Dálnice

19.8.2013

Už před pár týdny jsem přemítala nad tím, že je mi nějak divně. Jinak divně, než předtím. Jako bych ani nebyla ve svém těle, ale vznášela se kousek nad ním. Po pár dnech jsem běžela pro těhotenský test. Vyskakoval mi totiž ten moment, kdy mě partner neočekávaně "napustil" a já si říkala: "Hm... myslím, že mám ovulaci. No tak jo, uvidíme, co z toho bude." 

Těhotenský test mi zahlásil, že není, čeho se bát. Ač jsem si trochu oddychla, napadlo mě, jak je to možné, že ač v ovulaci při oplodňovacím aktu, těhotná nejsem. Pár dní na to přišly menstruační bolesti, bolesti hlavy, bolavá prsa, blbá nálada, nafouklé břicho. Klasická PMS, se kterou jsme se seznamovala teprve něco kolem půl roku, protože předtím jsem 10 let brala antikoncepci, při které se tento jev naštěstí nevyskytoval.  

PMS se svými bolestmi podbřišku přišel ale relativně brzo. Vzpomínám si na jedno ráno, kdy jsem se probudila s křečí v břiše a říkala jsem si, jak je možné, že bolesti přišly tak brzy, asi týden před termínem menstruace. Prsa také bolela docela dost a neustále vyšpulené čudlíky i ve velkých vedrech byly až trapné. 

Jeden den zpoždění. No co... to je normální.

Druhý den zpoždění. Napadly mě myšlenky, jestli je ten partner, se kterým jsem, vůbec člověk, se kterým chci mít dítě. Stočím to do vedlejší ulice směrem k lékárně. "Vezmu si těhotenský test prosím" Pokaždé, když jsem si kupovala test (a pár takových situací už nastalo), myslela jsem na to, zda lékárnici zajímají moje pocity. Zda chci, nebo nechci mít dítě. Žádná mi nikdy nepopřála, ať mi dopadne tak, jak chci. Asi proto, že by to bylo dost nemístné. 

Sedím na záchodě, test namočen, kontrolní část začíná mokvat. Bum, jedna čárka tam, kde předtím nebyla. O ou... co to? Že by? TĚHOTNÁ?? Už teď? Neplánovali jsme to, ale nevylučovali, ale asi podle všeho ani dostatečně neřešili. Jsem těhotná. Jasně, že jsem. Všechny příznaky jsem podle googlu měla. Nemůžu tomu uvěřit. Já a matka? Bože. 

Partner přichází domů. Koukám na něj a říkám si, že ho miluju, ale neřeknu mu to. Ještě ne. Musím se s tím nejdřív srovnat sama. Je těžké to v sobě držet, nejraději bych to rozkřikla do celého světa. Ale nechám si to tajemství pro sebe. Čistě pragmaticky. Partner je velká slepičí prdelka. Jakmile mu to řeknu, roztroubí to do světa sám. A protože jsem věděla, že ho o víkendu čeká grilování s přáteli, o malém zárodku z jeho a mých genů jsem pomlčela. 

Ráno si udělám další test, abych to měla jistější. 

Druhý den ráno mám na testu to samé: dálnice. Vypadá to, že jsem opravdu budoucí matkou.