Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak se vyrovnat s potratem? (strana 20) - diskuze

Přidat nový příspěvek
  • Ahoj holky i já Vám přidám svou zkušenost :-( Jsem z dvojčat...sestra byla v dubna těhotná v 8 týdnu potratila- zamlklý potrat, nemohli jsme tomu uvěřit byla to pro nás rána, já v té době byla taky těhotná, začala jsem mít strach, aby se to nestalo i mně..ale bohužel.. :-( pár týdnu po sestře jsem potratila i já..to stejné- zamlký potrat, pořád se s tím němůžu vyrovnat...byli jsme na genetice, vše vyšlo v pořádku, pořád dokola si říkám přoč???Těďka nám sestra oznámila, že je opět těhotná, říkali jsme si,že teď uz vše výjde..Ale bohužel ně... :-( :-( opět 8 týden a zamklé těhotenství :-( Proč sakra???:-( :-( nemůžu se s tím srovnat :-(
    Macinka   | 17.09.2014 21:49:44 | Reakcí: 2, poslední: 19.10.2014 23:11:48
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      zkuste si nechat vyšetřit leidenskou mutaci, často bývá příčinou zamlklých potratů, stejně to bylo i u mě. Je to sklon k houstnutí krve. Když to zjistí, dává se po dobu těhotenství clexane na ředění krve. Mně to pomohlo. Moc držím pěsti, aby se to už neopakovalo.
      Myšice   | 28.09.2014 20:01:36
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ty jo... Cistickou fibrózu mě na genetice oznámili jako důvod dvou zamlklých těhotenstvích rok po sobě.
      inediam   | 19.10.2014 23:11:48
      Reagovat | URL příspěvku
  • KURVAAAAAA CO JSEM UDĚLALA, KOMU. JÁ ĚLALA VŠE JAK JSEM MĚLA. Já mám už koupený i kočárek. Měkam se zahrabu a tam umřu. Nebo já nevím.
    V polovině dnešního dne se mi změnil život :-(
    samickasmladyma   | 04.09.2014 22:14:39 | Reakcí: 9, poslední: 19.10.2014 23:08:22
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Potrat a co dál
    Ahoj chtěla bych se přidat se svojí zpovědí, včera jsem prodělala spontánní potrat v 8 týdnu těhotenství a následnou revizi v nemocnici. Po dvou letech snažení se nám konečně podařilo s manželem po kůře bylinek, léků, vitamínů a tak podobně otěhotnět. Bylo to trochu nečekané, už jsem ani nedoufala, že to vůbec půjde a že jsem schopná otěhotnět! Takže když jsem to zjistila že to tak opravdu je tak jsem nemám slov hořela nedočkavostí, před každou návštěvou a kontrolou lékaře a měla radost z každé maličkosti. Vnitřně jsem ale měla strašný strach z potratu, v mém okolí je několik snažilek co už mají za sebou potratů několik a stálé inseminační a hormonální kůry se st řídají s neúspěchy. Sama sobě jsem si nakázala, že když to nevyjde tak se nebudu hroutit, že se to stát může, příroda a tak. S manželem jsme se domluvili, že máme radost už jen z faktu, že to jde a že když to nevýjde napoprvé tak třeba příště. Racionálně jsem to všechno pěkně zmákla, říkala jsem si nebubu se příliš těšit co kdyby náhodou na internetu si načetla všechny možné příčiny potratů a postupně vše vylučovala, protože vše probíhalo jak má a bylo v pořádku. No a pak to přišlo začalo to špiněním - internet, doktor, který mně ujistil, že se nemám bát, že to nemusí být hnedka začátek potratu a když jsem se ptala co by se dělo případně dál, tak mně ujišťoval, že na to mám ještě dost času. Jenže špinění nepřestávalo spíše naopak a tak jsme jeli do nemocnice - tam mi udělali ultrazvuk, ale to už jsem v šoku sledovala, jak mi teče krev proudem. Po tom co jsem vstala z lehátka jsem zjistila, že je krev všude, začala kapat i na zem moc jsem se styděla, protože to nešlo zastavit ani dvěma vložkami, naštěstí mne moc milí doktor ujistil, ať si z toho nic nedělám, že s tím se počítá. Šla jsem se obléknout a slyšela sestru jak mně objednává na pokoj a poprvé to slovo revize - doktor ji okřiknul, ještě jsem nic nevěděla ale už mi to rezonovalo v hlavě "revize". Posadil mně na židli a vyjádřil lítost, že jde o potrat v běhu a že s tím už se nedá nic dělat. Byla jsem jak v oparu snažila se zastavit přival emocí, hekticky hledala kapesníky, nebyla schopna slova na dotazy odpovídala jen kýváním hlavy. Sestra se mně nesmyslně ptala, jestli budu chtít neschopenku, že se stejně první tři dny neplatí a že můžu vlastně hned příští týden do práce. Ale na to já nemám vůbec pomyšlení, nechci nikoho vidět, nejraději bych se zavřela v komoře a zaspala zbytek života. Jsem iracionálně velice smutná, manžel to možná nechápe. Já se taky chci dívat vpřed, ale místo toho mám pocit prázdnoty a že jsem k ničemu. Vím, že jednou mít dítě budeme, ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti, ale já je chtěla mít hned a představa, že mám čekat nebo že to nepůjde mně ničí. Vůbec nevím jak se s tím vyrovnat, nic mn nebaví, představa, že mám s někým komunikovat mně děsí. Zítra budu rušit těhotenské návštěvy a nevím jak to říct. Dobrý den, byla jsem objednaná, ale už nejsem těhotná, tak to zrušíme? První těhotenství, první potrat co s tím, mám hrozný strach že se to bude opakovat, mám strach, že nebudu mít sílu to znovu zkoušet, nevím jestli to zvládnu překonat  .
    vsetecka   | 11.05.2014 22:54:49 | Reakcí: 3, poslední: 07.07.2014 00:08:29
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Potrat a co dál
      je mi lito ze se to tka sebehlo..ale bohuzel ja mam ve svem okoli hodne holek, i tady jsou, co jim to nevyjde, a na porduhe uz jo.. To ze ted si zklamana, smutna, je normalni, a vyplac se, ono to casem prejde..ale nees hlavu.. urcte se vam to podari, a budete mit vytouzeny miminko s manzelem doma!! drz se!! a preji at je jen a jen liip!
      amalie2011   | 12.05.2014 11:36:10
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Potrat a co dál
      Ahoj, je mi moc líto, že tě to potkalo. Bohužel se to stává dost často. Mám podobnou zkušenost - mimoděložní těhotenství. Když už jsme se konečně radovali, tak jsem začala krvácet a měla strašné bolesti, ale do poslední chvíle jsem doufala, že to přejde a bude to OK - omyl - druhý den ráno na ultrazvuk a hned na sál. Když mi to řekli, taky jsem nebyla schopna slova ... Obrečela jsem to pak ještě hodněkrát, ale nakonec jsem to uzavřela, vždyť mám přece ještě spoustu možností na otěhotnění .... No, ale pak se bohužel otěhotnět nepodařilo a domluvila jsem se s svou lékařkou, že po novém roce nás pošle do Caru - s tím jsem se smířila. No a světe div se, ještě o svátcích jsem zjistila, že jsem po roce snažení otěhotněla. Teď jsem ve 24TT a je mi skvěle. Dělej všechno tak jak cítíš, nic v sobě nedrž. Jestli máš potřebu teď někde sama brečet, tak breč a až o tom budeš chtít mluvit, tak to řekni nebo někomu napiš. Určitě máš kolem sebe lidi, kteří tě budou chtít poslouchat, anebo to napiš sem. Mě pak taky dost pomohlo říct to někomu jinému (ne jenom rodině), říct co cítím a co mě trápí. Neboj, ono to přebolí  Drž se
      hakro   | 12.05.2014 22:17:47
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Potrat a co dál
      Ahoj, je mi moc líto, co se stalo... když to čtu, úplně se mi vybavil můj příběh - ale stalo se to už před 5 lety - vlastně teď to bude zrovna 5 let. Téměř podobný průběh, pocity úplně stejné - strašně jsem se styděla, jak to říct okolí, nepředstavitelné, že bych se vrátila hned do práce... byla jsem nějakou dobu doma, nemohla jsem prostě mezi lidi, nemohla jsem vidět matky s kočárkama, těhotné kamarádky apod...

      Moje reakce u lékaře, když mi sdělil, že není srdeční akce a plod se nevyvíjí, byla úplně stejná, pak mě dali na pokoj, že se přes víkend uvidí a já v noci potratila, další den revize...

      Trvalo mi asi půl roku, než jsem se z toho úplně dostala, ale nikdy na to nezapomenu.
      Má to ale happy end - dnes mám 2 děti - kluka (3 roky) a holčičku (10 měsíců). Čas to zahojí, i když ne úplně. Je mi smutno i dnes, když si na tu těžkou dobu vzpomenu. Manžel se snažil mě tenkrát podpořit, ale stejně to prožíval jinak, než já.

      Přeju, ať se vše v dobré obrátí. Pokud nechceš do práce, zůstaň radši doma - každý to prožívá jinak a potřebuje něco jiného - já tehdy lidi přímo nesnášela...
      Bude to dobré, z toho co píšeš, je vidět, že to sama tak cítíš. Jde jen o to překlenout tuhle strašnou chvíli.. a jít dál... Hodně štěstí. Lucie
      lucík17   | 07.07.2014 00:08:29
      Reagovat | URL příspěvku
  • Potrat ve 13. tydnu
    Take zdravim vsechny neunavne snazici se. Tak bohuzel jsem zpet v teto skupine. Po 6ti mesicnim snazenim s mym partnerem konecne silna druha carka na testu, radost velika, muj partner snad jeste vetsi nez ja. Uz to chtel hlasit vem znamym i rodine, drzela jsem ho zpatky, ze je to jeste brzo a stat se muze do 3 mesicu cokoli. Vse melo ale do 12. tydne ukazkovy prubeh. Dostavila se unava, nevolnosti mezi 7-11. tydnem, natekla citliva prsa atd. Zijeme v zahranici a tady vam bohuzel UTZ nikdo pred koncem 12. teho tydne neudela. Krom soukrome kliniky. Ted uz vim, ze UTZ nekdy brzy by me usetril spouste trapeni. Zlata CR a jeji uroven zdravotni pece! 5 dni pred planovanym UTZ jsem zacala lehce spinit. Je hezke, ze se vas snazi vsichni uklidnit a nemyslet na nic hrozneho, ale kdyz se vecer pridaly bolesti v podbrisku jako pred menstruaci, mozna silnejsi a stupnovaly se, uz jsem vedela , je to bude konec. Pritel me odvezl do nemocnice a to uz ze me tekla krev proudem a mela jsem velke krece v brise. Jeste pred tim jsem si vsimla odtoku spousty cire tekutiny- asi plodova voda, jinak se to neumim vysvetlit. Bolesti uz byly nesnesitelne a porad spousta krve. Lekar me prohledl ultrazvukem a zjistilo se, ze se tam vlastne to embryo nikdy nevytvorilo, vyvijela se pouze prazdna placenta a produkovala tehotenske hormony. Byla tam patrna jen cerna tecka, coz asi byl prazdny gestacni vacek ?- nevim nestihla jsem se doktora preptat, zdal se hodne ve spechu na to mi to poradne vysvetlit. V anestezii mi pak provedli kyretaz. Pry jsem dohromady ztratila minimalne 1,3 l krve a nabizeli mi dokonce transfuzi. Nastesti mi bylo jakz tak snesitelne a krevni testy ukazaly, ze nebude potreba. Kdyby mi tu kyretaz neudelali , deloha by snad krvacela dale snazice se vypudit vsechny zbytky tehotenstvi. Trochu se mi ulevilo, ze jsem vlastne zadny plod neztratila a nemusela ho listostive na UTZ uzrit na druhou stranu mne pojima listost, ze jsem musela timto vsim projit, ze to mohlo byt skonceno mnohem drive bez bolesti, spousty place a enormni ztraty krve , kdyby jen na UTZ drive nekdo spatril takovyto nedostatek. Budeme se snazit otehotnet s pritelem i nadale , ale o to vic jsem v nejistote jestli se vubec podari. Jednak diky charakteru prace, kterou provadime, je tezke se shodnout na nalade a chuti k sexu v dobe kolem ovulace a vlastne se pri tom snazit na nic nemyslet...nevim jak to ostatni delaji , kdyz radi na nic nemyslet a neplanovat ??? A pak kdyz se zadari...opravdu se bojim podobneho prubehu. Rozhodne pobezim na soukromou kliniku at to stoji co to stoji uz nekdy v 6./7. tydnu. Deti zadne jeste nemame, o to je to pro me horsi. za 2 tydny mi bude 32 let ....mate nekdo podobnou zkusenost s nevivinutym embryem a nasledne stastnym koncem s placicim ditetem v naruci? Urcite by mi pomohlo se chytnout nejake dalsi nadeje  
    Elis82   | 04.04.2014 12:19:43 | Reakcí: 3, poslední: 06.04.2014 12:49:49
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Potrat ve 13. tydnu
      Je mi to moc líto, ale toto se prostě stává, je to docela běžné, buď se embryo přestane vyvíjet, nebo tam jakoby vůbec není, to je myslím biochemické těhotenství. Takto končí prostě velké procento těhotenství, ale moc se o tom dříve nemluvilo. Kdybys šla na ultrazvuk dřív, tak by v děloze byl vidět váček, čekalo by se, jestli se bude vyvíjet, pokud by se nevyvíjel, vzali by ti krev na hcg a pokud by nerostlo, jak by mělo, šla by jsi na kyretáž dřív a ušetřila by sis tu ztrátu krve, ale to nějakého osmého týdne by se taky určitě čekalo...
      Já měla podobný zážitek v 10. týdnu, mimčo tam už bylo, bylo ale menší o dva týdny, v osmém týdnu se přestalo vyvíjet, v 10. jsem začala špinit, šla na kontrolu a už to bylo bez srdeční akce, tedy kyretáž. Potom se nám přirozeně nedařilo dlouhou dobu a prvního syna máme z ivf, ze druhého pokusu. Teď jsem těhotná podruhé a navíc přirozeně, v což už jsme nedoufali. Takže tělo je záhada a kolikrát se stane nečekané. Teď byste měli počkat klasické šestinedělí a pak můžete začít zkoušet znovu, někdo tvrdí, že po kyretáži se pak může zadařit velmi rychle. Drží pěsti, určitě to dobře dopadne a brzy budete mít mimčo v náručí!!
      Myšice   | 04.04.2014 17:10:28
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Potrat ve 13. tydnu
        Dekuji Moc, za podporu, budeme se snazit dale. Byvam velky pesimista ale ted se ted se chci obklopit jen pozitivnimi zpravami. Mam desnou radost, ze se vam povedlo. Tak at vam vase deti delaji jen radost.  
        Elis82   | 06.04.2014 10:50:50
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Potrat ve 13. tydnu
          optimismus je půlka úspěchu, určitě to brzy dobře dopadne!  A moc děkujeme :-)
          Myšice   | 06.04.2014 12:49:49
          Reagovat | URL příspěvku
  • Po třech letech snažení potrat v 8tt
    Ahoj holky,
    stejně jako některé předešlé pisatelky bych se asi tímto příspěvkem chtěla trochu vypsat ze svého trápení a naprostého pocitu prázdnoty.Jsem týden po revizi, kterou skončil druhý pokus po emryotransferu. Je mi 35 let, přítelovi bude 50 a občas mi dochází naděje na naše miminko. 6.2. jsem šla na gynekologii na kontrolní sono, přítelovi před odchoden slíbila další fotečku a cítila se tak nadšená, že bych mohla lítat. Při prvním pohledu na mé"naprosto dokonalé" miminko ( krásně viditelná hlavička, ručičky, tělíčko) mě čekal šok- žádná akce!!! Protože jsem už z předchozího sona viděla jak vypadá srdeční akce, tak jsem odumřelý plod rozpoznala ještě před lítostným komentářem mého lékaře.
    Pan doktor se mi snaži vše zevrubně vysvětlit, povzbudit, vylíčit, že jde vlastně o "úspěch" léčby, a že je to celkem běžný stav, ale to samozřejmě nijak neutěšilo mé zoufalství a pláč. S papírem mě poslal hned do nemocnice, protože po hormonech hrozilo masívní krvácení. S hysterickými slzami jsem běžela schodištěm a cestou telefonovala tuhle hroznou zprávu přítelovi.
    V nemocnici se o mě velmi citlivě postarali( už v odpoledních hodinách) a nabídli mi,že mě mohou provést revizi již v 19.hod. Což jsem přijala, protože si nedokážu představit, jak bych do rána fungovala. Jen bych všem přála , aby při takto bolavé události se o ně personál staral tak vzorně jako o mne. Nejspíš zde hrál roli i fakt, že v této nemocnici i pracuji. Revize i probrečená noc by se dala přežít, břicho bolí naprosto minimálně, ale ten pocit šíleného zklamání a smutna je ubíjející.
    Mám úžasného chlapa, který se mně snaží soustavně rozptýlit a rozesmívat,i "naše" 13letá dcera, kterou přítel dostal před půl rokem do své péče se ke mně chová bezvadně, ale slzičky se stejně opakovaně derou ven.
    Ale v něco začínám postupně věřit, vím, že ten krásný pocit BÝT TĚHOTNÁ nikdy nezapomenu a velké zklamání nezmizí, jen přebolí, ale pokud půjde přítel se mnou, tak budu dál bojovat a zkusíme to znovu.
    Vím, co mě čeká, a že další cyklus se stimulací bude hodně nepříjemný, ale určitě to zase zvládnu. Mám Honzu, Karolínku, rodinu, kamarádky a fajnové kolegyně.
    Držte se holky a sluníčko nám zase bude svítit. 









    gabička   | 13.02.2014 10:13:31 | Reakcí: 9, poslední: 15.04.2014 21:31:48
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
      To mě strašlivě mrzí  Zamlklé těhotenství jsem zažila také,ale nebylo to po tolika letech snažení jako u vás...Věřím,že se vám miminko brzy povede.Moc držím pěsti!
      veverka77   | 13.03.2014 08:50:15
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
        Ahoj "Veverko 77",

        děkuji Ti za Tvoji reakci na můj příspěvek. Já si sama sobě taky držím palce.
        Snažím se na to všechno zapomenout a přítel, "náše" třináctileté kvítko a práce, mi v tom snad úspěšně pomáhají.
        gabička   | 24.03.2014 21:44:27
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
      Také držím pěstičky. Z Tvých slov cítím úctu a pokoru ke všemu, co se událo. Věřím, že se dočkáš miminka       Moc bych Ti to přála.
      škubanek   | 14.03.2014 21:05:37
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
        Hezký večer "Škubánku",
        i když opožděně, ale přesto bych Ti chtěla poděkovat za Tvoji reakci na můj příspěvek. Nějak se z toho postupně dostávám a nejbližší okolí je mi velkou oporou, i když tak trochu tuším, že to asi nikdy úplně bolet nepřestane.
        Vím a vidím, kolik lidí kolem mě řeší daleko vetší a možná i důležitější problémy, tak je mi někdy hanba, jak pofňukávám. Ale zároveň mi to dává naději, že to všechno překousnu a bude hej.
        PS: Pustila jsem se do pravidelnějšího cvičení, takže jsem si zablokla hrudní páteř. Sportem ku zdraví!!! 
        Pa a měj se krásně. Gábina
        gabička   | 24.03.2014 21:51:40
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
                Cvičení těla i ducha pomůže  
          Je fajn, že máš kolem sebe oporu. Když se to stalo mě, hloubala jsem, nechápala jsem to. Nemohla jsem ani o tom mluvit s manželem, protože jsem mu pořád měla za zlé, že neprojevuje žádné emoce. Až pak po měsíci jsme si o tom promluvili před spaním a i on se rozplakal. Pak už to bylo vše jen a jen lepší. Poté jsem hned zase otěhotněla. A protože cyklus byl po samov. potratu rozhozený, oplodněny byly dvě vajíčka. Taky jsem je viděla na utz. V každém záhybu a koutu jedno. Viděla obě jen jednou a naposled. Přesto je to jeden z nejsilnějších okamžiků. A dnes jsem ráda, že tady jedno z těch uhnízděných vajíček dorostlo a drmolí tady, pusu nezavře. Těhu a šestinedělí bylo pro mě docela nemilé a podepsalo se to dost na psychice. Ale právě díky tomu jsem se dostala i k jinému, opačnému pohledu na život. Četla jsem pak knihu, ve které stálo, že dušička nenarozených dětí si vybírá své rodiče. A i když je někdo těhotný jen pár dní, stejně se to počítá! Dušička si vybrala mě, Tebe, kohokoli jiného . .... a i když to nevyšlo - bylas mámou. Ale i když tato slova zní možná neuvěřitelně a možná ani uvěřitelná nejsou, tak mi ta kniha pomohla. Od té doby jsem pyšná i za ty dvě dušičky, že si vybraly ZROVNA MĚ   Omlouvám se, jestli vypadám teď jako blázen   Moc Ti přeji, abys to třeba jednou brala s "pýchou" jako já. Moc Vám oběma přeji, ať se brzy usměje na vás uzlíček a vnese do vašeho života ještě více lásky  
          škubanek   | 29.03.2014 18:05:38
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
            Ahoj,
            chtěla bych Ti moc poděkovat za názor a procítěný pohled na to, co mě potkalo a hodně zasáhlo. Stejný postřeh, asi z té samé knížky, mi posílala kamarádka hned po ukončení mého těhotenství. Ale jelikož je ještě sama bezdětná a bylo to v tom nejbolavějším období, nedokázala jsem podobnou myšlenku vůbec přijmout.
            Teď se na to již koukám jinak. Jsem Ti opravdu vděčná za Tvůj náhled a slovíčka, protože vím, že víš, jaké to je, když jsi to sama prožila.
            Přeju Ti a rodině hodně spokojenosti a zdraví. Gábina 
            gabička   | 14.04.2014 22:28:46
            Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
      Vždycky když něco takového čtu je mi to líto, před víc jak rokem jsem si říkala mě se to snad nikdy nestane ale bohužel, po 3/4roce snažení jsem se ale nedočkala ani té srdeční akce, bylo to před vánoci a dost jsem to v sobě dusila. Jaké překvapení bylo když se po 3 měsících zadařilo hned na poprvé. Teď už mi spí v postýlce 4měsíční princezna. Takovéto štěstíčko přeji každé i Vám že se to příště už povede.
      Ady.S   | 26.03.2014 14:10:24
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: Po třech letech snažení potrat v 8tt
        Dobrý večer,
        moc Vám děkuji za upřímnou reakci na můj příspěvek. Z celého srdce Vám přeji co nejvíce radosti z Vaší maličké holčinky. Dokážu si představit jak si toho svýho drobečka vážíte a jak nesmírně šťastně si teď připadáte. Opravdu moc Vám to přeji, protože vím kolik snažení, vyšetření a dalších problémů za některým zrozením děťátka je.
        Díky za podporu a naději  . Gábina
        gabička   | 26.03.2014 19:27:02
        Reagovat | URL příspěvku
  • Chybí stále
    Ahoj holky,
    nevím nakolik je vhodné, abych sem teď psala, ale všimla jsem si této diskuze a nějak mi to nedá, abych nepřidala svou zkušenost a nedala všem naději, že i toto má dobrý konec.
    Bylo to před rokem, kdy jsme s přítelem si řekli, že bychom chtěli miminko. Možná to bylo předčasné, protože jsme spolu byli jen pár měsíců a ani jsme spolu nebydleli, ale tak nějak jsme to cítili. Hned o měsíc dýl jsem začala mít zvláštní pocit a když se nedostavilo ms, tak bylo jasno. Čekali jsme naší malou Fazolku:-) Byla jsem šťastná jak blecha. Hned jsem šla k doktorce a na neschopenku, protože jsem trochu špinila. Vše bylo ok a Fazolka rostla, až jeden den jsem zase zašpinila. Bylo to cca v 8.-9. tt a já vyrazila 14 dní po minulém vyšetření k lékařce. Ta mě hned vzala na utz a já hned tušila, že něco není v pořádku. Dozvěděla jsem se, že tam není srdíčko a že jde tedy o zamlklé těhotenství. Úplně jsem se sesypala, s mamkou jsem došla do nemocnice, tam mě přijali a udělali revizi.
    Celou dobu v nemocnici a pak doma jsem brečela, že mi moje miminko sebrali a že jsem se o něj nedokázala postarat a tak. Ještě přes měsíc jsem kvůli tomu byla na neschopence, než jsem se odvážila jít do práce mezi lidi. Po čase jsem ne zapomněla, ale řekla jsem si, že mimi chtělo ještě počkat, až s tatínkem vše připravíme na jeho návrat atd.
    O tři měsíce déle jsem sice se strachem, ale uznala, že to zkusíme znovu a ono to vyšlo. Na začátku byla spousta komplikací, celkem jsem strávila asi 2 měsíce v nemocnici, ale teď už jsem ve 22.tt a budeme mít krásnou holčičku.
    Neříkám ať zapomenete, protože to ani nejde, ale neztrácejte naději, protože pro každou z nás tam to malé někde čeká...   
    MikeFree   | 07.02.2014 18:25:49 | Reakcí: 1, poslední: 10.03.2014 12:59:35
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Chybí stále
      Určitě jsem patří trocha povzbuzení.
      Moc přeji aby druhá půlka těhotenství proběhla dobře a krásná holčička dělala jen radost. Mám stejnou zkušenost, po zamlklém těhotenství které jsem hodně obrečela, kor když bylo před vánoci a já se těšila jaký to bude pro rodinu pěkný dárek, snažili jsme se 3/4roku. Přesně za 3 měsíce jsme to zkusili znovu a hned na poprvé to vyšlo, teď už mi malá princezna spí v postýlce. Souhlasím nejde zapomenout,ale věřit v lepší zítřky  
      Ady.S   | 10.03.2014 12:59:35
      Reagovat | URL příspěvku
  • 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
    Ahoj,
    také Vám napíši svoji zkušenost, protože dokud jsem nenašla tuto diskuzi, tak jsem měla pocit, že jsem snad jediná široko daleko komu se to stalo. Vloni v dubnu jsem poprvé zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem to už předtím, než jsem si udělala těhotenský test, věděla jsem, že je něco jinak. V 7. týdnu jsem šla poprvé tehdy ještě ke svojí gynekoložce na ultrazvuk a ta mi těhotenství potvrdila, byla jsem hrozně šťastná ale zároveň jsem se i bála, abych něco nepokazila, nebo neudělala něco čím bych mimču nějak ublížila (bylo mi 23 let). V 11. týdnu jsem byla na kontrole, už ale bez ultrazvuku, doktorka říkala, že je vše v pořádku, a že děloha "roste". Na začátku 13. týdne jsme jeli na genetiku. Tam se mne napřed doktorka s hrůzou zeptala kdy jsem byla naposledy na ultrazvuku (v 9. týdnu) a až poté mi oznámila, že miminko se nevyvíjí asi od 9. týdne a že mu nebije srdce. Napřed jsem si vůbec neuvědomovala co mi říká, vůbec jsem nic takového nečekala a pořád jsem si říkala že se s tím třeba ještě něco dá dělat, že třeba začne žít, nebo že něco můžou udělat, aby ho oživili atd. zkrátka byla jsem uplně mimo. Potom jsem samozřejmě brečela a brečela a nemohla to nijak zastavit. Má lékařka mne poslala do nemocnice na vyčištění dělohy se slovy že "takhle se jim z genetiky ještě nikdo nevrátil a ať neřvu, že se to stává". Do nemocnice mne přijali ten den, a druhý den ráno jsem měla jít na vyčištění. Bylo to poprvé co jsem byla v nemocnici, do té doby jsem ani nevěděla jak to tam vlastně funguje. Ležela jsem sama na pokoji s mrtvým miminkem v břiše a pořád jsem si dokola říkala že za to můžu já, že jsem nesla koš s prádlem, že jsem vypila zelený čaj, že jsem si barvila vlasy když jsem už byla těhotná, že než jsem otěhotněla tak jsem byla v sauně, že jsem se nadechla kouře z cigarety apod. (nekouřím, nenávidím cigarety a ani nepiju alkohol), že jsem se hodně moc stresovala v práci atd. atd....takhle jsem byla celou noc vzhůru, držela se za břicho a prosila moje miminko aby mi to všechno odpustilo, že jsem to nezvládla a brečela a brečela. Druhý den mne vzali na revizi, po ní jsem měla hrozné bolesti, říkali, že mne museli otevřít o něco více, protože mimčo už bylo větší. Taky jsem to potom nevydržela a potřebovala vědět, co s miminkem udělali. Doktor mi řekl, že se to bere jako "biologický odpad" a likviduje se. Nemohla a nemůžu se smířit s tím, že moje dítě je "biologický odpad". Týden po revizi jsem začala hrozně krvácet - měla jsem krevní sráženinu v děloze,a musela jsem jít na vyčištění po druhé. I po druhé revizi jsem měla krevní sráženinu - na tu mi dali injekci, aby se rozpustila. Všichni mi říkali, že se to holt stává, že se s tím nedá nic dělat a že to máme zkusit znovu za tři měsíce a že už se to určitě povede, že je jen malá pravděpodobnost, že se to stane i po druhé. Tímhle jsem se asi utěšovala nejvíc, tím, že to po druhé už vyjde a mimčo se k nám vrátí. Hodně mi pomohla automatická kresba - na psychology moc nevěřím, přijde mi nepřirozené vyprávět naprosto cizímu člověkovi svůj příběh, když si celou dobu říkám, že si asi tak v duchu říká že ho to stejně vůbec nezajímá, ale že mne tedy vyslechne, to mi přijde jako pomoc k ničemu. Po třetí menstruaci jsme to zkusili znovu, a vyšlo to napoprvé. Zase jsem měla ten stejný pocit, jako když jsem byla těhotná poprvé, ještě předtím, než jsem si udělala test. Ještě než jsme to zkusili podruhé, tak jsem šla na testy na hematologii - které mi dle slov naší nemocnice vyšli výborně, měli mne testovat na trombofilie, leidenskou mutaci, antifosfolipidový syndrom apod. (později jsem se v Brně na klinice dozvěděla, že mi žádné testy na trombofilie ani na leidena neudělali). Tak jsem si říkala, že nemám srážlivost krve a že je to tedy v pořádku, že v tomhle směru je to ok. Stejně jako vyšetření štítné žlázy, kterou bych měla mít také v pořádku. Na začátku sedmého týdne jsem trošku zašpinila, od čtvrtého týdne jsem užívala Utrogestan. Doktor mi udělal ultrazvuk a řekl, že bohužel nevidí srdeční akci a poslal mne do nemocnice, aby mi vzali krev kvůli HCG a udělali revizi. Už jsem myslela, že je zase po všem a znovu jsem potratila, celou cestu do nemocnice jsem probrečela. V nemocnici mi dělali ultrazvuk znovu a srdeční akci viděli, nechali si mne tam ještě dva dny a potom mne pustili s tím, že je všechno v pořádku, ale nechali mi neschopenku a měla jsem jen ležet, a jít se jen osprchovat a nebo najíst. V 8. týdnu jsem byla znovu na ultrazvuku a doktor řekl, že je vše v pořádku, byla jsem neskutečně ráda a mimču jsem pořád dokola v duchu děkovala, že se k nám vrátilo a říkala si, že to spolu všecko zvládneme. Za pět dní jsem ale zase trošku zašpinila, ale úplně minimálně, kdybych na sobě nepozorovala každý milimetr tak bych ani neměla šanci si toho všimnout, a tak jsem raději jela znovu do nemocnice, byla jsem v devátém týdnu. Tam mi řekli že bohužel - zamlklý potrat. To bylo 23.11.2013. To už jsem snad ani nebrečela ale hystericky vzlykala a dvou doktorů co mne prohlíželi se pořád dokola ptala proč se to tak stalo atd. Šla jsem na třetí revizi, týden po ní jsem ale měla opět krevní sráženinu, můj gynekolog mi řekl, že je to zřejmě kvůli špatně udělané revizi a řekl mi, že je potřeba to znovu vyčistit. Už jsem nechtěla jít k nám do nemocnice, chtěli bychom mít děti a měla jsem hrozný strach, že to bude zase špatně, a tak jsem jela do Brna. Tam mi udělali "šetrně" čtvrtou revizi. Dva potraty, čtyři revize. Bylo mi hrozně a je mi hrozně, pořád jenom řvu. Po šesti týdnech jsem se vrátila do práce a tam taky brečím, tajně, prostě mi to nejde zastavit. U nás v práci jsou 4 ženy, včetně mě. Jedna z nich je těhotná - otěhotněla stejně jako já poprvé, a teď má rodit, druhá z nich je také těhotná - otěhotněla stejně jako já po druhé. První mi denně v práci, každou vteřinu, připomíná můj první potrat, a druhá mi připomíná můj druhý potrat. Nevím už co mám dělat, připadne mi že chodím ode zdi ke zdi a neposunula jsem se ani o milimetr. Napřed jsem si říkala, že až vyprchají ty hormony, tak mi třeba bude líp (kolikrát jsem se nemohla ani zvednout z postele, prostě mi to nedávalo smysl, pořád jsem usilovně přemýšlela, proč vlastně lidé žijí když stejně umřou), ale po 7 týdnech už by měly být hormony srovnané, ale mne je pořád tak nějak stejně hrozně, brečím ve dne, v noci, neustále. Jak se říká pád není pádem, pokud nebrečíš, když dopadneš na dno. Já mám pocit jako kdybych tím dnem už propadla skrz. Strašně jsem se snažila a dělala všechno pro to, aby to podruhé vyšlo, brala jsem femibion v kuse, pila před otěhotněním kontryhelový čaj, jedla zdravě - skoro samou zeleninu, ryby, atd, udělala jsem pro to snad všechno co jsem mohla, ale všechno to bylo k ničemu. Teď jsem sedmý týden po čtvrté revizi a ještě mi ani nepřišli měsíčky, mám strach, aby to po třetí vůbec šlo. Navíc mám krevní skupinu A- a můj partner A+. Byli jsme na testech na genetiku, výsledky by měly být koncem ledna, je to pro mne teď taková doba, jako kdyby to mělo být až za rok :-( Ještěže alespoň existuje tato stránka a diskuze, objevila jsem ji teprve včera. Je fajn, že to tu může člověk nějak popsat. Všichni kolem mne mi říkají, že už o potratu nechtějí ani slyšet a že se musím dívat dopředu, ale ti všichni jsou ti, co to sami nezažili a nemůžou vědět jaké to je, i kdyby se uměli tisíckrát vžít do situace tak dokud to nezažijí tak to zkrátka nemůžou bohužel vědět, ani já sama to nedokážu nijak vyjádřit
    aneta.d   | 07.01.2014 17:46:45 | Reakcí: 14, poslední: 25.06.2015 12:26:04
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
      To je opravdu smutné, je mi to líto.
      Každopádně se nenech odbýt, že se to stává, na vyšetření tě pošlou až po třech potratech, do té doby, jsme brány za stroje, který asi nemají emoce. Je to děs. Já měla zamlklý potrat jednou v 10. týdnu, ale vzhledem k tomu, že mi bylo přes 30, poslal mě doktor do gennetu na kompletní vyšetření, zjistili mi leidenskou mutaci, která může právě opakované potraty způsobovat, protože při ní houstne krev a může se udělat sraženina. Při dalším těhotenství jsem si píchala miniheparin a rodila jsem v termínu. Kamarádka, která má stejnou mutaci také a také jeden potrat, tak té na hematologii injekce nedali (protože je prostě dávaj a až po 3! potratech), já je naštěstí dostala v tom gennetu. A chudák měla celé těhotenství potíže, krvácela a chlapeček se musel narodit předčasně ve 31. týdnu císařem. Takže určitě trvej na vyšetření.
      Jinak k tomu rh faktoru, já mám také mínusový, tam je důležité, jestli jsi po těch potratech po revizi dostala injekci, aby se při příštím těhu netvořily protilátky proti mimču, ale to ti doufám dali. Pokud máš v sobě tuto injekci, tak by ten faktor neměl způsobovat potíže.
      Jinak přeji pevné nervy, drž se!! Miminko se určitě podaří, přijdou na to, co to způsobuje. Hodně sil!
      Myšice   | 08.01.2014 14:45:05
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
        Ahoj, děkuji moc za informace a za podporu ! Já jsem po prvním potratu změnila lékaře a zatím to bylo asi to nejlepší, co jsem prozatím pro to mohla udělat. Už po prvním potratu mne poslal na hematologii kvůli testům na leidenskou mutaci i trombofilie k nám do nemocnice - po skoro dvou měsících jsem šla pro výsledky, kde mi řekli, že krev je naprosto v pořádku a žádnou srážlivostí netrpím, doslova mi řekl, že leidenskou mutaci ani trombofilie nemám - tak jsem si ještě říkala že je to fajn, že alespoň v tomto ohledu je to v pořádku. Když jsem potom jela do Brna na genetiku, tak mi chtěli udělat i testy na hematologii, řekla jsem, že je už mám a ukázala jim výsledky. Ale doktorka mi řekla, že to je jen nějaké základní hematologické vyšetření a že nemám vůbec vyšetřenou leidenskou mutaci ani trombofilie :/ já to z tech výsledků nepoznala, je to spousta čísel přes A4, ale nepoznám co je tam vyšetřeno, myslela jsem, že když to řekne doktor, tak to platí, ale bohužel ne. A po prvním potratu na začátku 13. týdne mi injekci kvůli rh faktoru nedali, až o tři měsíce později jsem na internetu našla, že se to musí dávat,když je rh faktor negativní, tak když jsem šla po druhém potratu na revizi, tak jsem je o to poprosila a dali mi ji, tak doufám že to bude účinkovat i přesto, že po prvním potratu jsem ji nedostala. Někde jsem četla, že se to může stát i třeba pro to, že má člověk alergie - já jsem alergická na trávu, seno, pyl, kočky, roztoče, hrušku, celer, tak nevím, jestli bych neměla třeba ještě jít na imunologické testy, ale ani nevím, kde tyto testy dělají. A doktor ještě říkal, že by bylo dobré, kdybych šla na prohlédnutí dělohy, jestli má správný tvar apod. ale v Brně mi zase řekli, že to není nutné, pokud na ultrazvuku nenajdou nějakou abnormalitu, na to můj doktor řekl, že na ultrazvuku poznají houby, tak ja už se v těch doktorech nevyznám :/ U tvé kamarádky je to hrozné, vědí, že trpí leidenskou mutací - co jsem četla, tak většinou je nemožné bez injekcí dítě normálně donosit, a nechají ji takto trpět, místo aby si těhotenství užívala, tak měla určitě 31. týdnů strachu jak to dopadne :-( a nejhorší na tom vždycky je to, že člověk odchází od doktora, všechno v pořádku a za hodinu už je to třeba úplně jinak a v případě zamlklého těhotenství to člověk ani sám nezjistí :-(
        aneta.d   | 08.01.2014 19:25:21
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
          Tak to jsou pitomci, že ti po prvním potratu tu injekci nedali, mně jí dali automaticky. A po porodu zas. Tak ten druhý potrat mohl být z toho. Teď každopádně funguje a uvidíš, co ti řeknou po dalších vyšetřeních. S těmi alergiemi nevím, ale spousta lidí je na něco alergických a děti mají, s tím bych se asi zatím nezabývala. Jinak je taky dobrý mít vyšetřenou štítnou žlázu.
          Každopádně moc držím pěsti, ať se brzy přesuneš do veselejších kolonek. Drž se.
          Myšice   | 08.01.2014 20:31:06
          Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
      Ahoj, doufám, že ti pomohlo se sem vypsat, je to smutné to číst, ale říkám si, že když tě třeba nějak podpořím, že ti to snad aspoň trochu pomůže   Každopádně podle toho, co píšeš, jsi ještě mladá, takže je ještě hodně šancí, že se podaří otěhotnět znova. To, co si vyčítáš, určitě potrat způsobit nemohlo, to jsou drobnosti a většina žen dělá mnohem horší věci v těhotenství. Takže jedna možnost, jak se s tím smířit, je říct si, že by to miminko třeba nemuselo být zdravé, a proto to takhle dopadlo.
      Také si myslím, že nedorozená miminka by se měla na přání pohřbívat, aby se rodina měla možnost s nimi rozloučit... sama tuto zkušenost naštěstí nemám, ale třeba by ti pomohlo udělat si na nějakém pěkném místě v přírodě aspoň symbolické poslední rozloučení...
      Francouzka   | 17.01.2014 21:42:03
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
        Ahoj, jojo je dobré že jsou tyto stránky, alespoň vidím ze na to nejsem sama, kolem mne je teď tooolik těhotných a nebo pravé po porodu ze tolik jich nebylo za cely život dohromady. Není to tak ze bych to někomu nepřála, je to o tom ze mi to zkratka denně připomíná to co se stalo. Já doufám ze nám to snad také jednou vyjde, ale bohužel nemám ani menstruaci a už je to devět týdnu od třetí revize a osum týdnu od čtvrté revize, tak se teď hodně bojím aby to šlo :/ z toho mám největší strach :( a je pravda ze by bylo dobré kdyby umožnili alespoň nějaké rozloučení, i když je to třeba do 12. Tydne, na druhou stranu když vidím některé doktory jak se k tomu staví tak mi spíše přijde ze je jim to úplně jedno..a jak už tady někdo psal, je pravda ze člověka to hodně zasáhne a i zmeni, já jsem teď hrozne skeptická a negativni i když samozřejmě nechci, a je taky pravda ze se to podepíše i na vztahu :( dekuju moc za podporu, jsem za to ráda!
        aneta.d   | 21.01.2014 10:36:48
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
      Dobrý den,
      vím, že tento příspěvek tu je již nějaký ten pátek, ale nedá mi to se nezeptat, jak to dopadlo? Mám za sebou druhé zamklé těhu.testy mi na nic nedělali, protože mezi potratama se nám to jednou povedlo (mám 4 letou dceru). a prý se testy dělají až po 3 potratech za sebou....:(
      Martina.F   | 23.06.2015 10:36:05
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
        prosím tě, ono je to sice pravidlo, ale s ohledem na věk apod., dělají testy i dříve, já jsem měla jedno zamlklé těh. v 10. týdnu, bylo mi 30 a doktor mi napsal žádanku do gennetu a normálně jsme s manželem prošli všema vyšetřeníma. Mně zjistili Leidenskou mutaci, během těh. si píchám clexane.
        To pravidlo o 3 potratech mi přijde šílené. Moc držím pěsti, ať vám to brzy vyjde.
        Myšice   | 24.06.2015 20:40:38
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
          mě bude 30 letos. S manželem jsme chtěli minimálně 3 děti. Ale jestli to bude vždycky takhle tak nevim. Abych rekla pravdu, mam strach znovu otehotnet. nechci to zklamani prozivat znovu. Ja vvim, ze nikde neni psano, ze se nam to stane znovu, ale zatim nemam silu to riskovat.....
          Martina.F   | 25.06.2015 05:52:38
          Reagovat | URL příspěvku
          • \
            RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
            tak popros doktora, ať ti napíše žádanku do nějakého centra, nám ji napsal, ani jsem moc nežadonila, hlavně jsem otěhotněla po strašné době a až s clostylbegitem a pak to nedopadlo... nakonec se nám to podařilo pak až z druhého ivf...

            na druhou stranu, vem si, že se ti to stalo na začátku 6. týdne, tedy vlastně 2. týden po vynechání, kdyby nebyly tak dobré ultrazvuky a testy, tak bys třeba ani nevěděla dřív, že jsi těhotná a přišla by opožděná ms, nechci to nijak zlehčovat, je to hrozný pocit, sama jsem to zažila, ale věřím, že když jsi mezitím měla zdravé mimčo, tak to může být fakt jen náhoda a teď to určitě vyjde. Počkala bych 6ti nedělí a vrhla se na to, musíte stihnout ještě dvě mimča! Drž se, pevné nervy a držím pěsti!!
            Myšice   | 25.06.2015 08:24:39
            Reagovat | URL příspěvku
            • \
              RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
              Děkuju za podporu,
              je pravda že tentokrát to nebylo tak jako poprve. bylo to v 6 tydnu a nikdo krome manzela to nevedel. horsi to bylo poprve. konec 12 tydne a hodne lidi uz to bohuzel vedelo. Mám doporučeno 3 měsíce počkat. je sice v techto 3 mesicich vysoka pravdepodobnost otehotneni, ale na druhou stranu vysoká pravdepodobnost dalšiho potratu, protoze pry je telo hormonalne nevyrovnane. na revizi jsem byla 5 cervna, tak od 5. zari bychom to asi zkusili. Ale jestli to nebudou dvojčata, tak 3 deti asi nebudou....
              Martina.F   | 25.06.2015 08:36:06
              Reagovat | URL příspěvku
              • \
                RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
                to jo, konec 12. týdne je příšerné, v září držím moc pěsti, je to nejlepší termín, my počali Honzíka ;-), narodil se v červnu, je to rak jako my, je úžasnej. Tak držim, držím.....
                Jinak já bych chtěla ještě holčičku, ale zas myslím, že bych 3 nezvládla, ono dvě docela stačej, kor, když jsou třeba nemocný, tak je to děs.
                Myšice   | 25.06.2015 12:15:42
                Reagovat | URL příspěvku
                • \
                  RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
                  Tak Honzíkovi všechno nejlepší k včerejšímu svátku :)
                  Ja bych ted radsi chlapečka...páreček je páreček, ale ani za holčičku bych se fakt nezlobila :) my jsme vždycky chtěli velkou rodinu. Tak uvidime  
                  Martina.F   | 25.06.2015 12:21:46
                  Reagovat | URL příspěvku
                  • \
                    RE: 2x zamlklé těhotenství a 4 revize
                    Díky :-), v pondělí měl chuděra i první narozeniny ;-D, věděli jsme, že se bude jmenovat Honzík a vůbec jsme si nezjistili, kdy má svátek, tak to má holt takhle za sebou..
                    Myšice   | 25.06.2015 12:26:04
                    Reagovat | URL příspěvku
  • revize v 10 tt
    Ahoj holky, po roce snažení přišla velká radost a po 10ti týdnech včera revize  ... netušila jsem, jak moc mě to vezme, ale snad už to bude teď jen lepší...říkám si, že příroda ví, co dělá...jen mám strach jestli se nám ještě mimi povede nebo jestli to příště nedopadne stejně...držím palce, ať to všechny zvládneme a ať to brzy přebolí 
    koudelina   | 23.11.2013 11:03:18 | Reakcí: 5, poslední: 06.01.2014 10:06:02
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: revize v 10 tt
      Určitě se to povede... takových případů jako ty znám celkem dost a povedlo se i celkem brzo...   to bude dobrý, uvidíš  
      Francouzka   | 26.11.2013 21:44:16
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: revize v 10 tt
      taky jsem tak dopadla na podzim, dr mi říkal, ať si z toho nic nedělám, že každé 10sáté těhotenství dopadne špatně. Příště to určitě dopadne dobře  
      sweety77   | 28.11.2013 18:06:01
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE: revize v 10 tt
        já tu už melu... vlastně před rokem akorát před vánoci jsem musela na revizi. Drž se!!
        sweety77   | 28.11.2013 18:07:23
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: revize v 10 tt
      Je to smutné a zamává to z každou když se to stane. Ale věř v lepší zítřky, já loni taky potratila v tuto dobu a letos v tu dobu rodila zdravou holčičku. Strach byl, ale povedlo se hned na poprvé co jsem se mohli začít snažit
      Ady.S   | 27.12.2013 09:32:47
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE: revize v 10 tt
      Taky jsme se snažily 7měsíců a strašně rychle to skončilo.Museli mi vzít i jeden vejcovod.Dost mě to celé vzalo,ale snad se brzo zadaří tobě i mě.18 listopadu jsem byla na zákroku a od března to zkusíme znovu a jsem zvědavá jak dlouho to bude trvat tentokrát.Přeji hodně štěstí  
      Katja.S   | 06.01.2014 10:06:02
      Reagovat | URL příspěvku
  • potrat ve 14 týdnu
    Ahojky všem, byla jsem tak šťastná, když jsem si dělala v červnu test a ukázala se tam zatím světlá druhá čárka, ale i tak už jsem věděla, že se nám to povedlo. Hned za pár dní jsem si zkusila udělat další test a čárka už byla tmavá, byli jsme tak šťastní, vše se nám začalo dařit,přestěhovali jsme se do nového baráčku, naše malá prdelka nám dělala jen radost a najednou i to miminko přišlo.
    Celé léto bylo tak dlouhé, nechtěli jsme to nikomu říkat, dokavaď nepřeklene ta doba, kdy je největší riziko o miminko přijít (později jsem, ale zjistili, že nemá cenu na nic čekat, o mimi můžete přijít kdykoli), i tak se nám to bohužel nepodařilo až do konce utajit a přišlo se na to, ale to už bylo jen pár dní před tím, než jsme to chtěli oznámit, takže už to bylo jedno.
    Po pár dnech jsem absolvovala UZ, byla jsem ve 13 týdnu, odběry, které jsem měla před tím dopadli dobře, a UZ byl taky v pořádku, vše prostě ok.
    V úterý 10. 09. už od rána mě ale boleli šíleně záda (to jsem byla ve 14 týdnu), nepřipadalo mi to nějak divné, záda mě občas pobolívali, ale potom co se stalo, je mi jasné, že už něco nebylo v pořádku.
    ten den kolem půl 12 večer mě ale začalo bolet břicho, měla jsem pocit, jako když mě něco tlačí v konečníku, na záchodě jsem se proto snažila zkoušet tlačit a ono nic, když jsem tak přemýšlela, co to může být, tak jsme si říkala, že asi zácpa, v tu chvíli jsem si totiž nevybavila, kdy jsem byla naposledy na velké, kolem 1 hodiny (11. 09.) se to už ale nedalo vydržet, proto jsme jeli na pohotovost. Tam nás poslali hned na gyndu, první otázka od sestřičky byla: „Proč vás poslali sem a ne na chíru“, nepochopila jsem, proč se na to ptá, asi když jsem těhotná, tak je jasný, že s bolestí břicha půjdeme na gyndu. Po chvíli přišla doktorka, vyšetřila mě, prohmatala břicho, bolelo mě to, hlavně v podbřišku, udělala mi UZ, nejprve přes břicho a pak přes pochvu, říkala, že je vše v pořádku, akorát, že pořádně nemůže miminko změřit, že je nějaké zkroucené. Potom ale i tak přivolala radši dalšího doktora, ten mě pouze vyšetřil, prohmátl opět břicho, opět to bolelo a UZ už mi ani nedělal. Bylo to tak divné, připadala jsem si jak odkopnutá, vůbec nevěděli co, nakonec mi dali zprávu, že je vše v pořádku, ale ať si ještě radši dojdu na chirdu.
    Na chirdě se divili, proč nás tam posílají, pan doktor se mě opět vyptával, břicho už mě ani tolik nebolelo, až teda do tý doby než mi ho opět prohmatával, bolelo mě to strašně v podbřišku, vyšetřil mě i konečníkem, tam mě to nebolelo, i tak bylo vidět, že neví co má dělat, přemýšlel o tom, že by si mě tam nechali, ale mě přišlo divné, proč by těhotná měla ležet na chíře, celý to bylo tak zmatený, nikdo nevěděl co se mnou, nakonec mi dali dva čípky a poslali domu.
    Doma jsem si zavedla čípek a šli jsme spát, bylo kolem 3 hodiny, pak mě probudil pocit na velkou, trochu jsem se vyprázdnila, ale nic moc, břicho mě opět bolelo, ráno jsem ležela a asi o půl 10 mi ale už bylo fakt blbě, navíc mi šel z pochvy krvavý hlen (nejspíš hlenová zátka), po 10 jsme jeli opět do nemocnice.
    V nemocnici jsme šli na gyndu, tam jsem sestře říkala, že mě začalo opět bolet strašně břicho a ona na to, že máme z chirdy napsáno, že při obtížích se máme dostavit a ne z gyndy, toto jednání už mi fakt přišlo divné, proč těhotnou s bolestí břicha pořád posílají na chíru, řekla jsem jí, že mi vyšel z pochvy krvavý hlen, tak nakonec mi řekla, ať si počkám.
    Při vyšetření a prohmatávání břicha mě to šíleně bolelo v podbřišku, a při UZ pani doktorka i s přivolaným panem doktorem zjistila, že mám otevřené děložní hrdlo a že miminko se tlačí do té díry a že tam má už celou hlavičku, už v té chvíli věděli že to nedopadne dobře, ale i tak mě utěšovali, že je to 50 na 50, ale věděli, že to není pravda, měla jsem totiž už v té chvíli kontrakce, nedalo se nic dělat.
    Celé odpoledne jsem měla bolesti, dávali mi infúzi s magnésiem, potom infúzi s ATB, potom infúzi s analgetiky, nic nepomáhalo, měla jsem šílené bolesti, pořád jsem žila v tom, že se to třeba zvrátí, chtěla jsem, aby mi dali něco na zastavení bolestí, ale pořád mi tvrdili, že jsem málo těhotná, aby to zastavili, myslela jsem si, že mě třeba zašijí, ale nic, prostě se mnou nic nedělali, nic mi neřekli. V jednu chvíli mě alespoň doktor znovu vyšetřil, říkala jsem mu, že mi to přijde, jako kdybych rodila, že mám kontrakce, vyšetřil mě, prohmátnul mi břicho, hrozná bolest to byla a na UZ už bylo vidět, že to bude mít špatný konec.
    Chvíli před 4 hodinou to přišlo, ucítila jsem jak mi odtéká voda, hrozná úleva přišla s tím, jak praskla, zavolala jsem setru, po chvíli se objevila i krev, najednou se přiřítil i doktor a už to začalo, tlačil mi rukou břicho, aby to ze mě odtékalo, najednou jsem uslyšela takové bouchnutí do emitní misky, to ze mě vypadlo miminko, bylo to hrozné, snažil se aby toho ze mě vyšlo co nejvíc, dali mi infúzi s oxytocinem, aby se mi rychleji stahovala děloha. Asi za 10 minut mě vezli na sál, uspali mě a udělali revizi dutiny děložní, nevím, jak dlouho to trvalo, ale asi tak 15 minut, potom mě odvezli zpět na pokoj.
    Řeknu Vám hrozný zážitek, říkám si, že by pro mě bylo lepší kdybych potrácela mrtvé miminko, než živé, je to hrozná bolest.
    Jediné co mi pomáhá je to, že mám doma rok a půl starou holčičku, jinak nevím jak bych to zvládla.
    Dnes jsem byla i na kontrole u svého gynekologa, sice mu ještě žádné výsledky proč se to stalo neposlali, ale potěšil mě tím, že po šestinedělí se můžeme snažit o další miminko, tak snad nám to pak rychle vyjde.


    Martinka1803   | 17.09.2013 22:19:44 | Reakcí: 2, poslední: 18.09.2013 23:16:19
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • tak mě to potkalo taky :(
    Ahojky všem,
    ve středu jsem byla na ultrazvuku a zjistili mi,že jsem měla zamlklý potrat a to ve 12.týdnu.Byla jsem v nemocnici na vyčistění dělohy.
    Nebylo to nijak bolestivé,protože mě u toho uspali a po probuzení mi ani nebylo špatně.Hned druhý den jsem šla domů.
    Taky jsem to hodně oplakala,ale snažím se s tím nějak vyrovnat.
    Dcerka mi začala chodit do první třídy,takže jsem se upla trošku více na ní,ale pomáhá mi to na to nemyslet a vyrovnat se s tím...
    Přeju všem,co se jim tohle neštěstí stalo,at to brzy překonají a snaží se na to nemyslet 
    Prosím vás,nepište mi hlavně žádné litování,protože kdo to má pak číst.
    Prostě jsem se potřebovala vypsat a svěřit se,díky všem     
    káččč   | 09.09.2013 13:27:59
    Reagovat | URL příspěvku
Přidat nový příspěvek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce