Kdo jsem?

Ahoj, abych se Vám nejprve trošku popsala, vím, že je to na mě a mohlo by to být anonymní, ale chtěla bych se trošku rozepsat... Už od dětství nebo ani raději nevím od kdy, jsem taková negativní a moc si nevěřím. Bude to nejspíš způsobeno postojem mých rodičů k životu. Ale tímto je nechci soudit, vím, že mě učili vše co znali, a to s čím do života přišli oni. S tímto handicapem si tak, jako kdyby nic klestím cestu životem a ani se moc nesnažím něco změnit. Myslela jsem si, že se v určitém věku konečně dozvím kdo vlastně jsem, co mám doopravdy ráda a jaké mám sny. V podstatě jsem se a ještě pořád se podřizuji druhým a mám i stejné záliby i názory jako oni. Myslela jsem, že to prozření přijde samo, ale omyl! Musím k tomu dospět. Někdy si říkám, jak je ten život na světě těžký zvládnout, ale pak se podívám na svou malou dcerku a prostě vím, že život na tomto světě je neuvěřitelný zázrak a musím si ho vážit. Jen jsem zatím nepřišla na to jak si ho mám vážit. Avšak jednu věc si uvědomuji zcela zřetelně, a to tu, že jsem na světě z nějakého důvodu, mám nějaké poslání, které je zatím přede mnou ukryto. Teď jsem v očekávání druhého děťátka a proto bych chtěla moc změnit svoje uvažování i to jak se chovám k druhým. Ale moc dobře vím, že nejprve budu muset začít u sebe a to jak se vůbec beru. Také moc dobře vím, že je jednoduché se litovat, ale mnohem horší je začít na sobě pracovat. Pořád hledám jak, místo abych začala něco dělat. Máte to také tak? Už teď mi je moc líto mých dětí, že budou stejně psychicky labilní jako já... dokonce jsem si všimla u své dcerky, že si moc nevěří, moc se nechce kamarádit a je taková odtažitá. Přitom má moc nádhernou povahu, je moc šikovná. Chtěla bych to už zastavit. Proto píší - MÁM SE RÁDA! JSEM NEJLEPŠÍ! A ve skrytu duše doufám a věřím, že mi toto cvičení zabere a budu ta nejlepší a budu se mít ráda.