Inzerce
Inzerce
Inzerce

Edukací proti agresorům a válce

Poselství rodičům portálu Babyonline.cz v této nestandardní době

Milé maminky, milí tatínkové,

„mluví“ k vám zakladatelka portálu Babyonline.cz Jana Martincová. Po delší době, když nepočítám naše novoroční pozdravy, mám potřebu vám něco říci.

Inzerce

Svých 51 let jsem prožila v míru, resp. v místě, odkud bylo k válkám daleko. V současnosti nás od války dělí nějakých 400 km, což je o 200 km méně, než je délka naší republiky. Do roku 1993 byla Ukrajina dokonce naším sousedícím státem.

Přiznám se, že i přes svou pokoru a ostražitost jsem si na ten mír tak nějak zvykla. Přišel mi jako samozřejmost. Dokonce jsem si chvílemi říkala, že bychom snad mohli být první generací, která nezažila válku. Mí rodiče i prarodiče takové štěstí neměli. Rodiče zažili druhou světovou, prarodiče pak obě světové války.

Inzerce

Na druhé straně musím přiznat, že navzdory tomu, že je útočný akt zcela mimo civilizační hodnoty 21. století, je aktem šílenství, tak jsem jím byla sice překvapena, ale nikoliv šokována. Politikům nevěřím ani nos mezi očima, a to žádnému, opravdu mezi nimi není hodnější ani slušnější. I když mírně naivně vypadám, tak naivní už ve svém věku nejsem. Bohužel. Kdyby ego politiků, jejich touha po penězích, moci a uznání, v některých případech až psychopatická, měly schopnost uzdravovat lidi, tak nemocnice a personál jsou na světě zbyteční.

Ale znáte to, i když v životě něco nevylučujete, tak to ještě neznamená, že když to nastane, nenaštve nás to. Naštěstí již ve svém věku to naštvání umím celkem dobře ovládat. Nicméně v první fázi nikdy nezapřu temperamentní, odvážné slezské geny v kombinaci s těmi cholerickými od zábřežského dědečka. Mé první myšlenky mířily k tomu, že jediné, co je může vzpamatovat, tak rakety namířené na Kreml a Rudé náměstí. Dokonce jsem přemýšlela, jak by se to dalo udělat, aby tam ty stíhačky bez předchozího sestřelení doletěly. Pak se ale amplituda mé temperamentní osobnosti zmírnila a nastoupilo druhé rameno váhy. „Jak k tomu ty nádherné historické budovy přijdou, že je srovnáme se zemí? Co ti předci, co při jejich stavbě jako nevolníci nasadili vlastní životy? A co ti lidé, kteří žijí v okolí, a nemají kromě voleb sebemenší šanci ovlivnit rozhodnutí svých vládců?"

Inzerce

Měla jsem stejně jako většina ostatních potřebu něco rychle udělat, něco rychle vymyslet, přispěchat na pomoc. Měla jsem zlost na neakceschopnou EU, Bidena, který předstírá, že přemýšlí, a naopak ocenila jediné konající: Johnsona, Anonymous a Poláky, kteří velice rychle zřídili systém pomoci svým sousedům, včetně zdravotního.

V této chvíli jsem stále jela na velmi emoční vlně a prožívala své největší životní role, roli ženy, manželky nebo milenky (u mě naštěstí stále totožná) a roli matky. Představovala jsem si, jak jeden mocný posílá na smrt muže a syny a činí nešťastnými jejich ženy, dcery a sestry. Samozřejmě posílá syny jiných matek a otců, ne své, činí nešťastnými jiné ženy, dcery a sestry než své.

Inzerce

A právě ve chvíli, kdy začínaly být v mé mysli emoce a rozum vyrovnány, došla mi má osobní role v tomto konfliktu, jiná než role ženy, manželky a matky. Ta profesionální, kterou jsem vždy oproti těm třem upozaďovala, brala jako něco, co vzniklo náhodou. Role vzdělavatelky.

Svět je pokrokem ne pouze lepším, ale bohužel také zmanipulovanějším. Ve společnosti jsou pomyslné nůžky otevřeny nejvíce ve své historii. Užší rameno manipulujících, kteří z manipulace mají prospěch, a širší manipulovaných. Více než kdykoliv předtím se hodně důležitým v našich životech stává vzdělání. Hlavně praktické a kvalitní, ne to formální. Zaměřené na logické myšlení, vytvoření si vlastního názoru, se schopností řešit nové situace a přinášející neotřelé způsoby řešení. Pouze o podstatě věcí informovaný člověk je velmi těžko manipulovatelný. Logicky přemýšlející člověk, který vidí alespoň jeden, dva kroky dopředu, nikdy nezvolí špatné řešení.

Ve skupině vzdělaných a nemanipulovatelných se také snáze vyprofilují výrazné, odvážné a vizionářské osobnosti, schopné vést společnost ve 21. století.

Naposledy jsme je bohužel viděli v tom minulém. Ukažte mi dnes nějakého Churchilla nebo Reagana! A právě tyto osobnosti dnešní náročná a nestabilní doba žádá. Ty by měly co nejdříve nahradit zbabělé metrosexuály s nalepovacím obočím, pálící do vlastních lidí, nebo diktátory, kteří mají pocit, že střílením do sousedů spasí svět.

V září roku 2020 jsme s kolegyní sexuoložkou ve výzkumu vedeném zdarma a ve volném čase přišly na skutečnost, že kvalitní sexuální edukace je nejlepší ochranou dětí před sexuálními agresory. Stejně tak, si troufám říci, je kvalitní všeobecné vzdělání nejlepší prevencí před „agresory povšechnými“.

A právě v pokračování vzdělávání našich dětí vidím i nadále své místo. Jsem ráda, že jsem nakonec i v této nestandardní době našla svou parketu, kde mohu prospět, vést svůj vlastní boj a mít ze sebe dobrý pocit. 

Přeji to i vám, milí rodiče. A také vašim dětem. Abyste se vždy zvládli co nejlépe ve svém životě i ve světě kolem nás zorientovat, vybrat si ten správný směr a být na cestě s celou rodinou šťastni.

Nikdy nezapomeňte, že pokud jde člověk po skutečných hodnotách, jakým jsou svoboda, zdraví, rodina a vzdělání, nikdy se nemůže utopit v prázdnu a nejistotě.

A také na to, že vždy máte místo, kam se můžete s důvěrou obrátit. Kde nejste na svou rodičovskou a vzdělávací roli sami. Vždy se z Vaší společnosti budeme těšit.

Všechno nejlepší Vám přeje 

a hlavně spoustu pozitivního myšlení 

Vám k těmto řádkům přikládá

Vaše Jana Martincová

P.S.: Každý se s touto nestandardní dobou vyrovnáváme jinak. Já píšu, manžel jde střílet…

 
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Edukací proti agresorům a válce - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×