životní rozhodnutí...další důvod proč mít bezesné noci...rad... - diskuze

Terezko, jestli jsem to dobře pochopila, tak varianty jsou dvě: buď zůstanete na Slovensku všichni a nebo pojedete všichni do Itálie. Nebo uvažujete i o variantě, že by jel Petr bez Vás? Tato varianta by pro mě byla nepřijatelná. Jsme s Tomem krátce a ještě jsme se jeden druhého nenabažili. Neumím si představit, že by s námi nebyl a neviděl, jak Vítek roste a jaké dělá pokroky, ale taky vím, že ani Tom by toto nechtěl. Já osobně si myslím, že je to pro Vás velká příležitost, i když začátek nebude vůbec lehký, zvlášť pro tebe. Poslechni své srdce a ať už tvé rozhodnutí bude jakékoliv, bude správné!

Terko ať se rozhodneš jakkoli,určitě to rozhodnutí bude správné,moc držím palce.

Terko, já jsem hodně závislá na domově tak sama nevím, jak bych se rozhodla. Nadhodila jsem proto otázku manželovi a ten by do toho šel hned naplno. Tvářil se tak nadšeně, jako by tam měl jet on. Pokud je to na na dobu určitou tak jeďte, určitě to zvládneš a bude se ti tam líbit. Našemu známému tak nabídli možnost jet do Kanady i s rodinou a oni to teda odmítli. Bylo to na neurčito, prostě napořád. Tady se na vánoce budou stěhovat do nového domku co si postavili a celoživotní nabídku nepřijali. Děti mají v první a třetí třídě.

Ahoj Terko,pokud bude manžel dělat práci, která jej baví, ty budeš mít zajištěno doma vše jako nyní, tak bych neváhala ani minutu.Bude-li Vám smutno, jste za chvíli na Slovensku.Vidím v tom pro Vaši budoucnost - dětí, manžela i Tebe - pouze pozitiva.Naučíte se jazyk, poznáte jinou kulturu, usměvavé, sluníčkem nabité lidi :-), děti budou díky tomu hodně přizpůsobivé.Za mě bych do toho šla.Ale rozhodnutí je na Tobě.Přeji, ať se rozhodnete co nejlépe.

asi bych do toho šla....je to příležitost a nezapomeň že tam nebudeš sama ale budete tam celá rodina.Poznáš tamní život,zvyky,řeč a určitě budete občas jezdit domů.Není to napořád a budeš pořád v kontaktu s námi

My tam za pár let přijedem za váma Ale ted vážně. Martin má taky možnost za tři roky do itálie, mají tam pobočku. A on tam moc moc chce. A já mám kamarády tady, mamku, všechny. Dokad budu doma s dítětem nebo dětma klidně bych jela. Takže pokavad tam budete jen tak 3 roky, proč by jsi nejela. Co děláš tady? Můžeš to samé dělat i tam? Někde tam určitě bude i česká komunita. Kdybych tam měla být ovšem dýl, nebo pořád nechtěla bych. Mám vzdělání a praxi že se sotva chytnu tady, ale tam bych mohla maximálně uklízet hajzlíky. Podle toho to beru já. Být tebou dala bych mu přečíst co jsi napsala nám. Bála bych se ale že jednou by ti tuhle jeho zmarněnou příležitost mohl vytknout, třeba při hádce nebo v nějákem divném období. Hodně záleží na tvé povaze. Já bych jela. Ale až s tak půl ročním miminkem s malinkym nebo těhotná že by jsi rodila tam ne...

Mila Terko, promin,ze reaguji az takto pozde.Tve pocity ,ktere jsi popsala znam, Ja jsem si toho probrecela hodne a i ted mam na krajicku kdyz si na tu dobu vzpomenu.Ano je to velky krok, ktery vyzaduje osobnost s organizacni schopnosti a dobrodruznou dusi,ale ja myslim,ze tohle vsechno mas.Samozrejme je to o to tezsi,ze budete mit druhe mimi,ale celkove bych byla pro to zkusit.Co se tyce deti bych se VUBEC nebala!! Take jsem mela obavy,ale Violku to naopak rozsvitilo - byla nadsena. Jen zezacatku kdyz na ni v obchodaku lide mluvili,ze je hezka, tak moc nevedela co rikaji a jen na ne kulila oci,ale ani ne za 2 mesice uz rozumnela krasne.Cestu nakonec take zvladnou dobre - je to spis narocnejsi pro nas rodice, protoze si rikame co kdyby.Na severni Italii je mnoho vyhod..nekdy si rikam, co ja bych dala za Italii - nebo Evropu kdekoli. Jen ten jazyk je strasak - to chapu - prisla jsem si pripitomnela,ale pak jsem si rekla,ze jsem na materske - stejne bych byla s ditetem doma - nemusim se hnat nekam do prace, kde bych ten jazyk potrebovala a tak je vlastne jedno kde jsem.Vyhoda toho co pises je,ze je to ejn na omezeny cas!! to je nenahraditelna informace.Jak o moc vice bych si uzivala pobyt v USA kdybych vedela,ze je to jen na nejakou dobu.Dalsi vyhoda je,ze to je opravdu blizko domu.Kdyby neco,tak opravdu muze za tebou nekd prijet z rodiny ci kaamradka.Take do Italie za tebou nekdo prijede rada maji skvele jidlo!Je to tezke rozhodnuti,ale ja bych to zkusila, obzvlast kdyz vam zaridi bydleni. Jak rikal nekdo vyse, budes mit internet - budem tu pro tebbe kdyz ti bude smutno, muzes volat pres skype i s kamerkou.Pro me bylo narocne se smirit s tim,ze jdu do USA,ale snad jeste narocnejsi,ze se musime odstehovat ze San Francisca a ani jsme nevedeli kam. V tu chvili mi pomohlo, kdz jsme si predstavila ty mnohem horsi moznosti.Pak mi to misto kam jsme se stehovali prislo mnohem vice prijatelnejsi.Je to na tobe - verim,ze ted se treba necitis nejlip - vsechno je i vice emotivni..ale mozna tak 2-3 mesice po porodu to uvidis jinakPreju ti at se citis dobre ohledne jakehokoli rozhodnuti,ale kdyz jsi to zvladla na Slovensko, do italie to na omezenou dobu urcite zvladnes take.Posilam silu

Těžko radit Sice si neumím představit být dlouho bez toho svého poděsa .... ale názor Honafky , má něco do sebe ....v cizí zemi být celý den sama s dětmi doma, nic moc vyhlídky .Každopádně držím palce , ať už se rozhodneš jakkoli

Jejda,tady už toho je v diskuzi.Doufám,že si přečteš i moje.Já to znám z první ruky.Žiju v manželství kdy jsem na děti sama.A manžel pracuje v cizině.Ja na tvojem místě bych ho tam poslala samotného a jezdívala bych ho navštívit.Třeba i na dlouhé návštěvy ,třeba měsíc.Ono není ITalie jako italie.Nevím co dělá,ale jestli v továrně jak Martin.TAk ti mužu říct,že ty nebývají v letoviscích.Obvykle jsou to takové města jak Ostrava.Martin už taky pracoval v Italii a tam se pracuje celé dny,stejně by jsi bývala sama doma s dětma.A neviděli by jste se.Nehledě na to,že tam se žije daleko nákladněji než na slovensku.ZA mě,at jede sám a jezdí domu ,nebo ty za ním.Dva,tři roky nic není dá se to zvládnout.SI vem jak by to bylo s lékařskou péči pro děti,očkování atd.

musim se přiznat jela bych hned děti to zvladnou neboj a na pokec budem mi bolky ze začatku

kdybych se rozhodovala za sebe, tak bych do toho šla, i přes všechny těžkosti, vidím příležitost zažít něco nového a o děti bych neměla starost, ty jsou velmi přizpůsobivé.. ale záleží na tom, jestli máš na to povahu, podle mě ano, když jsi už jedno stěhování překonala a jak píšeš: Kdybych měla 20 a byla bez dětí tak jedu hned, to bych to vůbec neřešila..+ manžel bude spokojený a určitě šťastný, že má v tobě podporu+ budete mít nejspíš víc peněz+ za tři roky začne Stellince škola, tak se můžete vrátit akorát domů+ budeš vzdělanější, poznáš nové kraje a zažiješ něco, co si spousta lidí může jenom přát+ děti budou mít vzpomínky a nové kamarády+ koneckonců se můžete v nejhorším sbalit a odstěhovat zpátky dřív, kdyby to fakt nešlo ne?- největší mínus je nejspíš v tom, že opustíš rodinu, ale zase to není tak daleko od domova- je to náročné a stresující se stěhovat s dětma, museli byste jako rodina udělat spoustu kompromisů- manžel bude nejspíš pracovat dlouho a budeš často sama s dětma, ale ty jsi šikovná ženská a kamarádky si určitě brzo najdeš! a ještě máš přeci BOL! zkus si sepsat klady a zápory stěhování, jestli to zvládneš, ať pak nežiješ celé tři roky ve stresu a zklamaná, ale i toho, že zůstanete a jak moc by byl zklamaný manžel a určitě se rozhodneš správně! a až se rozhodneš, tak už to neřeš, ať se zbytečně nestresuješ, hlavně abyste byli všichni spolu a zdraví, kde, to už není tak důležité! moc ti držím palce a fandím ti!

já bych asi jela, ale takhle se to lehko říká, možná kdybych byla v tvé situaci, taky bych se těžko rozhodovala. Děti nemají problém se rychle adaptovat v cizím prostředí, hlavně že mají kolem sebe lidi, co mají rádi. No a ty si třeba můžeš najmout nějakou lektorku na italštinu, je to lehký jazyk..Sice budeš asi hodně závislá na manželově přítomnosti, ale podle mě se brzo rozkoukáš, určitě tam potkáš spoustu nových lidí a divila bych se, kdyby mezi nimi nebyli Češi nebo Slováci To je ale jenom můj názor..Stejně všechno záleží jenom na tobě, přeju ti, abys udělala to nejlepší rozhodnutí a abys toho nikdy nemusela litovat

U mě by byl problém, že bych se asi nedokázala odloučit od rodiny, ale tobě už se to jednou podařilo, žiješ na Slovensku, věřím, že bys to dokázala, ale musíš se s tím poprat sama. Moc držím palce ať se rozhodnete jakkoliv!

ja bych sla a hned,ale je to otom,ze jsem uz zila venku,dale nemam nikoho ani ted nablizku a krome manzela a goblinu si cele tydny s nikym nepokecam,navic prave to jine prostredi a rec by mi vse zpestrili,i kdyz udelali narocnejsi...spis bych se predem jen poptala na pediatry ,gynekology atd...jak to tam bude??/jak s ockovanim atd...aby te pak tady nehonili,ze jsi nedodrzela slovenske ci ceske povinnosti...ale byt tebou,risknu to a stehuji se

presne jak pise zajicek..preju,at se rozhodnes dobre..jsi silna holka

Terko,i když Tě osobně neznám,myslím,že jsi suprová baba,která zvládá i nemožné.O Stellku a další mimi bych se tolik nebála,děti se rychle přizpůsobí.Spíš bych zvažovala všechna pro a proti,která to přinese Tobě a Petrovi.Každopádně Ti přeju,ať se rozhodneš správně.

Radit nebudu, budu jen drzet palce, at se rozhodnes jak mas. O deti se neboj, ty jsou prizpusobive a budou mit vas.

Tohle je hodne tezke rozhodnuti,ze zacatku bych byla bezradna jako ty.Absolvovat vse znova..Ale na druhou stranu se vam otviraji nove moznosti.Ty zacatky budou tezke to ano,ale myslim si ze potom vam tam bude lip nez tady.Rozhodnuti musis udelat sama,at napiseme co napiseme.JA zkusenosti nemam ale Nathalis nebo SaraK ti napsaly nazor z jejich zkusenosti.Tak se drzte,myslim na tebe

Vím, že pro tebe je to velmi těžké, ale já vám takovou příležitost závidím! Kdyby to bylo kamkoliv jinam, tak by se mi nechtělo, ale Itálie je moje srdcová záležitost. Italštiny se neboj, ta je jednoduchá a má zkušenost s táliány je moc dobrá (pracovala jsem tam čtvrt roku a byla jsem i přímo v Dolomitech).Já bych jela hned Ale věřím, že pro tebe to tak jednoduché rozhodnutí není. Jen ti dám jednu radu, do ničeho se nenuť, pokud bys tam opravdu nechtěla, tak nejezdi! Já jsem se takhle donutila odjet do Anglie a rok jsem tam strávila pouze v depresích a tím vznikali i zbytečné hádky s mým protějškem a konec dobrý nebyl. Držím palce, ať se rozhodneš správně.

abych byla upřímná,já nevím...taky bych byla tak bezradná...ale kamarádka se odstěhovala se 2ma dětmi do Afriky na rok za manželem za prací...taky neuměla nic,jen ten malý základ francouštiny -tak se tam mluví..

Ahojky Terko, vím, že je to pro tebe těžké rozhodování, tím spíš, že už máš podobnou \"akci\" za sebou. Na druhou stranu, už víš, co se dá dělat a jsi velmi přátelská a milá ženská - já si myslím, že si kamarádky najdeš i tam. Navíc určitě tam budeš mít internet, takže budeš moct být v kontaktu s rodinou a přáteli tady. 2-3 roky nejsou tak hrozná doba, to uteče ani nebudeš vědět jak. Pokud pojede za cca půl roku, tak máš spoustu času se základy italštiny naučit. Nicméně tohle rozhodnutí musíš udělat ty. A určitě se rozhodneš správně. Myslím, že o děti se bát nemusíš, ty jsou mnohem přizpůsobivější, než my - dospělí.

Terko nerozmýšlaj a chodte.To sú príležitosti,ktoré sú len raz za život.Čo ti to prinesie,nerozmýšlaj nad tím,uvidíš.Strach je veľký,obavi také,prvé tri mesiace v cudzine sú hrozné,ale potom je to super.Moc dobre to znám.Detom to len prospeje.Zmena prostredia,jazyk atď.Budú viac do sveta

Ahoj, je to moc těžké rozhodnutí. ALE není to asi na pořád bydlet tam. Já vidím pro hlavně to, že manžel bude častěji doma, než když by jste zůstali doma. Děti jsou přizpůsobivé a aspoň se do budoucna naučí plynně mluvit italsky a takových lidí je potřeba, ty se taky naučíš řeč (o tom nepochybuji) a po mateřské aspoň lépe seženeš práci. Poznáš nové prostředí a tvé zázemí bude v tvém muži. Já to vidím velice pozitivně. ANO bude ti chybět rodina, ale po SKYPU fungujete už teď. No přeju dobré rozhodnutí, ale já bych do toho být tebou šla

popravdě nezvládla bych to ani s jedním..já ti teda radit moc nemůžu, bohužel tě neznám...napadla mě jedině možnost aby manžel dojížděl,třeba jednou za dva týdny,ale je to těžko,byla bys, dá se říct pořád sama s dětma.. obdivuju Honafu,jak skvěle to zvládá..každopádně držím palce,ať to nějak vyřešíte je mi líto,nevím jak ti pomoct

Zkus těch 14 dní a pak uvidíš. Vidím to ale tak, že stejně budeš chtít zůstat tady, když jsi to nezvládala na Slovensku. Je pravda, že když se Ti narodí mimi, tak je asi hodně těžké být na všechno úplně sama a nemět s kým ani pokecat a řešit další problémy jako je jazyková bariéra. Na druhou stranu Tě může život překvapit a třeba úplnou náhodou najdeš v okolí nějaké češky a bude Ti fajn. Za zkoušku nic nedáš.

Jeje, tak snad Ti má zkušenost pomůže, píšu Ti totiž z mateřské \"dovolené\" z Bruselu. Já jsem tady ještě loni studovala, takže jsem nespadla do úplně cizího prostředí, i když jsem tady tenkrát během studia žila sama, stejně jako partner jsme měli každý svoje soukromí a ubytování a viděli se, když jsme měli chuť, prostě normální partnerství, kde se chodí na recepce, do kina, na večeři, vernisáž. Jakmile jsem otěhotněla, strávila jaro v Praze a do Belgie jsem lítala během jara jen na kontroly a za partnerem, hledali jsme nový velký a společný byt v prostředí vhodném pro nás i pro dítě. Našli jsme a od začátku července bydlíme. Malý se narodil na začátku září. A já tady sice mám pár známých, ale nikdo z nich nepatřil do kategorie maminka v domácnosti s miminkem. Dala jsem si inzerát na stránky Čechů v Belgii a našla si jednu kamarádku, s kterou vyrážíme na procházky, i když v poslední době máme nějak moc nabité programy a neslazené děti, tudíž jsme se už docela dlouho zas neviděly. Ale je fajn někomu živému a docela blízko napsat takové maminkovské strachy Dětem pobyt v cizině jistě něco dá, pokud budou chodit do jeslí či školky, italsky budou umět za pár týdnů. Budou mluvit tak, že nikdo nepozná, že to není jejich mateřština a neboj se traumatu, děti jsou velice přizpůsobivé a budou přelazovat mezi čj a italštinou asi jako Čech mezi češtinou a slovenštinou. Vím to od svých spolužaček z francoužštiny, které mají už školkové děti. Já tedy francouzsky hovořím dobře a anglicky na komunikační úrovni taky, začínám už rozumět i holandsky. Ale stále se učím, což je myslím dost důležité, abych v domácnosti nezblbla. Kurz frj mi začal v den, kdy se Áďa narodil (to sem tedy chyběla), poprvé jsem na něm byla, když mu byl týden a tenkrát hlídala babička, která za námi na týden po návratu z porodnice dojela. Od té doby hlídá dvakrát týdně něco málo přes tři hodiny tatínek. A zvladají to výborně. Ale abych byla fér musím napsat, že mám taky zlaté dítě, které obvykle celou mou nepřítomnost prospí. Ta beznaděj místo radosti je z šoku. Partner má takové stavy, když je dlouho ve stresu a v práci je denně i dvanáct hodin. To pak vede průpovídky o tom, jak chce zpět do Čech, ale vždycky ho to zase přejdeOsm hodin to máme autem do Prahy Áďa už má svůj pas a jelikož si musím zařídit v Čechách rodičák, tak nás čeká první let hned jakmile mu budou tři měsíce a bude mít po kontrole a očkování. Jinak by mi ten rodičák nedali a ze zahraničí žádat nelze. Adam je ale hodně zcestovalý už z bříška, naposledy jsem s ním letěla ve 34. tt. Takže pokud Stellka cestu do Itálie neproblije, tak o mimi se neboj, časté zastávky, klidná a kojící maminka a bude to pro něj cesta jako z obýváku do ložnice Přeju mnoho sil při rozhodování. Za mě můžu říct, že není nikdy lehké odejít od blízkých a ze známého prostředí, ale jelikož máte možnost odejít jako rodina komplet. Tak se toho neboj, uvidíš, že si zvyknete jedna dvě! A poslední výhoda co mě k Itálii napadá - perfektně se tam lyžuje, moře je obzvlášť kolem ostrovů nádherné a nad těstoviny a kafe není!