Tatínkovi obavy

Ähojky tak jsem zase konečně tu. Už mi to tu chybělo. 

Léto je v plném proudu, ale u nás je nuda :( Přítel je teď skoro pořád v práci a o výkendech jezdí pomáhat tátovi opravovat dům. Sice bych mohla jezdit s ním, ale hodinová cesta autem mě  ijak neláká a taky už chci trochu toho svého klidu. Jsem v sedmém měsíci a tak jsem radši doma než v obležení jeho mladších sester :) Jeho tatínek taky není zrovna nejpříjemější společník(je to přeci jen už starší člověk a tak bývá občas dost nerudný).

Jinak vše probíhá relativně v klidu. V pondělí jsem absolvovala kontrolu a vše bylo v pořádku takže jsem zase na chvíli docela v klidu. Vlastně celé své těhotenství beru klidněji než většina mích příbuzných. Možná až oc v klidu... Nejspíš je to způsobené tím, že se snažím myslet jen na ty pozitiva a negativní věci si vůbec nepřipouštěť. I když taky jsem měla pár chvilek kdy mě našel přítel plačící v pokoji s tím, že jsem se bála že to nezvládnu... Naštěstí mě vždy uklidnil a během chvíe rozesmál tak že jsem se musela schovat na WC abych neudělala loužičku :) (Pořád si neuvědomuje že musím na malou častěji) 

Zato on se temátu porod raději vyhýbá... Na Miminko se těší, ale je z toho všeho vyděšený víc než já a tak se trošku bojím jak bude reagovat u porodu. To že se mnou půjde na porodní sál bylo jeho přání. Já se o tom ani nezínila a on to navrhl už někdy ve třetím čtvrtém měsíci, ale teď se bojím jestli to zvládne....

Jinak se zajímá o vše co se s námi děje a jak Verunka roste. Jen ten porod ho děsí...