Naše děti

Musíme hledat ty malé radosti. 

Obdivuju každou maminku, která dokáže být nad věcí. Jako nevím u mě se to zlomilo, když byly Naty cca dva roky. 

V ten moment už začala mít svůj názor a Anetka měla značně odlišný názor. Teď už si sice mnohem víc rozumí ale škola, školka a práce. Do toho dům, intolerance na laktózu a vaření do školky no a spousta dalších běžných věcí. U nás občas i těch méně běžných v podobě léků na alergie a neustále řešení intolerance. Ono to není o tom si stěžovat. Existuje milion rodin které jsou na tom mnohem hůř ALE....

Teď jsou tohle naše problémy. Jako nejsou obrovské ale rozhodně nejsou malé. Řešit intoleranci na laktózu od cca čtyř let je šichta. My dospěláci občas sníme i to co nám moc nechutná ale děti jde toho nutit nemůžete. Když jim ten jogurt chutnat nebude, tak ho nebudou jíst. 

V tomhle už jsme se nějak sehráli a víme, že tři druhy obchodů jsou tak akorát.

Tohle ale vůbec nepíšu kvůli tomu . 

Maminky, ženský, holky, dámy máme na starost životy. Jako ale občas ty životy nechceme. Chceme mít chvíli pro sebe ale zároveň chceme aby byly chytrý. Chceme aby byli šikovný, připravený do života, aby se naučili dělat svačinu sami. Takže se snažíme a ukazuje jim jak na to.

Tenhle týden vaříme 

Nevím co moje holky osvítilo ale každý den vaříme teplou večeři. Samozřejmě mám k tomu dvě asistentky. Vymyslete na každý den recept, se kterým vám můžou pomáhat. Každý den máme mrkev, můžou jí totiž škrábat, stejně tak krájí pečivo (pod dohledem). Já vlastně už ani nevím co jsme vařili v pondělí ale prý je to vaření super. 

Mami co budeme dneska vařit mě to strašně baví. 

Anetko to mám ohromnou radost. Jen prostě nedokážu vymyslet, tolik činností při kterých mi můžete pomoct. Ano potěší je i to když vysypou těstoviny do hrnce. Jenže chápete ten strach. Horká voda a dítě nebo třeba horká pánvička s masem. Mami ale tohle je prostě paráda. Já mám takovou radost, že nás necháš míchat to maso. 

Maminka tak trošku dostává infarkt, pokouší se o ní mrtvice ale hlavně, že jsou děti šťastné. 

Jako třeba včera jsme dělali řízky. Jedna klepala, solila a obalovala v mouce. Druhá obalovala ve vajíčku a já obalovala ve strouhance a smažila. 

Jako teď jsem chvíli přemýšlela co byla příloha. Jo už jsem si vzpomněla, hranolky. Za to jsem totiž dostala vynadáno den předtím. Protože jsem zapomněla, že jsem slíbila hranolky k večeři. Udělala jsem jim totiž pouze panenku s houbovou omáčkou z výpeku a pečené brambory. Čekali jsme 20 minut na to než se dotáhne panenka. Neměla čas mi říct: Mami já jsem chtěla ty hranolky. Takže probíhalo vysvětlování, omluva a nakonec prostě snědla ty brambory. Samozřejmě omáčka jí nechutnala ale to nevadí byla dobrá já jsem jí snědla. 

S těma dětma je prostě jako zábava ale občas je nechceš. Není špatně, že jsi od nich chceš odpočinout. Já je miluju, jsem na ně hrdá když dostanou jedničku ve škole, něco se jim povede ve školce ale...

To ale.... Tam vždycky bude. 

To že máme alergie, děti jsou nemocné a nebo nám chtějí pomáhat v nejméně vhodnou dobu. Tyhle situace čas od času skončí křikem, vyčerpáním nebo prostě se vám nechce. To taky není špatně ale my maminky si to musíme umět přiznat. S tím nám náš manžel, partner nebo kdokoliv jiný nepomůže. Já vím, taky se chodím na ty děti na které jsem před spaním zvýšila hlas, dívat jak spí.

 Svět není dokonalý a rodičovství také ne. 

Ale miluju je, jsem šťastná, že se mnou chtějí vařit, že jsou hrdé na každou svoji 1.

Musíme si prostě vážit těch maličkostí. To že přijdou a řeknou 

Maminko na ty nehty i bez nich jsi krásná. 

Mami, proč jsi se nechala ostříhat? Vždyť jsi byla krásná i předtím. 

Mami o víkendu budeme společně uklízet. 

Je úplně jedno jak dlouho jim to uklízení vydrží. Ale udělali jsme to dobře, protože chtějí. Vlastně všichni dospěláci by se měli od dětí učit. Jako hlavně já taky. Děti totiž nepotřebuji ty velká gesta. Dětem stačí to, že s nimi budete jezdit na bobech. Nebo když je prostě při jejich i vašem špatném dnu objemem. 

Přeji vám krásný den a nezapomeňte vstávat s úsměvem. Jedno ranní obejmutí a pusa udělají víc než tisíc slov.