Zradily jste někdy někoho vy? Jak a proč? - diskuze

ne

Tento týden jsem zradila jedno koťátko, chtělo ať si ho vezmu domů a já nemohla. Ještě teď je mi z toho divně. Jinak v dětsví samozřejmě taky kamarádky a teď jsem nejspíš zradila bráchu, protože jsem souhlasila, aby nás navštívila Dominika (jeho bývalá snoubenka, co se s ním rozešla), hrozně chce vidět děti, tak jsem neměla to srdce odmítnout, navíc ji chci vlastně taky vidět, už je to skoro půl roku, co jsme se neviděly a dřív jsme se vídaly i 2x do týdne a rozuměly si. Každopádně vím, že bráchovi by se tohle nelíbilo a tak mu to ani neřeknu.

No,tak pátrám v paměti a možná těch drobných zrad v dětství bylo víc (takové to \"teď se s tebou nebavím,bavím se jen s Verčou\" apod.),ale vybavila se mi taková jedna zrada-nezrada...Měla jsem na gymplu kamarádku.Byla to moje nejlepší.Byly jsme si hodně blízké.Ona v té době prožívala jednu nešťastnou lásku (to já ostatně taky),měla problémy i doma a neustále si řezala žíly a experimentovala s drogami (zní to hrozně,ale v podstatě jen sem tam tráva a párkrát LSD).Ty žíly si samozřejmě řezala jen tak,nikdy neřízla hlouběji,nikdy pořádně nekrvácela,jen mi vždycky ukazovala čárky nad zápěstím.Spíš taková demonstrace...A pořád prohlašovala,že chce umřít maximálně ve 27 jako Jim Morisson.No a jednou jeli s výtvarkou do Paříže a ona mi těsně před odjezdem řekla,že se tam zabije.Že umře tam,jako Jim.No,já jsem z toho byla doslova v p*deli.Vůbec jsem nevěděla,co dělat.Šla jsem pak do naší studentské hospody a seděla tam jako hromádka neštěstí a jeden můj kamarád se mě zeptal,co se stalo.Tak jsem mu to řekla.Měla jsem hrozný strach,strašně jsem se o ni bála.Ona se za pár dnů samozřejmě vrátila,žádná sebevražda se nekonala,ale potkala se s tím kamarádem a on na ni \"Vyměkla´s,co?\" A to pro ni byla zrada z mé strany.Že jsem mu to řekla.Naše kamarádství tím neskončilo,to se sesypalo později a z jiných důvodů,ale mě to tehdy mrzelo.

ano, kohokoli, abych z toho měla prospěch....Ještě nikdy jsem to neudělala. Zatím jsem si k úspěchu vystačila sama svýma dovednostmi a prořízlou pusou. A v tomhle jsem hodně zásadová a mám jasně dané limity a jsou hodně hodně přísné a jen tak někoho zradit bych nedokázala. Blízké lidi tak ještě 5 krát znásobeno to ne.Už jaem párkrát čistě z přátelskosti a toho aby přítel neměl problém něco nepřijala apod.Ted třeba ami kamarádka zařídila protekci a já k nim do práce poslala životopis a to naprosto pravdivý :-) Aby jako kdyby se na lež přišlo ona neměla průser...Ale já sama se teda považuju za bezcitnou (se asi musím přehodnotit) jsem nějáká schizofrení

Ještě jsem asi zrádce v očích kamarádky ze střední. Donutila jsem jejího přítele, aby jí řekl, že jí podvádí. Řekla jsem mu, jestli jí to neřekne on sám, tak to řeknu já Už bych to NIKDY neudělala. Ona se trápila a mi to nejspíš nikdy neodpustí. Vše má nejspíš vyjít na povrch SAMO. Člověk nemá DOBRU pomáhat Taky jsem se poučila

Zrada, nezrada ??? Jednou už jsem se rozepisovala o trablech v práci. Jak mi při nástupu do práce po prvním dítěti opětovně nedali k podpisu novou smlouvu na dobu určitou. Já pak otěhotněla v momentě, když mě chtěli vyhodit. Hodně jste mě tenkrát podržely . Do té doby byla moje nadřízená spřízněná duše. A já nechtěla být vyhozena. \"Využila jsem tuto situaci, abych měla zázemí.\" Ale cítila se jako zrádce. Brečela jsem každý den asi 2 týdny vkuse. Moje rodina stála za tímto rozhodnutím. Hlava říkala zůstat, srdce i přes bolest, nechat se vyhodit. Paní ředitelka mě citově vydírala, psala emaily, dopisy. Rodina mi zakázala odpovídat. Dopisoval si s ní i můj bratr. Ten byl hluboce nad věcí a její emaily mi radši ani nedal přečíst, protože bych se prý divila Ze stresů jsem přišla o slabší dušičku, dvojčátko Verunky. Podle mého názoru tyhle stresy dopomohly i k mým pozdějším zdravotním stavům. U paní psychoterapeutky jsem si sice odpustila tuto jedinou, a pro mě nejšílenější botu v životě, i když jsem byla v právu. Ale de facto to ze mě opadlo až při setkání s paní ředitelkou asi před měsícem. Celý rozhovor jsem probulela, Jirka seděl vedle mě. Nikdy bych to bez něj nedala. Ona mě objala, snad i odpustila, i když jsem jí ublížila a začernila její odchod do důchodu (odešla s černým puntíkem). Podle ní se mám příště rozhodovat srdcem. Já to neudělala. Ze strachu. Mimochodem, máma o tom neví, bratr taky ne.... ZABILI BY MĚ CHápali by to jako ponížení z mé strany a zcela nepochopitelné jednání. Asi se to NIKDY nedoví Některá životní rozhodnutí jsou těžká. UFF to jsem se rozepsala... poslední tečka za tím vším