoduše posoudit, také vývoj vztahu otce k dítěti je obvykle odlišný od vývoje vztahu k matce. Reakce dcery na aktuální situaci je přirozená, přišla o velkou část své jistoty - zázemí, se svými rodiči se setkává odděleně, místo společně, také jejich chování k ní či jejich výchovný přístup může být odlišný. Proto se vám vrací od otce "rozhozená" a doma vyhledává vaši přítomnost a její strach a obavy, že o vás přijde, jsou z jejího pohledu opodstatněné, je také přirozené, že nechce chodit do školky a odloučit se od vás. Dalším faktorem v jejím neposlouchání však kromě rodinné situace může být i její vývojové období vzdoru, kdy jsou takové projevy normální. Snažte se o co nejvíce klidný, citlivý a trpělivý přístup, s manželem co nejvíce ohledně dcery komunikujte, domlouvejte se na výchovném přístupu, který by měl být co  jednotný, případné spory, či konflikty neřešte před dcerou, ta by se měla dozvědět vždy až pouze výsledek vaší domluvy. Snažte se v maximální možné míře dodržovat domluvy a běžné denní rituály, na které je vaše dcera zvyklá, poskytněte dceři čas k přivyknutí na novou náročnou situaci. Vaše argumenty a popis chování dcerky je spíše potřeba říci u soudu, případně sociální pracovnici, která by měla postupovat v zájmu dítěte a hájit jej. Na soudu také je, aby posoudil a případně pomocí soudně znaleckých posudků rozhodl, co ve vaší situaci bude pro vás všechny nejlepším řešením. Ve hře je také vztah dítěte k otci, jak se doposud formuje, jak dítě zvládá pobyt u něj a také to, jak spolu vy jako rodiče dokážete po rozvodu komunikovat. V případě, že komunikace probíhá mezi rodiči bez potíží, pak je určitě větší šance na zdárný průběh střídavé péče a tím i profit z ní pro všechny zúčastněné strany. Dobré by ve vašem případě možná bylo vyhledat mediační službu, kterou poskytují například poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, kde jsou odborníci, kteří se vám budou věnovat a pomohou vám dojít k dohodě. Zdravím

Dobrý den, u vašich dětí jde pravděpodobně opravdu o projevy náklonnosti, které v jejich věku neumí dát najevo jiným způsobem a reagují tělesně, jak je jim vlastní. Děti je potřeba postupně učit společensky přijatelnému chování adekvátně jejich věku. Můžete například vztí vašeho chlapce, přijít k holčičce zepředu (sám si zřejmě netroufá), zkusit pojmenovat jeho pocity např. "líbí se ti holčička? zastavit nežádoucí chování a dát mu návod na to, jak se má zachovat: "nemůžeš si na ni ale lehat, pojď, uděláme jí společně malá, můžeš se na ni usmát, zamávat jí, dáme jí hračku...." Přesto je možné, že emoce dětí budou tak silné, že se navzájem budou snažit zalehnout, pokud to pro holčičku není problém a například nepláče, pak se můžete tomuto projevu lásky společně i s kamarádkou zasmát. Postupně, jak se syn bude vyvíjet tyto projevy ustoupí a nahradí je vyspělejší chování podle věku dítěte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, agresívní tendence v chování vašeho syna pravděpodobně souvisí s jeho formující se povahou, výbušnější osobností spolu s nezralostí jeho psychiky, kdy neumí své emoce a afekty ještě dobře  zvládat. Omlouváním jeho chování, ať už za ním stojí jakékoliv důvody, však svému synovi nepomáháte naopak. V zájmu vašeho dítěte je společensky přijatelné chování, jinak v životě bude v každém kolektivu narážet na potíže a bude vylučován, protože agresi žádné lidské společenství nebude akceptovat a tolerovat. Proto je potřeba synovo chování začít řešit a nikoliv omlouvat různými důvody, nejlépe je vzniku potíží předcházet. Ohledně jeho docházky do kolektivních sportů může být chlapec na takovou aktivitu, která od něj vyžaduje určitou disciplínu, sebeovládání, spolupráci, případně schopnost počkat, než na něj přijde řada, být ještě nezralý a nepřipravený. Chcete tedy od něj jednoduše v jeho věku příliš, něco, co není schopen splnit, i když se snaží, i když mu vše před každým tréninkem opakujete. Můžete mu poskytnout oddechový čas, věnovat se s ním zatím různým sportovním aktivitám společně a do kolektivního sportu jej zařadit až třeba za půl roku, nebo pro syna zvolit sportovní aktivity individuální. Každé dítě zraje individuálně, některé děti na kolektivní aktivitu v pěti letech zralé jsou, některé prostě ještě ne. Chlapce je potřeba také učit pracovat s vlastními emocemi, vést ho k jejich uvědomění a ke konstruktivní formě potlačení hněvu. Zlost, hněv, vztek jsou přirozené lidské emoce, které jsou v životě v určité míře potřebné, dokážou naříklad člověka hnát kupředu, umožní mu prosadit se ve společnosti. Důležité však je naučit se je ventilovat konstruktivním způsobem, někomu pomáhají sportovní aktivity, fyzická práce (syn může dostávat určité své drobné úkoly, plnit drobné povinnosti apod.), malé děti mohou k uvolnění afektu využít třeba možnost bouchnout si do polštáře, do boxovacího pytle, trhat nebo mačkat papír.... Zkuste se synem společně najít, co by mu vyhovovalo, když se nebude moci ovládnout. Ohledně výchovného přístupu je dobré volit přístup s jasně nastavenými pravidly, trvat na jejich dodržování, nepřipouštět diskuse a zpochybňobání pravidel. Dobré je nastavit systém odměn a pozitivně motivovat i dílčí úspěchy, tendenci syna vyhovět směrem k požadovanému chování. Systém pravidel a odměn za jejich splnění si také můžete sestavit se synem, může na něm aktivně spolupracovat. Důležité však je z nastavených pravidel neustupovat, jinak systém ztratí smysl a nebude efektivní. Na dodržování požadovaných výchovných zásad by se měly dohodnout a podílet nejlépe všichni dospělí, kteří do výchovy syna zasahují. Tresty do výchovného systému patří také, je však potřeba je také jasně stanovit, chlapci by případný trest měl být vysvětlen a měl by jej být schopen akceptovat jako spravedlivý. Tresty samozřejmě nemusí být fyzické, ty ve výchově není třeba používat. V případě výskytu nežádoucího chování chlapce je potřeba postupovat věcně, zaměřit se na řešení problému, ne například na dokazování, kdo co způsobil, vysvětlování, zdůvodňování, omlouvání. K "vyřešeným" prohřeškům se již nevracet, netrestat dítě za jeden prohřešek opakovaně několikrát. Výborně jsou výchovné zásady popsány v knize " Co dělat, aby se vaše děti správně chovaly"; Sal Severe; nakladatelství Portál. Pokud by potíže u syna neustupovaly, případně se prohlubovaly, doporučuji konzultaci výchovných přístupů a chování dítěte v Pedagogicko - psychologické poradně, kterou lze vzhledem k věku syna spojit případně i s vyšetřením jeho školní zralosti. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Ohledně sousedských vztahů bude lépe obrátit se na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, které by měly fungovat v každém okresním městě. Odborníci této poradny mohou například zprostředkovat mediační setkání na neutrální půdě, vedoucí k nalezení řešení. V podobných případech jako ten váš, je však často nakonec posledním a jediným řešením odstěhovat se. Přeci nebudou vaše děti, které se chovají naprosto standardně, spíš bych řekla nadstandardně klidně, doplácet donekonečna na nerudné a nesnášenlivé sousedy. Více vám s touto problematikou nemohu aktuálně pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, potíže vašeho syna plynou zřejmě z vysoké horečky, která u něj způsobila pravděpodobně blouznivý stav. Potíže bych neprodleně konzultovala s ošetřujícím lékařem dítěte - pediatrem, aby se vhodným nastavením léčby předešlo případnému rozvoji dalších komplikací vysoké teploty například vzniku febrilních křečí. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, nemám informace o jaký tip očkování se u vaší dcery jednalo, je vždy dobré se na možnou reakci či vedlejší účinky očkování zeptat ošetřujícího lékaře vašeho dítěte a stejně tak se poradit, jak k dítěti po očkování přistupovat, kdy je vhodná nějaká tělesná aktivita tipu plavání apod. Asi není dvouleté dítě, které by se nechalo očkovat dobrovolně bez pláče a bez nutnosti držení rodiči, důležitost očkování není dítě schopné v tomto věku pochopit, i když se mu to rodič snaží vysvětlit. Po některém tipu očkování bývá výrazná bolestivá reakce (např. tetanus), kdy dítě bolí celá noha, může odmítat chodit, chce se nosit a je to naprosto normální reakce. Důležité je přistupovat k dceři citlivě, s porozuměním pro její bolest, rozhodně ji za projevy strachu a úzkosti netrestat, ale naopak jí poskytnout maximální možnou podporu a pochopení, pochovat, uklidnit, místo oblékání kalhotek přes bolestivé místo je možné holčičku pouze dobře přikrýt atd. Případný trest by mohl úzkost dítěte jen prohloubit a do budoucna dceři psychické potíže způsobit. Chování vaší dcery není svévolné a úmyslné, ale reaguje pouze na přestálou nepříjemnou situaci. Paměťové schopnosti dvouletého dítěte se rychle vyvíjejí, přesto však v řádu několika dnů nejvíce týdnů na nepříjemný zážitek zapomene. Je možné, že utržení lepítka od plenky dceři očkování připomnělo a očekávala opět bolest s očkováním spojenou, je proto potřeba se vrátit k uklidňujícímu a trpělivému chování, co nejcitlivěji dceru obléknout, utišit. V případě, že by potíže přetrvávaly bych doporučila konzultaci výchovného přístupu k citlivému dítěti u dětského klinického psychologa. 

Dobrý den, doporučila bych vám konzultovat potíže s výchovným přístupem k dceři při osobní konzultaci nejlépe u dětského klinického psychologa. Ideální samozřejmě je snažit se výskytu vámi popisovaných situací předcházet a aktivity pro vaše děti plánovat tak, aby je byly schopné zvládnout bez "přetažení" a následných výstupů, které plynou z únavy. Je lépe z nějaké akce dříve odejít, než potom řešit případné následky. Ve věku pěti let však vaše starší dcera chce také otestovat své schopnosti, rodí se její sebedůvěra a sebevědomí a je také potřeba jí umožnit vyzkoušet si vlastní síly. Ohledně některých věcí by vám mohlo pomoci se s dcerou předem domluvit, nerozhodovat se až na místě poté, co tři hodiny řádila a víte, že je unavená, pak už je na všechny domluvy pozdě. Dítěti je také možné dát předem na výběr z variant, které jsou pro vás jako pro rodiče přijatelné. Např. pojedeš s maminkou na akci na kole a buď odjedeme dříve a ty pojedeš zpět na kole, nebo zůstaneme déle, budeš si déle hrát, ale potom pojedeš zpět s tatínkem autem, nebo je možné dohodnout se na části cesty na kole a na části cesty autem. Variantu, kterou si dcera zvolí pak dodržet. Dcera tak bude moci rozvíjet svoji sebedůvěru, uvidí, že respektujete její vůli a berete ji vážně. Pokud rozhodujete autoritativně v takových situacích za ni, cítí se nepochopená, nerespektovaná a zároveň bezbranná, což může být příčinou vámi popisovaných výstupů.

Dobrý den, potíže vaší dcery jsou pravděpodobně již závažnějšího charakteru a je potřeba je řešit ve spolupráci s ošetřujícími lékaři a dětským klinickým psychologem. Obecně bych doporoučila dceři nabízet tu stravu, kterou toleruje a přijme, do jídla ji nenutit, chovat se přirozeně, potíže nezveličovat, nedělat scény, vytvořit klidné a příjemné prostředí k jídlu, jídlo podávat na stejném místě, dodržovat stejný postup, rituály, kontaktovat co nejdříve dětského klinického psychologa. 

Dobrý den, chování vašeho chlapce si neberte osobně, nepřestal vás mít rád, jen ho vaše úzkost zneklidňuje, cítí váš strach a také se pak bojí. Vaše obavy a úzkost vznikly na reálném podkladu ve strachu o vaše dítě a jsou zcela pochopitelné a legitimní, avšak aktuálně blokují vývoj vašich vzájemných vztahů. Doporučila bych vám proto vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé, který vám vaše obavy pomůže překonat a odbourat. K synovi se snažte chovat co nejpřirozeněji, nejklidněji, dodržujte rutinní postupy, rituály, které jej uklidní, nepropadejte panice. Pokud bude doma manžel nebojte se a přepusťte mu ošetřování a péči o chlapce, který se v jeho přítomnosti aktuálně cítí dobře a to je důležité. Vše si se synem vynahradíte až se dáte psychicky do pořádku. 

Dobrý den, vývoj vašeho syna podle toho jak jej popisujete, se jeví být naprosto normální. Dítě v tomto věku zkouší různé pohybové aktivity, je živé, někdy se může jevit i hyperaktivním. Na temperamentu dítěte se podílí samozřejmě i dědičné faktory, formující se osobnost, dosavadní výchovný přístup apod. Některé děti jsou živější a jiné klidnější, nejedná se o žádnou poruchu ve vývoji. Také pokusy s agresivním chováním i vůči rodičům jsou ve věku dvou let normální. Předvádění se před návštěvou souvisí skutečně s potřebou získat a upoutat pozornost na sebe. Syn potřebuje zaměstnat a napřít energii konstruktivním způsobem a klidný, trpělivý, ale důsledný výchovný přístup. Projevy případné agrese či živosti nepotlačovat, ale učit syna je ovládat.

Dobrý den, vývoj holčičky tak, jak jej popisujete se jeví naprosto normální. Pro dítě jsou důležití stabilní vychovatelé, láskyplné a klidné prostředí. Fixace na otce, který je v životě děvčátka nejstabilnějším článkem je v pořádku a znakem jejího zdravého vývoje. Agresívní chování ve formě různých "útoků" na rodiče, vychovatele patří také k normálnímu experimentování v tomto věku. Dítě zkouší hranice vychovatelů, zkouší co se stane, když někoho kousne, bouchne apod. Důležité je, aby se vychovatelé drželi jednotného přístupu a měli na paměti několik obecných zásad při zvládnutí projevů agresívního chování.

• agrese je pro dítě v jeho vývoji důležitá, dodává mu energii, žene ho kupředu, důležité je agresívní chování nasměrovat konstruktivním, nikoliv destruktivním směrem
• zaměstnejte dítě, výborným prostředkem je společná hra, není však vhodné zápasení a hravé praní se, které s dětmi často provozují tatínci, lépe je něco společně stavět, vytvářet.....
• dítě by mělo mít dostatek pohybu, aby mohlo vybít svou energii společensky přijatelným způsobem
• nezapomínat, že chování dospělých je pro dítě prvním a nejdůležitějším vzorem, pokud se tedy rozčílíme a začneme na dítě křičet, pak reagujeme na násilí opět násilím. Přístup je důležité udržet klidný, trpělivý, ale důsledný a dítěti vysvětlit, že tohle se nedělá, odvést jeho pozornost k žádoucímu chování, zasáhnout ihned, nenechat nežádoucí chování vystupňovat.

Ohledně zahájení docházky do mateřské školy je potřeba zvážit zralost dítěte, přikláněla bych se k nástupu do MŠ od tří let věku dítěte.

Dobrý den, zkuste pomoci společně s dcerou najít, co by jí usínání mohlo usnadnit, co by jí pomohlo. Může to být nějaká blízká věc z domu (hračka, polštářek...., cokoliv co si dcera vybere). Nerozebírejte situaci nadměrně, vyslechněte dceru, nedělejte však z usínání problém, ale vyhněte se bagatelizování dceřina problému. Dceru krátce uklidněte, převeďte její pozornost k jiným tématům např. co bude na soustředění zajímavého, co všechno zažije, co se naučí.

Dobré by bylo navštívit dětského klinického psychologa, který by vám mohl pomoci pátrat po příčinách tohoto problému. Píšete, že do loňského roku bylo vše v pořádku, takže se pravděpodobně muselo odehrát něco, proč se dcera začala usínání v cizím prostředí bát. Sami se však do rozhovoru na toho téma raději nepouštějte, nemuseli byste umět její emoce zpracovat a vyhledejte pomoc odborníka. 

Dobrý den, podle vašeho popisu se jeví, že vývoj vašeho synka probíhá zcela normálně, bez abnormit. Každé dítě je jiné, podle svého temperamentu, vlastností, osobnosti, výchovy. Ke spolupráci cizí dospělou osobou například při logopedii nemusí být dítě ve čtyřech letech ještě dostatečně psychosociálně vyspělé, zralé. Spolupracovat s neznámou autoritou by měl být zcela jistě schopen zralý předškolák. Zkonzultujte proto průběh logopedické péče s vaší paní logopedkou, může vám například zadávat úkoly na práci doma, která je stejně při nápravě řeči těžištěm, nebo je možné na nějakou dobu docházku na logopedii přerušit a navázat cca za půl roku, až syn bude připravenější. Změn by na dítě také nemělo být moc najednou a pokud bude syn nyní řešit nástup sestry do školy a nároky na jeho adaptaci by mohly být na něj příliš vysoké. Přistupujte k němu citlivě, trpělivě, povídejte si  s ním, hrajte si společně, podporujte ho v samostatnosti a v posilování jeho kompetencí, poukazujte na jeho i částečné a dílčí úspěchy a pokroky nejen v sociální oblasti. V případě potřeby můžete realizovat konzultaci zaměřenou na výchovný přístup ke zřejmě citlivému dítěti u dětského klinického psychologa.

Dobrý den, pokud přetrvávají vaše obavy z těhotenství, pak opět kontaktujte vašeho gynekologa a poraďte se s ním. Pokud bude výsledek negativní, zkuste vyčkat na dostavení menstruačního cyklu, pokud vás ani to neuklidní a podobné potíže bez rozumového základu budou u vás přetrvávat, nebo by se rozšiřovaly i na další oblasti života, pak by bylo dobré vyhledat odbornou psychologickou pomoc klinického psychologa pro dospělé. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den, vývojové období časné adolescence (prepubety), ve kterém se váš syn právě nachází, je obdobím velkých vývojových změn, formuje se jeho osobnost, sociální identita, toto období je charakteristické emoční labilitou, objevují se výbuchy vzteku, změny a kolísání nálad, změny zájmů a aktivit, sklon k rizikovým aktivitám a další projevy. Po stránce rodiny se mladý dospívající s rodinou identifikuje a zároveň se od ní odpoutává. Rodinné vztahy se postupně uvolňují, na síle nabývají vztahy vrstevnické. Čím pevnější a stabilnější rodinné zázemí dítě má, tím snáze toto období probíhá. Z výše uvedeného je patrné, jak citlivým obdobím váš syn právě prochází, jak těžce vnímá právě nyní změny ve vašem rodinném životě (rozchod rodičů, nový patner). V tomto vývojovém období děti vnímají a přijímají nového partnera rodičů snad nejhůře. Výše uvedené ovšem neznamená, že byste se kvůli synovi měla vzdát svého osobního života a partnera, který vám vyhovuje a se kterým jste spokojená, pouze to chování syna alespoň částečně vysvětluje. Nátlaku ani výlevům syna se nepodvolujte, na osobní život máte právo a on se bude muset přizpůsobit. Situaci mu vysvětlete, buďte zcela konkrétní, chovejte se k němu přiměřeně jeho věku, buďte racionální, můžete s ním promluvit i o vývojovém období, kterým prochází, vyjádřete mu pochopení, ptejte se na jeho pocity a potřeby, co by potřeboval, aby mu vaše fyzické kontakty s partnerem tolik nevadily, nebo naopak proč mu vlastně tolik vadí, dospějte k vzájemné dohodě, stanovte si pravidla, avšak neustupujte. Sdělte mu jasně co od něj požadujete, jak by se měl chovat, pochvalte a oceňte jakékoliv známky vyspělejšího chování směrem k partnerovi. Jeho případné výbuchy vzteku nezveličujte ani přehnaně neřešte, přijměte je jako normální chování typické pro jeho věk. Dobré by bylo také syna podpořit v zájmových aktivitách a také ve vztahu a v kontaktech s jeho biologickým otcem, pokud je funkční. Pokud by se potíže nedařilo zvládnout, pak bych vám doporučovala obrátit se na odborníka a to buď na dětského klinického psychologa, nebo můžete využít služeb Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, které by měly být v každém okresním městě. Pokud by chování syna přetrvávalo a vy jeho manipulaci až citovému vydírání ustupovali, pak je situace pro vašeho partnera zvýšeně náročná a reálně by mohl hrozit rozpad vašeho vztahu. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod. 

Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, chování dcery je spíše důsledkem normálního vývoje vztahu k matce, než problémovým chováním. Je přirozené, že roční normálně se vyvíjející se dítě chce být co nejvíce v přítomnosti své matky a dožaduje se její pozornosti. Z vaší strany se tedy o žádnou výchovnou chybu nejedná. Dcerka se prostě ve svém věku a s ohledem na stupeň svého vývoje neumí jinak vyrovnat s vaší nepřítomností po dobu strávenou v zaměstnání. Pokud se ji budete snažit odehnat, tak se pak vaši pozornost bude snažit upoutat jakýmikoliv prostředky. Naopak se na ni po vašem příchodu z práce připravte, překonejte svoji případnou únavu a snažte si jí co nejvíce věnovat, chovejte ji, mazlete se s ní, hrajte si s ní dokud to bude vyžadovat a potřebovat. Jedná se o období přechodné, dcerka se svým závislým chováním postupně sama přestane až se její potřeba nasytí a bude se od vás přirozeně odpoutávat. Zvyšování hlasu ani kárání dítě v tomto věku není schopno vyhodnotit, nejedná účelově, ale podle svých instinktů a nedovede své chování vědomě dlouhodbě ovlivnit, neznamená to, že v budoucnu nebudete mít, nebo že nemáte u dcery respekt. Doporučuji zkusit si prostudovat nějakou odbornou literaturu o vývoji dítěte, mohlo by vám to pomoci k porozumění a k vysvětlení dceřina chování. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, obecně platí, že pokud má dítě potíže s adaptací na nové prostředí a režim, pak není vhodné časté střídání kolektivních zařízení ani pečovatelů. Vaši situaci můžete řešit buď prostřednictvím stabilní paní na hlídání alespoň několik dopolední v týdnu (např. jako když chodil do soukromé MŠ), nebo je možné poohlédnout se v místě vašeho bydliště po nějaké Dětské skupině s menším množstvím mladších dětí, kde by byli schopni zajistit synovi trpělivý přístup a přijetí. Syn se chová adekvátně svému temperamentu a vývojovému období ve kterém se nachází, kdy ve věku 23 měsíců ještě většina dětí není vývojově a psychicky zralá a připravená na pobyt v kolektivním zařízení. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré se synem navštěvovat různá dětská zařízení (dětská kavárna, koutek, hřiště), aby se rozvíjel a podporoval jeho kontakt s dětmi a jeho sociální dovednosti. Takto malé dítě přijímá věci tak, jak mu je předkládají dospělí, proto je potřeba syna na příchod sourozence přiměřeně jeho věku co nejlépe připravit a zapojit jej do péče, aby si připadal při péči o sourozence důležitý, ale zároveň  nezapomínat na jeho potřeby (protože je také ještě malý) a snažit se jej neupozaďovat. Ke spojení nástupu do kolektivního zařízení s příchodem sourozence někdy u dětí dochází ve formě žárlivosti na mladšího sourozence, který zůstává doma s maminkou zatímco starší odchází a projevuje se často odmítáním docházky do předškolního zařízení. Postupujte podle reakcí vašeho dítěte tak, aby nebyl syn novou situací příliš znejistěn a zasažen. Příchod nového sourozence je pro dítě i pro celou rodinu velkou změnou a zásahem do jeho dosavadního života, nástup do předškolního zařízení je pro dítě také zátěžová situace, není proto vhodný souběh těchto událostí. Přesná doba, kdy počkat, se však obecně nedá doporučit, záleží na konkrétní situaci a povaze dítěte, jak dokáže zvládat zátěžové situace, pobyt v kolektivu, na jeho temperamentu a vyspělosti.

Dobrý den, vaši otázku směřujte nejlépe na ošetřujícího lékaře vašeho partnera nebo navštivte genetickou poradnu - kontakt by vám měl předat také lékař, v tomto případě bych se asi ptala svého gynekologa. Zdravím Mgr. Matoušková, psycholog

Dobrý den, na základě vašeho popisu to vypadá, že potíže dcery s pomočováním skutečně mohou souviset s jejím nástupem do kolektivního zařízení (dětské skupiny). Pokud tedy nedošlo k nějakým dalším změnám např. v rodině či jinde. Dcera vás netrestá, ale reaguje na nějakou pro ni zátěžovou situaci, se kterou si zatím nedovede jinak poradit, také to nedělá naschvál. Doporučila bych vám obrátit se dětského klinického psychologa, který by vám mohl doporučit jak s dcerou pracovat a poskytnout případně delší podpůrné vedení. Zatím můžete zkusit eliminovat možné stresové faktory (neučit dívku více nových věcí a dovedností najednou, vytvořit klidné a stabilní prostředí), můžete si s ní zkusit povídat co hezkého ve školce prožila (zeptejte se učitelek co děti dělaly, když dcera o tom mluvit nechce). Na případné negativní zkušenosti nebo zážitky se nezaměřujte, z dcery se nesnažte "vytáhnout" co jí vadí nebo se jí nelíbí, nemusí to být vůbec zatím schopna verbalizovat (i když dobře mluví, nemusí to být vědomé), navíc otázky na negativní zážitky je mohou u dítěte upevňovat. Je také možné, že by dceři pomohla naopak pravidelná časově kratší docházka (např. každodenní, dopolední). Zkuste se o dalším postupu poradit s klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Dobrý den, nejsem zcela kompetentní radit ohledně problematiky roztržitosti v těhotenství. Je možné, že zmiňované potíže mohou souviset s rozkolísáním hormonálních hladin v průběhu těhotenství. Svoje potíže však prosím raději zkonzultujte s vaším ošetřujícím gynekologem, případně praktickým lékařem, který vám jistě pokud to bude zapotřebí, doporučí nějakou další péči. Zatím si můžete pomoci kompenzovat zapomínání zavedením psaní poznámek, využíváním upomínek v mobilním telefonu, zavedením diáře apod. a opakovanou kontrolou. Přítel by s vám měl mít trpělivost, za své potíže nemůžete. Může vám být nápomocen kladením kontrolních dotazů, případně ověřením a překontrolováním zda máte vše potřebné, nebo může vaši kompetenci při vypravování např. na výlet zcela nebo alespoň zčásti převzít (určete si například, co kdo budete mít na starosti). Přeji brzké vyřešení vašich potíží. Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Dobrý den, odpověď na váš dotaz je jednoduchá: VYDRŽTE! Týden je příliš krátká doba, váš syn se ještě stále s odevzdáním dudlíku vyrovnává, potřebuje si najít jiné spánkové uklidňující rituály. Je normální, že hůř a déle usíná, spí hůře a je neklidný. Můžete mu zkusit nabídnout nějaké jiné uklidňující předměty (šmudláček do postýlky, plenku, polštářek, autíčko - ať si sám vybere), které předkus nezpůsobují, nebo mu poskytnout fyzický kontakt (pomazlit se s ním), pokud bude chtít. Také odbourání odpoledního spánku souvisí s odebráním dudlíku, prostě bez něj nemůže zabrat. Pokud až doposud pravidelně odpoledne spával, pak spánek zřejmě stále potřebuje. Přechodné odbobí nedostatku spánku však vašeho chlapce nezabije a uvidíte, že jak se situace stabilizuje, pak bude zase usínat bez potíží a pravděpodobně se vrátí i odpolední spaní. Poskytujte mu příležitost ke spánku, v pravidelnou dobu, jak byl zvyklý jej odpoledne nechte odpočívat, čtěte si například knížky, povídejte si, věnujte se klidovým činnostem, i když neusne, tak si také odpočine. Večer jej také ukládejte v pravidelný čas, jak byl zvyklý, když měl dudlík, nevadí, že třeba hned neusne, činnosti před spánkem by také již měly být klidové. Pokud byste se k dudlíku vrátili, návyk by se okamžitě obnovil a ještě znásobil, také důsledky odebrání dudlíku v budoucnu by byly mnohem horší a neposlední řadě byste vaší nedůsledností ztratili kredit jako rodiče, což by se vám v budoucnu ve výchově nevyplatilo. Přeji vám proto hodně trpělivosti s vaším dítětem a ať překoná svůj návyk  co nejdříve. Buďte vlídní a důslední. Pokud by vás to jako matku hodně vyčerpávalo, můžete se při ukládání vystřídat s někým jiným z rodiny (manžel, babička). Postupovat byste ale měli všichni stejně. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den Deniso,

děkuji za Váš dotaz, který bych si dovolila rozdělit na dvě části. V té první zmiňujete poměrně časté buzení u Vašeho 11 měsíčního chlapečka, v té druhé zmiňujete jeho bouřlivé noční "záchvaty", které Vás poslední dobou znepokojují.

Začnu tedy tím častým buzením. Nepíšete víc o synově spánkovém režimu přes den, o tom, zda máte nastaveny nějaké večerní uspávací rituály, zda usíná syn sám, jestli je uspáván kojením apod. Vyjdu tedy z informace, že s Vámi spává v posteli. Rozumím tomu, že ho chcete mít nablízku (přitulení dítěte je tak příjemné!) a určitě je i praktičtější, že při každém probuzení nemusíte vstávat a vytahovat syna z postýlky :-) Zkusme se na to ale podívat z jiného úhlu: není možné, že právě společné spaní může mít svůj podíl na častějším buzení syna? Blízká přítomnost maminky je určitě pro dítě potřebná a uklidňující, mám ale pocit, že toto v noci tak úplně neplatí a mnoho dětí se v těsné blízkosti maminky naopak budí daleko častěji, než když spí ve své postýlce (a mají správně nastavené spací "návyky"). Osobně jsem zastáncem toho, že v noci je lepší, když mají děti (a tím pádem i rodiče) svůj vlastní prostor sami pro sebe. Určitě je dobré mít postýlku blízko postele, ale přece jen-vlastní postel je vlastní postel :-)

Samozřejmě záleží na každých rodičích, jak si vše nastaví a zda to tak celé rodině vyhovuje, pokud ale uvažujeme nad tím, co udělat pro to, aby dítě spalo lépe, je dobré pouvažovat i nad dosavadním uspořádáním, zda je to jediné možné řešení a zda na to nejít trochu jinak.

Více než vřele doporučuji pročíst knihu „Každé dítě může dobře spát". Je k dispozici i volně ke stažení, takže můžete začít čerpat praktické návody a příběhy mnoha dětí (a jejich mnohdy znavených rodičů) třeba hned. Najdete v ní myslím vše, co k dobrému spánku dětí potřebujete vědět J.

Tímto se dostáváme k druhé části otázky, která se týká synových nočních stavů , ze kterých máte s manželem obavy. Vše najdete krásně vysvětlené ve výše zmíněné knize, ale než si ji přečtete, alespoň stručně se dotkneme toho, oč se jedná.

Rozumím tomu, že tyto stavy, kdy nevíte přesně, co se s chlapečkem děje, zda nemá z něčeho strach, případně, zda se nejedná o nějaký vážnější zdravotní problém, vypadají mnohdy až děsivě a naplňují Vás obavami. Jsem ráda, že Vás mohu v tomto směru uklidnit. Nejen, že se z největší pravděpodobností o žádný zdravotní problém nejedná, ale syn neprodělává v noci žádné hluboké úzkosti a strachy, dokonce nejde ani o žádné hrozivé sny.

Oč se jedná: dítě přechází během noci z fáze hlubokého spánku do fáze neúplného probuzení (dítě polospí – polobdí) a zase zpět, do spánku hlubokého. Přechodová fáze je u většiny dětí plynulá, méně nápadná – dítě se pouze zavrtí, otočí, něco si zamumlají a opět upadnou do fáze spánku hlubokého. U části dětí, ke kterým zřejmě patří i Váš syn, jsou tyto přechody kostrbatější - déle zůstávají ve fázi polobdění a tam se právě odehrává ten noční pláč, křik, případně výrazné pohyby, kopání nohama apod. Nejde o sen, ale neúplné probuzení a déle trvá, než se pak dítě dostane zpět do fáze hlubokého spánku. Jedná se v podstatě o to, že není stále dokončen proces dozrávání mozku a proto tyto přechody nejsou tolik plynulé. Vše by se tedy mělo upravit samo, společně s dozráváním mozku. Protože děti v této polobdělé fázi příliš nereagují na jakékoliv uklidňující taktiky, naopak někdy se zdá, že uklidňování děti ještě více rozrušuje, nejlepší, co můžete udělat, je dítě v postýlce zkontrolovat, případně pohladit a počkat, až se samo zklidní tím, že se opět propadne do hlubokého spánku. Nejedná se o nic nebezpečného a pokud dítě jinak prospívá a je spokojené, jak píšete, není třeba se znepokojovat, jen to přijmout jako jednu z vývojových, tedy přechodných záležitostí, která sama odezní.

Držím Vám palce, ať se spaní daří!

Míša

Dobrý večer, Markéto,

píšete, že Vašeho chlapečka vylekal všetečný nos princezny Bosany a od té doby na něj vzpomíná a také má obavy z usnutí. Je pravda,že  takto malé děti nemají  ještě rozvinutou schopnost rozlišovat fantazii a realitu, častěji se tedy stává, že se nějaký ten zážitek třeba z pohádky, může promítnout do nočních strachů.

Malé dítě jde proto těžko přesvědčit o tom, že něco není "doopravdy", ale jenom "jako". Spíš bych zkusila situaci odlehčit, pokud by o tomto zážitku měl sny ještě potřeba mluvit, ukázala bych mu třeba vysavač, kterého není třeba se bát, s tím, že Bosanin nos byl podobný, byl zvědavý, všude se chtěl podívat, všude "čmuchal", ale byl hodný, nikomu neublížil...Že podobný nos mají sloni, tím si podávají jídlo...Udělejte si z toho legraci. A nakonec - nos přece zmizel, když princezna snědla hruštičku...:-) 

Samozřejmě to neznamená, že syn nalezne v Bosanině nosu zalíbení, možná bude mít obavy dále, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a nepříjemné vzpomínky překryje něco příjemnějšího. 

Nevím, zda večer vyprávíte synovi pohádky, pokud ne, tak moc doporučuji. Mám dobrou zkušenost hlavně s těmi, co si rodiče sami vymýšlí, to se pak do nich dá krásně zakomponovat podle potřeby ledacos, co se týká dítěte samotného, třeba jeho zážitky, co prožilo pěkného, připravit ho na to, co ho čeká (třeba návštěva mateřské školky, paní doktorky), popovídat o tom, proč si uklízet hračky/ oblékat se/chodit na nočník...:-D nebo případně se dá povykládat pohádka i o tom, že se někdo něčeho bojí (samozřejmě s dobrým koncem)..

Zkuste večerní rituál nějak zpříjemnit, nezmiňujte přes synem spánek, ale spíše zdůrazněte, že se spolu třeba podíváte na hvězdy, které ho v noci hlídají, aby se mu dobře spalo a pak si řeknete pěknou pohádku. Můžete mu rozsvítit nějaké malé světýlko nebo dát nějakou hračku, která bude spát s ním a bude na něj dávat pozor.

Přeji synovi klidné spaní a hezké sny.

Míša

Dobrý den, vzhledem tomu, že jsem dětský psycholog se specializací na dotazy ohledně vývoje a potíží dětí, nemohu na váš dotaz kvalifikovaně odpovědět. Vaše potíže by však mohly souviset s přehnaným a idealizovaným očekáváním spojeným s narozením dítěte. Ve vašich snech a představách jste nepočítala s možnými komplikacemi, které mohou nastat a které také nastaly a začalo to již porodem a pak následnou péčí o dítě včetně kojení, která je nejen psychicky, ale také fyzicky náročná a vysilující. Žena - matka má přitom po porodu sama co dělat se sebou a se svým vlastním tělem. Určité pocity zklamání, obavy ze svého selhání i depresívní stavy mohou být a jsou v tomto citlivém poporodním období normální a pociťuje je prakticky každá žena a nemusí vůbec znamenat, že na péči o dítě není ještě zralá a připravená. Ne nadarmo se hovoří o období šestinedělí, které je takovou ochrannou lhůtou pro dítě i jeho matku. Přesto bych vám raději doporučila konzultaci u odborného lékaře - psychiatra, se kterým budete moci své potíže probrat a vyloučit či předejít rozvoji nějakých závažnějších poporodních psychických potíží. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, potíže vaší dcery se spaním by skutečně neměly souviset s jejím očkováním, v souladu s tím, co vám řekla vaše paní doktorka,  i když přechodně očkování (či spíše bolest po něm) mohlo spánek dítěte narušit. Daleko spíše se u vaší dcery jedná buď o projev vývojového spurtu, kdy roste a prudce se vyvíjí a má potřebu většího příjmu energie a tvorba mateřského mléka se tomu pozvolněji přizpůsobuje, nebo jí také mohou začít růst první zuby. Období růstu zubů může být zejména u citlivějších dětí spojené s poruchami spánku a případně i jídla. Časově se toto období zřejmě shodlo s dobou očkování. Přistupujte k dítěti klidně, dodržujte zaběhnuté rituály a návyky. Změny dosavadního spánkového režimu či ukládání nejsou vhodné a dítě, které je samo o sobě rozhozené ještě více zneklidňují. Zejména pokud se jedná o růstový spurt, tak potíže samy odezní s tím, jak se tvorba mateřského mléka přizpůsobí požadavkům dítěte (může to trvat několik dní). Pokud se jedná o zuby, pak mohou potíže se spánkem přetrvat déle do objevení prvních zoubků.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, normálně se vyvíjející tříleté dítě bývá již obvykle připraveno na vstup do mateřské školy. Ke svému zdravému vývoji začíná potřebovat kontakt s vrstevníky, rozvíjí se jeho komunikační dovednosti a schopnost kooperativní hry (tedy hry ne vedle vrstevníků, ale ve spolupráci s nimi). Ve vašem životě, ale také v životě vašeho syna se narozením sourozence odehraje mnoho změn. Doporučila bych vám proto postupovat citlivě, sledovat reakce a chování vašeho staršího dítěte. Změn by nemělo být nikdy více najednou, tedy není vhodné např. - přestěhovat chlapce do postele ve vlastním pokoji, nástup do MŠ a narození sourozence. Pokud tedy chcete aby do budoucna spával chlapec samostatně ve vlastním pokojíčku, tak s tím začněte co nejdříve, aby si do narození sourozence na svůj pokoj a postel již zvykl. Potom to nebude brát jako nějaké odstrčení a také vy mu to musíte prezentovat jako výhodu, že má svůj vlastní pokoj, že už je velký, samostatný, ne že je chudinka, že spává sám (samozřejmě, pokud za třeba k ránu přijde do vaší postele, je to v pořádku). Nebo své rozhodnutí o jeho přestěhování do vlastního pokoje odložte až třeba několik měsíců po narození sourozence, vhodná doba pak ale nemusí nastat dlouho. Uvádíte, že mladší dítě se narodí v červenci, neuškodí, když syna zapíšete alespoň na dopolední docházku do soukromé nebo státní školky podle vašeho uvážení a rozhodnete se podle jeho reakce na příchod sourozence. Pokud bude vše zvládat dobře a nevyskytnou se nějaké závažné projevy rivality nebo třeba regrese, pak by do školky mohl třeba na omezený počet hodin od září nastoupit. Mohl by to naopak brát jako vítanou změnu, kdy si může pohrát se stejně starými dětmi. Opět velmi záleží na tom, jak mu nástup do školky podáte a vysvětlíte. Do péče o sourozence se jej snažte co nejvíce zapojit, aby se mezi dětmi rozvíjel zdravý vztah, nezapomeňte však na jeho vlastní potřeby, snažte se trávit vy nebo tatínek nějaký čas s chlapcem také odděleně od miminka. Bude možná potřebovat ujistit o vaší lásce a náklonnosti. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, ohledně nástupu syna do školy proběhlo vyšetření školní zralosti v poradně ze kterého vzešlo zcela jistě nějaké doporučení. Pokud vám byl doporučen odklad školní docházky, pak odborník v poradně zcela jistě uvážil klady a zápory v nejlepším zájmu vašeho syna a jeho zdárného školního startu.

Můžete se tedy doporučeními odborníka řídit a není důvod je zpochybňovat. Alernativou pro zajištění docházky přednostně v odkladovém roce je možnost docházky do přípravného ročníku. Jedná se stále o předškolní docházku, přípravné ročníky jsou při základních školách a probíhá v nich intenzivnější a cílenější stimulace vývoje předškolních dovedností a současně si zde děti přivykají na školní prostředí. K zařazení do přípravného ročníku je potřebné doporučení Pedagogicko psychologické poradny, kdy byste měli také zjistit, která škola v místě vašeho bydliště přípravné ročníky zřizuje. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den, Vlaďko,

děkuji za dotaz, ale především za to, že se snažíte vnukovi nahradit všechno, o co byl v prvních měsících života ochuzen.

Dobrá zpráva je, že se  i přes nepříznivý start do života v emocionální oblasti  správně vyvíjí a důkazem toho je právě vámi popisované chování chlapečka, které jste správně označila za separační úzkost.

Separační úzkost je pro vývoj dítěte velmi potřebné období, které nám ukazuje, že dítě dokázalo navázat vztah s nejbližším člověkem, což je velmi důležité pro jeho další zdravý vývoj.

Separační úzkost se obvykle dostavuje trochu dříve než ve 20 měsících, ale není nijak neobvyklá ani v tomto věku, navíc, když přihlédneme k tomu, že v dřívějším věku neměl vnuk vhodné podmínky k tomu, aby si takový blízký a bezpečný vztah k pečující osobě mohl vytvořit.

Přesto, že separační úzkost je důkazem toho, že je vývoj chlapečka na dobré cestě, jedná se především pro vás o náročnější období.

Dítě vyžaduje více vaší přítomnosti, více trpělivosti, více kontaktu s Vámi, více všeho. Vy jste teď ta jediná osoba, kterou potřebuje a ostatní ustupují do pozadí. Je třeba ostatním dětem (případně i dalším osobám) citlivě vysvětlit, proč malý potřebuje teď hlavně vás a ostatní odmítá. Neznamená to, že nikoho jiného nemá rád, jen teď potřebuje mít nablízku vás, jako tu nejdůležitější osobu, která mu nikam nezmizí a neopustí ho, obrňte se trpělivostí a vnukovi dávejte tolik pozornosti, co to jen jde. Starším dětem zkuste vysvětlit, že i ony mají za sebou toto období (i když třeba ne tak bouřlivé), popište jim, jak to teď bude nějakou dobu probíhat a vysvětlete jim, že vnuk se teď učí, že k vám do rodiny patří. Když Vám s tím starší děti pomůžou, zvládnete toto období společně lépe. I když je to náročné, věnujte jim dostatek času, je pravděpodobné, že můžou na vnuka žárlit a cítit se jím ohroženi.

Se separační úzkostí není třeba bojovat, jen ji přijmout jako přechodnou záležitost, která odejde stejně tak, jako přišla.

Věřte, že podlaha na umytí nějakou dobu počká, oběd jde uvařit přinejhorším i s dítětem v nosítku na zádech:-) a pohlazení se najde pro všechny děti.

Čím více se vnukovi teď budete věnovat, tím lépe období zvládne, získá potřebnou důvěru v to, že jste tady pro něj, nikam mu nezmizíte a on se bude moct dále spokojeně vyvíjet, postupně se zase pomalinku osamostatňovat, prozkoumávat svět a "pupeční šňůru" prodlužovat.

Zde více informací k tématu:

https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost

Přeji hodně radosti a trpělivosti se všemi vašimi dětmi :-)

Míša

Dobrý den, na podobný dotaz již paní doktorko odpovídala. Její odpověď si můžete přečíst zde: https://www.babyonline.cz/poradna/agresivita-u-dvouleteho-ditete/1253, https://www.babyonline.cz/poradna/maly-zlobil%3A%29/1355.

Dobrý den,

děkuji za váš dotaz a těší mě, že se snažíte reagovat na dcerčiny potřeby a nasloucháte jí.

Pokud je to ve vašich možnostech, dcerku bych ze školky vzala úplně a dala jí čas na to, aby zase získala pocit klidu a bezpečí, což jí v současné době můžete poskytnout jenom vy. 

Vyčkala bych, až se situace zklidní a dcera se ujistí, že vás neztrácí a znovu najde pevnější půdu pod nohama. Babičku, případně chůvu bych zapojovala postupně a citlivě, podle toho, nakolik bude dcerka chtít (např.aby hlídání probíhalo z větší části u vás doma, maximálně vzít holčičku na kratší procházku apod.) a teprve, až budete vy sama vidět, že je dcera klidnější a ochotnější k tomu, aby vyhledávala společnost i dalších lidí, pak bych ji zkusila dát zpět do klubíku, kam chodila původně. Vše bych nechala usadit alespoň několik týdnů (možná spíše měsíců). 

Dvouleté děti jsou opravdu ještě hodně malé a i když jsou třeba rádi ve společnosti dalších dětí, v tomto věku je ještě nijak nezbytně ke svému vývoji nepotřebují a pořád pro ně zůstává prioritou ta nejužší rodina, tj. máma, táta...Kolektiv počká a dcerka si ho daleko více užije, až bude trošku větší.

A - neodpustím si trošku takové klišé....čas letí a ta doba, kdy jsou děti malé a mají z vaší přítomnosti největší radost i užitek zároveň, ta hrozně rychle utíká.....

Přeji hodně radosti s dcerkou a ať se vám daří sladit mateřské i studijní povinnosti!

Míša

Dobrý den,

ráda čtu, že je dcerka v miniškoličce spokojená. Co se týká přeřazení do "velké" školky, řídila bych se jen vlastním pocitem a úsudkem. 

Co se týče mého názoru, domnívám se, že miniškolička plní vše, co bych sama od podobného zařízení očekávala - tedy, že je dítě mezi vrstevníky, naučí se s nimi vycházet, komunikovat a hrát, budou tam tety, které dítěti dají zase nové a jiné podněty než rodina (učení nových písniček, básniček, her....malování, povídání...), dále, že se dítě pobytem v miniškoličce učí pomalinku osamostatňovat od maminky atd.atd.. Pokud by to tak bylo, byla bych spokojená s tím, že je dcerka v prostředí, kde jí je dobře. Větší rozdíl než v tom, že ve "velké školce" bude místo 6 dětí třeba dětí 15 a místo tety paní učitelka, která bude mít na více dětí méně času, bych jinak neviděla. 

Toho, že se dítě zpomalí tím, že nebude ve "velké školce" bych se vůbec nebála, vůbec mne ani nenapadá, v čem by to možné zpomalení mělo spočívat. Dokud to bude dcerce i vám vyhovovat, nechala bych ji, kde je. Čas na velkou školku přijde a dovedu si představit, že klidně až v tom předškoláckém roce.

Přihlédla bych i k očekávanému přírůstku a neměnila to, co dobře funguje.

Přeji hodně zdraví, ať vám vše dobře dopadne a dcerce, ať je nadále mezi dětmi spokojená.

Míša

Dobrý den, ohledně zdravotního stavu chlapce se nejdříve poraďte s jeho ošetřující lékařkou zda nezvážit nějako medikaci na podporu imunity. Dále bych vám doporučila konzultaci potíží syna u dětského klinicikého psychologa v místě vašeho bydliště. Vzhledem ke sklonu k psychosomatizaci (pocity na zvracení, častá nemocnost) a tomu, že syn do školky dlouhodobě chodit odmítá bych jako jednu z alternativ zvážila změnu školky. V dnešní době existuje velké množství předškolních zařízení, kde je méně dětí a možnost klidného a citlivého přístupu. Nebo docházku do školky skutečně na čas přerušit. Nejde zde o boj, kdo ustoupí, nebo neustoupí. Váš syn vám všemi prostředky, které má ve svém věku k dispozici dává najevo, že na docházku do školky není pravděpodobně ještě psychicky připravený a návštěva školky ho traumatizuje. Časté výpadky z docházky do MŠ z důvodu nemocí situaci ještě zhoršují.Nemám více informací například o příčině či vzniku potíží, proto vám na základě emailové konzultace nejsem schopna více poradit. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog