Mia o sobě

Jednou jsem Veroně napsala, že mě nic neporazí. Určitě jsem přeháněla, ale nemám ve zvyku si moc lízat rány a dlouho se litovat. Se třema dětma na tohle nemám čas ani prostor. Holky mě nenechají a já jsem ráda. Řekla jsem si, že si mě budou pamatovat jako usměvavou mámu, která jim upeče koláč, vyžehlí šaty a vymaluje pokoj. Jako ženskou, která se postará, která se dojme nad Poštou pro tebe a která se za ně kdykoliv s kýmkoliv porve jako tygr.

Že budou tři jsem si nikdy neplánovala. Přinesl mi je život a jsem za ně vděčná.

Každá je jiná.

Nejstarší Mia. Zbožňovaná, tak moc mi podobná. Je jí už sedmnáct a já mám strach, že ji ztratím. Na čas, pokud i tohle podědila. S prvním klukem jsem odešla z domu a mámě kývla na pozdrav. Když měla narozeniny, zapomněla jsem. Když byla v nemocnici, vzkázala jsem jí "rychle se uzdrav". Tak moc jsem jí chtěla ukázat, že jsem dospělá. Tak moc blbě. Vrátila jsem se k ní právě s Miou v bříšku. Strašně jsem toužila sdílet s ní všechno nové. Všechno to nadpozemské. Mia kopala, Mia rostla, Mia se narodila. Nikdy v životě jsem si se svou mámou nebyla blíž a tehdy jsem nejvíc dokázala ocenit, že mi dala život. Jako já svému dítěti. Najednou jsem přesně věděla, co to obnáší a jaký je to zázrak. Tohle s chlapem neproberete.

Prostřední Marie. Krásná holčička, jen o pár měsíců mladší než její sestra. Když onemocněla, přírodu jsem proklínala. Nechtěla jsem si tím projít, odmítala jsem připustit, že bude jiná. Tak moc jsem ji chtěla zachránit, než mi došlo, že to tak je a bude. Že se s tím musím poprat, protože můj muž už u toho nebyl. Maruška se s ničím netrápila. Byla spokojená a to stačilo.

Dlouho jsme žily ve třech a bylo nám dobře. Nikoho dalšího jsem mezi nás nepouštěla. Holky vyžadovaly celodenní péči a já nad tím nepřemýšlela. Naučila jsem se vařit a píct, pověsit poličky a utáhnout kapající kohoutek.

Než do mého srdce znova vstoupil muž. Myslela jsem si, že princ. Vzbudil ve mně sen o šípkové Růžence a touhu se líbit. Náš domov byl zase o něco teplejší a voňavější a netrvalo dlouho, už jsem zase prala dupačky a napařovala plínky. Narodila se Diana.

Moje nejmladší. Úžasná a vůbec ne po něm. Jakoby věděla, že stejně do jejího života patřit nebude. Snažil se chvíli, a pak si sem tam odskočil. Za sousedkou, za mojí kamarádkou a taky sekretářkou. Práskla jsem za ním dveřma a už chlapa nechci vidět.

Někdy mi holky z chatu píšou, že do třetice a podobný nesmysly, ale fakt ne. Peníze mi nedává ani jeden a láska mi nechybí. Mám kolem sebe tři otevřený náruče a tři velký srdce. Když je úplně nejhůř, tak v záloze ještě svojí mámu. Rozbalíme si čokoládu, otevřeme víno a krabici kapesníků. Všechno to ze sebe dostaneme, pak zmuchláme a zahodíme. Utřeme oči a jedeme dál. Tak jako včera, tak i zítra. Vždyť život je strašně fajn!

P.S. A příště vám sem hodím nějaký recept. Na moučník nebo na radost J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2005

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2010