Nejsem dokonalá máma

Je to ale vyčerpávající.

Pro někoho je to snadné, pro někoho težké a pro jiného nepředstavitelné.

Mě v tomhle směru nejvíc ovlivnilo, že holky byly často nemocné. Tím pádem jsem je měla dost často doma a nemohly jsme ven. Bohužel holky už od nízkého věku trápily i vysoké horečky a dlouhé, táhlé nemoci. Aby u nás nehrála jen televize, snažila jsem se jim vymyslet proram. Normálně bych je poslala hrát si do pokoje ale ne vždy to tak jde. Tím jsem si na sebe trochu ušila náročné budoucí období. Holky milují tvoření, malování, stříhání atd. ale vetšinou mě u toho chtějí. Trávím tvořením s nimi čas ráda ale má to svá mínus. Postupně musím víc "učit" hrát si a tvořit bez mamky. Přeci jen maminky potřebujeme někdy uklidit, uvařit nebo si jen vypít kafe. 

Ono celkově věnovat se těm dětem na plno je dost náročné. Jak po psychické i fyzické stránce.

Často lituji spousty situací a věcí které udělám nebo řeknu. 

Často se omlouvám a často nevím kudy kam.

Pak mám zase jindy radost protože vidím, že se mění a rostou tak jako já když jsem byla malá.

Když je vezmu ven do lesa a ony zkouší lést po stromech nebo se prostě jen hrabou v hlíně.

Miluju je sledovat jak si spolu vaří lektvary z plevele, písku a kamínků.

Jak s nimi můžu trávit čas pohybem ale stejně tak je učit aby se hýbaly sami, jen tak.

Musím na sobě hodně pracovat. Nebýt na holky tak přísná ale zároveň mít nějaká pravidla.

 Je to vlastně pořád dokola. Jedna věc mi pomáhá hodně. 

Naučila jsem se omlouvat a vysvětlovat

. Tulit se a číst večer pohádky před spaním.

 Vysvětlovat, že jsem unavená stejně jako ony. Říkat, že mě ty léky kontrolovat a správně dávat taky nebaví ale je to důležité.

Přesto všechno dělám ale spoustu věcí špatně. 

Křičím víc než bych chtěla a pak toho lituju.

Zakazuji dělat nějaké věci, i když to není zas tak nutné.

Spěchám na holky, i když to není zas tak nutné.

Je toho prostě víc než bych chtěla.

Snažím se na to myslet a začít přemýšlet jinak.

Bude to dlouhá cesta ale kvůli sobě a mé rodině to chci změnit.

Já vím, že nikdy nebudu tzv. klidná máma ale chci být lepší.

Lepší nejen pro své děti ale lepší i pro svého muže.

Nebýt na sebe tak přísná a nechtít stihnout všechno a hned.

Ono se to totiž nepo*ere když se to udělá druhý den nebo za týden.

Ty kalhoty se taky vyperou 10x stejně jako 20x.

Roztržené legíny neznamenají konec všeho a koupí se klidně nové.

Možná i ty pohledy maminek, které umí být nesnesitelné se naučím zpracovat.

Protože každá z nás vychovává své dítě tak jak ona si myslí, že je dobře.

Děláme chyby a je důležité si je uvědomovat a pracovat na nich.

Pracovat na těch hranicích mezi dítětem a rodiček.

Nechat se pomoct a mít nárok na odpočinek

Vím ale na co jsem hrdá.

Moje děti milují být jen tak venku, nepotřebují k životu youtube a les je jejich kamarád.

Rády se ušpiní a rády běhají po lese a hnedají poklady.

Stále přemýšlí jestli existují střítci a víly.

Jestli můžou v lese potkat medvěda nebo vlka.

Tenhle klacek 100% potřebujeme odnést domů a tenhle kamen je určitě kouzelný.

Jednorožci nejspíš neexistují ale přejí si aby je potkaly.

Jedna chce být princeznou a druhá vůbec neví ale obě chtějí být mámy.

Obě doufají, že budu mít jednou své miminko.

Maminky, nebuďme na sebe tak náročné a nesnažme se být dokonalé.

Pak možná budeme horší než chceme být.

Přeji Vám, krásný den plný úsměvu a radosti.