Zdlouhavé, ale i sranda... - diskuze

Ahojda, holky!Tak já vám tady taky popíšu, jak to probíhalo...Jak víte, ve čtvrtek 31.1. jsem měla nastoupit do porodnice na sledování...Ale ve středu se mi udělalo velice zle, měla jsem křeče v podbřišku, zvracela jsem a průjem. Od psů vím, že takhle nějak začínají – oni nemají klystýr, tak jim to ta příroda zařídila takhle. Tak jsem začala být nervózní, ale nestupňovalo se to, ani to nepřestávalo. Tak jsem volala manželovi, ten utekl dřív z práce a asi kolem druhé jsme jeli do nemocnice. Chtěla jsem mít klid – stejně bych druhý den ráno nastupovala.Tam mě udělali prohlídku a monitor, a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit, ale když viděli, jak mi je, tak mě rovnou ubytovali na čekankách. Manžela jsem poslala dom, že mu kdyžtak zavolám. Na pokoji jsem byla s jednou holčinou, které už porod vyvolávali tabletou, a tak nám sestry na střídačku zapínali monitor – měli jsme svůj na pokoji. Někdy kolem desáté večer mi stoupla teplota a mimi začalo řádit – tep až 200! Tak to přilítla doktorka a dala mi nějakou tabletu na zklidnění mimča a čípek na snížení teploty...A do rána mě chodili hlídat, stejně jsem nespala.Druhý den to bylo lepší jen s tou teplotou, ale jíst jsem nemohla, od odpoledne se ty křeče dali počítat jako velmi pravidelné, v noci po deseti minutách, ale na monitoru nic. A ráno před osmou mě sestra zastavila na chodbě, že jako půjdem na to! Tak po příslušných procedurách v koupelně a telefonátu manžela jsem šla po osmé na sál a píchli mi vodu. Okamžitě se na monitoru objevily kontrakce. Manžel dorazil v zápětí, naštěstí. Jelikož jsem už dvě noci nespala, tak jsem byla utahaná a mezi kontrakcemi jsem opravdu usínala a na manželovi bylo, aby počítal intervaly...Dali mi nějakou kapačku na zklidnění křečí břicha, aby zůstaly jen kontrakce a pod nos mi přilepili kyslík – moc mi to slušelo...Vedle na sále taky byla od osmi holčina, co jí v noci praskla voda...Tak jsme závodily. Vždycky při kontrole doktorka hlásila že máme 6cm a od vedle se ozvalo – tady taky...Normálně tam byla sranda...To nám vydrželo do tří odpoledne. A pak najednou doktorka zavelela nohy do třmenů a ruce sem, naštelovali pode mnou lůžko a šlo se na věc. A po několika radách, že se mám pořádně naštvat, byl Honzíček na světě... Krásné 3.300g. A vedle šest minut po nás Barborka – 3.300g. Vyhráli jsme o pindíka, jak prohlásil táta Barborky...A když se nám to tak hezky povedlo, tak nás dali i na společný pokoj, roomingový. S Káťou jsme si padly do oka, i máme stejný druh humoru, tak jsem si v porodnici našla novou kamarádku...A pro Honzíka máme nevěstu.Jinak personál ne čekankách, na šestinedělí i dětský byl fakt super, i když tam byl šrumec – i čtyři císaře v jeden den a museli být utahaní, vždycky se nám věnovali a co bylo potřeba vysvětlili – musím Slaný pochválit. Každopádně bych do toho šla znovu