zdravíčko - diskuze

adam byl na operaci v roce. prorazil si měkké patro. v noci ho operovali a ráno jsem si pro něj přijela. vůbec mne nepoznal, byl netečnej, koukal jen po sestřičkách a mne nevnímal. bulela jsem jako želva. doma seděl v postýlce jako hřib, ani se nehnul, nic nechtěl, nereagoval na nic známého, byl úplně cizí........ bylo to hrozné přesně do chvíle, než mi kamarádka řekla, že dětem v nemocnici dávají léky na uklidnění, takže adam byl normálně sjetej..... trvalo to asi dva-tři dny než to z něj úplně vyprchalo a zas to bylo moje zlatý zlobidlo.....

zažila a zažívám..jojo už je to měsíc po mé operaci,byla jsem 4dny bez Danielky a co jsem se vrátila nehne se odemne na krok..,musí se mnou usínat i v postely...nevím kdy se to vrátí do starých kolejí...

U nás to taky bylo spíš opačně... že ke mě nechtěl a byl uraženej. A i mě by zajímalo, jak jsi na tom ty?

A jak jsi na tom Ty?

Ahojky, když bylo staršímu synovi 13 měsíců, tak jsme musela na operaci se slepákem, ale za pět dní jsem byla doma...pořád se mnou všude chodil a jakmile jsem se mu ztratila z dohledu, tak hrozně plakal, ale myslím že za dva, tři týdny se to zase srovnalo a mohla jsem jít sama i na záchod:-)moc si to už nepamatuju, Kubíkovi je 10:-)

Zažila jsem opačně.Vrátila jsem se po 10 dnech a nechtěla ke mě vubec jít.Hruza.