Občas je toho už moc

Lidi nesmí, zapomínat, že maminky jsou také jen LIDI. 

Ono si občas zakřičel, když už je toho na vás moc, nezabije nikoho. Je ale důležité umět se za to omluvit. Umět vysvětlit proč se to stalo a říct, že jste prostě unavená. 

Každá máma pozná co je to mít krizi. Můžeme mít jaké koliv plány než se to narodí. Jenže až když tu s námi je, pochopíme co všechno nám neřekly. 

Napřed nevíme co chce, protože jsme rády když se jednou za týden zvládneme vysprchovat. Potom nevíme co chce, protože to vypadá, že chce všechno a nic. Velký problém v tomhle je, že ještě ani nemluví. 

Pak to ale začne. Zkouší mluvit a často už ví co chce. Bohužel, často to dokáže přeložit jenom maminka. Jako telefonáty od manžela mám i teď, když je doma s nemocnou 4 letou dcerou. 
Je to fáze vím, co chci a pokud to nedostanu nastane peklo. Je to náročné pro maminky, tatínky a často i sousedy (hlavně v bytovkách). 

Také přijde období, kdy to dítě, ví co chce a dokáže si to podat. Jako je to super roztomilé, když si starší už udělá křupky s mlíkem sama. Jenže ne, když to udělá 3x za den a já doufám, že večer usne v klidu 😂. Nebo třeba sní i normální jídlo. 

Ono to jídlo je celkově od narození souboj ale o tohle teď vůbec nejde. 

Chtěla jsem vám řict, že pokud jste unavené, nevyspalé, naštvané nebo třeba při tvoření s dětmi občas křičíte. Tak to považuji za normální. 

Lidi jsou jenom lidi. 
Maminky jsou taky jenom lidi. 
Důležité je, umět to přiznat sobě ale i okolí. Občas totiž stačí říct, že už to opravdu nejde a on někdo pomůže. Není to tak vždy ale proč se bát přiznat, že jsem unavená. Možná nedokážu být tak dokonalá ale pracujte na tom s okolím. Požádejte kamarádku, partnera, babičku, jestli by na chvilku mohly být tou maminkou. 

Musíme se naučit, že být MÁMA je prostě pracovní úvazek na 18-27 let. Se šéfem se za tu dobu, taky párkrát pohádáte. Občas na sebe zakřičíte. Často jeden z vás nemá svůj den. Důležité je to ale brát komplexně. Naučit se o tom mluvit a snažit se na tom vztahu pracovat. 

Já miluju být mámou, zbožňuju svoje holky a udělám pro ně co můžu. Tvořím s nimi všechno možné, (dost často u toho křičím a pak se omlouvám). Jenže někdy je to kruci těžký. 

Momentálně už nám hrabe všem. V práci spousta práce. Doma zase nemoc 🦠 rýma 🤧 a bůh ví co. Vánoce za dveřmi a je si nejvíc přeju aby holky byly hlavně zdravé. 

Zítra je druhá adventní neděle a když bude v obejváku ( čti DOMA ) nějaký nepořádek, tak se nic neděje. Ono se to klidně uklidí, až další den. Posaďte se radši ke stolu a rozkrojte si večer jablíčko.

Nakonec hlášení. 

Všem přeji bacilům zmar a Vánočním svátkům zdar.