Rebeka

Jako druhou vám představím Rebeku. Mám ji ráda hlavně pro její nadhled a schopnost na všem vidět to lepší. Beka vypadá jako holčička, nosí dlouhé hnědé vlasy a na všech fotkách se směje. Má tři dcery, přičemž tu první vychovávala několik roků sama. O svym životě se moc nesvěřuje (aspoň v debatách), přesto mi svůj příběh poslala mailem. Četla jsem ho několikrát za sebou a pak se dlouho mazlila s Rózou. Znova jsem si uvědomila, jak nosný je vztah mezi mámou a dcerou a jak hluboce nás formuje.

Rebeka se narodila jako druhé ze tří dětí, jediná holčička. Maminka ji od narození zbožňovala, Beka byla nádherný mimino, později spokojené, usměvavé a ctižádostivé dítě. Všechno se jí dařilo a její máma měla vždycky pocit, že se o sebe dokáže postarat. Naučila ji práce kolem domácnosti a zahrady, Beka mámu milovala a ve všem se ji snažila napodobit. Jediný, co Rebece scházelo, bylo mazlení. Dotyky a objetí se v rodině nenosily. Těžko říct, jestli to vůbec maminka znala ze svýho dětství a proč to pro ni bylo tak obtížný.

Beka dospívala, když přišel den, kdy máma rodinu opustila. Dál už nemohla vystát tátovo pití a taky věčný hádky. Vzala s sebou pouze nejmladší z dětí, Rebeka se rozhodla zůstat se staršim bráchou a otcem. Starala se o ně, to ji problém nedělalo, mnohem horší to bylo s pocitem osamění. Maminka jí scházela, ale nedokázala to přiznat. Matka se sice všemožně snažila najít si k ní cestu, ale v Bece se něco zlomilo. Dlouho vinila mámu z rozpadu rodiny, uzavřela se do sebe a všechno si v sobě řešila sama.

Až dospěla.

Bylo jí dvacet, když se poprvý vdala a brzy porodila svoje první dítě. Z holčičky měla radost a od samýho počátku se snažila být jí hodně nablízku. Objímala ji a pusinkovala, zbožňovala její vůni a nedokázala si představit, že by tomu někdy bylo jinak. Když byl Ester rok, otěhotněla Rebeka podruhý. Na miminko se těšila, o to větší šok nastal ve dvacátym prvnim týdnu těhotenství, kdy jí doktoři oznámili, že dítě má srdeční vadu neslučitelnou se životem a Beka musela miminko předčasně porodit.

Manželství tak velkou ztrátu neuneslo a Rebeka se trápila. Strašně ji to bolelo, přesto ani tehdy se nedokázala svěřit mámě a zavolat si ji na pomoc. Její máma na to možná čekala, ale Rebeka byla už dlouho zvyklá postarat se o sebe sama. Trápila se dlouho, ale nezahořkla. Věděla, že nemůže. Měla malou Ester a kvůli ní žila dál tak, jak ji známe. S radostí a humorem.

Ester je mámě hodně podobná a ty dvě jsou na sebe hodně napojené. Rebeka do svý prvorozený dcery vkládá velký naděje, snaží se ji chválit a taky ji občas kritizuje. Musí si připomínat, že Ester si svoji cestu životem dokáže vyšlapat sama a přestože si ještě každý večer dávají pusu před spaním, ví, že Ester už není malá. Je jí dvanáct a je přibližně ve věku, kdy Beka zůstala v životě neukotvená. Rebeka o tom často přemýšlí a mámě dávno odpustila (přece jen dospělým pohledem vnímá události před dvaceti lety jinak). Dneska mají lepší vztah než kdy dřív a její máma si toho nesmírně váží. 

K Ester přibyla dnes už čtyřletá Sára a roční Mária. Rebeka má úplnou rodinu, je podruhý vdaná a na svoje holky neskutečně pyšná. Zamilovaná je jako nikdy. Tím, že mi poslala svůj příběh viděný nejen jejíma očima, ale taky očima její mámy a nejstarší dcery, se v životě posunula zase dál. Obdivuju její odvahu, jak se k tomu dokázala postavit, já bych to zatím neustála. Se svojí mámou jsme dlouho tak otevřeně nemluvily a možná i proto mě Bekyna upřímnost tolik dostala. Úmyslně jsem vám neprozradila všechno, zbytek nechám na ní J.

P.S. Četly jste Robinsonku? Tenhle příběh mi ji strašně připomíná.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1987

následující: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1990