Kroužky a aktivity vs. naše staré mýty

Jak už to se začátkem školního roku bývá, periodika nám předkládají nejrůznější rady týkající se vedení našeho dítěte. Týká se hlavně čerstvých prvňáčků.

Je jistě velmi cenné si je přečíst. Ještě cennější je jejich analýza a hlavně dotaz, zda jsou uplatnitelné na mém dítěti???

Minulý rok jsem si jako matka čerstvého prvňáčka přečetla, jak dítě by nemělo být přetíženo kroužky, tento názor paradoxně přiživil doma manžel, který nota bene přichází domů až po těch kroužcích :-). No a ještě si přisadil jeden z prarodičů, který při výčtu našeho dítěte, co všechno bude dělat, poznamenal, že snad stačí jedno, ne…

V opozici pak stála moje dcera, která skutečně už nevěděla, co by pro maminku vymyslela. Tanečky, minitenis, klavír. Po prvním měsíci ještě přišla s tím, že by bylo prima, kdybychom přidali karate, výtvarku a bubny :-(. To už moje snaha vyhovět byla na dně a tyto požadavky jsem odmítla. Ne však proto, že bych nevěřila, že to stihne dítě. Nestíhala matka, tedy já. Z téhož důvodu a hlavně proto, že v hudebce a minitenisu přibyly další dny tréninku, jsme museli letos tanečky vypustit.

Minulý rok, kdy jsem si prožila zavádění kroužků u prvňáčka na vlastní kůži, mně přinesl cenné zkušenosti:

Stejně jako je hloupé kroužky se přetěžovat, je hloupé žádné nemít, a ještě hloupější zavést si přesně daný počet, protože se někde přímo doporučuje. Jak tedy z bludného kruhu ven?

Kroužky by dle mého dítě určitě mělo mít. Proč a v jaké míře?
1. Tolik omílaná skutečnost, že děti, které jsou zájmově vedeny, v daleko menší míře upadají do různých drogově závislých partiček apod., je bohužel pravdivá.
2. Do školy jsou děti umístěny dle věku a bydliště, nikoliv dle zájmu, s dětmi z kroužků si může vaše dítě rozumět daleko více a v dospělosti s nimi vytvoří možná bližší vztahy než s dětmi ze školy. Pokud si ovšem ten kroužek vybere nikoli ambice rodiče, ale samo dítě.
3. Kroužků by dítě mělo mít takový počet, tolik času u nich strávit, aby bez problémů zvládalo:
a. úkoly do školy
b. přípravu na kroužky (hudebka není pouze o návštěvě paní učitelky, ale také o cvičení doma)
c. doma si hrát a dle fantazie vytvářet hry, výrobky, číst si, užít si rodičů a soukromí dětského pokoje

4. Obíhání kroužků by nemělo být stresující pro rodiče, v takovém případě je na zvážení zajistit tetu či babičku, která některé z nich s dítětem „oběhne“.
5. Možná vám přijde nesmyslné, aby dítě chodilo do hudebky, když mu stále každý den musíte cvičení připomínat. Pokud je skutečně nadané a hraní jej baví, nesmyslné to rozhodně není. Pro dítě se to, co je teď náročné cvičení, v dospělosti změní v relaxující aktivitu, u některých dokonce v povolání. Platí i pro ostatní aktivity, které se dítě naučí.
6. Dalším častým dotazem rodičů je, zda mít jeden typ či různé druhy kroužků? Určitě u svých dětí podporuji všestrannost. Pokud kroužky, tak s rozličným zaměřením. Ve věku 5 let je až na výjimky těžké s jistotou určit, co dítě bude bavit a půjde mu v takových 13 letech. Pokud má více možností, je výběr jednodušší, příp. se stávající zájem stane přestupní stanicí jinému, novému, které si dítě vybere později.
7. A jak je to s těmi ambicemi rodičů? Ač si to nepřiznáme, trpíme tím všichni. Snažím se proto své ambice, zvláště ty sportovní potlačit. Byla jsem velmi sportovně nadané dítě, ale jelikož jsem si jako první kroužek vybrala klavír, zůstal mi asi 8 let. Ač jsem v den hudebky předstírala bolesti břicha, naopak v tělocviku excelovala na základce i na gymnáziu, rodiče již moje zájmy nepřehodnotili. Nechtěla bych stejnou chybu opakovat u svých dětí. Proto, když vidím jejich hudební nadání (nemají po mně :-(), určitě jim hudební kroužky nebudu vymlouvat.

Samozřejmě, že až čas ukáže, zda toto vedení bylo správné. A také to, že po bitvě každý generál. Už slyším to sebevědomé: „Vidíš, já to říkal…“, které jim stejně tak vrátím, pokud se kroužková výchova u dětí zadaří :-).