Žádné dárky - diskuze

Ahoj, s mými rodiči si dárky dáváme, spíš nějaké praktické, což nemusí vždy nutně znamenat drahé, ale s manželovými rodiči jsme "nastavili jiný systém", po vzájemné, myslím rozumné, dohodě. Bydlíme sice relativně blízko, ale moc často se nevídáme, kvůli časové zaneprázdněnosti a vytížení obou stran - to taky není dobrý, je mi to jasný, ale co nadělám. Manžel pochází ze čtyř dětí, i když z nich není nejmaldší, tak ho stejně sourozenci ve většině s dětmi předběhli, takže je v rodině už spousta vnoučat, dokonce i pravnoučata. Z toho plyne logicky problém - jak pro nás, tak pro ně - co neustále jako dárky dávat???? Jednak aby se neopakovaly, jednak aby to nebyly jen kravinky, dokonce opoakující se. Takže jsme se prostě dohodli a dárky víceméně zrušili, stavíme se při příležitostech, jako jsou svátky, narozeniny a Vánoce (tedy pochopitelně i jindy, ale tady mluvím o těch dárcích), ale třeba jen s kytkou a dortem, se zákusky nebo třeba něco upeču, max. nějaká maličkost, takt drobnůstka. Možná to někomu připadne zvláštní, ale já myslím, že je-li to po vzájemné dohodě, je to v pořádku. Ani mi to nepřijde smutné, František tedy pochopitelně dárak dostane, ale zase žádné přemrštěné dary, to bych ani nechtěla, třeba k narozkám dostal pyžámko a autíčko. Líto by mi bylo, kdybychom mi třeba dárky dávali, ale sami nic nedostali, nejde o hodnotu věcí (i když i v tom případě by měl platit jakýsi vyrovnaný poměr), ale jde o to, že by si nevzpomněli (což naštěstí není náš případ).Uznávám, že někomu náš systém přijde divný, ale já si ho nemůžu vynachválit.Kromě toho, život se neměří na hodotu darovaných věcí, toho jsme si - "obě strany naší dohody" - vědomi, intenzita vztahu se penězi vyjádřit nedá, prostě jsem ráda, že jsme to vyřešili tak, jak jsme to vyřešlili. Spokojenost na všech frontách

mám podobnou zkušenost a mým taťkou a jeho družkou /naší nevlastní babičkou/, pořád si stěžují, že nemají na nic peníze - jezdí na dovolenou tak 5x do roka, nyní jsou zrovna na měsíc v Řecku, už tam byli měsíc v červnu, ale dětem nepřivezou ani čokoládu

to je moc smutné, ale ne kvůli těch pyžam

Skoda, ze jste s temi drahymi darky vubec zacali. Zvykli si na to a ted jsou urazeni, kdyz v tom nechcete pokracovat. Kasli na to, to byste museli byt milionari, abyste kazde narozky kupovali takove dary. No a pokud vam oni nic nedavaji, tak bych jim dala treba bombosku a byl by pokoj.

Když jsme byli ještě svobodní, tak jsem tchánům, resp.tchyni(tchán si moc neprdne)přídala peníze, když chtěli něco koupit. A ona to ani neřekla mýmu manželovi, ten se to vždy z řeči dověděl ode mě. A neřekla ani búúúúú.A teď malá když něco dostane, tak to je zázrak. Takže už nedávám ani korunu a občas něco malého koupím ke svátku nebo narozkám.

teda to je taky des a hruza,tak se taky na ne vyprdni a radsi kup neco detem

vyprdni se na ně. Mělo by to být opačně.

Já to měla takhle s babičkou. Ze sestrou a s rodiči jsme koupili něco velkého a jelo se blahopřát. Dárek vždy předala sestra, ta byla před babičkou vždy hodná. Teď po pár letech s ní ani nemluvím, doslechla jsem se že jsem rozmazlená a lakomá. Na výzvy, že když přijedu na návštěvu dostanu peníze na přilepšenou jsem nereagoval. Dopadlo to až tak, že nedokázala ani říct dědovi že jsem porodila mimi, volala jsem hned po porodu.Děda se to dozvěděl až od mé mamky. Už to ale házím za hlavu, hold někteří jsou už takoví.

Gábi,kašli na to.mám stejnou zkušenost.Tchýni jsme kupovali drahé dárky a ona si mizerně vzpomene na svého syna.Na svou vnučku kašle(měla minulý týden svátek,tak mi poslala jen strohou sms) a na mě kašle z vysoka.Není schopná si ani zapamatovat(nebo napsat do kalendáře),kdy mám narozky.Je mi to líto,ale nic od ní nepotřebujeme,žijeme ve svým a za svý.Třeba si to jednou uvědomí,jak hrozně se chová.Jen aby lae už nebylo pozdě.