Být těhotná na večírku je celkem vopruz

Vždycky jsem byla jednou z těch lidí, co odcházeli z večírků a oslav mezi prvními. Nejsem žádné párty zvíře, ale společenské večery, večírky a přátelské sešlosti mám moc ráda. Včera jsme byli na jednom báječném setkání s rautem a ochutnávkou vín. Já jsem v tom svém jiném unaveném stavu už v devět hodin nervozně koukala na partnera, že bych už šla. Přitom zábava byla skvělá a prostředí příjemné. Ale:

1) Nemůžu pít. Nejsem žádný pijan, ale když jsou v dohledu dobrá vína, tak si ty dvě tři skleničky ráda dám. Včerejší blbé pohledy čísníka při mém dotazu, zda mi dá neperlivou vodu a později ještě blbější žbrblání, když jsem si objednala čaj, protože mě z té hory vypité vody už bylo špatně, mi na náladě nepřidalo. 

2) Nemůžu jíst, co chci. Čtvrtina z rautu byla tvořená mým oblíbeným lososem na různé způsoby, krevetami a dalšími různými dobrotami, které bych neměla jíst. Kompenzovala jsem to vyjedením zeleninového baru a místo lososového či hovězího tataráku jsem si ukázala kuchařovi na lilkový. Byl taky dobrý, ale... 

3) Jsem hlavně šíleně unavená a moje podráždění se stupňuje s počtem skleniček, které vypije partner, který se i díky tomu náramně baví. Je mi líto, že ho musím tahat domů tak brzy a je mi líto, že on nedokáže pobrat, že toho mám plné kecky i tak a ještě někde ponocovat a přemlouvat ho, abychom už šli domů. Věta "dopiju a jdem" mě včera tak nastartovala, že jsem mu chtěla tu úplně plnou skleničku nalít do chřtánu a říct "máš dopito".