Téma čtvrté: Zradily jste někoho vy? Jak a proč? (pokračování)

Belinda:

Domluvila jsem kámošce rande. Oběma jsem napsala dopis, že ho ten druhej zve. Takže ona si myslela, že ji zve ten borec, a byla strašně šťastná. Borec se na to ale vyprdnul, a kámoška byla hrozně zklamaná. Já to myslela dobře, chtěla jsem, aby se potkali, ona ho platonicky milovala. Bohužel kamarádka to vnímala jako blbou srandu a zradu. Nepromluvila se mnou několik dní. Holt – každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán J.

Verona:

Asi jsem zrádkyní v očích kamarádky ze střední. Donutila jsem jejího kluka, aby se jí přiznal, že ji podvádí. Řekla jsem mu, že buď to řekne on, nebo já. Už bych to nikdy neudělala. Ona se mnou přestala mluvit a nejspíš mi to dodnes neodpustila. Od tý doby nechávám věci vyhnít na povrch samotný, všechno má svůj čas.

Mia:

I mně se stalo něco, na co nejsem pyšná. Když se se mnou rozvedl manžel a otec dvou dětí, byla jsem zlomená a nešťastná. Veškerý sebevědomí v háji. Asi čtvrt roku na to se konal třídní sraz a já tam potkala kluka ze střední, kterýmu jsem se vždycky líbila. Nikdy dřív jsme spolu nic neměli (krom jedné líbačky na maturitním plese), ale o jeho citech jsem věděla a bavilo mě ho provokovat.

Na srazu se posadil vedle mě, do hlavy mi vykecal díru a já měla pocit, že on je tím pravým, se kterým můžu být zase spokojená. Randili jsme spolu asi měsíc, ale nebylo to ono. Měla jsem pocit, že ho podvádím. Nevoněl mi tak, jak chlap ženský vonět musí, a tak jsem to skončila. Zachovala jsem se férově, ale on to bral jako zradu. Dodneška je sám a občas mi pořád volá. I když dobře ví, že k lásce se přemluvit nedá ...

Sandra:

Jednou jsem byla venku s kamarádkou a zapomněly jsme na čas. Ona měla být do desíti doma, ale už to nestíhala. Mobily nebyly, poprosila mě, ať z budky zavolám na pevnou jejím rodičům a řeknu jim, že už je na cestě. Vykašlala jsem se na ni. Vždycky byla tak perfektní, že jsem zatoužila trochu jí to zavařit. Naštvala jsem jí hrozně. Bylo nám šestnáct.

Carla:

Měla jsem kamarádku, která pořád experimentovala s drogama i s chlastem a jednou někam jela a mně řekla, že se tam zabije. Dostala jsem o ní hroznej strach a protože jsem nevěděla, co si počít, svěřila jsem se svýmu klukovi. Kámoška se za týden vrátila v pořádku domů, vysmátá od ucha k uchu. Ulevilo se mi, ale naštvaná jsem byla. Korunu tomu ovšem nasadil právě můj přítel. Když ji potkal, odfrkl: „Vyměkla‘s, co?“ A bylo po přátelství, všude mě pak pomlouvala. S odstupem času jsem ráda, že jsem se tý manipulátorky zbavila, tehdy jsem se ale hodně trápila.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2064

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2070