Životní náplň - diskuze

Na to, az maly vyleti z hnizda si jeste dlouho pockam, protoze se narodil teprve pred necelymi 3 mesici :) Nicmene uz ted, kdy mame zajety nejaky rezim opet zacinam mit cas treba i na fitko, knizku nebo dobry film, setkani s kamarady nebo jen fajn vecere doma s manzelem. Za 2 mesice poletime na 2 tydny do Izraele, takze celkem brzy zaciname s malym i cestovat, coz je muj dalsi velky konicek a verim, ze nezustaneme jen u teto cesty. V cervnu se vracim zpet do prace a na MD nastupuje manzel, takze pak se situace opet zmeni, protoze budu chtit co nejvice casu, ktery mi zbyde pred / po praci travit se synem. Jak pises ty, ja se o rodinu taky strasne rada staram, ale to neznamena, ze se vzdam sve prace, konicku a pratel....

Chci stihnout to,co jsem měla v plánu před Kájíkem.Naučit se japonsky,pořídit si dům,vycestovat aspoň jednou ročně,založit superúžasné welness,které mi na mé koníčky bude vydělávat,cvičit denně jógu...Věřím,že se mi aspoň zlomek podaří.Potřebuju ve svém životě něco,co mi nedovolí zakrnět a díky čemu nebude můj obzor zaměřený pouze na plínky a pískoviště.I když je Kájík nejúžasnější dítě na světě,tak si dělám čas i pro sebe,abych se i já jemu mohla věnovat co nejvíc a neměl doma uštvanou matku.

nevím, co budu dělat až dítěúděti vyletí z hnízda,ale určitě si nějakou zábavu najdu Nenudila jsem se předtím, nebudu ani potom Práci netuším co budu dělat, protože v mém oboru se s dětma příliš nepočítá, takže se tam asi vrátit nebudu moct,ale uvidí se kam mě vítr zavane. Jinak můj sen je mít jednou ranč s hromadou zvířat

Děti jsou u nás na prvním místě a bez nich by život prostě nebyl život.Ale až děti vyletí z hnízda a budou mít své rodiny,tak si chceme s manželem jezdit užívat k moři,chodit po horách atd...taky se těšíme na to, až z nás bude dědeček a babička.Jinak s dětmi se každopádně nenudím a to ani bez dětí.

pokud to budu zvladat,konecne si poridimzase vystavni jorky a budu jezdit po vystavach a pecovat i tyhle pidi potvory a pripadna stenata budu jak stb proverovat zajemce apodtema vystavama se zase nacestuji,udrzet psi v dobremstavu a kondici da take dost prace a nuda urcite nebude

Dite pro me neni smyslem zivota. Patri do te mozaiky, ale jen jako dilek. Bylo pro me tezky vystoupit z toho super rozjetyho nablyskanyho vlaku jmenem Muj bezdetny zivot. Byl totiz krasny. Sobecky. Jen muj. Ta jizda se mi vic nez libila. Tempo nikterak zavratne, ale stanice projizdel s predem planovanou presnosti. Jednu za druhou. Minimum vyhybek. Nadherny detstvi, klidna puberta, tuny knizek, skoly, jazyky, prvni velka laska, cestovani, zalozeni firmy, pekelny pracovni a studijni tempo, cerveny diplom, financni nezavislost, byt, druha velka laska a otec mych deti...a najednou STOPKA. Elisek prisel ve 30, bylo to brzo? Pozde? Stihla jsem si \"uzit\"? Poznala jsem dost? Bylo to spravny rozhodnuti? Urcite ano. Ale v moji 13. komnate je dablik, ktery mi naseptava: co bys ted delala misto machani posr... bodycek? Byla v letadle nad oceanem? Ocumovala vylohy v Parizsky? Flirtovala s tim Bozskym ve fitku? Pak mi Elisek oslizne tvar od ucha k nosu a ja certovi zas na dlouho zavru tlamu, ale...je proste tam. Nejsem 100% oddana materstvi, vim to. Silene mi chybi prace, srumec, lidi, nezavislost na muzovi a statni almuzne... Taky proto se druhe mimi narodi uz za pul roku...chci chytit aspon par vagonu z meho vlaku...mam kde navazat...a mam na to. P. S. Snad me neodsoudite, mam nejak divnou naladu, o tomhle se mi normalne spatne mluvi.

Vím přesně co budu dělat až se zbavím dětí ani nemusí vyletět z hnízda,stačí když budou v pubertě.Vrátím se ke svým psům.Na úplný vrchol a mistráky to asi nebude(i když ,nikdy neříkej nikdy),ale na to abych se zaměstnala větší část týdne a výkendů to bohatě stačí.

proč záchrannou síť? až dítě vyletí z hnízda, tak snad nebudu potřebovat zachraňovat mám dvě varianty: buď budu děsný sobec a pořídím si druhé dítě v pozdějším věku nebo budu pokračovat ve své práci (bez ní to asi dlouho nepůjde) a v tom, co jsem dělala před dítětem. ostatně k některým věcem se snad dostanu dřív než dítě dospěje. nepředstavuju si to nijak tragicky dítě není moje životní náplň. teda v jistém slova smyslu samozřejmě ano, ale není to alfa a omega. umím se zabavit i bez něj

Rozhodně nevidím smysl života v péči o rodinu :))) Bez dětí by mi ten svět přišel strašně smutný a strašně těžko bych se s tím smiřovala kdybych žádné neměla. Ale také se strašně těším až se vrátím do práce, která mě naplňuje. A hlavně mě hrozně baví, mě bavilo i prodávat v Kauflandu za pokladnou, já jsem v tomhle nenáročný člověk :D I když pravdou je že mé současné zaměstnání mě opravdu baví a mít jiného šéfa, jsem nejšťastnější tvor na zemi. Nikdy se nenudím, čtu desítky knížek, doma si ve volném čase vyšívám nebo skládám letadýlka nebo puzzle kterých mám za svůj život postavených desetitisíce kousků. Nebo třeba u odpoledního kafíčka luštím křížovky. Miluju sport, takže bych chodila 5x týdně sportovat - hrát volejbal, badminton, pinčes... No a můj sen až budou děti větší je baráček s pozemkem a krytým bazénkem, pískoviště a skluzavka pro vnoučata, 20 keřů s malinama, terasa, krb s ohýnkem a grilovaným masem, já a Tom Beznadějný romantik

Krásná otázka. Těch plánů, snů, ambicí je tolik a netýkají se jen práce. Stejně jako ostatní momentálně žiju dětma a krásně si to s nimi doma užívám, ale ten strach, co bude jednou až děti budu kdovíkde tady prostě je, takže doufám, že neusnu na vavřínech a ještě toho spoustu dokážu atd.

měla jsem docela dost zájmů jako bezdětná a dovedla si život uzpůsobit tak aby mě bavil, když přišly děti tak jsem všechen svůj čas zase věnovala jim, až vyrostou, budu chodit plavat, cvičit, budu cestovat, chodit do školy, vysedávat s kamarádkama u kafíčka a budu se mít krásně.

Máme s Robertem velký sen a to je cesta do Pacifiku, poznávat tamější ostrovy..a tak to abychom už pomalu začali šetřit..Ale to je budoucnost daleká a teď mě moooc baví rodina a starost o ní..

Přiznám se,že co se týká práce,tak zatím nemám žádnou představu.Respektive představu či spíše sen mám,ale bohužel to není nic,čím bych si vydělala na živobytí a tím pádem si to nemůžu dovolit dělat.Takže se budu snažit najít práci,která by mě bavila.Své dítě miluju nade všechno (stejně jako ty),ale děti jako jedinou náplň života neberu právě z toho důvodu,že jednou vyletí z hnízdečka a co pak?Můj největší koníček je hudba,takže zase třeba budeme jezdit na koncerty (i když i s malou už jsme byli na fesťáku a na koncert můžu zajít nebo zajet i teď),cestovat (ale i to v podstatě děláme i s malou),začnu se třeba učit další jazyk,přihlásím se na U3V,budeme chodit na squash,plážový volejbal,já na aerobic...Určitě se toho dá dělat hodně,nudit se,myslím,nebudemeVyloženě nějaký konkrétní plán nemám

Já nemám nápln života dítě. Prostě ho mám tak se snažím dobře starat. Ale mám plno jiného co bych jinak dělala.

Mám teď hodně zamířeno na rodinu, ale to neznamená, že nic jiného není. Pracovat jsem vlastně nikdy nepřestala a naopak přibylo i pár nových \"projektů\". Vyloženě záchrannou síť připravenou ještě nemám - na to je x let čas, ale já se neztratím. :)) Mám v plánu přečíst celou knihovnu, zkouknout filmy, navštěvovat přátele, se kterými nám to teď kvůli věčným nemocem dětí (ať našich, či jejich) nevychází, cestovat... a spousty dalšího.

já se toho někdy docela bojím- té doby, kdy mě nebude dítě pořád potřebovat. se mi zdá, že všichni přátelé jsou už dávno někde jinde a nevěřím tomu, že by šlo navázat tam, kde se to přetrhlo. ani nebudu (už nemám) tolik fyzických sil na to, co bych ráda dělala. a sama se bavit a zabavit neumím. ikdyž nutno podotknout, že ani teď nežiji jen péčí o dítě.no ale nějak bude...

já jsem ztracená existence, já nic neumím, školy jsem dělala, ale k ničemu mi nejsou, zájmy žádné nemám, když nepočítám muziku a utrácení peněz za kabelky a náušnice... Chtěla bych mít velkou rodinu, tak 5 dětí, ale to se mi asi nesplní, takže až moje dítě/děti vyrostou, chtěla bych pracovat někde, kde budu dětem blízko. Ve školce, v dětském domově třeba. Ale to se mi taky nesplní, protože k tomu zase nemám to vzdělání, které bych potřebovala (minula jsem se povoláním). Takže až budu moct a děcka budou ve školách nebo školkách, pravděpodobně se vrátím k logistice, kde jsem pracovala před těhotenstvím a tam, pokud dá bůh, budu pracovat do konce života. A jediná věc navíc, kterou bych chtěla dokázat, je naučit se maďarsky :))

Já bych chtěla cestovat, ale to se mi těžko splní. Tak to vydím tak, že budu koukat na televizi, číst časopis popřípadě kouknu na net, chodit do práce a starat se o vnoučata. Jednou za rok si možnáněkam vyjedeme na dovolenou a možná budu mít i čas na nějaké to cvičení nebo koníčka.

Teď je pro mě důležitá rodina a starost o ní, až nebude toto věřím že začnu cestovat a poznávat pěkná místa ČR