Zloděj v krámě - diskuze

To mám zase zážitek. Od rána tu prší, ale po obědě se to trochu protrhalo, tak jsme se s Tomáškem vydali na poštu. Posílala jsem prodané věcičky po něm a cestou zpět jsme to vzali k vietnamcům do samošky pro mlíko. Už jsem se smířila s tím, že v našem městě prostě nebude jiná možnost nákupu, tak jsem to přestala řešit. Už je mám i celkem ráda, jsou hodní, slušní, Tomáškovi pokaždé dají čokoládku, bonbon, lízátko, zdraví, usmívají se. Nikdy jsem nechápala lidi, co jim tykají a jsou na ně sprostí. Dřív jsem je nemusela, ale vždy jsem se k nim chovala slušně. No, ale to jsem odbočila. Strčila jsem do košíčku dvě mlíka a šla odchytit Toma, který cosi brakoval z regálu, než jsem mu stihla vynadat, tak si vzal do ručky bramborové tyčinky a ukázal, že zaplatíme a pak spapáme, tak jsem mu je nechala. Obešli jsme regál a šli jsme ještě pro sladkou papriku, stál tam pán, který prohlížel štítek konzervy. Na tom není nic divného, dneska už to dělá téměř každý druhý. Chtěla jsem říct, jestli dovolí, že bych si jen vzala dva sáčky s kořením a on jak mě spatřil, tak až leknutím nadskočil. Taky nic divného, občas se zamyslím tak, že se taky leknu, když kolem mě někdo projde. Jenže u pokladny to začalo. V košíku měl tuším jen chleba a asi tři rohlíky, vietnamka mu to namarkovala a pak mu řekla o nahlédnutí do tašky a pán se ohradil, to měl ale smůlu, vzala mu ji a vysypala z ní dvě konzervy tuňákového salátu a jahodový jogurt Florian. Teda ta spustila, cože to má být a že to není poprvé, že tam mají kamery a co si myslí. Neječela, ale mluvila dost nahlas. Chlap jí tykal a mumlal něco o tom, ať se nezblázní. No, mě bylo hanba i za něj. Proboha, ukradl věci asi tak za šedesát korun. Vietnamka mu to namarkovala a řekla mu, že příště už na něj zavolá policajty. Chlap pořád držkoval a šel pryč. Omluvila se a markovala můj nákup a pořád to komentovala svým kolegům. Pán tam prostě chodí pravidelně krást. Pokaždé něco ukradne, jednou je to konzerva, podruhé jogurt, přesnídávka, paštika, ale prostě krade. Už se mi u nich jednou stalo, že jsem nakoupila a zjistila jsem, že jsem nechala doma peněženku, tak si paní napsala moje jméno na účtenku a strčila do kasy a řekla, ať přijdu až zítra, že venku prší, ať nemusím vláčet malého v dešti. No, ještě večer, když už byl Láďa doma, tak jsem tam mazala to zaplatit a styděla se. Kdyby se pán aspoň styděl, ale on se ještě cítil dotčený a nadával. Člověk je nemusí mít rád, ale chovat se k nim slušně, je myslím samozřejmost.