Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně mé nyní 16m staré holčičky. Narodila se s vrozenou srdeční vadou, odoperovanou ve 2m života. Pooperační stav je optimální, bez potíží, prospívá. To co mě trápí, je její vývoj, jelikož prohlídka u našeho pediatra a test M-CHAT nás čeká až za 2 měsíce. V prvním roce jsem s ní intenzivně řešila motorický vývoj - a to lezení. Navštěvovaly jsem 3 fyzioterapeuty, nakonec se rozlezla přesně v 10m. Do té doby byla cca 2m jen na bříšku otáčení zvládala tabulkově v 6m. Nyní stále leze, stoupá si hezky přes rytíře (střídá obě nohy) o nábytek, obchází ho, pouští se jednou rukou. Bez opory zatím nestojí. Často stojí na špičkách. Co se týče mluvení, má už dlouho svůj žargon, a konkrétní slova jsou zatím "máma" a "nene". Vůbec neznakuje - prozatím nikdy neudělala "pápá" a "paci paci". A teď to zásadní, co nedělá: neukazuje, nenosí mi hračky (asi i díky tomu, že nechodí). Ne vždy se kouká, kam ukazuji. Nedává si jídlo rukou do pusy, občas nějakou křupku, ale od prvních příkrmů je na lžičce ode mě - s tím není žádný problém, jí krásně a všechno ukázkově. Povaha - je to velmi klidná holčička. Když si hraje, tak s jednou hračkou - nestaví kostky na sebe ani si nedá hračky do obouch rukou. Ráda nyní vyndává věci a hází na zem/kolem sebe. Vypadá zadumaně, hodně jí zajímají povrchy a materiály - umí hezky pohladit, její oblíbenou "hračkou" je např. smetáček, kde zkoumá ty štětinky...zároveň umí vyjádřit nespokojenost, když něco potřebuje (blízkost, nakojit...) Zároveň má staršího bráchu (4r)), s kterým si hraje - blbnou spolu, má s ním záchvaty smíchu a je vidět, že má smysl po humor.:-) Celkově je v kolektivu přívětivá - nemá problém přilézt za cizími lidmi, dotknout se jich, koukat se do očí. Na plavání je velmi šikovná a potápí se. Nevím, zda mám být z jejího vývoje nervózní...kardioložka tvrdí že vše dožene. Pediatr, že děti po operaci jsou pozadu. Kardiolog u Motola na poslední kontrole říkal, že by odoperované srdíčko nemělo mít na psychomotorický vývoj vliv, ale je to jen jejich názor. Co si mám ve výsledku myslet, nevím. Jak jsem psala, čeká nás M- CHAT test, a já tuším, že za necelé 2 měsíce vše nedožene. Mohu se zeptat, co si myslí někdo z lékařů zde? Doporučejete nám další odborné vyšetření (neurologie) nebo si myslíte, že je to jen opožděný vývoj a je to ještě "v normě"? Mockrát děkuji za váš čas a případnou radu. S vděčností, Markéta K.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den. Moje nyní desetiměsíční dcera od narození špatně jedla. Nyní se ale zdá, že si k jídlu vytvořila úplný blok. Posledních 14 dní hubne. Množství příkrmů, které je ochotna sníst, se snížilo na řádově 10 lžiček denně a poslední 2 dny už je počet lžiček 0. Brečí, už když se blížím s miskou. Občas (tak jednou za 5-6 hodin) vezme na milost lahev s mlékem. Proč se obracím na psycholožku: Co se týče gastroenterologických a neurologických příčin, byla důkladně vyšetřena, je sledována a léčena (reflux) a také má suplementaci vitamínu B12, ale nyní se již odborníci tváří, že víc pro nás udělat nemůžou, jen sledujou váhu a časem asi navrhnou výživu sondou. Myslím tedy, že je tam psychologická příčina a té je třeba se zbavit. Nevím ale, jak. Samozřejmě se snažím nenutit ji, předkládám jídlo hezky upravené, a také ji nabízím jídlo ve formě, aby si ho sama mohla dát (to si občas něco zobne). Ale nic nepomáhá a já nevím, jaký mám zvolit postup. Nepomáhá ani nabízení jinými osobami, nebo jídlo ve společnosti jiných dětí, které rády jedí. Budu ráda za rady, jak blok k jídlu odstranit. Děkuji.

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli musí být dítě hyperaktivní od narození nebo se může stát hyperaktivní až v určitém věku? Dcera (téměř tři roky) byla od malička velmi hodné dítě, nebyla "mouchy sežerte si mě", byla zvídavé a bystré dítě, ale byla klidná, pěkně spinkala, nebyla vůbec ubrečená. Naprosto pohodové dítě. V létě, asi měsíc před narozením našeho syna (to jí bylo dva a půl roku), se to změnilo. Začala být velmi živá, chvilku neposedí, běhá z místa na místo, pořád někam leze, brebentí nebo nahlas zpívá a než usne, dlouho si v pokojíčku hraje. Říkali jsme si, že se snaží asi na sebe upozornit, protože žárlí na brášku. Malej na začátku špatně pil a já většinu času trávila kojením, odstříkáváním a dokrmováním. Ale teď už pěkně papá a hodně spí, tak mám na dceru času dost, snažím se jí hodně věnovat. Říkám jí neustále, jak ji mám ráda a zapojuji ji do péče o syna, ale vůbec se to nelepší. Už to trvá asi 5 měsíců. Myslíte, že může být hyperaktivní nebo jen je to tím narozením sourozence? Jak s ní tedy pracovat? Děkuji. Veronika