Verona - úvod

Jmenuju se Verona a je mi osmadvacet. Mám roční holčičku a jsem vdaná. Druhý plánujeme, ale já bych chtěla ještě počkat, manžel by do toho šel okamžitě. S tím mě celkem vytáčí, podle mě si ani neumí představit, jakej je to kolem dítěte fičák. Naše Rózina toho moc nenaspí a když nespí ona, nespim ani já, to dá rozum.

Abych o něj nepřišla (ten rozum myslim), našla jsem si virtuální kámošky. Uznávám, že lepší by to bylo na živo a pokud možno venku, na čerstvém vzduchu a usměvavá dítka v kočárku, realita je ovšem jiná. Róza zatím nechodí, ale v kočárku se nudí – když vidí, že se s někym dám do řeči, hned začne ječet. Vrazím jí křupku a chvilku to jde, ale na pořádný pokec to neni. To net je jiná. Klávesnice snese hodně a holky taky. Jasně, musím to krotit, přece jenom nevim, kdo všechno to čte, ale i tak je dobrý nechat si poradit (naušnice, noční buzení, cucání palce nebo příkrmy), postěžovat si (na tchýni, manžela, prodavačku nebo sousedy), pochlubit se (první hovínko, druhý zoubek, páté slovo) a nebo jen tak klevetit.

Je to žrout času, to asi jo, na druhou stranu, je to i relax. Sdílím s holkama radosti i strasti života matky a zjišťuju, že v tom nejsem sama. Že nejsem na světě jediná nevyspalá a permanentně unavená, že nejsem jediná, která se bojí do toho znovu vlítnout a že rozhodně nejsem sama, kterou vytáčí i úplný voloviny. Můžeme se nad tim zasmát a taky že se smějeme (ty smajlíky, to je bomba, to zase čas šetříJ ) a můžeme si poplakat. Můžeme si poslat po tisíci srdíčkách a pozvat jedna ke druhé na návštěvu a taky můžeme pořádně demonstrovat, když nás něco parádně vytočí – emotikony v podobě lebky nebo boxera, ty nemaj chybu.

Tenhle můj blog bude o deseti (včetně mě:) kamarádkách z chatu a taky o vztazích. Hlavně těch, které jsou pro nás ženské ty nejzásadnější – mateřské pouto a mateřská láska, milostné vztahy a sebeláska. Prostě to bude o životě. O tom, jak je krásnej a taky o tom, jak někdy bolí.

P.S. Pokud si mě chcete představit, měřím sto šedesát, ráno vážim šedesát (večer o dvě víc), mám úplně krátký blond vlasy a modrý voči. Nad obočím mám jizvu (jako dítě jsem narazila o roh konferenčního stolku) a na tvářích pihy. Ráda se směju a nerada vařim. Miluju čokoládovou zmrzlinu a vůni vanilky. Sluníčko a moře. A blbě snášim zimu. Všude.

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1986