Inzerce
Inzerce
Inzerce

Příběh adopce - pokračování

Utíká to jako voda, Nikolka vyrostla z mimina přes batole do velké slečny. Na to, že jsme ji adoptovali, myslím, už nikdo z naší rodiny ani nemyslí, bereme ji prostě jako naši a všichni ji tak i milujeme. Jen lidé z naší vesnice se možná stále ještě dívají na Nikolku jako na adoptovanou a při prvním pohledu hledají rozdíly ve vzhledu mezi ní a námi rodiči, nebo je to možná jen můj pocit. Ale jinak je to miláček všech, asi jako ostatní malé děti.

S Nikolkou si užíváme rodičovství

Od té doby, co je Nikolka v naší rodině, jsme ji naučili jíst lžičkou, jíst první kousky jídla (do té doby měla vše jen mixované ve flašce), prožili jsme s ní růst prvních zoubků, první krůčky, první slova, nastřelení prvních náušnic, vítání občánků.

A dnes? Je hodně chytrá, vše jí stačí vidět jednou a opakuje to sama. Upovídaná je až nás z ní někdy bolí hlava, ale zasmějeme se. Mívá období, kdy roste jako z vody, takže občas nestíháme kupovat tepláky a trička. Krásně se cpe, jen samotné ovoce a samotnou zeleninu neskousne ani náhodou :-) (jen v jídle, ale to už také zkouší vybírat). Bez plínky chtěla spát sama docela brzy, až nás tím zaskočila a museli jsme prodat vytvořenou zásobu plín. Doufáme, že brzy vyroste z období „já sama“, neboť z toho právě občas šílíme :-) (ale ono zase začne určitě další rodiče umořující období, např. otázky proč :-)).

Prostě si s naší roztomilou Nikolkou užíváme pravé rodičovství.

Inzerce

Podali jsme si druhou žádost o adopci

Hned, jakmile jsme si v únoru Nikolku vezli z kojeneckého ústavu domů, jsme začali promýšlet, zda adoptovat druhé dítě a než proběhl soud o svěření Nikolky do naší péče, podali jsme druhou žádost o adopci. To bylo v červnu 2010. Sepsali jsme s naší sociální pracovnicí z Okresního úřadu žádost, doložili opět lékařská potvrzení, že jsme další adopce zdravotně schopní, potvrzení ze zaměstnání a pár posledních fotografií nás a Nikolky. A čekali jsme na pozvání na Krajský úřad.

Pozvání na Krajský úřad a předadopční kurz

Dočkali jsme se začátkem prosince. Na Krajský úřad jsme byli pozváni i s Nikolkou, naštěstí jsme již nemuseli vyplňovat psychotesty, jen jsme upřesnili naše podmínky z minulé žádosti. Vlastně jsme je nechali stejné, jen věk dítěte, které chceme adoptovat, jsme posunuli až na 2 roky. Na starší dítě si zatím netroufáme, obáváme se, že by bylo vzájemné sžívání již složitější a náročnější.

A po této návštěvě Krajského úřadu jsme opět čekali, a to na přiřazení předadopčního kurzu pro žadatele, kteří již dítě adoptovali. Domnívali jsme se, že když už máme jednu adopci za sebou, že nemusíme vše projít znovu, ale čekal nás i další předadopční kurz, naštěstí jen jednodenní.

Předadopční kurz nás docela zklamal

Kurz jsme absolvovali koncem února, bylo to v Rakovníku v Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Nikolku jsme dali na hlídání babičce a dědovi a brzy ráno jsme vyrazili na dalekou cestu. Ovšem to, co se probíralo na tomto kurzu, nás docela zklamalo. Sice bylo fajn popovídat si s ostatními rodiči, kteří již také měli za sebou první adopci, ale nečekali jsme, že tím strávíme celé dopoledne. Prostě jsme si jen povídali, jaké to bylo, když jsme si dítě přivezli domů a prohlíželi jsme si naše fotky. Po polední pauze jsme s psycholožkou rozebírali sourozenecké vztahy, které vzniknou příchodem druhého dítěte, ale spíše se rozebíralo to, jaké sourozenecké vztahy jsme prožili my. Takže jsme se nic nového nedozvěděli a cestou domů jsme ještě vyfasovali pokutu za překročení rychlosti (prý tam byla cedule s omezením rychlosti, ale za týden, při další návštěvě Rakovníka, tam již cedule s omezením rychlosti nebyla :-(.

Návštěva za týden nebyla povinná, ale rozhodli jsme se jet, a ještě že jsme tak učinili. Závěrečné hodnocení z tohoto kurzu mohli poslat poštou rovnou na Krajský úřad a nám, ale pak bychom ho nemohli námitkovat. Tak jsme se rozhodli, že si ho vyzvedneme a projednáme osobně. Měli jsme domluvenou schůzku, dorazili jsme i s Nikolkou, neboť to mělo trvat jen hodinu a to by tam s hračkami zvládla vydržet. Dorazili jsme a k našemu velkému překvapení tam ředitelka poradny, se kterou jsme měli schůzku domluvenou, nebyla, její kolegyně nám tedy dala jen přečíst závěrečné hodnocení a nestačili jsme se divit. V jedné pasáži bylo napsáno něco, co patřilo jinému manželskému páru, takže jsme to ještě opravili, kolegyně to přepsala, podepsali jsme to a jeli domů. Celkem jsme tam strávili 15 minut, což nás dost štvalo, takových ujetých kilometrů kvůli čtvrthodině. Ale co, hlavně že jsme měli kurz za sebou a zase jsme čekali, a to na závěrečné pozvání na Krajský úřad.

Naštěstí jsme tam nemuseli jet osobně, vyřešili jsme to s tamější pracovnicí oddělení sociálně-právní ochrany dětí po telefonu. Opět mě mrzely její otázky a takové trochu přesvědčování do adopce poloromského dítěte. V tomhle máme prostě s manželem jasno a není o čem diskutovat, řekli jsme jasné ne. A tímto telefonátem jsme vše uzavřeli a čekali na rozhodnutí o zařazení do evidence žadatelů. V dubnu 2011 rozhodnutí konečně přišlo.

Jsme opět zařazeni do evidence žadatelů o adopci

Takže od dubna opět čekáme na ten nejkrásnější telefonát na světě….ale tentokrát si asi pěkně počkáme, tipujeme to na minimálně čtyři roky, jestli vůbec. Takže opět občas zavolám na Krajský úřad, jak to vypadá, abych se připomenula a snad tím zvýšila naše šance, naposledy jsem naše připomenutí vyřešila emailem a zaslala i pár fotek s Nikolkou.  

A tak čekáme a čekáme….. ale s Nikolkou doma se to čeká mnohem lépe. :-)

Inzerce

Podle příběhu Hanky zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Příběh adopce - pokračování - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Adopce
    Četla jsem Váš první článek a moc nám s manželem pomohl po novém roce si chceme taky zažádat o adopci.
    Přeji Vám hodně štěstí ?
    Sara 22   | 07.12.2018 04:44:58
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.03.2020, 07:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce