Životní rozhoodnutí... - diskuze

Předem VŠEM MOC děkuji za příspěvky.Prvotní šok pominul- už nebrečímJsem dojatá a překvapená kolik holek mi napsalo svůj názor, děkuji, moc si toho vážím. Momentálně jsem ve stavu, že se uvidí...mám před porodem, uvidíme jak vše dopadne.Je to otázka budoucnosti, asi tak prý za rok...to už bych asi jela. Když zvážím vše pro a proti, převažují pozitiva. O naše holky strach nemám, myslela jsem spíš na sebe, což se mi téd už přehodilo.Petr má dobrou práci, pracuje pod Italama, na slovensku rozjížděl pobočku, která šlape nejlépe z celé Evropy. Představa, že by jel sám bez nás nepřipadá v úvahu, nezvládli by jsme to ani jeden, chceme být spolu...už těd když jede na více dní pryč je nám smutno. Odloučení by bylo velmi těžké a ani nás nenapadlo. Buď všichni nebo nikdo. Petr je člověk, který by mě podržel a udělal by pro mě, nás vše...nikdy by nedopustil, abych se trápila, proto věřím, že pokud řekneme ano, podmínky bude diktovat on. Uvidíme, jede tam 18. 11. znova tak se dozvíme víc.Je toho moc co se mi v té hlavě honí, ale po několikánásobném přečtení vašich vzkazů jsem si něco uvědomila. Nikde na světě nebudu tak daleko od civilizace na to abych to nemohla přežit.Z Prahy i z BB by to bylo něco kolem 800km, cestovat jsme zvyklí, byt by nám zůstal...jsem samostatná jednotka a i do Prahy jezdím ze Stellkou sama, tak bych to snad zvládla i z Itálie. Pro mě je těd nejdůležitější zůstat s mojí rodinou dohromadyJeště jednou děkuji