Ahoj holky, stejně jako některé předešlé pisatelky bych se asi tímto příspěvkem chtěla trochu vypsat ze svého trápení a naprostého pocitu prázdnoty.Jsem týden po revizi, kterou skončil druhý pokus po emryotransferu. Je mi 35 let, přítelovi bude 50 a občas mi dochází naděje na naše miminko. 6.2. jsem šla na gynekologii na kontrolní sono, přítelovi před odchoden slíbila další fotečku a cítila se tak nadšená, že bych mohla lítat. Při prvním pohledu na mé\"naprosto dokonalé\" miminko ( krásně viditelná hlavička, ručičky, tělíčko) mě čekal šok- žádná akce!!! Protože jsem už z předchozího sona viděla jak vypadá srdeční akce, tak jsem odumřelý plod rozpoznala ještě před lítostným komentářem mého lékaře. Pan doktor se mi snaži vše zevrubně vysvětlit, povzbudit, vylíčit, že jde vlastně o \"úspěch\" léčby, a že je to celkem běžný stav, ale to samozřejmě nijak neutěšilo mé zoufalství a pláč. S papírem mě poslal hned do nemocnice, protože po hormonech hrozilo masívní krvácení. S hysterickými slzami jsem běžela schodištěm a cestou telefonovala tuhle hroznou zprávu přítelovi. V nemocnici se o mě velmi citlivě postarali( už v odpoledních hodinách) a nabídli mi,že mě mohou provést revizi již v 19.hod. Což jsem přijala, protože si nedokážu představit, jak bych do rána fungovala. Jen bych všem přála , aby při takto bolavé události se o ně personál staral tak vzorně jako o mne. Nejspíš zde hrál roli i fakt, že v této nemocnici i pracuji. Revize i probrečená noc by se dala přežít, břicho bolí naprosto minimálně, ale ten pocit šíleného zklamání a smutna je ubíjející. Mám úžasného chlapa, který se mně snaží soustavně rozptýlit a rozesmívat,i \"naše\" 13letá dcera, kterou přítel dostal před půl rokem do své péče se ke mně chová bezvadně, ale slzičky se stejně opakovaně derou ven. Ale v něco začínám postupně věřit, vím, že ten krásný pocit BÝT TĚHOTNÁ nikdy nezapomenu a velké zklamání nezmizí, jen přebolí, ale pokud půjde přítel se mnou, tak budu dál bojovat a zkusíme to znovu. Vím, co mě čeká, a že další cyklus se stimulací bude hodně nepříjemný, ale určitě to zase zvládnu. Mám Honzu, Karolínku, rodinu, kamarádky a fajnové kolegyně. Držte se holky a sluníčko nám zase bude svítit.