Inzerce
Inzerce
Inzerce

Víte, že vaše 13-15letá holčička už nemusí být panna? A své sexuální partnery volí nahodile?

Výzkumy referující o období prvního sexuálního kontaktu nás trvale uklidňují, že situace není vůbec špatná, že mladí nezačínají dříve než generace jejich rodičů a tak dále a tak dále. Tyto závěry ještě více umožní rodiči oddechnout si, že se tomuto ožehavému tématu asi může ve výchově vyhnout. Omyl. Opak je pravdou. Až teprve, když zabrousíte do skupiny náctiletých, zajímáte se o jejich problémy a zjišťujete, jak realita vypadá, připadají vám výsledky výzkumu poněkud zavádějící. Jak ostatně zjistila při psaní poslední knížky zakladatelka rodičovského portálu Babyonline a stejnojmenného vydavatelství, lékařka Jana Martincová.

Sexuální chování je nebezpečné průměrovat

„Věk prvního sexuálního kontaktu kolem 17 může mnohé uchlácholit. Bohužel si neuvědomujeme, že se jedná o průměrný věk a na jednoho zodpovědného mladistvého, který se sexem začíná až v trvalém vztahu kolem 21 let, připadají dva, kteří začnou ve věku 13 až 15 let. Vůbec se neřeší za jakých okolností a s kým první sexuální kontakt probíhá. Že se v mnohých případech nejedná o vážný vztah, ale náhodně vybraný kontakt,“ doplňuje svá zjištění Jana Martincová. S ní souhlasí i dětská lékařka Ludmila Vomelová, ke které se dostávají v průběhu pravidelných prohlídek dospívající: „Mnozí náctiletí sex vůbec nespojují s citovým vztahem, je to pro ně jen akt a vstup do dospělosti.“ Mají první pohlavní styk tzv. na zaučenou s kamarádem nebo s kamarádkou. Neví, proč používat kondomy, neví o možnosti nechtěného těhotenství, neuvědomují si riziko přenosných chorob. „Některé slečny, které za mnou přicházejí se diví úplně všemu. Zapomenou si nasadit antikoncepci, mají nechráněný styk, zjistí, že jsou těhotné a nechápou, jak se to mohlo stát. Nebo přijdou a udiveně se ptají, proč je, cituji, „dole všechno svědí“. Když situaci probíráme, najednou z nich vypadne, že měly náhodný styk s  někým, koho znaly sotva hodinu, samozřejmě bez kondomu,“ přidává k tomu svou praktickou zkušenost gynekoložka Simona Motlová a pokračuje: „Někdy mám pocit, jakoby i tušily, co se může stát, ale z nějakého důvodu si myslí, že jim se to vyhne.“

Na sexuální výchově se pozná hodnotový žebříček rodiny

Situace začíná nabírat na vážnosti. Nahodilé sexuální kontakty, mnohdy ve věku 13-15 let již nejsou doménou pouze učilišť či základních škol, ale vyskytují se běžně i v elitních vzdělávacích ústavech. Ne v rodinách na okraji společnosti, ale v rodinách matek lékařek, učitelek a dalších prestižních povolání.

„Sexuální výchova patří do kruhu rodinného, je na odpovědnosti matky i otce,“ pokračuje dětská lékařka. „Rodiče se nesmí nechat odradit, tím, že si nejsou pevní v kramflecích a špatně se jim o tématu mluví,“ pokračuje Jana Martincová. „Chtějí snad, ať jejich děti zaučuje nějaký sexuální experimentátor nebo dokonce pedofil prezentující se na internetu? Aby jejich děti získaly představu o sexu z pornovideí na netu? Samozřejmě mylnou představu. Rodič by měl naopak vyvážit nereálné situace tím, jak vztah dvou lidí probíhá ve skutečnosti.“ „Nebo alespoň, jak by měl vypadat,“ doplňuje sexuoložka Petra Sejbalová, čímž poukazuje na skutečnost, že kolem poloviny dětí dospívá v neúplných nebo rozvrácených rodinách bez přirozeného vztahu muže a ženy. 

Přestaňme se proto na naše dcery dívat netečně či nadřazeně. To, že se ve společnosti chovají sexuálně nezodpovědně, je vina nás dospělých, převážně rodičů a také trochu pedagogů. „Myslím si, že dnešní mladá generace je obrázkem toho, jaké poměry panují v jednotlivých rodinách. Zatímco synům udává výchovný vzor jejich otec, tak u dcer je to především matka. Proto postoj dcer k první i těm dalším sexuálním zkušenostem jsou právě vizitkou nás maminek,“ doplňuje autorka knížky.

Inzerce

Ta je se situací náctiletých téměř v denním kontaktu. Právě jí a gynekologům z portálu Babyonline.cz náctileté dívky denně adresují své zoufalé dotazy ve chvílích, kdy si najednou v sexu neví rady. Lépe řečeno po sexu. Neví, zda náhodou nepřišly do jiného stavu, zda se nenakazily apod. Ta tam je jejich předchozí sebejistota, kdy si myslely, že vědí vše.

Dětem se místo kvalitní sexuální výchovy dostávají do rukou zkreslené informace z internetu

„Situace je opravdu vážná. V mnoha i dobře situovaných a vzdělaných rodinách vůbec žádná sexuální výchova neprobíhá. Bohužel i sdílení hodnot v nich vázne. Naopak jsou naše děti vystaveny masívnímu působení, zkreslenému pohledu na sex z médií a internetu,“ zmiňuje nasbírané informace autorka.

Když se pak u dětí při prvním sexu nedostaví několikanásobný orgasmus, nebo penis ochabne hned po ejakulaci, jsou z toho trochu vedle.  Na netu ten chlapík v pornu měl přece několikahodinovou erekci a ta paní, se kterou to dělal, také vzdychala z vyvrcholení několikrát. Jistě. Pouze tam zapomněli našim dětem „hodit“ titulky ve smyslu: „Erekce je farmakologicky navozená – tedy léky a orgasmus pornoherečka předstírá.“ Není s podivem, že po těchto prvních střetech reality s internetem dospívající plánují návštěvu sexuologa s dotazem, zda jsou v pořádku. Respektive neplánují, protože své dotazy opět vloží na internet, kde se jim s radou může ozvat kdokoliv. Ten se navíc jejich problémy může bavit nebo také ukájet.

Inzerce

A v pořádku naše děti většinou jsou. Pouze jim k těm internetovým na druhou misku vah nikdo nepoložil informace, jak to ve skutečnosti v sexu chodí. 

Nespoléhejte na školu, jednejte sami a včas

Většina rodičů v této oblasti hraje mrtvého brouka a spoléhá na školu. 

„Vždyť ale ve škole měla dcera sexuální výchovu,“ namítne leckterá matka. „Jste si tím jisté? Víte, kolik se toho dá probrat za 1 až 2 hodiny výchovy? Téměř nic. A její zajímavost pro děti, zvláště pokud je vedena stylem památky a vládci starověkého Egypta, bych také zrovna nepřeceňovala. Sexuální výchova je na nás rodičích. My jsme odpovědni za to, jaké hodnoty si děti z domova odnesou. Nepřesouvejme kompetence jinam,“ reaguje Jana Martincová.

Inzerce

I když podle ní mají rodiče pravdu, že ve škole by měly děti získat alespoň základní fakta týkající se lidské reprodukce. Bohužel, úroveň znalostí pedagogů učících biologii je zřejmě podle Jany Martincové velmi odlišná. 

„Právě nedávno nám adresovala dotaz 18letá slečna, zda může po nechráněném styku otěhotnět, když už daný měsíc nebrala hormonální antikoncepci. Prý situaci konzultovala s učitelkou biologie, která se jí snažila uklidnit tím, že když minulý měsíc prášky brala, tak by ještě chvíli měly fungovat. Což samozřejmě není pravda. Resp. podle stejné logiky bychom se mohli divit, že nám nejede auto s prázdnou nádrží, když v ní ještě před chvílí ten benzín byl,“ doplňuje lékařka.

Inzerce

„Pro rodiče je těžké otevřeně s vlastními dětmi hovořit. Pubertální děti navíc vlastní rodiče vnímají jinak, podceňují je, mají sklon je bagatelizovat. V takovéto situaci je vhodné obrátit se na staršího sourozence nebo blízkého příbuzného. Často se stává, že to, co dospívající považují od vlastních rodičů za naprostou pitomost, od tety nebo staršího kamaráda přirozeně přijmou,“ přichází s nápadem sexuoložka Petra Sejbalová.

„Je někdy smutné, jak jsou si některé matky se svými dcerami vzdálené. Kantoři se svými žáky. O to více se snaží s nimi sblížit neformálním jednáním. Ale je to skutečně to, co naše děti potřebují? Nechybí jim naopak ono sdílení hodnot, čas, který jsme s nimi měli prožít, ochota naslouchat jejich problémům i zážitkům, aniž bychom dávali najevo, jak jsou malicherné?“ shrnuje Jana Martincová a dětská lékařka Blanka Flugerová ji doplňuje: „V ordinaci si všímám, že vyrůstá hodnotově nestabilní generace rodičů včetně vztahů, která je nešťastná a s nimi i jejich děti. Rodina jako instituce a hnízdo začíná být považována za přežitek, autority (kromě vlastní) za výsměch.“

Jak má tedy rodič poznat, že už je čas?

„Na sexuální výchovu není nikdy ani brzy, ani pozdě. Ale dříve je lepší než později,“ radí Jana Martincová a dodává svou vlastní zkušenost: „Vzpomínám si, jak jsem v 5 letech u syna na základě jeho dotazů a mých odpovědí sepsala knížku Jak děti přicházejí na svět. Knížku tehdy moje kolegyně otevřely před mnohem mladšími dětmi a kupodivu jejich hlavičky všechny informace z knížky bez problémů pobraly. Naopak, když mně někdo řekne, že je dítěti 8 nebo 9 a ještě se na „to“ neptalo, tak bych se jako rodič zamyslela, jestli není něco špatně. Jestli jsem první otázky neodmítla s tím, že zrovna nebyla vhodná příležitost.“ 

V této situaci vidí paralelu s jejich předchozí knížkou Žena po 40. „Stejně jako u ní mnoho mužů ženám pokrytecky tvrdilo, že ji ještě nepotřebují, tak i u Sexu II, jak knížku nazýváme v redakci, mnoho rodičů reaguje razantním „ne, to ještě u dcery nepřichází v úvahu“. A přitom právě u nich už může být pozdě.“

Jak s dětmi mluvit o sexu?

„Nejdůležitější je otevřenost, mluvit s dětmi na rovinu. Jenom tak se na nás vždy, když budou potřebovat, s důvěrou obrátí. Jenom tímto přístupem si s nimi můžeme vybudovat úzký, důvěrný vztah. A kvalitní vztahy jsou alespoň pro mě v životě to nejdůležitější,“ svěřuje se Jana Martincová. 

„Na první pohled, když knihu prolistujete, zaregistrujete, že je tam něco o dospívání, také výživě, líčení, jak cvičit, ale nejdůležitější je pro děti naše prožitá, sdílená zkušenost předchozích generací, aneb jak to ve vztazích chodilo, když ještě nebyl internet ani chytré mobily,“ shrnuje Martincová. A přesně to uvedly jako velkou odlišnost od ostatních knih i náctileté dívky, které knížku korekturovaly. Příběh, do kterého jsou zasazeny po generace platné hodnoty. 

Situačně vedenou sexuální výchovu na příkladech doporučuje i sexuoložka Petra Sejbalová. „Je lepší, než si sednout a cíleně se bavit, tak využít nějaké situace, která je k tomu vhodná. Rozpovídat se o někom, kdo měl problémy, vznikne tak přirozený rozhovor.“ Přesně takto je vedena i knížka, kdy jsou dívky s tématy seznamovány na příkladech a chybách jiných, a to v rozhovoru 3 slečen s matkou jedné z nich-lékařkou.

Je tedy řešením věnovat dceři knížku? Můžete, ale počítejte s tím, že jako první poté, co dcera knihu obdrží, protáhne obličej a „hodí oči v sloup“. Následně ji ale přistihnete si knížku tajně číst pod peřinou. „Úplně nejlepší by bylo najít si na dítě obecně více času, sdílet s ním činnosti a zážitky, poznat jeho názory a postoje a s tím dále pracovat,“ doporučuje Jana Martincová. „Knížka však i u nás, kde se běžně vedly na téma sexuality otevřené dialogy, byla nezbytností. V určité fázi je vhodné, aby si dítě veškeré informace utřídilo do celku, vytvořilo komplexní náhled, vědělo, že se ve chvíli, kdy bude potřebovat, může podívat do kvalitního zdroje. I já se z knihy hodně poučila, a to při ověřování informací, doplňování zkušeností odborníků. Proto v nadsázce říkám, že by si knížku nejdříve měly přečíst matky, než ji věnují dcerám. Nejen kvůli odborným informacím, ale hlavně, aby viděly, jaký vztah se dá ideálně navázat s dcerou,“ protože, jak dodává sexuoložka Petra Sejbalová: „Obecnou vlastností pubertálních dětí je, že se tváří, že všechno ví, nejenom v sexuální výchově, ale i v matematice, tváří se, že jim rodič nemá co vysvětlovat, odmítá, aby se rodič s ním na toto citlivé téma bavil.“ Proto mohou snáze přijmout informace z nezávislého zdroje.

Jana Martincová původně knížkou reagovala na dotazy, které chodily do redakce portálu Babyonline.cz a nebyly všechny pouze od náctiletých dívek. „Posledním impulsem byl zájem dcery, kdy mě požádala, abych ji naučila jak se líčit,“ objasňuje vznik knížky. „Vím, zní to povrchně, ale je to tak. Samozřejmě to byla pouze poslední kapka, díky které celý pohár přetekl, já sedla a začala psát. Zprvu psaní nebylo vůbec jednoduché, přece jenom nejsem rozený exhibicionista, který by byl schopen spatra mluvit o tak intimních záležitostech. S přibývajícími stránkami a zapojením dcery jsem se odvazovala čím dál více.“

Ale knížka je nejen o sexu. Probírá i líčení, výživu, nechybí pro dívky lákavé a jednoduché recepty, zábavné cvičení na míči, jak pečovat o tělo, zuby i psychiku. Opět odlehčeným stylem, v rozhovoru nastíněním omylů, mýtů a chyb a jejich korekcí.

Protože: „Dnešní generace už opravdu není stavěná na nějaké vážné moralizování a poučování, to už nevydržím ani já o generaci starší,“ shrnuje výběr stylu, kterým je téma představeno mladé generaci její autorka. „Ale nemyslete si, také jsem k němu musela dospět. Na tom vidíte, že žádný rodič není beznadějný případ. Každý máme dostatek schopností i invence najít si cestu k oslovení vlastního dítěte,“ shrnuje práci celého týmu spolupracovníků Jana Martincová. 

P. S.: A s čím by dívky dle ní měly vstupovat do dospělosti? „V sexuální oblasti hlavně s informacemi jak neotěhotnět, jak při sexu neonemocnět, jak se nenechat nikým manipulovat, a také o tom, že sexu předchází hluboký citový vztah. Kvalitní znalosti přinášejí sebevědomí a zdravé sebevědomí je v sexuálním chování velmi významný prvek.“

Na základě názorů odborníků zpracovala redakce vydavatelství Babyonline

Inzerce

Co se od kamarádek nedozvíš o sexu, líčení i zdraví

Co se od kamarádek nedozvíš

Průvodce moderní dospívající dívky. O všem, co chci, aby věděla moje dcera. Jde o velmi čtivý příběh a rozhovor 3 kamarádek (Lilith, Lucy a Šárky) s matkou jedné z nich – lékařkou, za kterou se holky chodí radit. A to nejen o zdraví. Povídková lékařka Eva díky svým přátelům a známým dívky uvede i do tajů líčení, vaření i zábavného cvičení.

Kniha obsahuje přes 200 originálních fotografií a kolem 150 obrázků a schémat. Na jejím vzniku se podílely náctileté dívky.

Jedinečná je skvěle padnoucí grafika pro 11 – 18leté dívky.

Měla by být v každé dívčí knihovničce!

Aby všechny dcery měly do života potřebné know-how, o kterém se jejich matkám v období dospívání mohlo jenom zdát.

www.zdravedospivani.cz

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Víte, že vaše 13-15letá holčička už nemusí být panna? A své sexuální partnery volí nahodile? - diskuze

Poradna

Vztek

| Lexinkap | 24.02.2021, 11:04

Dobry den, prosim o radu ohledne me dcery (15 mesicu). Je to me prvni dite, nemam s detmi moc zkusenosti. Dcera zacala pred nedavnem projevovat prvni velke projevy nesouhlasu, kdyz se ji deje neco, co nechce. Napriklad oblekani, prebalovani atp. Zda se mi od mala dost vyraznou osobnosti, trvalo ji nez se sama rozhodla, ze se zacne pohybovat. Pomerne pozde se zacala plazit, teprve po roce lezt po ctyrech. Rehabilitacni sestra pri cviceni s ni vystihla jeji pohled jako 'ty me na kolena nedostanes' a i pediatr a jini doktori ji komentovali jako jakehosi pohodlneho palicacka s vybornou naladou, kdyz sama chce a naopak ostentativnim nesouhlasem, pokud se ji proste nechce. Stavet na nozicky se zacala take az pred par dny, lrozatim u nasi postele na kterou leze. Na jine veci se mi zda naopak moc sikovna (nocnik, pamatuje si spoustu veci, ktere zna z naseho kazdodenniho cteni, poznava obrazky v knizkach a vi ze patri k te a te rikance, brzy umela paci paci, varila mysicka a mnoho dalsiho, rika mama, baba, mimi...). Co me ale trapi jsou jeji vztekle vyjevy. Spoustec muze byt treba to, ze ji oblekam ponozku a ji se to nelibi. Nastve se, zacne kricet a pokud jeji vztek vygraduje, kousne me. Pripadne kousne do predmetu pobliz nebo do sebe. Strasne ji vadi, kdyz se jeji tatinek ke me priblizi, hladi me nebo mi da pusu. V teto situaci, kdy ma patrne pocit, ze blizkeho kontaktu rodicu bylo uz moc, zacne opet knourat, vztekat se, plakat, pripadne me zase kousne nebo prasti. Zarli na mou osobu, ale zaroven umi byt se mnou urcite nejvic protivna a agresivni. Denne si cteme, zpivame, mazlim se s ni, myslim si, ze ji davam najevo lasku dostatecne, mozna az moc. Chodily jsme na plavani dokud to slo. Doma se s tatinkem nepereme, nekricime na sebe. Snazim se najit nejaky stresovy faktor, ktery by ji mohl ovlivnovat a jedine, co me napadlo bylo, ze zijeme se spoustou zvirat (kone, prasata, oslove, kozy, slepice, smecka psu) a ta vyzaduje jednak spoustu prace, zajmu a citu a muze tedy mit pocit, ze se o me deli, ackoliv to zrovna u zvirat tolik nepozoruji. Ale take je pri tomto mnozstvi zvirat mnohdy nutne vychovne zakrocit a nekoho treba potrestat. O tom vim, ze to dcera nenese dobre a fyzicke tresty napriklad u psu ji stresuji a place, pokud se stalo, ze u nich byla pritomna.Dalsi vec, ktera trva asi dva nebo tri mesice je jeji plac v noci. Budi me temer kazdou noc placem treba i patnactkrat. Nemam ale pocit, ze ona je take vzbuzena, spis place ze spani. Pohladim ji, dam ji dudlicek, zapnu bily sum a zase spinka. Prisuzovala jsem to prorezavani zoubku a zanetu stredniho ucha, ktery prodelala. Ale.i po vyleceni to pokracovalo. Prosim o Vas nazor na tyto nocni desy ci jak to nazvat a na vztekle vylevy. Jak to zvladat? Co delat, kdyz me kousne? Co zarlenim dava najevo? Je normalni, ze na maminku, se kterou travi nejvic casu si muze take nejvic dovolit a tak si zkousi i fyzicky dovolovat? Moc a.moc dekuji za Vas nazor a radu.

Dobrý den,
popisujete, že u dcerky pozorujete vzteklé výlevy, zdá se vám, že žárlí, dále pak máte starosti s jejím neklidným spaním.
Podle všeho je holčička velmi bystrá, rychle se učí a zřejmě už od útlého věku dokáže dát jasně najevo svůj názor.
Nejprve začnu u toho vztekání. Vím, že se teď budu opakovat, ale určitě nemůžu opomenout tvrzení, že "je to období" (a dobrá zpráva je, že každé období jednou skončí a v tomto případě i vztekání se bude omezovat). Další zpráva je, že aspoň do určité míry můžeme vztek u dítěte ovlivnit, a to tak, že budeme více sledovat, co se nám dítě snaží sdělit, než ho odsoudíme jako "zuřivce, který se vzteká a přitom nemá důvod". Nakonec pak musíme přihlédnout k tomu, že každé dítě má jiný temperament, různé situace zvládá různě, takže i frekvence bouřlivějších reakcí je u každého opět různá.
Zkuste prosím nejprve v poradně pohledat mou odpověď na podobné téma, docela podrobně se tam o vztekání u dětí rozepisuji - najdete ji pod názvem Malý zuřivec.
Co se týká kousání batolat, je to relativně častý jev a taky i přechodný. Kousání  (podobně jako jiné projevy vzteku) vzniká často z bezradnosti dítěte, které neví, jak řešit pro něj nepříjemnou nebo nějak frustrující situaci jiným, konstruktivnějším způsobem.
Pokud pomineme, že tuto situaci dítě někde okoukalo (podobně s ním nebo i mezi sebou laškují rodiče apod.), je to způsob, kterým řeší nastalou nepohodu, frustraci, někdy i strach.
Některé děti zkusí kousnout jen jednou a při jasné reakci rodičů už v činnosti nepokračují. Pokud už má dítě kousání zafixováno, je jednak dobré pokusit se situacím, které k němu vedou, předcházet, případně nabízet dítěti alternativu (kousnout do něčeho jiného) a popřemýšlet, jak dítěti pomoci - uvádíte např., že se dcerce nelíbilo nasazování ponožek - jak v takovém případě reagujete? Co zkusit okomentovat její nelibost: "Vidím, že se ti oblékání ponožek nelíbí, třeba bys to už chtěla umět sama - na, dám ti tady ponožku, zkusíš si ji obléct sama (v tomto věku oblečení ponožek dítě nezvládne, ale může ho potěšit, že to může zkusit, případně si s ponožkou jen pohrát)? Když si oblečeme tyhle ponožky, můžeme pak jít... (doplňte činnost, co má dcerka ráda). V případě, že se ji podaří vás kousnout, je nutné dát najevo, že kousání není dobrá volba, důraznějším tónem, s příslušnou mimikou, aby si nemyslela, že to je legrace, ale zas nijak nekřičet a netrestat, protože by to vedlo k větší frustraci.
Píšete, že se dceři hodně věnujete, nezmiňujete, nakolik si je i blízká s tatínkem, zda se s ní mazlívá, jak s dcerkou tráví čas.
Pokud to jde, zkoušejte více zapojit do péče o dcerku tatínka, není špatné mu občas přenechat třeba uspávání, pohrání si s ním...
Co se týká kousání dcerky v situaci, kdy se k vám přiblíží dcerčin tatínek, zkuste, dcerku napřed pohladit, obejmout ji, říct jí, že jí máte rádi a s tatínkem se máte taky rádi, takže se taky pohladíte, obejmete... můžete dcerku vzít i mezi sebe...
Kousáním si nejspíš říká o více pozornosti, zkuste ji dcerce tedy poskytnout a pozorujte, oč si říká, kdy je spokojená, jaké další situace v ní vyvolávají stres a jak jim může předcházet, případně jak jí ho pomoci zvládat. Někdy se opravdu jen stačí dívat a dítě vnímat.
Snažte se mít s ní oba dostatek fyzického kontaktu a pozornosti, neznamená to však, že se nesmíte věnovat nikomu jinému. Obecně si tedy  nemyslím, že by přítomnost zvířat měla být pro dítě zásadní zátěží,  je dobré vědět, že není na světě samo - naopak se domnívám, že hlavně do budoucna je to pro dítě obohacující zkušenost. Pokud jste pro dítě emocionálně dostupní, reagujete na jeho potřeby, zkuste více zpomalit (rozumím, že na statku je spousta práce, takže co nejvíc toho dělat kolem zvířat s dcerou, dát jí nějakou důležitou funkci - pomáhat s krmením, pohladit zvířátka apod.) a věnovat dceři času ještě trochu více. Vhodné by asi bylo omezit i fyzické tresty zvířat, obzvlášť před dcerou, tady bych měla i obavy, aby tyto metody nechtěla realizovat i u lidí. Postupně by mělo kousání vymizet.
K dotazu noční spánek - tady bych vás odkázala do psychologické poradny BOL, kde jsem se tématu "divokého spaní" věnovala především v druhé polovině dotazu Časté buzení, noční spánek dítěte 11 měsíců - zkuste si ho prosím také pročíst.
Musíme brát v potaz, že dítě se v tomto období velmi bouřlivě vyvíjí, učí se spoustě novým dovednostem, mozek dostává velké množství podnětů a zároveň neustále dozrává. Je tedy časté, že se u dětí v tomto období spánek na přechodnou dobu zhoršuje, dítě spí neklidně, někdy pláče, kope. Obvykle nepotřebuje nic víc, než co děláte vy - pohladit, zklidnit a pokračuje ve spánku dál. Kromě toho, že je dobré zajistit především před spaním klidnou atmosféru s příjemným rituálem, celkové ztišení, třeba i včetně ztlumení světla i hlasu, se dá už jen čekat, až se tato méně klidná spací etapa zase změní v tu pohodovější.

Přeji hodně radosti s dcerou

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2021, 14:10
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce