Čekání na Godota. Pardon, na Elišku ...

Zdravím vás všechny, které jste zabrousily k mému článku (budu možná trochu feministická, ale moc chlapů tu asi nebude. =)).

Jmenuji se Katka a s manželem čekáme naše první miminko. K tatínkově upřímné radosti se pindík na UTZ neukázal a nám by se měla v polovině srpna narodit holčička. Jmenovat se bude, jak je zřejmé z názvu tohoto článku, Godot. Ne, opět špatně. Samozřejmě Eliška. Ale že to byl boj. Všechny mé pokusy o konstruktivní konverzaci na téma "Jak se bude jmenovat" můj manžel cíleně bojkotoval větami typu "Tak to bude Brunhilda nebo Gertruda" či "Dej mi ještě čas, já si ta jména chci projít sám a ty mě ovlivňuješ". A tak jsem čekala a občas popíchla.

"Co takhle Ema?" Ptám se jednoho dne svého muže.

"Máme doma Emu," prohlásil manžel, sedíc u počítače, zamyšleně: "Pštrosa." V ten okamžik ho jeho asociace rozesmála a on propukl v hurónský smích. Mnou navržené jméno neprošlo, jelikož evokovalo u mé drahé polovičky výjevy pobíhajícího opeřence ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág.

Jindy mi povídá zase manžel: "A co takhle Lada." Frajersky opřený o kuchyňskou linku na mě mrká stylem "Tak co, jsem dobrej, viď?". Stojím, mlčím a pak rezolutně vrtím hlavou na znamení nesouhlasu.

"A to se ti proč nelíbí? Představ si tu krásnou, prsatou, dvacetiletou Ladu." Manžel se snažil svůj výběr obhájit. Povzdechla jsem si a jala se oponovat. Snažil se, ale neobstál.

A tak jsme se handrkovali, přeli a dohadovali, až jsme se jednoho dne shodli na jméně Eliška. Víceméně bez boje. 

A tak krom toho, že už víme, že čekáme holčičku, můžeme už ji oslovovat jménem a na neutrální pracovní názvy s klidným srdcem zapomenout. =)