banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

zlá matka, plačící dítě...

33 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
mám dilema. Poslední dobou se snažím na dceru nijak moc neřvat, protože jsem si všimla, že začíná být lehce přecitlivělá až úzkostlivá a sebemenší okřiknutí nese špatně. Nemusím na ni vyloženě křičet, stačí důrazněji něco říct (např. NEchoď tam... znáte ). Ale zase taktika vysvětlování a domlouvání nefunguje taky vůbec. Takže to u nás vypadá asi následovně (vymyslím si příklad) - Aduš krámuje bordel, cupuje papíry, vylívá pití atd. atd., já tisíckrát řeknu \"to se nedělá, to se nesmí, proč to děláš?, utři si to po sobě\" až na potisícíprvní bouchnu a zařvu (případně když mi joooo odtečou nervy, tak dostane přes plínku). Ale začne něco, co považuju za psychické vydírání až týrání - holčička začne házet krabicu (rozuměj krčit obličej do legračně/zuřivě/zoufalých grimas), tlačit slzy a natahovat ruce s jejím \"bó\" (chce pochovat). V této situaci nevím, jestli mám zůstat přísná (např. ji poslat do pokojíčku) a tím stupňovat pláč a zoufalství mé ratolesti, nebo mám použít něco ve smyslu \"tak se omluvíme, dáme pusinku a je to dobrý\". Přiznám se, že používám obě metody, střídám :) Ale asi bych se měla rozhodnout pro jednu z nich... A teď babo raď. Dodám, že rady typu \"nesmíš vybouchnout, radši si jdi bokem a vydejchej se\" nejsou rady zrovna pro mě. Jsem psychopat, cholerik, blázen a neumím to prostě. Takže co dělat?:)
No teda, to čumím, co tady je za krutomatky. SAMOZŘEJMĚ, že pochovat. To batolátko chtělo poznávat svět, z důvodů, které ono nechápe (ne, fakt nechápe, proč nemůže zkoumat povahu tekutin tak, že vylije čaj), tak je třeba mu ten stres vykompenzovat v náručí, ne?Pro mě je to možnost první volby. Ani vylívá, seberu hrnek, řeknu, že to nejde a popadnu ji do náruče.
@zajic nejde o rozlitej čaj, ale všeobecně. Prostě když něco zakážu, zařvu na ni a zlobím se, jestli ji nechat vyřvat, vydupat se, nebo pochovat. Ona totiž někdy ty slzy vyloženě tlačí, aby mi jí bylo líto, což v některých situacích mi fakt není...
@Gastrica Myslím, že tak u malého děcka chovat. Marušku jsem taky chovala, a je v klídečku. Myslím, že ty děti hlavně potřebujou vědět, že neprudíš, ale že ty zákazy mají smysl
@zajic no tak já myslím, že když zakážu skákání po posteli, páč nechci aby si dala hlavou do stolku případně topení nebo tahání za šňůru od mikrovlnky, aby ji na sebe neshodila nebo nevyškubla z elektriky (což kdybych vysvětlovala stokrát, proč se to nesmí, tak mě stejně nepochopí), není pruzení, nýbrž dobrá rada Mi nevadí, když tady je bordel, rozházený papíry, vysypaný jídlo, pochcanej koberec, to jsem uvedla jen jako příklad (zrovna mě nic lepšího nenapadlo), ale vyloženě zdraví/život ohrožující nápady. Jí ale všechno přijde jako dobrej nápad, takže stačí jenom naznačit, že se to prostě dělat nebude a už začne ječet...
@zajic no tak já se samozřejmě snažím zabránit situacím, jako je trhání tisícovky , ale některým situacím prostě nezabráním a tam pak vznikne konflikt. No, každopádně je to fuk
@Gastrica No však právě, jak říkáš, těm děckám přijde všechno jako dobrej nápad a nerozliší, že roztrhat papír do tiskárny můžou, ale roztrhat tisícovku už ne. A to je ta chvíle, kdy mi přijde vhodné pochovat, aby vědělo, že na ten složitej svět není samo.Jo, a docela mi přijde užitečný hledat alternativu. Tím myslím, že když Ani chce skákat po posteli, tak ji nenechám skákat po posteli, ale třeba ji vezmu na trampošku, na gymball a.t.d.
kdyz uz to dojde takhle daleko, tak jde na hanbu (mezi posteli a skrini je misto tak metr, tak tam). V slzach se na me otaci, natahuje ruce... ma smolika (protoze jsem tak vytocena), bez debat ho tam soupnu a kdyz se otoci tak mu rukou ukazuju do toho kouta a rikam, at ho ani nenapadne odtamtud odchazet... kdyz uz je fakt dost urvanej /protoze tam jeci/, tak ho odtamtud odvedu, necham si dat od nej pusu a rikam mu, ze se to nezlobi a ze musi byt hodnej kluk
U Haničky poznám, jestli je smutná doopravdy nebo to jen hraje. Když hraje, má peška. Když je to doopravdy, tak mazlím. Ono jí je to často vážně líto, že se na ní zlobím.
@nadule1 no, to já právě nepoznám :DD
já bych jí alespoň chvíli nechala, třeba v pokojíčku, ať si uvědomí, že udělala něco špatně a musí přijít trest, po chvilce bych za ní šla a promluvila si o tom, vysvětlila že se má omluvit a obejmula
Tak u nás je to podle situace.Podle toho,co zrovna provádí.Někdy vytrvám a nechám ji řvát a někdy zvolím tu druhou variantu.
já byla ta co pochová,ale ted jsem trochu drson a i když přiběhne tak nepochovám jo to by musela spadnout nebo ji něco boletjenže když zařvu já tak je celkem v klidu a ignoruje mě pak dostane na prdel protože to řeknu většinou 10x když zařve M hned ztuhne a jde udělat co chce..jenže to tam nejsem já jinak by přiběhla a bulela a natahovala ruce

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40