Výchova 1,5 ročního dítěte - diskuze

tak to maš dobre Jirka už v roce s postylky vylizal teď ma postel tak už ho nemam kam dat

Tak moji je jen 14 mesicu,ale uz to zacinam pocitovat - zrovna dneska jsme meli sileny den. Kdyz jsem ji neco zala tak se vztekala vzdycky,ale ted to zacina nabirat na obratkach.O danou vec se uz pere a pak se vzteka a jak rikas uz ji ani nejde moc odvest pozornost jinam.Sluvko NE jako by neslysi i kdyz zvysime hlas - jeste na nas taklupe ockama, ze jako hehe, vy si myslite,ze to delat nebudu.Ja ji jeste vic chapu a utesuju,ale manzel chce na ni byt tvrdsi....jdu zasednout ke knize

opravdu musis vytrvat a nepolevit,musi vedet ze pravidla urcujes ty

Toto jsem četla tak vkládam:V některých obdobích, nejčastěji po půldruhém roce, se závislost na matce dokonce přechodně zvyšuje. Matka musí být odjinud citově dobře „zásobena“, nesmí žít jen citem ke svému batoleti, jinak by těžko splnila svou úlohu být mu stále k dispozici – a přitom snášet jeho vrtkavost, výraznou ambivalenci vůči sobě, střídání velké závislosti se sebeprosazováním, při kterém je náhle třeba i agresivně odstrčena, ne-li udeřena. (Nejde o to nechat si líbit všechny vrtochy, ale být nad nimi.) Střídavé „lepení se“, které připomíná kojeneckou symbiózu, a přehnaná demonstrace samostatnosti – to je skutečný nárok. Batole tímto chováním, jež plyne z vnitřní rozkolísanosti, dokáže matku vyčerpat, „vynervovat“. Může dojít k recidivě separační úzkosti i strachu z cizích lidí. Dítě je více zranitelné, cítí se náhle pobouřeno a pokořeno i docela mírným trestem.Typická chyba v chování matky je – podle Mahlerové – v tomto postoji: Před chvílí jsi ty nechtěl být se mnou, nechtěl ses se mnou ani pomazlit, ukazoval jsi, že mámu nepotřebuješ – tak dobře, teď zase já nechci být s tebou!Matka (nejen ona, ale především ona) má dítěti usnadňovat orientaci v jeho vlastních citech. Má tyto city „zrcadlit“, to znamená reagovat na ně mimicky a slovně je komentovat, pojmenovávat. Když se dítě raduje, má matka tuto radost spolu-cítit. Když se dítě zlobí, může reagovat slovy porozumění, může kriticky komentovat jeho projevy a může se zachovat i jinak – jde jen o to, aby dítě v jeho citech nemátla. Podstatou „lekce“ je: „Ano, teď cítíš tohle. S tím citem se dá udělat to či ono, ale je to právě teď tvůj skutečný cit.

Duslednost a vydrzet. Nepovolit ani o pid a zadny vyjimky.Ja nejsem ten spravnej radilek, mam 16ti mesicniho teroristu, ale vyse zminene rady na toho myho tvrdohlavce jakz takz zabiraji.Taky ho posilam \"na hambu\" do kouta (je tam sam, coz nesnasi), nechavam ho vyvztekat se. Pokud neco vyvede a pribehne se nechat utisit (vycuranej jak mraky ), obejmu ho, ale neprijemnym hlasem mu vysvetluju, ze to prehnal. Venku rve i cvrt hodky. Tak stojim na miste nebo ho strkam pred sebou danym smerem - podle toho, co je v dany moment pro nej horsi (jo, jo, jsem hnusna).U nas jsme v ty fazi, ze staci po ranu jeden hysterak a pak je celej den jak milius.Taky se rika, ze pokud je dite zlobivy, melo by se s nim vic chodit ven, ale to nevim, my jsme venku skoro porad.Jsem zvedava, co poradijou zkusene matky

ono je to těžké. Každé dítě je jiné. Musíš si trvat na svém a nepovolit. Hlavně nepoužívej metodu bič a cukr. Nech ho vyvztekat on přestane, když uvidí že to na tebe neplatí. Mě se to osvěčilo. Jinak když se syn ošklivě chová tak ho napomenem a nebo zvýšíme hlas. Někdy se i rozbrečel. Občas jsem počkala ať si to v hlavě srovná a omluví se. Je to fakt těžké u tak malého dítěte. Zkus si pročíst nějaké odborné knihy.