Inzerce
Inzerce
Inzerce

BarčaKa

Všechno zlé je k něčemu dobré

Začalo to tím, že jsem pár týdnů před nástupem na mateřskou dostala koliku ledvin. Zavedli mi hadičku do močovodu a bylo to v pořádku, jen mě při chůzi dost nepříjemně dráždila v močovém měchýři a zapříčiňovala krev v moči. Jelikož má cesta do zaměstnání obnášela 15 minutovou chůzi na autobus, jízdu v něm, a pak znovu 15 minutovou chůzi do kanceláře, poprosila jsem svého zaměstnavatele, zda bych svou práci nemohla dělat z domu.

Naštěstí mi vyšel vstříc, pracovala jsem jako telefonistka, takže jsem potřebovala jen mobil a služební notebook, kterým jsem se připojovala přes internet na vzdálenou plochu centrály svého zaměstnavatele, a z ní čerpala informace k obvolávání klientů.

Inzerce

Také jsme se dohodli, že pokud budu mít „hodné“ dítě, budu pak pracovat na částečný úvazek z domu. V naší firmě je to celkem časté, pokud pozice a dítě dovolí. Když mi začala mateřská, jen jsem služební věci vrátila a začala si užívat začátek své první tříleté „dovolené“.

Inzerce

Zavádění pravidelnějšího režimu

Klárka se narodila přesně v termínu a pár měsíců trvalo, než si zvykla na nějaký denní spací režim. Ze začátku jsem opravdu na nějaké přivydělávání neměla ani pomyšlení, nechápala jsem, jak to můžou některé pracující maminy zvládat. Klárka se sice v noci budila asi jen 3x na kojení, ale přes den spávala maximálně 2x po půl hodinách, a to ještě k tomu na rukou (po položení do postýlky byla okamžitě vzhůru a řvala), a večer neusnula jinak než houpáním na balonu, a až po 22. hodině. Byla jsem z toho celkem hodně unavená, takže opravdu představa, že bych do toho pár hodin denně ještě měla telefonovat… :-)

K mému překvapení se Klárka postupně sama naučila usínat pravidelně mezi 10. a 12. h, a pak ještě odpoledne mezi 15. a 17. h. Taky jsme ji od 4m přeučovali z usínání na rukou a balonu, na samostatné usínání. Prvních pár týdnů se to neobešlo bez hodinového křiku z postýlky, ale výsledek stál za ty nervy. A v tu chvíli jsem se přes den začala nudit.

Inzerce

První úvahy o pokračování v práci z domova

Svoje domácí „povinnosti“ jsem dělala, když si Klárka hrála na hrací dece s hrazdičkou, nebo v křesílku, případně když usínala. V době jejího spánku jsem se občas koukla na televizi, ale v těch hodinách tam nic zajímavého nehrálo, takže jsem začala uvažovat o práci. Probrala jsem to s manželem, ten byl nadšený z vidiny dalšího příjmu do naší rodinné kasičky, a taky mi sám od sebe slíbil, že mi bude doma víc pomáhat, tudíž jsem po pár dnech úvah napsala mail své pracovní nadřízené. Ta byla ráda, že jim vypomůžu, protože po mém odchodu tam zůstal jeden ne moc pracovitý telefonista a nová holka, která tomu prý taky moc nedala.

Sepsali jsme prozatím na 3 měsíce Dohodu o provedení práce (ta je výhodnější z důvodu neodvádění zdrav. a soc. pojištění) a ke konci Klárčiného 8. měsíce jsem si vyzvedla opět služební mobil a notebook, vyfasovala jednoho nového důležitého klienta, na kterém mému zaměstnavateli velice záleželo, a začala v hodinách Klárčiného spánku zpracovávat a obvolávat jeho záležitosti. Moc mě to bavilo, zvlášť když jsem viděla, jak moje výsledky přeskakují všemi odhadovanou úspěšnost.

Inzerce

Vždy není vše jen růžové…

Mé okolí to bralo úplně v pohodě, nikdo nebyl proti a já byla ráda, že jsem v kontaktu s lidmi, což mi za ty měsíce doma začalo dost chybět. Všechno bylo fajn do doby, než Klárka začala usínat jen 1x denně a to maximálně na 2h. Nejdřív to ani moc nevadilo, protože zrovna probíhal konec 3. pracovního měsíce a já už měla skoro vše zpracováno, a tím i volněji. Jenže na obzoru se rýsovalo nové portfolio a zaměstnavatel se mnou počítal dál. Vyžádala jsem si tedy, abych na nové zakázce pracovala s někým na půl, ale i tak jsem to moc nezvládala. Doma nepořádek, manžel i přes své sliby ruku k dílu nepřidal, začali jsme se celkem často hádat právě kvůli těm domácím pracím, a tak jsem začala uvažovat o ukončení přivýdělku.

Postupně mě ta práce i přestala těšit, určitě hlavně díky té domácí nepohodě, takže jsem po dohromady šesti měsících práce opět vrátila notebook i mobil a začala si konečně užívat „klidné“ rodičovské dovolené. A opravdu – postupně se snížil počet hádek, nekoukala jsem od rána na hodiny, jestli už není čas dát Klárku spinkat, abych mohla telefonovat, domácnost se zase dostala do víceméně spořádaných kolejí a začala jsem mít víc času na sebe.

Nyní běží od ukončení práce druhý měsíc a zatím mi to vůbec nechybí. Nevím, jestli se při druhé mateřské opět nabídnu (pokud teda bude Klárka ve školce), bude záležet na tom, jestli se budu nudit nebo ne, a taky pokud bude mít ještě zaměstnavatel zájem. :-)

Jelikož s manželem plánujeme druhé dítě tak, abych přešla rovnou z první mateřské na druhou, asi mi už v práci místo držet nebudou, takže takovouto spoluprací bych si ho možná udržela…?

Spolu s maminkou BarčaKa zpracovala Věra Tautová

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

BarčaKa - diskuze

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×