Inzerce
Inzerce
Inzerce

Val.J35 a její pohled na bydlení ve městě a na vesnici

Hned na začátku tohoto povídání se klidně přiznám, že jsem městský člověk. Narodila jsem se v Praze a tam taky prožila celkem v pohodě prvních 35 let svého života. Pravdou ovšem je i to, že jsem nikdy nechtěla žít někde v centru Prahy. Ke štěstí mně stačil okraj tohoto velkoměsta a do vnitřní Prahy jsem si jezdila tak maximálně užívat.

Bohužel při prvním těhotenství jsme kromě jiných problémů byli postaveni s manželem i před problém - kde spolu bydlet? Tuhle otázku jsme začali řešit v době, kdy jsem otěhotněla, mezitím jsme se stihli vzít a pak konečně přišel manžel s tím, že sehnal byt na Smíchově. Byl na sebe patřičně hrdý a tak moje námitky, že Smíchov nesnáším, 5. patro bez výtahu na konci těhotenství a pak s miminkem mě zabije, celkem prošly bez povšimnutí. A aby toho nebylo málo, jak tak už mám štěstí, stěhování probíhalo 2 dny po mé amniocentéze.

No nic, Smíchov jsem si užila v podstatě asi jen 7 měsíců, protože v okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsem znova těhotná, jsem vydala ultimátum - s těhu břichem a malým miminem ty schody prostě nelezu. Když se ohlédnu zpětně, 2 výhody ten Smíchov měl. Za prvé jsme hodně ušetřili za kojeneckou vodu, protože po 14 dnech jsem se vzbouřila a odmítla ji kupovat a tahat s miminem a nákupem do schodů, za druhé jsem se naučila chodit nakupovat s lístkem. Představa, že bych zapomněla třeba chleba a byla nucena celou anabázi absolvovat víc jak 1x denně, mě děsila.

Ze Smíchova na okraj Prahy

Byla jsem asi ve 3. měsíci těhotenství s Jituškou, když jsme sehnali byt na okraji Prahy. Jásala jsem, ovšem jen do té doby než jsem zjistila, že se v sobotu stěhujeme a já jdu v pátek zase na amnio. No co, přežilo to jedno dítko, přežije i druhé. A měla jsem pravdu, zase jsme to ustáli. Druhé patro s výtahem bylo něco úžasného a já konečně měla celkem klid. Bohužel majitel bytu začal zvyšovat své nároky a po skoro 2 letech už se to finančně utáhnout nedalo.

Přesun na vesnici

Tehdy zasáhla tchýně a vytasila se s jakousi příbuznou vlastnící barák ve Vlkanově. Po bližším přezkoumání jsem zjistila, že je to 90 km od Prahy, vesnice s celkem 60ti obyvateli a chcípl tam pes. Moc se mi to nepozdávalo, ale nakonec jsem kývla. Ach ta naivní představa, jak ušetřím, děti budou mít zahradu, bude tam klid.....

Co se týká šetření: ano, něco málo člověk ušetří, ale pokud nechce úplně zblbnout, je nutné aspoň párkrát týdně navštívit civilizaci. A to jaksi pěšky nejde, takže ušetřené peníze sežere auto. Deptalo mě, že ve vesnici potkat člověka byl zázrak.
Děti naštvaný, že nemají hřiště, kamarády a na zahradě se celkem nudí.
Pro vše se muselo na nákup minimálně 9 km.
Když napadl sníh, člověk si mohl hodit korunou, jestli do města projede, nebo ne. A to jsem první zimu, já frajerka, projezdila na letních gumách, takže cesta do MC a hlavně večerní návraty domů byly kolikrát dost napínavé. Ale co by člověk pro děti neudělal.

Se vším jsem se celkem vyrovnala, ale pak přišlo září, nástup dětiček do školky a já s hrůzou zjistila, že dělám taxikáře. Ráno odvézt do školky, pak domů, odpoledne totéž, do toho Jituška chodila jen na 5 dní v měsíci, takže s ní ještě návštěvy MC, které je ovšem ve vedlejším městě než školka....Tak nic, tohle není pro mě. A poslední kapkou byla zima, kdy se prokázalo, že barák nemá izolaci, v rámci šetření (pošahaná příbuzná) se nedá ani pořádně vytopit a vstávání po ránu, kdy je v pokoji 14 °C zabíjí mě i potvoráky. Mimochodem když tam bylo přes den 20 °C, byl to zázrak.

Pronajali jsme si byt v malém městě

A vyvstala další otázka, co s tím? Nakonec jsem to vyřešila pronajmutím bytu přímo ve Světlé. Je to město, ale malé a všude je blízko. Je tady klid, nemám strach o děti a při tom tady seženu vše, co potřebuji. Když se chci rozšoupnout, vždy je po ruce Havlíčkův Brod nebo Jihlava. Děti sice nemají tu zahradu, ale vůbec ji nepostrádají, protože mají hřiště a hlavně spoustu kamarádů. Potkávají se s nimi ve školce, na hřišti a vlastně jsou neustále zabavené.

Spokojená bych mohla být i já, a celkem jsem, až na jeden podstatný problém. Není tady práce. A tím nemyslím jen ve městě, ale ani v blízkém okolí. A pokud práce je, určitě ne pro matku s dvěma malými dětmi. Takže to je velké mínus našeho současného bydlení. Zatím nevím, jak to budeme řešit, ale stále doufám, že to dopadne dobře.

Takže pokud to shrnu, mně osobně nejvíc vyhovuje život buď na okraji velkoměsta, nebo na malém městě. Vesnici už doopravdy nechci.

Jituš, jaká je u vás situace aktuálně?

K dnešnímu dni jsme mimo Prahu už skoro 3 roky. S manželem máme víkendové manželství. On v Praze stále pracuje, takže s námi doma je od pátečního večera do pondělního rána. Oficiální práci jsem nesehnala, ovšem po známostech se vždy našel nějaký ten vedlejšák na černo.

To vše se lehce změnilo zhruba před 4 měsíci, kdy jsme s hrůzou zjistili, že jsem opět těhotná. Nakonec tedy budou potvoráci asi 3, ale měla jsem jednu podmínku: skončí víkendové manželství, manžel si najde práci tady v okolí a bude s námi doma víc. Padl sice i návrh, že se vrátíme do Prahy, ale mám hrůzu z toho, že neseženu školku. Možná pro předškolního Jirku ano, ovšem Jituška by měla smůlu a ona školku miluje. Navíc se přiznám, že mně současné město vyhovuje. Mám o děti daleko menší strach, než bych měla třeba v Praze. Není problém je samotné vyslat na hřiště před barák a přijít za nimi až dodělám, co potřebuji. Všechny děti z okolí se znají a nějak se tady nevyskytují party puberťáků, co by těm malým ubližovaly. Navíc tam vždy sedí aspoň jedna maminka. A další velké plus - není tady žádná romská komunita.

Takže výsledek je jasný. Manžel posledního května končí s prací v Praze a už má v podstatě slíbenou práci tady v okolí. No a já musím ve městě sehnat o něco větší byt. Přeci jen do 2+1 už se 3 děti budou cpát dost špatně.

Na základě vyprávění Val.J35 připravila Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Val.J35 a její pohled na bydlení ve městě a na vesnici - diskuze

  • Moc držím palce, abyste našli nějaké prima bydlení  
    nadule1   | 04.04.2012 14:39:22
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jitu to je fajn, že jsi konečně spokojená. Světlá je fajn městečko, manžel od tama pochází.Tak se opatruj a at se daří i nadále.
    kamila   | 04.04.2012 14:23:45
    Reagovat | URL příspěvku
  • Jejda, Ty mas plany
    Vis, ze se nemusis pokazde stehovat, kdyz mas buben? 
    Ale bez toho by to asi byla nuda, ze? 
    zajic   | 04.04.2012 14:22:15 | Reakcí: 1, poslední: 04.04.2012 14:38:38
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • odstehujte se knam..male mesto,vse po ruce,skolek milion,levne byty a praha busem za 30 min,..tudiz manzel denne..a ja a stumpajzlove k tomu..co ty na to??a ja na tom taky vydelam,protoze budu mit spriznenou dusi hned blizko        a potvoraci s nasima aspon zbouraji to mesto uplne 
    Liberte   | 04.04.2012 13:46:35
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Odebrani dudliku

| Hanatomik@seznam.cz | 14.12.2019, 10:57

Dobry den,muj dotaz se tyka odebrani dudliku, memu synovi bude v lednu 2,5 roku, na doporuceni zubare kvuli dispozicim na predkus, jsme dudlik nechali certikovi vymenou za auticko a sladkosti. Syn byl sice vecer smutny, ale tak nejak to pochopil. Nyni je to tyden bez dudliku a i tyden co odboural odpoledni spanek pokud ho nevozim v kocare. Standartne vstava kolem pul 9 a usina v 10 i bez odpoledniho spani, myslela jsem ,ze bude vice unaveny, ale ne, nechce spinkat, nelze ho ani zklidnit usinani trva i dve hodiny, v noci spinka neklidne, knoura i place coz drive s dudlikem byvalo jen zridka. Prijde mi to na tak male ditko hodne dlouho bez spanku. Jinak zoubky uz ma vsechny. Ja jsem v prvnim trimestru, takze i vice unavena a nervy na pochodu. Muj dotaz zni: mame vydrzet?nemuzu mu zpusobit odebranim dudliku nejake spatne navyky na spanek nebo trauma?Dekuji

Dobrý den, odpověď na váš dotaz je jednoduchá: VYDRŽTE! Týden je příliš krátká doba, váš syn se ještě stále s odevzdáním dudlíku vyrovnává, potřebuje si najít jiné spánkové uklidňující rituály. Je normální, že hůř a déle usíná, spí hůře a je neklidný. Můžete mu zkusit nabídnout nějaké jiné uklidňující předměty (šmudláček do postýlky, plenku, polštářek, autíčko - ať si sám vybere), které předkus nezpůsobují, nebo mu poskytnout fyzický kontakt (pomazlit se s ním), pokud bude chtít. Také odbourání odpoledního spánku souvisí s odebráním dudlíku, prostě bez něj nemůže zabrat. Pokud až doposud pravidelně odpoledne spával, pak spánek zřejmě stále potřebuje. Přechodné odbobí nedostatku spánku však vašeho chlapce nezabije a uvidíte, že jak se situace stabilizuje, pak bude zase usínat bez potíží a pravděpodobně se vrátí i odpolední spaní. Poskytujte mu příležitost ke spánku, v pravidelnou dobu, jak byl zvyklý jej odpoledne nechte odpočívat, čtěte si například knížky, povídejte si, věnujte se klidovým činnostem, i když neusne, tak si také odpočine. Večer jej také ukládejte v pravidelný čas, jak byl zvyklý, když měl dudlík, nevadí, že třeba hned neusne, činnosti před spánkem by také již měly být klidové. Pokud byste se k dudlíku vrátili, návyk by se okamžitě obnovil a ještě znásobil, také důsledky odebrání dudlíku v budoucnu by byly mnohem horší a neposlední řadě byste vaší nedůsledností ztratili kredit jako rodiče, což by se vám v budoucnu ve výchově nevyplatilo. Přeji vám proto hodně trpělivosti s vaším dítětem a ať překoná svůj návyk  co nejdříve. Buďte vlídní a důslední. Pokud by vás to jako matku hodně vyčerpávalo, můžete se při ukládání vystřídat s někým jiným z rodiny (manžel, babička). Postupovat byste ale měli všichni stejně. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.12.2019, 11:34
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce