Jak reagují maminky....

Hned potom, co jsem si i druhým těhotenským tstem potvrdila, že budu maminkou, jsem se musela rozhodnou kterému ze svých rodičů, tuto novinku povím jako prvnímu. Moji rodiče spolu nežijí, a protože mně vychovávala maminka a je o dost klidnější než tatínek, rozhodnutí padlo na ní. 

Hned v pondělí jsem nasedla na autobus a šup za ní. Bydlí v bytě s svým bratrem a jeho přítelkyní, a proto jsem si ji vzala do její ložnice. " Musím ti něci říct..."

" Co máš za průšvih?!" hned mně prokoukla.

" Zapal si a slib mi, že nebudeš křičet..." maminka poslechla a otevřela okno a s cigaretou u pusy se na mn významně podívala. "Tak mluv."

" Budeš babička." vypadlo ze mně narovinu.

" To nemyslíš vážně!" nevěřícně se na mně podívala. Ale když uviděla můj výraz, hned jí bylo jasné, že to apríl ani vtip nebude.

"Já se z tebe snad zblázním. A víš to jistě?"

" Dva testy."

"To jste si nemohli dávat pozor? Mohli jste ještě počkat, alespoň než doděláš školu!"

"My to opravdu neplánovali." odpověděla jsem. A v tu chvíly se moje maminka začala smát. Nejdřív jsem to nechápala, ale pak mi došlo, že je z toho tak v šoku. Šli jsme do obívacíhopokoje a tam se maminka pořád smála. Strejda se jí přišel zeptat co se stalo, ale ona raději mlčela. A tak to zůstalo na mně. 

"Budeš prastrejda." řekla jsem mu. To už slyšela i teta. Nejdřív oba koukali jako vyvorané myši, ale pak se taky začali smát. 

Jsem moc ráda za takovouhle tolerantní rodinu, Jiné holky v mém věku by to mněly doma horší. Když se maminka vysmála zavolala do práce a vzala si dovolenou. Hned druhý den jsme šli ke gynekologovi a ten mi těhotenství potvrdil. Potom jsme zali ještě do školy, aby to věděli učitelé a hlavně paní mistrová na praxi. 

Tak takhle jsem přežila ve zdraví oznamování mamince. že bude už podruhé babičkou. (poprvé z ní babičku udělala moje starší sestra :) První vnouček už chodí do třetí třídy a tak je mamka ráda, že zase může vozit kočárek.) 

Děkuji za přečtení.