Závody ve „zkojení“ aneb stresovaná ne/kojící matka - diskuze

Nepatřím zrovna mezi typy, které by byly předurčeny v kojení trhat rekordy. Ale i přesto jsem své děti kojila. Naštěstí, možná spíše navzdory všem radám, kterých se mi ze všech stran dostávalo. Radám, kterých jsem se z počátku držela, ale postupně, zvláště u dalšího dítěte jsem zjistila, že u kojení je pro maminku mnohem, mnohem důležitější, než vyděšeně běhat s bezradnýma a vytřeštěnýma očima, zklidnit se a začít přemýšlet nad nejvhodnějším řešením. Ale začněme od začátku. Postupně se mi dostalo následujících rad:Rada první: kojte třeba i 40 minut! Tato rada vedla k takovému rozdrásání bradavek, že již nebyly kojení schopné. Nehledě na fakt, že dítě již s přibývajícím věkem bere takto dlouhé kojení, nikoli jako krmení, ale jako fetiš a, což je pouze můj soukromě vypozorovaný názor, může se stát v budoucnu psychologickým problémem. Rada druhá při naběhnutí prsou: to musíte všechno odstříkat! Co? zeptala jsem se, poté, co jsem to zkusila a nic tam nebylo. Naštěstí bylo uznáno. Bohužel po poměrně bolestivé a zbytečné proceduře.Poté, co jsem se sama zklidnila a začala přemýšlet vlastní hlavou, jsem se rozhodla, že budu několik týdnů do zhojení prsou odstříkávat a krmit dítě z láhve. Načež přišla rada nebo spíše konstatování třetí, které mi rovněž na klidu nepřidalo:Po láhvi se již ke kojení nevrátíte!A jaký byl výsledek? Celodenní odstříkávání bylo sice obtěžující, ale co by matka neudělala pro své dítě, pokud může. Takto jsem to vydržela 8 týdnů. A pak přišla ta chvíle, které jsem se nejvíce obávala: Po 8 týdnech jsem opět dítě zkusila přiložit. Sálo! Jako kdyby to dělalo naposledy před 2 hodinami. Nakonec jsme to takhle vydržely asi 10 měsíců.Po této zkušenosti zcela souhlasím s textem a hlavně praktikami dr. Ludvíkovské, která maminky nechala kojit v ordinaci a dítě převažovala. Tento proces zcela zklidnil maminku, až se navrátila ke kojení doma. Také při této praxi zjistila stejnou skutečnost jako já při kojení dětí, a to, že většinu mléka zdravé, donošené dítě skutečně vypije během prvních 10 minut. Ona to měla dokonce potvrzeno vážením.A také si po těchto vlastních zkušenostech uvědomuji, jakou sílu člověk v sobě musí najít. Nejen, aby řešil problém, ale aby stál tzv. proti všemu a všem. Ještě k tomu v naší společnosti, kde je to „ode zdi ke zdi“. Nejdříve se vůbec nekojilo a nyní místo, aby se našla nějaká střední cesta, si zase máme hrát na kojné za každou cenu a nejlépe 3 roky?Po této zkušenosti obdivuji všechny maminky, které z jakéhokoliv důvodu nemohly kojit a nezhroutily se z toho, nýbrž tuto skutečnost v naší současné společnosti ustály. I když je neoddiskutovatelnou skutečností fakt, že mateřské mléko je pro dítě nejlepší, tak je stejně tak neoddiskutovatelnou skutečností, že kojení z nás lepší matku nedělá. Mateřství tkví i v jiných a zejména jiných aspektech. Respektive: Která matka je lepší? Ta, která dítě rutinně nakojí, pak jej někam nebo k někomu odloží, přijde po třech hodinách, s dítětem se nepomazlí, pouze uspokojuje jeho fyzickou potřebu? Nebo naopak matka, která sice dítě krmí z láhve, ale vždy na něj láskyplně mluví, v mezičase s ním sdílí tělesný kontakt, hraje si s ním, mazlí se s ním?Co myslíte? A jaké jsou vaše zkušenosti s kojením?Prodělala jste něco obdobného?