Inzerce
Inzerce
Inzerce

Snídáte ráno?

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Snídáte ráno? - diskuze

  • jen o víkendu a 3 roky po porodu
    takže z toho vyplývá že snídám jen když mám čas a vstávám dýl. Ráno v 6 ani náhodou ale k nedělnímu vstávání míchaná vajíčka na cibulce,opečený chlebík a kávička musí být. Čaj piju jen když jsem nemocná nebo je mi zima.
    lucie73   | 02.06.2010 22:52:59
    Reagovat | URL příspěvku
  • Příjemným překvapením
    jsou výsledky této ankety na Váš námět. Všude kolem slyším, jak dokonce děti nesnídají, jak vidno, tady je většina žijících zdravě, alespoň ráno 
    Calamity J.   | 01.06.2010 14:25:42 | Reakcí: 1, poslední: 02.06.2010 08:44:34
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Příjemným překvapením
      Jani, ale je fakt, že děti musím občas nutit....ono se jim v 6:15 snídat vážně moc nechce    
      Small   | 02.06.2010 08:44:34
      Reagovat | URL příspěvku
  • Dřív ne, teď vždy
    Nechápu to, ale dřív jsem prostě NIKDY nesnídala. Dneska už si to bez snídaně nedovedu představit. Uvařím si ráno čaj a kafe k tomu si udělám rohlík nebo housku a snídáme společně s Kubíkem, o víkendu i s taťkou.
    Nemám ráda sladkou snídani. Sladké může do mého bříška až po rohlíku. Jinak mě bříško bolí.
    nadule1   | 31.05.2010 20:04:07 | Reakcí: 1, poslední: 02.06.2010 08:42:15
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Snídaně u mě
    Dřív jsem nesnídala vůbec, chodila jsem do práce na 9 hodinu a v 10 svačila s dětma. V těhu jsem se začala snažit snídat, ale moc jsem toho po ránu do sebe nenasoukala. Po zjištění těhu cukrovky to bylo jiné, to jsem musela alespoň trochua vydrželo mě to celou dobu kojení. Teď už snídám jen když se mi chce, ale co mám každý den ráno už pořád je dobrý čajíček a něco málo co Ondra nesní- asi tak dvě lžičky jogurtu 
    Ady.S   | 31.05.2010 16:52:25
    Reagovat | URL příspěvku
  • Bez snídaně a KÁVIČKY , bych se nenastartovala a bylo by mi špatně    
    Small   | 31.05.2010 14:47:59
    Reagovat | URL příspěvku
  • Pro me snidane je a byla vzdy velmi dulezita. Jinak bych spatne pres den fungovala. Posnidat v klidu, beze spechu, poslouchat u toho zpravy. Kolikrat se mi stane, ze me krucici zaludek dokaze vytahnout z postele, i kdyz bych si treba rada jeste pul hodky pospala.
    mihra   | 31.05.2010 13:46:42
    Reagovat | URL příspěvku
  • No jasneee
    domaci jogurtik s myslickem. Zapijime to biosyrovatkou a ja navic zelenym cajem. Jime to s Maruskou z jedne misky a pekne se u toho probereme u nejake knizky nebo si malujeme nebo kdyz zaspime hodne, tak sledujeme kouzelnou skolku
    zajic   | 31.05.2010 12:36:00
    Reagovat | URL příspěvku
  • Když jsem chodila do práce na ranní,tak jsem snídala až v práci,jinak jsem doma moc nesnídala,tedka co jsem na Md,tak jsme se snídat docela naučila,hlavně kvůli Nikolce 
    petersim2   | 31.05.2010 12:07:37
    Reagovat | URL příspěvku
  • Moje tělo bez snídaně naprosto nefunguje.Je mu celkem fuk,zda ho nakrmím sladkým či slaným,ale potřebuje nahodit a zalít to čajem.Dalším krokem je za chvilku po snídani nezbytná káva.
    Několikrát za rok se mi stane,že nesnídám a to se celý den cítím dooooost mizerně.Jakoby bez nálady a energie.Takže za mě Snídani zdar.
    tygřímáma   | 31.05.2010 11:44:38
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce