Zastavilo se mi srdce - diskuze

Holky, dneska ráno jsem zažila příšerný šok. Jako každé ráno jsme se s Tominkou šišmali a mazlili a hráli si, najednou se začal kutálet pryč, už jsem viděla, jak se blíží ke konci postele, tak jsem po něm hrábla, abych ho přitáhla, on mi odkopnul jednu ruku a vyšmejkl mi nožičku z té druhé a žuchnul na zem. Okamžitě jsem ho zvedla, hrozně křičel, ale rychle se uklidnil. Celá jsem se klepala a volala ubrečená kamarádce do práce, jestli mě hodí do špitálu. Byla u nás za chviličku. Na chirurgii se mě pan doktor zeptal, jak je postel vysoká, když jsem řekla, že hrozně - 40 cm, tak se usmál a malého celého prohmatal, promačkal, pohrál si s ním a řekl, že je úplně v pořádku. Nejradši bych viděla i ct, rtg a tak vůbec. Řekl mi, že 40 cm není žádná výška,že jsou dětičky gumové a že se nemusím bát. Pak se ještě zeptal, jestli byl v bezvědomí, zvracel nebo se choval nějak nezvykle. Řekla jsem, že ne,že se rychle uklidnil a dokonce se na mě pak smál. Pořád jsem byla vyděšená, tak malého ještě jednou celého prohmatal, znovu mu prohlídnul celou hlavičku. To už jsem byla trošku klidnější. Kamarádka mě vzala do práce na kafe a abych se uklidnila. Už jsem asi hodinu doma, Tomina řádí jak černá ruka, cestuje po obýváku, hází s hračkama a celkově je živý. Ale do smrti na to nezapomenu. Ještě teď se mi třesou ruce. Jsem příšerná máma, když neumím tomuhle zabránit. Radši bych se neviděla, kdyby se Tominkovi něco stalo, tak bych si to do smrti neodpustila.