Sandra

Někdy si můžete na návštěvě všimnout fotky ledabyle zastrčené za sklem starého sekretáře. Podobně to má doma Sandra. Ta fotka je hezká. Jsou na ní vyfoceny čtyři generace žen. Jaké každá z nich skrývá za svým úsměvem tajemství? To je vždycky to první, co mě napadne. Jsem si naprosto jistá, že každá žena má svůj tajný pokoj, který otevírá jen velmi zřídka. Jinak tomu není ani v rodině Sandry.

Když se narodila, její rodiče ještě nebyli plnoletí. Maminka si musela dodělat školu, proto Sandru často hlídala babi a prababi. Sandra se u nich měla báječně, přitom velmi brzy poznala, že pouto mezi její matkou a babičkou je velmi křehké. Našlapovaly vedle sebe opatrně a obě si dávaly pozor, aby jedna druhé neublížila.

Až o mnoho let později Sandra zjistila, co se kdysi stalo. Proč se babička s dědou rozvedli a proč její maminka s mladším bratrem vyrůstali u otce. Dodnes je to téma v rodině tabu, ale pravděpodobně za všechny potíže mohla nevěra. Znamenala pro rodinu takový zlom, který ji na několik let rozdělil.

Sandry máma ale svojí matce nic nevyčítala. Vyrostla z ní sebevědomá žena, která si k ní v dospělosti našla cestu. Babička se o Sandru starala s laskavostí a snažila se dohnat to, o co jako matka přišla. Doufala, že péčí o vnučku splatí dceři svůj velký dluh.

Sandra dospívala a dlouho se hledala. Připadala si jiná. Nebavilo ji nic z toho, co holky jejího věku. Nezajímala se o módu, o kluky ani o líčení. Chtěla poznat svět. Brzy po škole začala cestovat a žít samostatně. Daleko od domova a daleko od všeho, co ji svazovalo. Nechtěla se brzy vdát a mít děti, naopak, nejdříve chtěla zjistit co nejvíc o sobě. Prostoru k tomu na cestách měla víc než dost.

Když se po letech vrátila domů, přijala pozvání na jakýsi večírek. Nechtělo se jí tam, přesto šla. Srkala svůj první a poslední koktejl, když k ní přistoupil on. Od prvního momentu tušila, že ten chlap v tátově věku je budoucím otcem jejích dětí. Nezmýlila se. Ve třiceti porodila první dceru, za tři roky druhou. Někdy v té době vznikla fotka v sekretáři.

Je na ní Sandra, její holčičky, její maminka a její babička. Čtyři generace žen, které se mají rády. Co na tom, že si někdy nerozumí a každá jsou trochu jiná? Podstatné je, že se dokáží každou neděli sejít na oběd, popovídat si, vypít sklenku vína, pohrát si s dětmi. Spojuje je pouto rodiny a hodně společných chvil. Často se usmívají a nikdo by nepoznal, že i ony si svoje štěstí musely vybojovat.

Sandra ještě nezula toulavé boty. Cestování jí chybí, ale dobře ví, že bez holek by nikam neodjela. Vůbec si neumí představit, čím si musela její máma projít a je vděčná, že sama tuhle zkušenost nemá. Momentálně žije brzkým nástupem starší Sabinky do školy, mladší Karinky do školky a svým do práce. Aby byla cestám po světě co nejblíž, našla si místo v cestovce.

Po prázdninách tak všem třem začne úplně nová etapa života. Každá se na nové prostředí připravuje po svém. Sabinka se nemůže dočkat, Karin se bojí a Sandra to má jako na houpačce. Na jednu stranu se těší mezi lidi, na druhou se obává, jak všechny změny poznamenají chod rodiny. Už teď ale ví, že o pomoc požádá svou mámu i svou babičku. Určitě jí pomohou rády.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1999

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2003