Inzerce
Inzerce
Inzerce

Víte, že vaše 13-15letá holčička už nemusí být panna? A své sexuální partnery volí nahodile?

Výzkumy referující o období prvního sexuálního kontaktu nás trvale uklidňují, že situace není vůbec špatná, že mladí nezačínají dříve než generace jejich rodičů a tak dále a tak dále. Tyto závěry ještě více umožní rodiči oddechnout si, že se tomuto ožehavému tématu asi může ve výchově vyhnout. Omyl. Opak je pravdou. Až teprve, když zabrousíte do skupiny náctiletých, zajímáte se o jejich problémy a zjišťujete, jak realita vypadá, připadají vám výsledky výzkumu poněkud zavádějící. Jak ostatně zjistila při psaní poslední knížky zakladatelka rodičovského portálu Babyonline a stejnojmenného vydavatelství, lékařka Jana Martincová.

Sexuální chování je nebezpečné průměrovat

„Věk prvního sexuálního kontaktu kolem 17 může mnohé uchlácholit. Bohužel si neuvědomujeme, že se jedná o průměrný věk a na jednoho zodpovědného mladistvého, který se sexem začíná až v trvalém vztahu kolem 21 let, připadají dva, kteří začnou ve věku 13 až 15 let. Vůbec se neřeší za jakých okolností a s kým první sexuální kontakt probíhá. Že se v mnohých případech nejedná o vážný vztah, ale náhodně vybraný kontakt,“ doplňuje svá zjištění Jana Martincová. S ní souhlasí i dětská lékařka Ludmila Vomelová, ke které se dostávají v průběhu pravidelných prohlídek dospívající: „Mnozí náctiletí sex vůbec nespojují s citovým vztahem, je to pro ně jen akt a vstup do dospělosti.“ Mají první pohlavní styk tzv. na zaučenou s kamarádem nebo s kamarádkou. Neví, proč používat kondomy, neví o možnosti nechtěného těhotenství, neuvědomují si riziko přenosných chorob. „Některé slečny, které za mnou přicházejí se diví úplně všemu. Zapomenou si nasadit antikoncepci, mají nechráněný styk, zjistí, že jsou těhotné a nechápou, jak se to mohlo stát. Nebo přijdou a udiveně se ptají, proč je, cituji, „dole všechno svědí“. Když situaci probíráme, najednou z nich vypadne, že měly náhodný styk s  někým, koho znaly sotva hodinu, samozřejmě bez kondomu,“ přidává k tomu svou praktickou zkušenost gynekoložka Simona Motlová a pokračuje: „Někdy mám pocit, jakoby i tušily, co se může stát, ale z nějakého důvodu si myslí, že jim se to vyhne.“

Na sexuální výchově se pozná hodnotový žebříček rodiny

Situace začíná nabírat na vážnosti. Nahodilé sexuální kontakty, mnohdy ve věku 13-15 let již nejsou doménou pouze učilišť či základních škol, ale vyskytují se běžně i v elitních vzdělávacích ústavech. Ne v rodinách na okraji společnosti, ale v rodinách matek lékařek, učitelek a dalších prestižních povolání.

„Sexuální výchova patří do kruhu rodinného, je na odpovědnosti matky i otce,“ pokračuje dětská lékařka. „Rodiče se nesmí nechat odradit, tím, že si nejsou pevní v kramflecích a špatně se jim o tématu mluví,“ pokračuje Jana Martincová. „Chtějí snad, ať jejich děti zaučuje nějaký sexuální experimentátor nebo dokonce pedofil prezentující se na internetu? Aby jejich děti získaly představu o sexu z pornovideí na netu? Samozřejmě mylnou představu. Rodič by měl naopak vyvážit nereálné situace tím, jak vztah dvou lidí probíhá ve skutečnosti.“ „Nebo alespoň, jak by měl vypadat,“ doplňuje sexuoložka Petra Sejbalová, čímž poukazuje na skutečnost, že kolem poloviny dětí dospívá v neúplných nebo rozvrácených rodinách bez přirozeného vztahu muže a ženy. 

Přestaňme se proto na naše dcery dívat netečně či nadřazeně. To, že se ve společnosti chovají sexuálně nezodpovědně, je vina nás dospělých, převážně rodičů a také trochu pedagogů. „Myslím si, že dnešní mladá generace je obrázkem toho, jaké poměry panují v jednotlivých rodinách. Zatímco synům udává výchovný vzor jejich otec, tak u dcer je to především matka. Proto postoj dcer k první i těm dalším sexuálním zkušenostem jsou právě vizitkou nás maminek,“ doplňuje autorka knížky.

Inzerce

Ta je se situací náctiletých téměř v denním kontaktu. Právě jí a gynekologům z portálu Babyonline.cz náctileté dívky denně adresují své zoufalé dotazy ve chvílích, kdy si najednou v sexu neví rady. Lépe řečeno po sexu. Neví, zda náhodou nepřišly do jiného stavu, zda se nenakazily apod. Ta tam je jejich předchozí sebejistota, kdy si myslely, že vědí vše.

Dětem se místo kvalitní sexuální výchovy dostávají do rukou zkreslené informace z internetu

„Situace je opravdu vážná. V mnoha i dobře situovaných a vzdělaných rodinách vůbec žádná sexuální výchova neprobíhá. Bohužel i sdílení hodnot v nich vázne. Naopak jsou naše děti vystaveny masívnímu působení, zkreslenému pohledu na sex z médií a internetu,“ zmiňuje nasbírané informace autorka.

Když se pak u dětí při prvním sexu nedostaví několikanásobný orgasmus, nebo penis ochabne hned po ejakulaci, jsou z toho trochu vedle.  Na netu ten chlapík v pornu měl přece několikahodinovou erekci a ta paní, se kterou to dělal, také vzdychala z vyvrcholení několikrát. Jistě. Pouze tam zapomněli našim dětem „hodit“ titulky ve smyslu: „Erekce je farmakologicky navozená – tedy léky a orgasmus pornoherečka předstírá.“ Není s podivem, že po těchto prvních střetech reality s internetem dospívající plánují návštěvu sexuologa s dotazem, zda jsou v pořádku. Respektive neplánují, protože své dotazy opět vloží na internet, kde se jim s radou může ozvat kdokoliv. Ten se navíc jejich problémy může bavit nebo také ukájet.

Inzerce

A v pořádku naše děti většinou jsou. Pouze jim k těm internetovým na druhou misku vah nikdo nepoložil informace, jak to ve skutečnosti v sexu chodí. 

Nespoléhejte na školu, jednejte sami a včas

Většina rodičů v této oblasti hraje mrtvého brouka a spoléhá na školu. 

„Vždyť ale ve škole měla dcera sexuální výchovu,“ namítne leckterá matka. „Jste si tím jisté? Víte, kolik se toho dá probrat za 1 až 2 hodiny výchovy? Téměř nic. A její zajímavost pro děti, zvláště pokud je vedena stylem památky a vládci starověkého Egypta, bych také zrovna nepřeceňovala. Sexuální výchova je na nás rodičích. My jsme odpovědni za to, jaké hodnoty si děti z domova odnesou. Nepřesouvejme kompetence jinam,“ reaguje Jana Martincová.

Inzerce

I když podle ní mají rodiče pravdu, že ve škole by měly děti získat alespoň základní fakta týkající se lidské reprodukce. Bohužel, úroveň znalostí pedagogů učících biologii je zřejmě podle Jany Martincové velmi odlišná. 

„Právě nedávno nám adresovala dotaz 18letá slečna, zda může po nechráněném styku otěhotnět, když už daný měsíc nebrala hormonální antikoncepci. Prý situaci konzultovala s učitelkou biologie, která se jí snažila uklidnit tím, že když minulý měsíc prášky brala, tak by ještě chvíli měly fungovat. Což samozřejmě není pravda. Resp. podle stejné logiky bychom se mohli divit, že nám nejede auto s prázdnou nádrží, když v ní ještě před chvílí ten benzín byl,“ doplňuje lékařka.

Inzerce

„Pro rodiče je těžké otevřeně s vlastními dětmi hovořit. Pubertální děti navíc vlastní rodiče vnímají jinak, podceňují je, mají sklon je bagatelizovat. V takovéto situaci je vhodné obrátit se na staršího sourozence nebo blízkého příbuzného. Často se stává, že to, co dospívající považují od vlastních rodičů za naprostou pitomost, od tety nebo staršího kamaráda přirozeně přijmou,“ přichází s nápadem sexuoložka Petra Sejbalová.

„Je někdy smutné, jak jsou si některé matky se svými dcerami vzdálené. Kantoři se svými žáky. O to více se snaží s nimi sblížit neformálním jednáním. Ale je to skutečně to, co naše děti potřebují? Nechybí jim naopak ono sdílení hodnot, čas, který jsme s nimi měli prožít, ochota naslouchat jejich problémům i zážitkům, aniž bychom dávali najevo, jak jsou malicherné?“ shrnuje Jana Martincová a dětská lékařka Blanka Flugerová ji doplňuje: „V ordinaci si všímám, že vyrůstá hodnotově nestabilní generace rodičů včetně vztahů, která je nešťastná a s nimi i jejich děti. Rodina jako instituce a hnízdo začíná být považována za přežitek, autority (kromě vlastní) za výsměch.“

Jak má tedy rodič poznat, že už je čas?

„Na sexuální výchovu není nikdy ani brzy, ani pozdě. Ale dříve je lepší než později,“ radí Jana Martincová a dodává svou vlastní zkušenost: „Vzpomínám si, jak jsem v 5 letech u syna na základě jeho dotazů a mých odpovědí sepsala knížku Jak děti přicházejí na svět. Knížku tehdy moje kolegyně otevřely před mnohem mladšími dětmi a kupodivu jejich hlavičky všechny informace z knížky bez problémů pobraly. Naopak, když mně někdo řekne, že je dítěti 8 nebo 9 a ještě se na „to“ neptalo, tak bych se jako rodič zamyslela, jestli není něco špatně. Jestli jsem první otázky neodmítla s tím, že zrovna nebyla vhodná příležitost.“ 

V této situaci vidí paralelu s jejich předchozí knížkou Žena po 40. „Stejně jako u ní mnoho mužů ženám pokrytecky tvrdilo, že ji ještě nepotřebují, tak i u Sexu II, jak knížku nazýváme v redakci, mnoho rodičů reaguje razantním „ne, to ještě u dcery nepřichází v úvahu“. A přitom právě u nich už může být pozdě.“

Jak s dětmi mluvit o sexu?

„Nejdůležitější je otevřenost, mluvit s dětmi na rovinu. Jenom tak se na nás vždy, když budou potřebovat, s důvěrou obrátí. Jenom tímto přístupem si s nimi můžeme vybudovat úzký, důvěrný vztah. A kvalitní vztahy jsou alespoň pro mě v životě to nejdůležitější,“ svěřuje se Jana Martincová. 

„Na první pohled, když knihu prolistujete, zaregistrujete, že je tam něco o dospívání, také výživě, líčení, jak cvičit, ale nejdůležitější je pro děti naše prožitá, sdílená zkušenost předchozích generací, aneb jak to ve vztazích chodilo, když ještě nebyl internet ani chytré mobily,“ shrnuje Martincová. A přesně to uvedly jako velkou odlišnost od ostatních knih i náctileté dívky, které knížku korekturovaly. Příběh, do kterého jsou zasazeny po generace platné hodnoty. 

Situačně vedenou sexuální výchovu na příkladech doporučuje i sexuoložka Petra Sejbalová. „Je lepší, než si sednout a cíleně se bavit, tak využít nějaké situace, která je k tomu vhodná. Rozpovídat se o někom, kdo měl problémy, vznikne tak přirozený rozhovor.“ Přesně takto je vedena i knížka, kdy jsou dívky s tématy seznamovány na příkladech a chybách jiných, a to v rozhovoru 3 slečen s matkou jedné z nich-lékařkou.

Je tedy řešením věnovat dceři knížku? Můžete, ale počítejte s tím, že jako první poté, co dcera knihu obdrží, protáhne obličej a „hodí oči v sloup“. Následně ji ale přistihnete si knížku tajně číst pod peřinou. „Úplně nejlepší by bylo najít si na dítě obecně více času, sdílet s ním činnosti a zážitky, poznat jeho názory a postoje a s tím dále pracovat,“ doporučuje Jana Martincová. „Knížka však i u nás, kde se běžně vedly na téma sexuality otevřené dialogy, byla nezbytností. V určité fázi je vhodné, aby si dítě veškeré informace utřídilo do celku, vytvořilo komplexní náhled, vědělo, že se ve chvíli, kdy bude potřebovat, může podívat do kvalitního zdroje. I já se z knihy hodně poučila, a to při ověřování informací, doplňování zkušeností odborníků. Proto v nadsázce říkám, že by si knížku nejdříve měly přečíst matky, než ji věnují dcerám. Nejen kvůli odborným informacím, ale hlavně, aby viděly, jaký vztah se dá ideálně navázat s dcerou,“ protože, jak dodává sexuoložka Petra Sejbalová: „Obecnou vlastností pubertálních dětí je, že se tváří, že všechno ví, nejenom v sexuální výchově, ale i v matematice, tváří se, že jim rodič nemá co vysvětlovat, odmítá, aby se rodič s ním na toto citlivé téma bavil.“ Proto mohou snáze přijmout informace z nezávislého zdroje.

Jana Martincová původně knížkou reagovala na dotazy, které chodily do redakce portálu Babyonline.cz a nebyly všechny pouze od náctiletých dívek. „Posledním impulsem byl zájem dcery, kdy mě požádala, abych ji naučila jak se líčit,“ objasňuje vznik knížky. „Vím, zní to povrchně, ale je to tak. Samozřejmě to byla pouze poslední kapka, díky které celý pohár přetekl, já sedla a začala psát. Zprvu psaní nebylo vůbec jednoduché, přece jenom nejsem rozený exhibicionista, který by byl schopen spatra mluvit o tak intimních záležitostech. S přibývajícími stránkami a zapojením dcery jsem se odvazovala čím dál více.“

Ale knížka je nejen o sexu. Probírá i líčení, výživu, nechybí pro dívky lákavé a jednoduché recepty, zábavné cvičení na míči, jak pečovat o tělo, zuby i psychiku. Opět odlehčeným stylem, v rozhovoru nastíněním omylů, mýtů a chyb a jejich korekcí.

Protože: „Dnešní generace už opravdu není stavěná na nějaké vážné moralizování a poučování, to už nevydržím ani já o generaci starší,“ shrnuje výběr stylu, kterým je téma představeno mladé generaci její autorka. „Ale nemyslete si, také jsem k němu musela dospět. Na tom vidíte, že žádný rodič není beznadějný případ. Každý máme dostatek schopností i invence najít si cestu k oslovení vlastního dítěte,“ shrnuje práci celého týmu spolupracovníků Jana Martincová. 

P. S.: A s čím by dívky dle ní měly vstupovat do dospělosti? „V sexuální oblasti hlavně s informacemi jak neotěhotnět, jak při sexu neonemocnět, jak se nenechat nikým manipulovat, a také o tom, že sexu předchází hluboký citový vztah. Kvalitní znalosti přinášejí sebevědomí a zdravé sebevědomí je v sexuálním chování velmi významný prvek.“

Na základě názorů odborníků zpracovala redakce vydavatelství Babyonline

Inzerce

Co se od kamarádek nedozvíš o sexu, líčení i zdraví

Co se od kamarádek nedozvíš

Průvodce moderní dospívající dívky. O všem, co chci, aby věděla moje dcera. Jde o velmi čtivý příběh a rozhovor 3 kamarádek (Lilith, Lucy a Šárky) s matkou jedné z nich – lékařkou, za kterou se holky chodí radit. A to nejen o zdraví. Povídková lékařka Eva díky svým přátelům a známým dívky uvede i do tajů líčení, vaření i zábavného cvičení.

Kniha obsahuje přes 200 originálních fotografií a kolem 150 obrázků a schémat. Na jejím vzniku se podílely náctileté dívky.

Jedinečná je skvěle padnoucí grafika pro 11 – 18leté dívky.

Měla by být v každé dívčí knihovničce!

Aby všechny dcery měly do života potřebné know-how, o kterém se jejich matkám v období dospívání mohlo jenom zdát.

www.zdravedospivani.cz

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Víte, že vaše 13-15letá holčička už nemusí být panna? A své sexuální partnery volí nahodile? - diskuze

Poradna

Kroužek pro malé děti

| AjaH | 12.02.2024, 13:43

Dobrý den, prosím mám dotaz. Dnes jsme byli se synem 1,5 roku na druhé hodině cvičení pro děti, kde se spojuje více aktivit od zpívání, přes výtvarku a další. Syn hezky spolupracoval, výtvarka se mu moc nechtěla, to jsem udělala za něj a nechala si ho hrát. Děti měli i pauzu na svačinu a poté paní učitelka dala pokyn k úklidu hraček a přesunutí se do druhé místnosti na zpívánky s hudebními nástroji. Syn nechtěl pustit kočárek, s kterym jej bavilo jezdit přes práh. Když jsem se s ním snažila domluvit, tak odmítl, řekl ne a tak jsem navrhla, že zůstaneme ve staré místnosti, ať si dohraje a poté se přidáme k dětem. Jenže když se zavřely dveře, tak začal brečet a chtěl jezdit přes ten práh. V tu chvíli jsem se jej snažila jen uklidnit, ale nedařilo se. Zkoušela ho nalákat i paní učitelka, ale take nic. Já jsem nechtěla narušovat hodinu jinak spolupracujícím dětem, tak jsem mu nedovolila tam s kočárkem jezdit. Na chvíli se uklidnil a když jsme se přidali ke skupině, opět začal plakat (spíše řvát jako tygr). Šla jsem s ním tedy na chodbu, ať přijde na jiné myšlenky. Tam se uklidnil po chvíli a poté jsme se už přidali ke skupině. Byl pořád trosku mrzutý, ale nakonec byl v pohodě. Paní učitelka říkala, že jsem dobře udělala, že málokterá maminka by takto postupovala, ale v té chvíli jsem si začala sama o sobě říkat, že jsem byla asi zřejmě moc přísná a chtěla toho po něm moc. Cítím se od té doby opravdu špatně, že kladu na syna nároky, které zatím nedokáže splnit tak, že by to pochopil. Říkám si, že můžu být ráda, že ho konečně bavilo na chvíli něco, s čím si hrál sám a já jsem jej odtrhla. Na druhou stranu ale vím, že pro skupinu jsem udělala asi lepší službu, že jim nikdo nenarušoval zpívání. Bylo mi jasné, že pokud tam bude tahat hračky mě dítě, začnou i ostatní. Můžete mi prosím poradit, jestli mám syna raději víc nechat se rozvíjet a nekorigovat jej tak přísně az do řevu? Přece jen to nebyla žádná závažná situace. Nebo si to nemám dávat za zlé? Moc děkuji za radu

Dobrý den,

pokud chcete s takto malým dítětem chodit na nějakou skupinovou aktivitu, tak musíte počítat s tím, že bude potřeba, aby se dítě režimu skupiny přizpůsobovalo. Je však potřeba zvážit, jestli je toho dítě ve věku 1,5 roku schopné. Pro dítě jeho věku je přirozené, že si chce hrát s hračkami podle svého výběru a svým způsobem. Zároveň však je možné začít jej postupně do skupinových aktivit zapojovat, rozvíjet u něj schopnost spolupráce, přizpůsobení a ohleduplnost k ostatním. Třeba jej některá z aktivit předkládaných v kroužku zaujme a rád se zapojí. Vaše reakce byla správná a přirozená, zachovala jste se ohleduplně k ostatním dětem ve skupině, které spolupracovaly. Váš syn měl zase právo projevit svoji nespokojenost, protože se mu líbila jeho hra s kočárkem. Předala jste mu tak poselství, že někdy jsou prostě zájmy skupiny nadřazeny zájmům jednotlivce, vždyť určitým společenským pravidlům se podřizujeme všichni a kdyby tomu tak nebylo, tak by nejen v malé dětské skupince, ale také ve společnosti vznikl chaos. Zároveň jste jej nechala projevit křikem jeho nespokojenost, vzala jste ho uklidnit a v aktivitě jste pokračovali, oba jste tedy tuto situaci zvládli, a to proaktivním a prosociálním způsobem. Pokud však další podobné situace neunesete, pak zvažte, zda v pokračování docházky do kroužku setrvat, nebo zda nějakou obdobnou aktivitu nezkusit, až bude syn starší a lépe jí porozumí. Každé dítě je jiné, vyvíjí se odlišným způsobem, má odlišnou povahu, je jinak společenské, některé je pasivní, jiné zase živé a aktivní apod., a proto některým dětem zapojení do kroužků a aktivit ani v nízkém věku nemusí vadit, jiným dětem zase nemusí vyhovovat. Pozorujte reakce vašeho dítěte, jestli chodí do kroužku s radostí, chce tam být, chce pracovat, dokáže se uklidnit, když jej něco rozhodí. Pokud bude např. plakat jenom když se do kroužku chystáte či blížíte, pak zřejmě ještě není dostatečně zralý. Také dejte na radu paní učitelky, pedagogové, kteří vedou kroužky pro takto maličké děti, jsou většinou zkušení a aktivity jsou těmto malým dětem přizpůsobené. Také vy si můžete užít nějaký čas se synem, kdy se mu aktivně věnujete a něco společně tvoříte a něčím se zabýváte. Přeji hodně úspěchů ať už se rozhodnete v docházce do kroužku pokračovat, nebo ne.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2024, 21:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×