Rosteme ze semínka

   "Vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala"

   "Já nejsem Fiala. Já jsem prosím Amálka."

   A proč mluvíte o semínku? Vždyť vyrůstám u maminky v bříšku, ne na zahrádce. Mamííí???

   A tak tedy povídám, povídám pohádku...

   Bylo jednou jedno semínko. To semínko měl v sobě tatínek a jednoho krásného dne kolem Valentýna mi to semínko zasadil do bříška.

   (Musím uznat, že při první návštěvě mého nového gynekologa jsem si myslela, že tatínek semínko nezasadil. Že jsem možná samosprašná či mi pyl do bříška donesl vítr...naštěstí se ukázalo, že se pan doktor spletl, že miminko možná mělo - určitě po tatínkovi - pomalejší rozjezd a semínko opravdu zasadil tatínek kolem Valentýna :-) )

   Semínko mi ze začátku v bříšku dělalo pěknou neplechu. Rostlo pomalu a tak jsem pořád běhala k panu doktorovi.

   Co si přeje vyjevená čerstvá mamina určitě slyšet? Rozhodně to, co já:

   "Plod zatím není v dutince vidět. Možná se jedná o zaniklé těhotenství. Možná je to jen pseudobublina a těhotenství je mimoděložní. No a možná (abyste neřekla, že jsem takovej protivnej dědek), je to miminko prostě menší, asi jste ho počali později. (Jistě, jistě, počali jsme v době, kdy byl přítel asi deset dní pryč, jelikož mi poslal semínko e-mailem.) Dám vám tedy hormony a za týden se na mě přijďte mrknout.

   A co teď. Přítel už věděl, že testy byly pozitivní a čekal na výsledek. Co mu mám říct? Miláčku, buď je to špatné a nebo jsem při hodinách biologie nedávala pozor a otěhotněla jsem možná myšlenkou na tebe, možná tím, že jsem se ohlédla za pěkným chlapem...

   No co vám budu povídat. Byla to muka. Za týden jsem šla k doktorovi s hodně malou dušičkou. Ale jsem ráda, že jsem tam vůbec šla. Když jsem totiž prvně odcházela, rozloučil se se mnou doktor větou, že kdyby něco, tak ať ihned letím na pohotovost. To mi opravdu zvedlo náladu.

   Moje malá dušička však velmi rychle rostla. Všichni v okruhu mnoha kilometrů museli určitě leknutím nadskočit, když slyšeli tu ránu..jak mi spadl kámen ze srdce.

   Miminko tam bylo. A dokonce už mu tlouklo srdíčko. Doktor sice nevěděl, jak má určit stáří těhotenství - miminko prý bylo malé, ale co.

   I když...podle jeho informací - podle velikosti fazolky, máme doma najednou ne prázdnou bublinku a smutek na duši, ale mistra světa, kterému tluče srdíčko dříve, než ostatním :-)

   Takže já jsem si datum početí, týden těhotenství a přibližný termín porodu spočítala mnooohem dříve, než můj doktor. A mám velikou radost, že jsem se nesekla :-D

   Teď už bude ta fazolka pěkně veliká. Už jí neříkám fazolko, houstičko, bublinko..ale spíš Amálko. Případně na ní myslím jako na rybičku, jelikož si u mě v bříšku pěkně plave a nějak stále častěji naráží na bok akvárka. Ne, že by to byly nějaké extra kopance (proto stále věřím, že tam mám vílu Amálku a na malého fotbalistu :-) ), ale bublá mi to tam každý den, častěji a více, tak to snad nebudou moje střeva, ale opravdu nesmělé kopanečky naší malé víly :-)