Kubíček 21.4.2012

Tak a je to tady..konečně jsem si našla čas popsat svůj porod...Neustále tomu nemůžu uvěřit že jsem to zvládla..

Termín porodu jsem měla 17.4.2012...Přibrala jsem 15kg, což si myslím že je tak v normě. Jelikož jsem měla jž po termínu tak jsem každý den chodila na kontroly a na monitory a každý den jsem odjížděla domů se slovy : ,,Ještě se nic neděje, buďte vklidu!" tyhle slova mě už děsily, protože se mě každý ptal jakto že ještě nerodím a to nemluvím o těch hovorech..No karastrofa. A já pořád čekala a čekala a stále se nic nedělo..

Ve čtvrtek 19.4.2012 jsem jela na kontrolu do Pardubické porodnice a byla jsem pevně rozhodnutá, že dneska nějakýho doktora ukecám aby mě to už vyvolali, protožě už to bylo vážně hrozný...NAštěstí se mi to povedlo,  protože už na ultrazvuku mi sdělili že Kubíček má 3900g. No trochu mě to děsilo. Jela jsem ale domů s vědomím že v pátek jedu na vyvolání. Samým nadšením jsem nemohla ani usnout a asi třikrát jsem překontrolovávala jestli mám všechno...

Tak a najednou byl pátek ráno, manžel mi vzal tašku a šupky do nemocnice...Po přijetí a vyplnění asi milionu papírů, že všemu rozumím a atd. , jsem si šla lehnout...nejdřív mi ráno  daly čípky,ale to nějak nepomohlo, pak monitor..odpočinek, další čípek a celý den válení v posteli... Před spaním ještě jeden čípek a pro jistotu monitor... šla jsem spát se slovy že se to možná v noci rozběhne... No a vážně..v noci jsem měla hrozný bolesti v podbříšku..a nic na to nepomohlo....

Ležet jsem nemohla, sedět jsem nemohla, jediný co mi pomohlo bylo chození po chodbě nebo ve sprše..a jelikož jsem měla ještě další 4 holky na pokoji, chtěla jsem aby se vyspaly, tak jsem sprchu musela vyloučit.. Chvilku jsem tedy chodila po chodbě, ale byla jsem tak unavená, že to prostě nešlo...Moje noc vypadala tedy že jsem 10minut spala a 30min jsem koukala do okna a modlila se ať je už ráno..... No nějak jsem to přetrpěla..

A najednou pro mě přišla sestřička , že mě  chce paní doktorka vyšetřit. Povyprávěla jsem jí jak vypadala moje noc. vyšetření ukázalo že jsem otevřená na 1,5prstu..A jejda.. tak sbalit a jedem na porodní sál se slovy : ,,Teď nikdo nerodí tak ať to máme všichni zasebou" Celá nadšená jsem si šla sbalit s vnitřním pocitem: DNESKA BUDU MÍT MIMČO..TY JO UŽ DNESKA..UŽ ZACHVILKU.. No nemohla jsem se dočkat..

Po prohlídce porodního sálu jsem dostala klistýr, chvilku jsem chodila po chodbě a pak jsem byla tak unavená, že jsem usla v křesle..Asi po hodince spánku jsem se vzbudila a lehla jsem si do postele. Podařilo se mi usnout ale chodila mě kontrolovat sestřička a připojila mě taky na monitor. Pro mě bylo utrpení ležet jen na levým boku.. Tak krásně jsem spinkala, když najednou mě někdo hladí po obličeji. Líně jsem otevřela oči když najednou nademnou stála Deniska (moje sestra), bílá jak smrt, ubrečená se slovy : ,,já tě tady nemohla nechat samotnou". V tu chvíli mi bylo úplně jedno že tam je. Chvilku jsme si povídaly, ale neměla jsem sílu jí odpovídat a tak mi tam četla provozní řád porodního sálu a jak to bude probíhat...Neustále mě chodil někdo kontrolovat..Asi v poledne přišla doktorka Brýchová a zavedli mě kapačku aby to už začalo...Denča podepsla paíry že se mnou bude u porodu..Asi během půl hodiny mi začaly kontrakce. přísahám že takovou bolest bych nepřála nikomu..ani svýmu největšímu nepříteli. Měla jsem je hned po dvou minutách, takže jsem neměla ani chvilku na odpočinek. Musím přiznat že jsem to absolutně nezvládala udýchávat.. Denis na mě pořád: dýchej dýchej dýchej.... No hrůůza...

Začala jsem ji prosit aby došla pro doktora že chci epidural..Bylo to vážně hrozný. Samou bolestí jsem chtěla jít okousávat dlaždičky :) mezitím prošla doktorka na podepsání papíru o epiduralu a ještě mi propíchly plodovou vodu... Ty jo, pěkně to hřálo a bylo toho hrozně moc....Pan doktor přišel až za hodinu...No myslela jsem že ho seřvu, ale když jsem viděla jak je hezkej tak jsem se na něj ještě usmívala...Asi za 15min jsem to měla píchnutý. Doktor odcházel se slovy :,, máte 2h na to porodit, pak to přestane účinkovat"Při pomyšlení že bych měla znovu trpět ty bolesti, jsem byla rozhodnuta začít co nejdřív rodit...

Asi za půl hoďky přišla PA mě prohlídnout a zjistily že jsem už otevřená na 4prsty...Super už to bude.... Než odešla ze sálu jsem měla tak hrozný tlaky na konečník.. No měla jsem pocit že se asi pose**!!!!Ještě chvíli jsem to vydržela a pak už jsem Denče řekla ať pro někoho dojde že už musím rodit..

Přiběhla PA, prohlídla mě, a zjistila že už vážně rodím. V tu chvíli tam naběhlo asi 20lidí a koukaly... Teď jim nešly sestavit ty kozy a já už byla nervozní, protože jsem vážně už musela tlačit... 

Denis na mě : ,,Ty už nemáš břicho..tak zatlač a bude Kubík na světě"...tak jak to říkala mamka, zavřít oči, nadechnout se a pořádně zatlačit... A jde se na věc..Na první zatlačení se nic nedělo..druhý taky ne...já už nemohla.Byla jsem přesvědčená že to nezvládnu,byla jsem na dně svých sil. Doktorka mě musel na třihnout, protože mě informovala že má malej velkou hlavu... V tu chvíli mi to bylo jedno. A jak jsem všude četla že to hrozně bolí, tak to není pravda..mě to jen štíplo a pamatuju si ten zvuk. Jako kdyby někdo stříhal papír.... ,,Teď musí jít malej ven, jinak bude zle" doktorka se na mě tak vážně podívala.Věděla jsem že jde do tuhýho.. Takže pořádně nadechnout a hooodně zatlačit...nádech,tlačení, přídech, tlačení, přídech, tlačení a najednou......úúúúúúleva....    "maličkej" je na světe.... slyšela jsem brek,ale oči jsem měla zavřený a najednou od doktorky slyším :,, Ježiši kriste" no v tu chvíli by se vě me krve nedořezal, ,,on má tak 4,5kg"... s úsměvem na rtech se na mě podívala..V 15.03 byl na světě.Takže můj porod trval 3h..no víc jsem si nemohla přát...A jsem neskutečně šťastná , že tam Deniska byla se mnou..Nevím  co bych tam bez ní dělala...

Deniska se slzama v očích se na mě smála a já se na ní dívala jak je tak šťastná mi řekla : ,, Tak se na něj alespoň podívej ne" Zcela vyčerpaná jsem se podívala na prcka a řekla jsem : ,,hm...miminko a moje ..." byla jsem tak unavená ale zároveň šťastná že jsem to zvládla...Z porodního boxíku slyším: ,, 4410g a 53cm..." no pěknej cvalík. Během chvilky mi ho přinesly na přisání..Okamžitě se přisál a já byla tak šťastná že jsem maminka a že kojim..Asi 10min po porodu se tam objevil manžel, že na 10min odjel z práce se na mě podívat. Se slzama v očích mě chytil za ruku a dal tak láskyplnou pusu... Šel se podívat na prcka a zase musel jet...

Šití jsem zvládla skvěle. Sice se do mě pustila zimnice, takže jsem se hlepala, ale bylo to ok..Ještě dvě hoďky po porodu jsem byla na sále, dostala jsem vývar na posilnění a hned jsem usla...

Ten večer za mnou přijela mamka, tak jsem ji to všechno povyprávěla, ale byla jsem tak unavená, že jsem u toho asi dvakrát usla... 

Jinak vše bylo ok. V pondělí jsme šli domů, se slovy, že ten náš "Minimax" jak Kubínkovi říkali, protože byl největší na oddělení,se jim bude stýskat. Personál, jak sestřičky, tak laktační, byly úplně dokonalý. Nemohla jsem si přát lepší

Dnes je nám 10týdnů .Vážíme 6985g a měříme 64cm..Budu mít chlapa jako horu... Byly jsme na prvním očkování, což nás doprovázelo horečkou.Ale jinak v noci spíme 12h. Sice už nekojím, ale co se dá dělat..

Jsem ráda že jsem rodila v Pardubicích... Jsme velká ŠŤASTNÁ RODINA