Zeptám se naopak - diskuze

ja chtela dite kdykoliv...pak jsmenemslea5 let po chemoterapiich nic a rikala jsemsi umyslne,ze deti vlastne nechci...a pak se to tahlo a musela jsemna operace a pak uz jsemto uplne vzdala a bylomi vse jedno..uplne...a zadarilo se...diva zver je na svete a divi se...

V 27. Asi biologické hodiny. Najedou to prostě přišlo. Otěhotněla jsem hned. A když byl Kubíkovi za pár dní rok, tak se to ozvalo znovu :D Mám ještě roupy na třetí kousek, ale asi chvíli počkáme.

Bylo mě 25 a už jsme měli s přítelem opravený dům, bydleli jsme spolu a co dál? Tak jsme si řekli, že to zkusíme. Za těch 5 let jsme stihli dvě děti a já si nedovedu představit co bysme bez nich dělali, to by byla nuda.

Už asi od střední školy jsem vykládala, že první dítě chci mít rozhodně do třiceti let. A Míšu jsem přivedla na svět ve svých skoro 26 letech a myslím, že to u mně bylo tak akorát, no a teď si zase říkám, že bych do třiceti chtěla i druhé, tak snad to klapne.

Já jsem nad dítětem v životě neuvažovala. Ne, že bych žádný nechtěla, ale prostě jsem to brala tak, že se jednou uvidí. Nakonec jsem otěhotněla neplánovaně ve 25 a jsem za to ráda. Protože jinak by se mohlo stát, že bych ve 35 zjistila, že strašně moc chci dítě a nemám ho mít s kým - totiž, znám několik takových holek a ani si nedovedu představit, jak jim je..Takže si říkám, že je lepší mít dítě dřív než potom zjistit, že je pozdě..

Děti jsem nikdy nechtěla.Když jsme společně začali bydlet,tak cca po roce,když mi bylo těch 19 jsme nějak po dítěti zatoužili oba.Během snažení jsme se i vzali,chtěli jsme úplnou rodinu.A po různých nepříjemnostech jsme nakonec měli první dítě v mých 21-ti a další,které jsem původně chtěla později,ale nějak to zas na mě přišlo jsem měla v 24-ti.

ja si taky neumela predstavit mit dite..navic kvuli praci,kdy jsem chtela apotrebovala mit praxi,nasbiranebody atd to moc neslo..takze Alexe jsem mela skoro ve 28.a dalsi tak za dva roky

Tak já chtěla první kolem 25 let. Měla jsem v plánu dělat nástavbu a kdyby mi učení šlo tak vysokou. Jenže jsem přišla do jiného stavu v 17 letech a tak jsem se rozhodla, že studovat nepudu, že budu rodit. Děti jsem chtěla mít odrozené do 35 let a když mi bylo náct tak jsem chtěla mít tak 5 dětí. Dnes maximálně 3 s tím, že těhotenství po 35 bych se nebránila, ale měla bych z něho obavy. Myslím si, že pokud jsou prarodiče mladší tak si je vnoučata víc užijou.

Tak asi kolem 25 let,vím že jsme si říkali,že do těch 30ti by mělo mimčo přijít.Nechávali jsme defakto tomu volný průběh.Pak po operaci slepáku,kdy mě vyčistili i dole,jelikož jsem tam měla zánět se zadařilo hned na poprvé,to mi bylo 27 let,a jak tak jsme nad tím přemýšleli tak jsme si říkali,že jsme do toho nešli dřívno a do té 30tky bychom chtěli ještě jedno pokud by se zadařilo.Tak uvidíme

já vždycky chtěl mít odrozeno do 25, mno, nějak to nevyšlo. Jedináčka nechci v žádném případě. Ten pravý se objevil po 25tinách a byl na studiích, tak tedy počkáme, to jsem byla v klidu. Jenže na 27tiny mi bouchly biologické hodiny a lítala jsem v tom. Hodně udělalo i to, že můj polevil ve studiu a začal opakovat ročníky. V práci se vystřídali ředitelé, buzerace měsíc od měsíce horší, potom odešla nejlepší kámoška, doma začla bábina bláznit a mojeho jsem překecala na spermiogram. Upnula jsem se na dítě. A nakonec bum ho! Konečně se zadařilo. Od Helčiných půlročnin to se mnou mlátí nanovo. Zatím se podruhé nezadařilo. Bavila jsem se tak s mojím chlapem a vylezlo z něj, že kdbych nebyla těhotná, tak by ještě hodně dlouho nebyl samostatný a vyčkával se sestěhováním se dohromady se mnou. Ted vidí, že jsme na tom líp spolu, i když rozdíl v penězích je citelný. Jedináčka nechcem ani jeden, můj je ze čtyř sourozenců, že kdybysme na tom byli dobře, chtěl by je taky. Lišácky dodává, aby si rýpnul, že neříká že všechny se mnou.... Na tom se shodneme, já zase netrvám na tom, že bych je měla všechny s ním... Ale to je jen vtip na odlehčení situace. Každopádně život bez dětí si neumím představit a ani bych jej nechtěla žít, adopce a IVF to jistí.