Začalo mi plačtivé období

Moje těhotenství probíhá opravdu relativně hezky. Zvracení a vyložené nevolnosti se nikdy nedostavily, krom únavy už v sedm večer a občasného bolení žaludku jsem v pohodě.

Teď, ve druhém trimestru, se ale dostavily vlny vzteku a breku. Na veřejnosti se ještě dokážu ovládnout, ale doma už ne. Takže pokud partner jen trochu zvýší hlas - a nemusí to být zrovna na mě, nebo neuklidí talíř ze stolu, já ho napomenu a on se ohradí - okamžitě vybouchnu a v zápětí začnu brečet. Chudák potom provinile třeba i dobrovolně utře nádobí :-) Mě posléze taky mrzí, že jsem tak vystřelila a že břečím a nejde to zastavit. Nejde to ale ovládnout. 

Dnes jsem šla do Podolí potvrdit svou registraci. Po ulici jela sanitka a mířila si to rovnou na příjem. Zachvátila mě mírná panika, až se mi do očí hrnuly slzy. Musela jsem zapojit jógový dech, který náš učí na gravidjóze. Jinak bych tam asi na místě začala bulet. Docela mě to překvapilo. Byl to hodně zvláštní pocit, představovala jsem si, jak tam vezou mě. Jakmile jsem ale vstoupila dovnitř porodnice, vše se ztratilo.

Asi hlavně proto, že na kartotéce byla dost velká fronta. Stála jsem tam jako poleno a říkala jsem si, že zrovna porodnice nemá nějaký elektronický systém čísel, které si člověk vezme a může se posadit. Stát těhotná  dlouho ve frontě v porodnici mi přišlo dost nelogické.