Verona dopisuje román 4/10

Páteční ráno jsem strávila s hlavou v záchodový míse. Nevim, do jaký míry za to mohla nervozita před dnešním setkáním a do jaký dítě v břiše, ale jednu chvíli jsem vážně uvažovala o tom, že to nedám. Co by na to holky asi řekly? A šlo by vůbec, že bych to vodpískala? Jak bych dopsala tenhle román? Hlavou se mi toho honilo tolik, že jsem si na nic nestihla odpovědět, ale i tak mi bylo jasný, že se budu muset sebrat.

Když mi bylo úplně nejhůř, zazvonil mi telefon. Zhluboka jsem se nadechla a opatrně pípla: „Haló?“

„Máma. Co ti je?“

„Nic, proč?“

„Mluvíš jak z ňáký jeskyně.“

„Jsem v hajzlu.“

„Veru, co blbneš?“

„Mami, co potřebuješ? Rychle, prosim tě.“

„Kdy dorazíte?“

„Až dobleju.“

„A co mám uvařit?“

„Ježiši.“

Můžete hádat, jak to dopadlo.

Kolem desátý jsem se konečně dala dohromady, dobalila sobě i Rozině, napsala vzkaz Tomovi a lípla mu ho na lednici. S dítětem na ruce jsem  ze dveří bytu vykročila pravou nohou, tašky se mi houpaly u kolen a mírně se mi rosilo čelo. Co nejhoršího se může večer stát? A co nejlepšího? Brzo jsem přišla na to, že katastrofický scénáře mi jenom přitěžujou J.

Do Penzionu Mozaika jsem přijela jako první. Radka v kostkované zástěrce mě vítala u brány a ukázala mi, kam můžu zaparkovat. Objala mě a řekla, jak moc se na moje kamarádky těší. Vyndaly jsme z auta tašku a nějaký drobnosti pro její dcerky a rychle se uklidily v domě. Venku lehce sněžilo a mně zbývaly poslední minuty na to, abych si dala heřmánkovej čaj, zavolala mámě, která se bála, abych v pořádku dojela, zeptala se na Rozárku a Tomášovi poslala SMS s tím, že babská jízda může začít. „Užij si to, krásko,“ odpověděl vzápětí. Natáhla jsem se na postel a zavřela oči. Pokojem voněl med a já se usmívala. Snažila jsem se uhodnout, v jakym pořadí holky dorazí, a pak jsem únavou na chvíli vytuhla.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2128

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2130