Zvláštní - diskuze

Moje známá si naučila malýho do postele a spí tam do dnes (2 roky). Jení manžel spí v obýváku. Taky to nechápu. Nikdy bych tohle nedopustila!

Ahojky!!!Filípek spal s námi v ložnici,ale ve své postýlce do půl roku,tak nějak kolem toho půl roku jsem ho vystrnadila hned vedle do pokojíku,ten jsem mu vyzdobila aby se mu tam líbilo a měla jsem špinavé svědomí,jak jsem ho moc chtěla a nejednou ho vystrnadím a a a a a a...Jenže jsem si právě naopak říkala že pak až bude starší a bude z toho mít rozum tak může dělat problémy a odneseme to oba mnohem hůř..Nedávno jsme s manželem spali u mých rodičů a Filípek s námi na posteli...katastrofa!!!Nevyspali jsme se pořádně nikdo z nás..On cestuje,narazil do nás,byl vzhůru,my taky..Ještě jsem měla taky strach aby nám nespadl...Prostě jsem ráda že spí ve svý postýlce,nemá jí jako vězení,usíná v pohodě,spinká taky v pohodě a naše letiště má jen na blbnutí s tatínkem...V době kdy jsem uvažovala o vystrnadění fífího do pokojíku jsem někde četla,že dítě od půl roku je schopno spát ve svém pokoji...Jo a mám kamarádku co má též ročního Míšu a kojí,tak on spal do nějakých 10 měsíců s nimi,to se rodiče pořádně nevyspali...pač též cestuje a k postýlce má odpor,nechce tam být,řve,tak mu ustlali na zemi vedle postele,dali mu tam matraci a spí tam...A mají klid všichni ale užili si s ním...Teď maminka jen svěsí prsínko dolu z postele,Míša si potáhne a spí všichni dál

taky jsme nepěstovali

Malé je 8 týdnů a spává s námi, rozhodně se nebojím že ji zalehnu, máme velkou postel a stačí když jen kvíkne a už jsem vzhůru. Klárce je to v podstatě jedno kde spí, kam ji položím tam usne ale já to ještě pořád špatně nesu že bych to svoje malý miminečko měla dát někam pryč. Jednou jsem někde četla že žádné zvíře by ani nenapadlo vyhodit své mládě z nory a my strkáme malé děti do dětských pokojů kde jsou samy. Prostě to tak nějak neprožívám. Myslím si, že až nám začne být spolu těsno bude chtít sama do své postýlky aby se s námi nemusela mačkat. Do té doby si to budu užívat a nepustím ji

Mam 5mesicniho kluka kdyz se narodil prvni dva mesice spaval s nami,protoze svoji nadhernou vonavou postylku nejak nemusel. Pak uz jsem se nastvala a ucila ho zvykat na svou,proslo to ale jen do pulnoci,po jidle spi s nami nebot usina pri poplacavanim po zadku,jinak to nejde. Ach jo,snad to brzy skonci.....a bude usinat uz sam. Chybi mi tulit se v noci k manzelovi.

Spíme všichni tři v jedné ložnici a uléháme každý do své postele-teda já s manželem do manželské a mladá do své,ale ráno se budíme všichni v jedné-v naší.Jak jde malá po půlnoci čůrat-šup a už je u nás.Mě to teda neva,jsem naopak ráda,že ji mám u sebe.

Myslím,že dítě by mělo mít svou postýlku a né spát mezi rodiči.

My máme zatím Honzíka mezi sebou na letišti, abych nemusela v noci vstávat na kojení - nějak se mi špatně hojí šití. Ale přes den ho dávám do postýlky, ať si zvyká, a pak ho tam budu dávat i na noc. Je fakt, že až bude pohyblivý, tak bych se taky bála, že spadne.

ani jeden se mnou nikdy nespali v posteli jenom Filda když byl nemocnej a to bylo až někdy po roce a jenom ty první dny kdy mu bylo špatně a pálilo ho v krku a jak se mu ulevilo tak šel zpátky do svý postele já taky nejsem zastánce dětí v posteli ale někomu to vyhovuje třeba kvůli častému kojení nemusí mamina vstávat jenom vyndá nakrmí a hotovo ale já si radši vstala už kvůli tomu že jsem se bála abych je nezalehla ale hlavně proto že já musím mít dost prostoru na spaní a mám ráda pohodlí v tom jsem sobec ale zase nemusím děti odnaučovat z postele a bát se že mi spadnou oba jsou jak motorový miši