POTRAT

Dobrý den, chci se zeptat dá se nějak jinak potratit ( přirozeně) než-li u gynegologa? Jestli ano, co se stane pak s tělíčkem miminka?

to snad ne :(

Tak se opět stalo to nejhorší co mohlo. Ve středu jsem začala špinit, takže fofrem k doktorovi. byl skvělý. vzal mě okamžitě, co jsem vlezla do čekárny. Hned mě poslal do nemocnice. Tam mi udelali UTZ a odběry. Na UTZ byl vidět váček cca 5-6 týden, ale bez srdeční akce. Krev byla OK. HCG 92000. Mela jsem nařízený naprostý klid na lůžku a dávalo mi Utrogestan a něco na zaslavení krvácení. Ještě ten den jsem krvácet přestala. v pátek opět odběry. Ale to už nedopadlo. HCG strašně kleslo....Takže hned na sál :(Už se mi to jednou stalo. cca před 6 lety u prvního těhu. Vím, že jsme museli dlouho čekat, než jsme se zase mohli pokošet. mam pocit že přes pul roku. Ale ted mi Mudr. v nemocnici říkal, že mám vydržet alespon šestinedělí. Samozřejmě jsem ráda, že můžeme začít opět takhle bro, ale mám strach, co mi řekne moje Mudra. Nemáte s tím někdo zkušennost?

Otěhotnění i když si dává přítel pozor

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat,slyžela jsem, že je možné otěhotnět i když si přítel dává pozor..je to pravda? Děkuji za odpověď.:)

RU 486

dobry den, nevite zda je přípravek mifydene totozny s briskym oznacenim RU 486?

potrat

Dobry den pred 3mesici jsme prisly o miminko samovolny potrat byla jsem 8+1 ale plod odpovidal 4+5 uz 2krat probehla menstruace a zkousime to znova a porad nic.zkousime to podle plodnych dni.dekuji za odpoved

zamlklé těhu

Ahoj holkyvy mě děsíce. Jediná moje naděje je že se pokusím na jaře o další miminko a že to už musí vyjít. A teď tu čtu, že ani to se nemusí povést. Na miminko jsem se strašně těšila. Byla jsem sice v 8 týdnu, ale každá kdo si s tím musela projít ví že i 8 týdnu je krásná věc. Doktor mi řekl, že by mělo začít už tlouci srdíčko a že počkáme ještě 3 dny. Možná, že mě chtěl jen psychicky připravit na to, že u miláčka už ani tlouci nezačne. Celý víkend jsem na něho mluvila a prosila ho. Však to znáte. Neměla jsem žádné bolesti nic. Pak když mi to řekl, že umřelo byla jsem na tom hodně špatně. Nechtěla jsem tomu věřit. Zajela jsem i do jiné nemocnice, aby mi to potvrdil i jiný doktor. Boužel. Každá z nás si přeje, aby se třeba spletl je to taky jen člověk. Jsem ráda, že nemám zkušenost, jako někteří z Vás u které byl váš gyn. hrozný. Ten můj o malém mluvil, jako o miminku, který umřelo a né jako o plodu který zamlklo. Jen vám chci poradit, aby jste se nedívali do knížek o vývoji plodu. Bude vás mrzet, jak to už byl prcek velký. A nevím jestli jsem jediná kdo si říká že ta PŘÍRODA JE SVINĚ NESPRAVEDLIVÁ. Když si řeknu, že feťačky atd. mají zdravé děti. A pro ty co říkají S TÍM SI MUSÍ PROJÍT KAŽDÁ říkám, že ten kdo si s tím neprošel by nikdy tuhle DEBILNÍ větu neřekl

Zkušenost s potratovou pilulkou a reakce lékařky

http://www.babyonline.cz/tehotenstvi/potratova-pilulka#pilulka13

Moje zkušenosti s pilulkou

Jedna ze čtenářek nás požádala o vložení reakce, za tu jí děkujeme. Jelikož se její zkušenost z pražského pracoviště liší od praxe na klinice v Brně, požádali jsme o komentář paní dr. Ťápalovou, autorku textu:

Ráda bych poskytla pár informací, které se potratové pilulky týkají.
První nutností je návštěva gynekologa, který provede ultrazvuk a sepíše s vámi žádost, která stojí cca 1000,-. Je důležité, aby v žádosti byla uvedena krevní skupina, protože pokud má někdo RH faktor negativní, nelze tuto metodu provést.
Potrat se provádí nejdéle do 7. týdne. Mně řekla gynekoložka dokonce do 6. týdne.
Také tuto metodu nenabízejí všechny nemocnice. V Praze určitě nemocnice u Apolináře.
Tam se dostavíte, sepíší s vámi vše potřebné, zajdete zaplatit a poté vám podají tablety. Nikoliv dvě, ale tři tablety Mifygene. Hodinu čekáte, zda se vám neudělá špatně a pak můžete odejít domů. Druhý den je velká pravděpodobnost, že začnete slabě krvácet. Přesně za 48 hodin se musíte dostavit do nemocnice pro poslední pilulku, která vyvolá krvácení. Opět v nemocnici hodinu zůstáváte. Můžete začít krvácet ihned během hodiny nebo až za několik hodin.
Rozhodně doporučuji zůstat ten den doma, protože krvácení je opravdu hodně silné a takto silné trvá kolem 6 hodin. V podstatě je lepší být někde v klidu doma, než v práci. Nutností jsou vložky určené na noc. A i těch budete mít velkou spotřebu během těch několika prvních hodin. Potom se vše zpomalí a krvácíte mírně několik dní až týdnů.
Za 3 týdny musíte na kontrolní ultrazvuk, kde se zkontroluje, zda proběhlo vše v pořádku. U mně to tak nebylo, takže si mě pozvali ještě jednou. Další kontrola po menstruaci. Alespoň v mém případě, pokud bude vše v pořádku, je dobré jít na kontrolu ještě ke svému gynekologovi.

Reakce paní dr. Ťápalové na příspěvek:
Dobrý den, v každém městě v ČR jsou postupy určitě trochu jiné. Je pravdou, že ne v každé nemocnici tuto službu poskytují. Sepsaná žádost je nutností. Kolik se za její sepsání platí, je opět velmi individuální. Na našem pracovišti je i možnost sepsat žádost zdarma rovnou v ambulanci. Jak již bylo v článku řečeno, farmakologická interupce je možná do 49. dne stáří plodu, což ale přesně určí lékař v nemocničním zařízení dle ultrazvuku a ne podle poslední menstruace, což je často nepřesné!!!!! Není v žádném případě pravdou, že nelze interupci provést, pokud je žena Rh negativní. Jen je nutné zároveň aplikovat antiglobulin, stejně jako u chirurgické interupce. Podle doporučených postupů se v prví dávce podávají 2 tablety Mifegynu. Intenzita krvácení stejně jako jeho délka je velmi individuální u každé ženy.

problem s otěhotnénim po potratu

Dobry den, jsem bohuzel po dvou potratech prvni v 17 letech jsem otehotnila pres prasky a na druhy v 23 jsem musela jelikoz jsem podstoupila rengen. Ted je mi 24 uz pres pul roku se s pritelem snazime o dite ale nejde nam to. Uz nevim co mame zkusit aby se to povedlo. Bojim se toho ze kvuli potratum nebudu moct mit uz deti. Dekuji za odpoved

problem s otěhotnénim po potratu

Dobry den, jsem bohuzel po dvou potratech prvni v 17 letech jsem otehotnila pres prasky a na druhy v 23 jsem musela jelikoz jsem podstoupila rengen. Ted je mi 24 uz pres pul roku se s pritelem snazime o dite ale nejde nam to. Uz nevim co mame zkusit aby se to povedlo. Bojim se toho ze kvuli potratum nebudu moct mit uz deti. Dekuji za odpoved

Menstruace po potratu

Po samovolném potratu se zatím nedostavila menstruace. Mám vyčkat nebo raději zajít k lékaři?http://www.babyonline.cz/tehotenstvi/gynekologicka-poradna/mentruace-po-potratu

Potrat a co dál

Ahoj chtěla bych se přidat se svojí zpovědí, včera jsem prodělala spontánní potrat v 8 týdnu těhotenství a následnou revizi v nemocnici. Po dvou letech snažení se nám konečně podařilo s manželem po kůře bylinek, léků, vitamínů a tak podobně otěhotnět. Bylo to trochu nečekané, už jsem ani nedoufala, že to vůbec půjde a že jsem schopná otěhotnět! Takže když jsem to zjistila že to tak opravdu je tak jsem nemám slov hořela nedočkavostí, před každou návštěvou a kontrolou lékaře a měla radost z každé maličkosti. Vnitřně jsem ale měla strašný strach z potratu, v mém okolí je několik snažilek co už mají za sebou potratů několik a stálé inseminační a hormonální kůry se st řídají s neúspěchy. Sama sobě jsem si nakázala, že když to nevyjde tak se nebudu hroutit, že se to stát může, příroda a tak. S manželem jsme se domluvili, že máme radost už jen z faktu, že to jde a že když to nevýjde napoprvé tak třeba příště. Racionálně jsem to všechno pěkně zmákla, říkala jsem si nebubu se příliš těšit co kdyby náhodou na internetu si načetla všechny možné příčiny potratů a postupně vše vylučovala, protože vše probíhalo jak má a bylo v pořádku. No a pak to přišlo začalo to špiněním - internet, doktor, který mně ujistil, že se nemám bát, že to nemusí být hnedka začátek potratu a když jsem se ptala co by se dělo případně dál, tak mně ujišťoval, že na to mám ještě dost času. Jenže špinění nepřestávalo spíše naopak a tak jsme jeli do nemocnice - tam mi udělali ultrazvuk, ale to už jsem v šoku sledovala, jak mi teče krev proudem. Po tom co jsem vstala z lehátka jsem zjistila, že je krev všude, začala kapat i na zem moc jsem se styděla, protože to nešlo zastavit ani dvěma vložkami, naštěstí mne moc milí doktor ujistil, ať si z toho nic nedělám, že s tím se počítá. Šla jsem se obléknout a slyšela sestru jak mně objednává na pokoj a poprvé to slovo revize - doktor ji okřiknul, ještě jsem nic nevěděla ale už mi to rezonovalo v hlavě \"revize\". Posadil mně na židli a vyjádřil lítost, že jde o potrat v běhu a že s tím už se nedá nic dělat. Byla jsem jak v oparu snažila se zastavit přival emocí, hekticky hledala kapesníky, nebyla schopna slova na dotazy odpovídala jen kýváním hlavy. Sestra se mně nesmyslně ptala, jestli budu chtít neschopenku, že se stejně první tři dny neplatí a že můžu vlastně hned příští týden do práce. Ale na to já nemám vůbec pomyšlení, nechci nikoho vidět, nejraději bych se zavřela v komoře a zaspala zbytek života. Jsem iracionálně velice smutná, manžel to možná nechápe. Já se taky chci dívat vpřed, ale místo toho mám pocit prázdnoty a že jsem k ničemu. Vím, že jednou mít dítě budeme, ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti, ale já je chtěla mít hned a představa, že mám čekat nebo že to nepůjde mně ničí. Vůbec nevím jak se s tím vyrovnat, nic mn nebaví, představa, že mám s někým komunikovat mně děsí. Zítra budu rušit těhotenské návštěvy a nevím jak to říct. Dobrý den, byla jsem objednaná, ale už nejsem těhotná, tak to zrušíme? První těhotenství, první potrat co s tím, mám hrozný strach že se to bude opakovat, mám strach, že nebudu mít sílu to znovu zkoušet, nevím jestli to zvládnu překonat.

Potrat ve 13. tydnu

Take zdravim vsechny neunavne snazici se. Tak bohuzel jsem zpet v teto skupine. Po 6ti mesicnim snazenim s mym partnerem konecne silna druha carka na testu, radost velika, muj partner snad jeste vetsi nez ja. Uz to chtel hlasit vem znamym i rodine, drzela jsem ho zpatky, ze je to jeste brzo a stat se muze do 3 mesicu cokoli. Vse melo ale do 12. tydne ukazkovy prubeh. Dostavila se unava, nevolnosti mezi 7-11. tydnem, natekla citliva prsa atd. Zijeme v zahranici a tady vam bohuzel UTZ nikdo pred koncem 12. teho tydne neudela. Krom soukrome kliniky. Ted uz vim, ze UTZ nekdy brzy by me usetril spouste trapeni. Zlata CR a jeji uroven zdravotni pece! 5 dni pred planovanym UTZ jsem zacala lehce spinit. Je hezke, ze se vas snazi vsichni uklidnit a nemyslet na nic hrozneho, ale kdyz se vecer pridaly bolesti v podbrisku jako pred menstruaci, mozna silnejsi a stupnovaly se, uz jsem vedela , je to bude konec. Pritel me odvezl do nemocnice a to uz ze me tekla krev proudem a mela jsem velke krece v brise. Jeste pred tim jsem si vsimla odtoku spousty cire tekutiny- asi plodova voda, jinak se to neumim vysvetlit. Bolesti uz byly nesnesitelne a porad spousta krve. Lekar me prohledl ultrazvukem a zjistilo se, ze se tam vlastne to embryo nikdy nevytvorilo, vyvijela se pouze prazdna placenta a produkovala tehotenske hormony. Byla tam patrna jen cerna tecka, coz asi byl prazdny gestacni vacek ?- nevim nestihla jsem se doktora preptat, zdal se hodne ve spechu na to mi to poradne vysvetlit. V anestezii mi pak provedli kyretaz. Pry jsem dohromady ztratila minimalne 1,3 l krve a nabizeli mi dokonce transfuzi. Nastesti mi bylo jakz tak snesitelne a krevni testy ukazaly, ze nebude potreba. Kdyby mi tu kyretaz neudelali , deloha by snad krvacela dale snazice se vypudit vsechny zbytky tehotenstvi. Trochu se mi ulevilo, ze jsem vlastne zadny plod neztratila a nemusela ho listostive na UTZ uzrit na druhou stranu mne pojima listost, ze jsem musela timto vsim projit, ze to mohlo byt skonceno mnohem drive bez bolesti, spousty place a enormni ztraty krve , kdyby jen na UTZ drive nekdo spatril takovyto nedostatek. Budeme se snazit otehotnet s pritelem i nadale , ale o to vic jsem v nejistote jestli se vubec podari. Jednak diky charakteru prace, kterou provadime, je tezke se shodnout na nalade a chuti k sexu v dobe kolem ovulace a vlastne se pri tom snazit na nic nemyslet...nevim jak to ostatni delaji , kdyz radi na nic nemyslet a neplanovat ??? A pak kdyz se zadari...opravdu se bojim podobneho prubehu. Rozhodne pobezim na soukromou kliniku at to stoji co to stoji uz nekdy v 6./7. tydnu. Deti zadne jeste nemame, o to je to pro me horsi. za 2 tydny mi bude 32 let ....mate nekdo podobnou zkusenost s nevivinutym embryem a nasledne stastnym koncem s placicim ditetem v naruci? Urcite by mi pomohlo se chytnout nejake dalsi nadeje

Po třech letech snažení potrat v 8tt

Ahoj holky, stejně jako některé předešlé pisatelky bych se asi tímto příspěvkem chtěla trochu vypsat ze svého trápení a naprostého pocitu prázdnoty.Jsem týden po revizi, kterou skončil druhý pokus po emryotransferu. Je mi 35 let, přítelovi bude 50 a občas mi dochází naděje na naše miminko. 6.2. jsem šla na gynekologii na kontrolní sono, přítelovi před odchoden slíbila další fotečku a cítila se tak nadšená, že bych mohla lítat. Při prvním pohledu na mé\"naprosto dokonalé\" miminko ( krásně viditelná hlavička, ručičky, tělíčko) mě čekal šok- žádná akce!!! Protože jsem už z předchozího sona viděla jak vypadá srdeční akce, tak jsem odumřelý plod rozpoznala ještě před lítostným komentářem mého lékaře. Pan doktor se mi snaži vše zevrubně vysvětlit, povzbudit, vylíčit, že jde vlastně o \"úspěch\" léčby, a že je to celkem běžný stav, ale to samozřejmě nijak neutěšilo mé zoufalství a pláč. S papírem mě poslal hned do nemocnice, protože po hormonech hrozilo masívní krvácení. S hysterickými slzami jsem běžela schodištěm a cestou telefonovala tuhle hroznou zprávu přítelovi. V nemocnici se o mě velmi citlivě postarali( už v odpoledních hodinách) a nabídli mi,že mě mohou provést revizi již v 19.hod. Což jsem přijala, protože si nedokážu představit, jak bych do rána fungovala. Jen bych všem přála , aby při takto bolavé události se o ně personál staral tak vzorně jako o mne. Nejspíš zde hrál roli i fakt, že v této nemocnici i pracuji. Revize i probrečená noc by se dala přežít, břicho bolí naprosto minimálně, ale ten pocit šíleného zklamání a smutna je ubíjející. Mám úžasného chlapa, který se mně snaží soustavně rozptýlit a rozesmívat,i \"naše\" 13letá dcera, kterou přítel dostal před půl rokem do své péče se ke mně chová bezvadně, ale slzičky se stejně opakovaně derou ven. Ale v něco začínám postupně věřit, vím, že ten krásný pocit BÝT TĚHOTNÁ nikdy nezapomenu a velké zklamání nezmizí, jen přebolí, ale pokud půjde přítel se mnou, tak budu dál bojovat a zkusíme to znovu. Vím, co mě čeká, a že další cyklus se stimulací bude hodně nepříjemný, ale určitě to zase zvládnu. Mám Honzu, Karolínku, rodinu, kamarádky a fajnové kolegyně. Držte se holky a sluníčko nám zase bude svítit.

Chybí stále

Ahoj holky,nevím nakolik je vhodné, abych sem teď psala, ale všimla jsem si této diskuze a nějak mi to nedá, abych nepřidala svou zkušenost a nedala všem naději, že i toto má dobrý konec.Bylo to před rokem, kdy jsme s přítelem si řekli, že bychom chtěli miminko. Možná to bylo předčasné, protože jsme spolu byli jen pár měsíců a ani jsme spolu nebydleli, ale tak nějak jsme to cítili. Hned o měsíc dýl jsem začala mít zvláštní pocit a když se nedostavilo ms, tak bylo jasno. Čekali jsme naší malou Fazolku:-) Byla jsem šťastná jak blecha. Hned jsem šla k doktorce a na neschopenku, protože jsem trochu špinila. Vše bylo ok a Fazolka rostla, až jeden den jsem zase zašpinila. Bylo to cca v 8.-9. tt a já vyrazila 14 dní po minulém vyšetření k lékařce. Ta mě hned vzala na utz a já hned tušila, že něco není v pořádku. Dozvěděla jsem se, že tam není srdíčko a že jde tedy o zamlklé těhotenství. Úplně jsem se sesypala, s mamkou jsem došla do nemocnice, tam mě přijali a udělali revizi. Celou dobu v nemocnici a pak doma jsem brečela, že mi moje miminko sebrali a že jsem se o něj nedokázala postarat a tak. Ještě přes měsíc jsem kvůli tomu byla na neschopence, než jsem se odvážila jít do práce mezi lidi. Po čase jsem ne zapomněla, ale řekla jsem si, že mimi chtělo ještě počkat, až s tatínkem vše připravíme na jeho návrat atd.O tři měsíce déle jsem sice se strachem, ale uznala, že to zkusíme znovu a ono to vyšlo. Na začátku byla spousta komplikací, celkem jsem strávila asi 2 měsíce v nemocnici, ale teď už jsem ve 22.tt a budeme mít krásnou holčičku.Neříkám ať zapomenete, protože to ani nejde, ale neztrácejte naději, protože pro každou z nás tam to malé někde čeká...

2x zamlklé těhotenství a 4 revize

Ahoj,také Vám napíši svoji zkušenost, protože dokud jsem nenašla tuto diskuzi, tak jsem měla pocit, že jsem snad jediná široko daleko komu se to stalo. Vloni v dubnu jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem to už předtím, než jsem si udělala těhotenský test, věděla jsem, že je něco jinak. V 7. týdnu jsem šla poprvé tehdy ještě ke svojí gynekoložce na ultrazvuk a ta mi těhotenství potvrdila, byla jsem hrozně šťastná ale zároveň jsem se i bála, abych něco nepokazila, nebo neudělala něco čím bych mimču nějak ublížila (bylo mi 23 let). V 11. týdnu jsem byla na kontrole, už ale bez ultrazvuku, doktorka říkala, že je vše v pořádku, a že děloha \"roste\". Na začátku 13. týdne jsme jeli na genetiku. Tam se mne napřed doktorka s hrůzou zeptala kdy jsem byla naposledy na ultrazvuku (v 9. týdnu) a až poté mi oznámila, že miminko se nevyvíjí asi od 9. týdne a že mu nebije srdce. Napřed jsem si vůbec neuvědomovala co mi říká, vůbec jsem nic takového nečekala a pořád jsem si říkala že se s tím třeba ještě něco dá dělat, že třeba začne žít, nebo že něco můžou udělat, aby ho oživili atd. zkrátka byla jsem uplně mimo. Potom jsem samozřejmě brečela a brečela a nemohla to nijak zastavit. Má lékařka mne poslala do nemocnice na vyčištění dělohy se slovy že \"takhle se jim z genetiky ještě nikdo nevrátil a ať neřvu, že se to stává\". Do nemocnice mne přijali ten den, a druhý den ráno jsem měla jít na vyčištění. Bylo to poprvé co jsem byla v nemocnici, do té doby jsem ani nevěděla jak to tam vlastně funguje. Ležela jsem sama na pokoji s mrtvým miminkem v břiše a pořád jsem si dokola říkala že za to můžu já, že jsem nesla koš s prádlem, že jsem vypila zelený čaj, že jsem si barvila vlasy když jsem už byla těhotná, že než jsem otěhotněla tak jsem byla v sauně, že jsem se nadechla kouře z cigarety apod. (nekouřím, nenávidím cigarety a ani nepiju alkohol), že jsem se hodně moc stresovala v práci atd. atd....takhle jsem byla celou noc vzhůru, držela se za břicho a prosila moje miminko aby mi to všechno odpustilo, že jsem to nezvládla a brečela a brečela. Druhý den mne vzali na revizi, po ní jsem měla hrozné bolesti, říkali, že mne museli otevřít o něco více, protože mimčo už bylo větší. Taky jsem to potom nevydržela a potřebovala vědět, co s miminkem udělali. Doktor mi řekl, že se to bere jako \"biologický odpad\" a likviduje se. Nemohla a nemůžu se smířit s tím, že moje dítě je \"biologický odpad\". Týden po revizi jsem začala hrozně krvácet - měla jsem krevní sráženinu v děloze,a musela jsem jít na vyčištění po druhé. I po druhé revizi jsem měla krevní sráženinu - na tu mi dali injekci, aby se rozpustila. Všichni mi říkali, že se to holt stává, že se s tím nedá nic dělat a že to máme zkusit znovu za tři měsíce a že už se to určitě povede, že je jen malá pravděpodobnost, že se to stane i po druhé. Tímhle jsem se asi utěšovala nejvíc, tím, že to po druhé už vyjde a mimčo se k nám vrátí. Hodně mi pomohla automatická kresba - na psychology moc nevěřím, přijde mi nepřirozené vyprávět naprosto cizímu člověkovi svůj příběh, když si celou dobu říkám, že si asi tak v duchu říká že ho to stejně vůbec nezajímá, ale že mne tedy vyslechne, to mi přijde jako pomoc k ničemu. Po třetí menstruaci jsme to zkusili znovu, a vyšlo to napoprvé. Zase jsem měla ten stejný pocit, jako když jsem byla těhotná poprvé, ještě předtím, než jsem si udělala test. Ještě než jsme to zkusili podruhé, tak jsem šla na testy na hematologii - které mi dle slov naší nemocnice vyšli výborně, měli mne testovat na trombofilie, leidenskou mutaci, antifosfolipidový syndrom apod. (později jsem se v Brně na klinice dozvěděla, že mi žádné testy na trombofilie ani na leidena neudělali). Tak jsem si říkala, že nemám srážlivost krve a že je to tedy v pořádku, že v tomhle směru je to ok. Stejně jako vyšetření štítné žlázy, kterou bych měla mít také v pořádku. Na začátku sedmého týdne jsem trošku zašpinila, od čtvrtého týdne jsem užívala Utrogestan. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že bohužel nevidí srdeční akci a poslal mne do nemocnice, aby mi vzali krev kvůli HCG a udělali revizi. Už jsem myslela, že je zase po všem a znovu jsem potratila, celou cestu do nemocnice jsem probrečela. V nemocnici mi dělali ultrazvuk znovu a srdeční akci viděli, nechali si mne tam ještě dva dny a potom mne pustili s tím, že je všechno v pořádku, ale nechali mi neschopenku a měla jsem jen ležet, a jít se jen osprchovat a nebo najíst. V 8. týdnu jsem byla znovu na ultrazvuku a doktor řekl, že je vše v pořádku, byla jsem neskutečně ráda a mimču jsem pořád dokola v duchu děkovala, že se k nám vrátilo a říkala si, že to spolu všecko zvládneme. Za pět dní jsem ale zase trošku zašpinila, ale úplně minimálně, kdybych na sobě nepozorovala každý milimetr tak bych ani neměla šanci si toho všimnout, a tak jsem raději jela znovu do nemocnice, byla jsem v devátém týdnu. Tam mi řekli že bohužel - zamlklý potrat. To bylo 23.11.2013. To už jsem snad ani nebrečela ale hystericky vzlykala a dvou doktorů co mne prohlíželi se pořád dokola ptala proč se to tak stalo atd. Šla jsem na třetí revizi, týden po ní jsem ale měla opět krevní sráženinu, můj gynekolog mi řekl, že je to zřejmě kvůli špatně udělané revizi a řekl mi, že je potřeba to znovu vyčistit. Už jsem nechtěla jít k nám do nemocnice, chtěli bychom mít děti a měla jsem hrozný strach, že to bude zase špatně, a tak jsem jela do Brna. Tam mi udělali \"šetrně\" čtvrtou revizi. Dva potraty, čtyři revize. Bylo mi hrozně a je mi hrozně, pořád jenom řvu. Po šesti týdnech jsem se vrátila do práce a tam taky brečím, tajně, prostě mi to nejde zastavit. U nás v práci jsou 4 ženy, včetně mě. Jedna z nich je těhotná - otěhotněla stejně jako já poprvé, a teď má rodit, druhá z nich je také těhotná - otěhotněla stejně jako já po druhé. První mi denně v práci, každou vteřinu, připomíná můj první potrat, a druhá mi připomíná můj druhý potrat. Nevím už co mám dělat, připadne mi že chodím ode zdi ke zdi a neposunula jsem se ani o milimetr. Napřed jsem si říkala, že až vyprchají ty hormony, tak mi třeba bude líp (kolikrát jsem se nemohla ani zvednout z postele, prostě mi to nedávalo smysl, pořád jsem usilovně přemýšlela, proč vlastně lidé žijí když stejně umřou), ale po 7 týdnech už by měly být hormony srovnané, ale mne je pořád tak nějak stejně hrozně, brečím ve dne, v noci, neustále. Jak se říká pád není pádem, pokud nebrečíš, když dopadneš na dno. Já mám pocit jako kdybych tím dnem už propadla skrz. Strašně jsem se snažila a dělala všechno pro to, aby to podruhé vyšlo, brala jsem femibion v kuse, pila před otěhotněním kontryhelový čaj, jedla zdravě - skoro samou zeleninu, ryby, atd, udělala jsem pro to snad všechno co jsem mohla, ale všechno to bylo k ničemu. Teď jsem sedmý týden po čtvrté revizi a ještě mi ani nepřišli měsíčky, mám strach, aby to po třetí vůbec šlo. Navíc mám krevní skupinu A- a můj partner A+. Byli jsme na testech na genetiku, výsledky by měly být koncem ledna, je to pro mne teď taková doba, jako kdyby to mělo být až za rok :-( Ještěže alespoň existuje tato stránka a diskuze, objevila jsem ji teprve včera. Je fajn, že to tu může člověk nějak popsat. Všichni kolem mne mi říkají, že už o potratu nechtějí ani slyšet a že se musím dívat dopředu, ale ti všichni jsou ti, co to sami nezažili a nemůžou vědět jaké to je, i kdyby se uměli tisíckrát vžít do situace tak dokud to nezažijí tak to zkrátka nemůžou bohužel vědět, ani já sama to nedokážu nijak vyjádřit

odber plodove vody

Ahojky holky taky jsme byla na odberu plodove vody 19.12.2013 a bohuzel 28.12.2013 jsem potratila tak jsem se chtela zeptat kdyz by jsme znova zacaly pracovat na miminku a testy by dopadly dobre tak uz bych nemusela na plodovou vodu nebo jo??dekuji moc za radu a odpovede

Antikoncepce po revizi

Dobrý den, jsem cca měsíc po revizi zamlkého těhotenství (12tt). Doktor mi předepsal antikoncepci, kterou jsem začala užívat v den revize. Během týdenní pauzy mi však menstruace nedorazila. Teď akorát nevím, zda mám začít brát další plato, nebo počkat na menstruaci (což může ještě týden dva trvat...). Mám totiž za to, že kdybych začala brát další plato, tak tu menstruaci dostanu až při další pauze. Přemýšlím i nad tím, že už ji brát nebudu, přece je lepší nechat cyklus přirozeně bez pomoci hormonů...
Díky za názory a rady.
Petra