Z ceho mate deprese? - diskuze

Deprese jako takové taky nemám, takové ty klasické depky, jak píšeš plynou spíš z toho, jak děti rychle rostou, úúúděsně rychle a celkově mě štve, jak mi ten čas neskutečně letí. A občas mě pekelně štve, že nemůžu změnit svět, ale to patří asi do úplně jiné kategorie..

Já jsem flegmoš a jsem na své horské dráze šťastná

Já asi z toho co je v knížce. Takový ten šílený opakující úmorný stereotip.Potom mě je smutno z toho že jsem tady celý den sama a nikoho tu v okolí neznám. Myslím, že kdybych jako je v knížce chodila aspon s kamarádkama ven bylo by to lepší.No a potom je teda mojí největší depkou Martin. Někdy mám pocit, že jedinou.

já ji ještě nečekla, teprve čekám, až mi dojde. takže nemůžu zatím posoudit

kláru jsem nečetla.mám \"depresi\" z celýho svýho života - z toho, jak nic neumím, jak se nemám šanci uživit, a jak nejsem schopná ten svůj život aspoň trochu změnit. čím dýl to máme s chlapem takový blbý, tím je to horší.ale s tím já něco jednou udělámsmutky mívám někdy i z problémů jiných lidí..jakože nad nima přemýšlím, prožívám to a je mi z toho ouzko. taky mi bývá smutno z nedostatku zábavných a vyloženě odpočinkových aktivit, že nemám s kým kam jet..nepotřebuju každej víkend, ale občas bych chtěla (a nejde to).rozhodně se ale nesnažím ani trochu být dokonalá, dělám jen to, co mě baví nebo co fakt musím, a co si o tom myslí ostatní, je mi někde.já si čím dál víc uvědomuju, že o toto to mám v životě lehčí. že se na mateřské neužírám tím, co a jak je navařeno a jak moc je naklizeno..mi to přijdou jako takový umělý problémy..ale vím, že je to v povaze, že když někdo nesnese nepořádek nebo neumí odpočívat, dokud všechno není tipťop..jinak já kdysi brala hormonální prášky na hypofýzu a z těch mi bývalo blbě. jednak od žaludku, druhak psychicky, docela drsně. jednou před menstruací, jestli se to nějak pomotalo ty hormony, já jakýmsi vnitřím smutkem nemohla vylézt z postele. jsem 2dny proležela, probrečela, prospala, asi vůbec nejedla..se to pak samo spravilo. až pak mi došlo, že je to z těch prášků a nechala jsem si napsat jiný. ale teda od tý doby si dovedu představit, že člověk v opravdový depresi (nebo s nějakým jiným psychickým problémem) může dělat nepochopitelný věci a že to prostě nejde vůlí ovládnout.

Taky mi bývá smutno z toho, že všichni společně nemůžeme trávit více času. Jinak ke Kláře, tak to já občas smutky typu, že nejsem dobrá máma, že nic nezvládám, že nemám perfektně uklizeno, vyžehleno a tak mám. Prostě si připadám neschopná, že to nezvládám a ostatní ano. Většinou se nad tím povznesu, ale jsou období, kdy to prostě přijde.

Mě vadí,že mnohé věci nemohu ovlivnit.Taky jsem zjistila,že na mou náladu má dost velký vliv počasí a takový ten vnitřní klid.Ten občas chybí

Klara nema klasickou depresi, to je diagnoza, videla jsem cloveka v Bohnicich, co skutecnou depresi trpel a to je jine kafe. Klara (a ja) mame poruchu nalad, leky se to snazi upravit. Nejblize se trefila Honafa, na Klaru toho vsichni strasne mnoho nakladali a ona chtela uspet. Nechtela jsem se v tom pitvat, ale starosti a trapeni druhych cloveku vysavaji energii. Uz si davam veliky pozor

já nevím, spousta popisovaných situací mi připadala hrozně známá, takové to handrkování dětí a přesvědčování jich ať něco udělají. A další a další věci. Jinak co se týká pořádku, nejsem extra pořádníček, i když neříkám, že mi je jedno, když tu je bordel. Spíš mě mrzí to, že někdy nejsem dost trpělivá a vyjedu na děti, i když k tomu třeba není zas takový důvod. Asi bych si přála být lepší máma, aby mě kolikrát nerozházeli prkotiny.

Já Kláru nečetla a nevím, jestli na to vůbec někdy budu mít, si to koupit a přečíst. Deprese mám solidní i bez toho :) Kdybych se měla v té knížce poznat, tak bych třeba přišla na věci, na které jsem zatím nepřišla :)