Život v dnešní době - diskuze

Každá doba má něco, tak bych to nechala tak jak to je bylo.

v dnešní době bych dítětem nechtěla být, ale chtěla bych být dítětem v mé době dětství, tzn. před rokem 90 a po, tak nějak do roku 1997 mi to vyhovovalo. Pak přišly první lásky, menstruace, střední škola a už bylo zaděláno na problémy

Tak ti nevím, často vzpomínám na tu větší svobodu venku, co jsme měli. Rodiče o nás vážně nemuseli mít takový strach, protože auto projelo kolem nás 3x za den...atd. Zdá se mi, že jsme byli víc otužilí a zdraví, ale možná jen dojem, nevím.Dnešním děti mají zase jiné možnosti, když to řeknu hloupě, tak jim kolikrát závidím i ten výběr hraček nebo oblečení. My oblečení hodně dědili a nové věci nebyly tak snadno dostupné jako teď.Ale všeobecně na své dětství vzpomínám moc ráda, bylo krásné a doufám,že i naši prckové jednou budou takhle vzpomínat.

měla jsem celkem krušné dětství a ještě krušnější dospívání, takže sem celkem ráda, že už to mám za sebou. Ale kdybych si měla vybrat - nevím, nevím. Mám hodně mladší sourozence od táty - 4,15 a 16 ... žijí na vesnici a přijde mi, že žijou hodně podobně, jako já. Ano, mají FB, komunikujou po netu, ale chodí i ven, brácha už začíná pomalu i vyrážet po zábavách... a malý Honzík - ten kouká sice na PC na pohádky, ale miluje vláčky a tak s tátou, nebo mámou vyrážejí každou chvilku na nádraží a tak... Ono asi hodně záleží na rodině. Štěpula, až bude větší, bude 100% chodit na nějaký pohybový kroužek. A když nebude úplně levý, bude chodit i na hudební nástroj vlastního výběru... a taky sem už přemýšlela o skautu - manžel chodil a nemohl si to vynachválit... Prostě nebude doma smrdět o PC,u televize a spol.

Měla jsem hezký dětství a tablet mi nechyběl, kolikrát si říkám, že možná i dnešním dětem trošku vadí že jsou stále pod kontrolou, my mámy jim stále voláme, kontrolujeme je. Kdyby věděly, že nás nikdo takhle nešpehoval tak by řvaly ještě víc !!!!!! Akorát třeba já bydlela na sídlišti a hodně dětí odjelo v létě na prázdniny a nebylo venku co dělat...to by se nějaká zábava šikla, ale kdyby se to nezneužívalo tak jako teď. Já pomalu nemůžu dostat děti ven. To je škoda. Dnešním dětem závidím jen ovoce a zeleninu celoročně, hromady nádherných hraček, zajímavé kroužky a zájmy a samozřejmě i svobodu rozhodování jakou dnes na rozdíl ode mne mají.

Zapomněla jsi na jeden důležitý aspekt, dnešní děti žijí ve svobodné zemi, mohou cestovat, dovolit si říci svůj názor, dokonce mohou nějaký mít, o to jsme byly jako děti ochuzeny.

Teď.Protože za mě nebyla lesní školka.Maruška sportuje rozhodně víc, než jsem sportovala já, už jen proto, že na to máme peníze, za komárů jsme byli málo komáři, tak měli naši velké kulové.Taky tím, že máme auto, máme větší možnost poznávat okolí, za mého dětství jsme měli 3 okruhy, kam se dalo dojít pěšky a to se točilo, na to jet někam busíšem nebyly ty zmiňované peníze, o autě nemluvím, to jsme neměli.Kamarádství, že se jde k někomu, normálně funguje, nám sem přes plot furt někdo leze.Je fakt, že mají oblečení, které jen tak nepromočí, ale děti jsou šikovné, zvládnou proráchat i goráč. A o to déle vydrží venku, když se nezmáčí hned, ale až třeba za 2 hodiny.Celkově i vidím, že je větší svoboda, M a A jsou takové živé a nespoutané bytosti, si pamatuju, jaká já jsem byla úzkostlivá, všeho se bála..

Teď.Protože za mě nebyla lesní školka.Maruška sportuje rozhodně víc, než jsem sportovala já, už jen proto, že na to máme peníze, za komárů jsme byli málo komáři, tak měli naši velké kulové.Taky tím, že máme auto, máme větší možnost poznávat okolí, za mého dětství jsme měli 3 okruhy, kam se dalo dojít pěšky a to se točilo, na to jet někam busíšem nebyly ty zmiňované peníze, o autě nemluvím, to jsme neměli.Kamarádství, že se jde k někomu, normálně funguje, nám sem přes plot furt někdo leze.Je fakt, že mají oblečení, které jen tak nepromočí, ale děti jsou šikovné, zvládnou proráchat i goráč. A o to déle vydrží venku, když se nezmáčí hned, ale až třeba za 2 hodiny.Celkově i vidím, že je větší svoboda, M a A jsou takové živé a nespoutané bytosti, si pamatuju, jaká já jsem byla úzkostlivá, všeho se bála..

Hele já ted vzpomínám jak jsme bobovali. Oblečení jusme měli prostě takové ty šustákové oteplováky, žádný goretex apod. Pamatuju jak jsem měla promočený zadek až na kalhotky a ty se mi lepily k zadku....Prsty jako rampouchy....Po škole jsme vždycky pobíhali posídlišti se skupinkou dětí. Občas zabhli k nějákému kamarádovi chvíli si tam hráli a běželi dál.....Já měla v tomhle ohledu hezké děttství. Před barákem jsem bobovala ještě ve školce a matka mě jen zkontrolovala z okna.Já jsem všeobecne traumatizovaná, že venku nevidim pořádně žádné dovádějící děti. Jen v mhd občas a to tam zase dělají nevychovaný bugr, nejsou prostě vylítaní....Je to škoda. ALe jako matka se budu bát pouštět toníka samotného do kšoly ještě ldouho a i ze školy a tím odpadá i venkovní lítačka. Kamarádka se mi diví, že ho vůbec někdy plánuju pustit samotného ven v dnešní době Jsme se bavily, že bych chtěla školu blízko abych ho tma nebmusela furt vodit a ona byla úplně vykulená že jako půjde sám

Mě se dětství víceméně líbilo, někdy bych se klidně vrátila a to jak do dětství, tak do puberty...Bylo to fajn, až na pár věcí, které bych vypustila, ale tím to vlastně dost podstatně změnila a nejsem si jistá, že bych pak odpověděla stejněSnažím se malé ukázat co nejvíc z toho, co jsme prožívali jako děti....klidně s ní půjdu sáńkovat do tmy a plnéh promočení

ty já ti nevím, každá doba podle mě má něco do sebe. Já nemám pocit, že by mé dítě žilo zatím výrazně jinak než já. Běhá po venku za barákem občas sám (a to bydlíme ve městě), na vesnici u známých nebo na chatě už v jeho šesti letech vůbec neřeším, že se sbalí s ostatníma a jdou do lesa nebo hřiště a hodně dlouhou chvíli o nich vůbec nevíme (zastávám názor že když se něco stane s řevem určitě přijdou).... Uvidíme jak to půjde dál, až bude školou povinný...

No já to třeba nevidím tak jednoznačně. Jako jo, od pěti jsem chodila sama ven, vybírali jsme s kamarády popelnice apod. bloudila jsem na kole bůhví kde, ale přes město jsem stejně nesměla, na bazén taky sama ne no a v zimě obecně jsme moc ven nechodili (zrovna dneska jsem se dozvěděla i od mámy proč - někde se kdysi doslechla, že od 5 stupňů níž nemají děti chodit ven a děsně se divila, že my s Alexem chodíme). A vůbec jsme hodně času trávili u telky, která je to stejný, co počítač, spíš i horší bych řekla.Já vím, že Alexe v Praze dlouho nepustím samotného, ale zase jezdíme na výlety, chodíme na hřiště, koukat na vlaky, chodíme do knihovny, klidně i do nákupáku do koutku. Řada lidí dneska nevytáhne děcko ven a pak se diví, že ani samo nechce. Jako chtěli jsme na výlet společně se známým - má syna školáka - program libovolný dle nich - Zoo, park pro děcka no a dle něj (toho tatínka) by to syna nebavilo, že je na to malej, má doma PC a podobné kecy, takže když někdo takto dítě vychovává, tak ať se pak nediví...

Takové dětství, jaké popisuješ, jsem stejně neznala. Dojížděla jsem do města z vesnice, ve škole jsem měla jednu nebo dvě kamarádky, ale po škole (družině) jsem jela domů a dělala akorát úlohy a šla spát. U nás ve vsi jsem žádné kamarádky neměla. Byly tam dvě holky, s nimiž jsem si občas hrála (jednotlivě), ale žádné extra potěšení jsem z toho neměla. Jako dospělá jsem celkem spokojená, ale co mi chybí, je pocit, že se všichni starají o můj rozvoj, že můžu trávit léto na táborech celý den na vzduchu, že můžu většinu času mimo školu věnovat svým koníčkům. Práci miluju, ale je to sedavé zaměstnání u PC, takže dost nezdravé. Takže pokud bych se měla někam vracet, tak jedině na vysokou, abych si mohla dělat co bych chtěla se spoustou volného času, někam i sama jet a nebýt tolik závislá na rodičích, jestli mě pustí, případně dovezou. Tohle závidím dnešním vysokoškolákům, sednou si na letadlo a jedou na víkend do nějakého evropského města asi tak, jako já jsem jela za kamarádkou do města.

ja jsem spokojena s detstvim, ktere jsem mela. Temer cele detstvi jsem stravila na ulici, ale jen na te nasi, mamka se nas bala poustet jinde. Hodne, hlavne v zime, jsme byli u sousedu, nebo decka od sousedu u nas. Jako starsi jsem jezdila na kole k babicce, sestrenkam, atd. Moje deti jsou taky hodne venku,ale pod dozorem. Ja jako 4 leta jsem chodila ven sama, Adama bych nepustila... Zatim je jim vzacnejsi litat venku,nez pc a pohadky, snad to tak dlouho zustane. Na druhou stranu jsem rada i za ty pohadky a to,ze umi narabet s mobilem,tabletem,atd. Ted jsme stravili dva dny zavreni v nemocnici,tak se aspon zabavil...

tak jelikoz kdybyhc zila ted byhc nepoznala zivot driv.. by mi to asi nevadilo..ale sem rada za to ze my sme mohli mit krouzku kolik sme chteli, nikdo neresil zadne pretezovani deti.. po venku sme litali od rana do evcera- v lete v zime.. nikdy nas neodnesl zadnej pedofil, nemuseli se nasi starat kdo me odvede a privede ze skoly,.. sem rada ze my sme to meli tkove jake sme to meli...

Gabi,zrovna dneska jsme se o tom bavili u nasich..tatka vypravel,jak to na vsi driv zilo..kdyz nebyly auta,ale jezdilo se konma,vsechny deti ze vsi byly venku a neco delaly..jel povoz s konma,pulka jich nasedla a jely na druhy konec vesnice,tam zase nekoho odchytly kdo jel zpatky,nasedly a jely..a takto cely den.vlitli do stanku k pekaroj,kazdymu dal preclik do ruky,do tmy stavely bunkry atd..my jsme to mely obdobne se segrou,kdyz jsme byly male.jen teda ty kone uz nejsou cely den az do tmy venku,litaly jsme sem tam,vymyslely blbosti,namichany party holek kluku,co my se nablbnuly..a ted?jdes po ulici a deti vidis zridka.a kde jsou?u pc..ja vim,jaka je ted doma a vse,ale prijde mi,ze dnesni deti jdou ven snad za trest ci co..des..ja dekuju bohu,ze jsem vyrustala jak jsem vyrustala.bez pc a mobilu..bylo nam urcite lip