Vínečko bílé, jsi od Moraváků...mňam

Moje tour de Brno pokračovala, když dorazili Luky s Nikolkou. Dva dny "svobody" stačily k tomu, abych se na ně moc těšila.

Vyrazili jsme do cukrárny Martinák pro vyhlášené cheescaky, protože potom naše cesta směřovala do Bratčic, za Věrčinýma rodičema. Kromě zákusků jsme jako dárek vezli ještě knížku Jumaroro (já z ní jsem úplně nadšená a každý komu ji dám přečíst také, tak jsem zvědavá, zda mají Moraváci stejný názor :-).

Při svých studijních letech jsem do Brna nalákala na jeden rok i Lukyho a než jsme našli byteček na pronájem, tak jsme bydleli několik měsíců právě v Bratčicích, takže tato návštěva je naší srdcovou záležitostí. Máme to tam hrozně rádi. 

Večeře už byla na stole a potom Věrky tatínek donesl slivovičku. Nechtělo se nám moc pít, jenže on ji přinesl v pumpičce a tomu neodolala Nikča. Každému chtěla tankovat. No zkráta jsme ve třech lidech litr vypili :-) a i na karaoke došlo. 

Druhý den Nikča prošla celý statek, posadila se do všech traktorů a kombajnů. Pohladila si králíky a pohrála si s Dorinkou, hlavním členem Bratčické domácnosti. 

K obědu jsme měli svíčkovou z králíka na tymiánu, která se jen rozplívala. A pak jsme vyrazili na výlet. I když to na Moravě neradi slyší, tak nám se teď líbí seriál Vinaři. A tak jsme se vydali do vinařství U Kapličky, abychom viděli, kde se ty "slavné" scény točí. Splnilo to naše očekávání, i když je to tam takové masové. 

Ovšem, co naše očekávání předčilo bylo Café Fara, co dokázali majitelé vybudovat z rozpadlé fary, je prostě neuvěřitelné. Pochutnáte si tam úplně na všem, kávou počínaje, jídlem, dezerty a burčákem konče. Prostředí je nádherné i na ubytování. A ručně vyrobené levandulové mýdlo nám voní skrze zavřená dvířka skříně i doma.

Vybaveni kvašáky a slivovičkou jsme se vydali na cestu za mou letitou spolubydlící Míšou do Tišnova. Dorazili jsme opět na večeři, jak jinak, Morava byla zkrátka o jídle a pití :-) To jsme si ugrilovali (teda Dominik, Míši manžel) u krbu na jejich krásné zahradě. A pak únavou padli. Druhý den si Niki pohrála s měsíčními koťátky, povídali jsme si, uvařili oběd a už byl čas na odjezd. V Tišnově to bylo krásné, ale krátké, příště se tam musíme vypravit na delší dobu :-)

Jo a proč ten nadpis u článku? Protože teď máme moravského vína plnou ledničku a skříňku. Ještěže mají vždy zásoby i pro "Číšky" :-)