Život v dnešní době - diskuze

Každá doba má něco, tak bych to nechala tak jak to je bylo.

v dnešní době bych dítětem nechtěla být, ale chtěla bych být dítětem v mé době dětství, tzn. před rokem 90 a po, tak nějak do roku 1997 mi to vyhovovalo. Pak přišly první lásky, menstruace, střední škola a už bylo zaděláno na problémy

Tak ti nevím, často vzpomínám na tu větší svobodu venku, co jsme měli. Rodiče o nás vážně nemuseli mít takový strach, protože auto projelo kolem nás 3x za den...atd. Zdá se mi, že jsme byli víc otužilí a zdraví, ale možná jen dojem, nevím.Dnešním děti mají zase jiné možnosti, když to řeknu hloupě, tak jim kolikrát závidím i ten výběr hraček nebo oblečení. My oblečení hodně dědili a nové věci nebyly tak snadno dostupné jako teď.Ale všeobecně na své dětství vzpomínám moc ráda, bylo krásné a doufám,že i naši prckové jednou budou takhle vzpomínat.

měla jsem celkem krušné dětství a ještě krušnější dospívání, takže sem celkem ráda, že už to mám za sebou. Ale kdybych si měla vybrat - nevím, nevím. Mám hodně mladší sourozence od táty - 4,15 a 16 ... žijí na vesnici a přijde mi, že žijou hodně podobně, jako já. Ano, mají FB, komunikujou po netu, ale chodí i ven, brácha už začíná pomalu i vyrážet po zábavách... a malý Honzík - ten kouká sice na PC na pohádky, ale miluje vláčky a tak s tátou, nebo mámou vyrážejí každou chvilku na nádraží a tak... Ono asi hodně záleží na rodině. Štěpula, až bude větší, bude 100% chodit na nějaký pohybový kroužek. A když nebude úplně levý, bude chodit i na hudební nástroj vlastního výběru... a taky sem už přemýšlela o skautu - manžel chodil a nemohl si to vynachválit... Prostě nebude doma smrdět o PC,u televize a spol.

Měla jsem hezký dětství a tablet mi nechyběl, kolikrát si říkám, že možná i dnešním dětem trošku vadí že jsou stále pod kontrolou, my mámy jim stále voláme, kontrolujeme je. Kdyby věděly, že nás nikdo takhle nešpehoval tak by řvaly ještě víc !!!!!! Akorát třeba já bydlela na sídlišti a hodně dětí odjelo v létě na prázdniny a nebylo venku co dělat...to by se nějaká zábava šikla, ale kdyby se to nezneužívalo tak jako teď. Já pomalu nemůžu dostat děti ven. To je škoda. Dnešním dětem závidím jen ovoce a zeleninu celoročně, hromady nádherných hraček, zajímavé kroužky a zájmy a samozřejmě i svobodu rozhodování jakou dnes na rozdíl ode mne mají.

Zapomněla jsi na jeden důležitý aspekt, dnešní děti žijí ve svobodné zemi, mohou cestovat, dovolit si říci svůj názor, dokonce mohou nějaký mít, o to jsme byly jako děti ochuzeny.

Teď.Protože za mě nebyla lesní školka.Maruška sportuje rozhodně víc, než jsem sportovala já, už jen proto, že na to máme peníze, za komárů jsme byli málo komáři, tak měli naši velké kulové.Taky tím, že máme auto, máme větší možnost poznávat okolí, za mého dětství jsme měli 3 okruhy, kam se dalo dojít pěšky a to se točilo, na to jet někam busíšem nebyly ty zmiňované peníze, o autě nemluvím, to jsme neměli.Kamarádství, že se jde k někomu, normálně funguje, nám sem přes plot furt někdo leze.Je fakt, že mají oblečení, které jen tak nepromočí, ale děti jsou šikovné, zvládnou proráchat i goráč. A o to déle vydrží venku, když se nezmáčí hned, ale až třeba za 2 hodiny.Celkově i vidím, že je větší svoboda, M a A jsou takové živé a nespoutané bytosti, si pamatuju, jaká já jsem byla úzkostlivá, všeho se bála..

Teď.Protože za mě nebyla lesní školka.Maruška sportuje rozhodně víc, než jsem sportovala já, už jen proto, že na to máme peníze, za komárů jsme byli málo komáři, tak měli naši velké kulové.Taky tím, že máme auto, máme větší možnost poznávat okolí, za mého dětství jsme měli 3 okruhy, kam se dalo dojít pěšky a to se točilo, na to jet někam busíšem nebyly ty zmiňované peníze, o autě nemluvím, to jsme neměli.Kamarádství, že se jde k někomu, normálně funguje, nám sem přes plot furt někdo leze.Je fakt, že mají oblečení, které jen tak nepromočí, ale děti jsou šikovné, zvládnou proráchat i goráč. A o to déle vydrží venku, když se nezmáčí hned, ale až třeba za 2 hodiny.Celkově i vidím, že je větší svoboda, M a A jsou takové živé a nespoutané bytosti, si pamatuju, jaká já jsem byla úzkostlivá, všeho se bála..

Hele já ted vzpomínám jak jsme bobovali. Oblečení jusme měli prostě takové ty šustákové oteplováky, žádný goretex apod. Pamatuju jak jsem měla promočený zadek až na kalhotky a ty se mi lepily k zadku....Prsty jako rampouchy....Po škole jsme vždycky pobíhali posídlišti se skupinkou dětí. Občas zabhli k nějákému kamarádovi chvíli si tam hráli a běželi dál.....Já měla v tomhle ohledu hezké děttství. Před barákem jsem bobovala ještě ve školce a matka mě jen zkontrolovala z okna.Já jsem všeobecne traumatizovaná, že venku nevidim pořádně žádné dovádějící děti. Jen v mhd občas a to tam zase dělají nevychovaný bugr, nejsou prostě vylítaní....Je to škoda. ALe jako matka se budu bát pouštět toníka samotného do kšoly ještě ldouho a i ze školy a tím odpadá i venkovní lítačka. Kamarádka se mi diví, že ho vůbec někdy plánuju pustit samotného ven v dnešní době Jsme se bavily, že bych chtěla školu blízko abych ho tma nebmusela furt vodit a ona byla úplně vykulená že jako půjde sám