Zpověď - diskuze

Ahoj holky,víte potřebuju se vypsat. Můj děda byl od ledna ze dne na den ležákem. Už byl sice hodně popletený a taky jsme si s ním pořádně užili včetně zásahu hasičů, policie a záchranky. Tato sranda nás tehdy stála 60tis.Kč. Potom co se stal ležákem, tak už jsme se o něj nedokázali postarat, vyžadoval 24hodinovou péči. Nedokázali jsme mu zajistit to důstojné dožití, aby jsme mu poskytli základní hygienu. Takže jsme ho dali do zařízení, kde byl krásně voňavej, čisťounkej a napapanej. Ale bylo a je tolik práce, školy a povinností, že nám vycházelo za ním jezdit jen jednou za týden max.2x. Každý týden byl horší a horší, věděli jsme, že už brzy umře. Ale já když za ním byla naposledy, tak on mě pořád komandoval, všechno jsem dělala špatně a mě ruply nervy a řekla mu, že na mě nemusí být hnusnej, že dělám co můžu a on, že přeci na mě není zlej a že mě má rád. V sobotu 23.dubna zemřel, už má po pohřbu, ale já na to pořád myslím, jak jsem na něj vyjela. Teď mi strašně chybí a já v noci na něj myslím, jak už byl chudáček úplně voskovej v té postýlce, maličkej.. Teď když tady není, tak bych se tak k němu chtěla přitulit, jako když jsem byla malá a být s ním. Víte, já i mamka a celá naše rodina, jsme se modlili aby děda už \"odešel\" protože pak už to nebylo vůbec k žití, bylo to čekání na smrt, ale teď? Až se to stalo, tak mi je vážně hrozně, brečím a je mi to líto. A navíc jsme mu slíbila, že mu ještě stihnu ukázat jeho pravnouče a taky jsem to nedodržela. O víkendu jsme s mamkou vyklízely jeho skříň a já musela pořád čichat k jeho šále, abych ho cítila. Já vím, že je to šílený, ale já si nemohla pomoct. Když umřela babička, já neuronila ani slzu, já nevím proč, ale teď když tu není děda, tak je to strašný.Děkuju za vyslechnutí