výběr školy - diskuze

Mě mamka od mala tlačila na gympl. Já nejdřív počítala s gymplem a pak byl plán medicína. Nakonec jsem to v 9 přehodnotila a šla jsem k velké nelibosti matky na zdrávku. Být sestřička se mi moc líbí, ale je to tak náročné a tak blbě placené že to dělat nechci. Ale na střední vzpomínám jen s láskou. Co chci dělat vlastně nevím do teď. Určitě pomáhat lidem a snad se k tomu něják dohrabu.

Tak,čo sa tíka školky tak som sa vyprdla na všecko a začala cestovať.Strašne som chcela na umelckú školu herectva.Nezobrali ma.Tak som cestovala.Nelutujem,lebo teraz by som to už nezvládla.Cestovanie je najlepšia škola života

chodila jsem na 8letý gympl, poslala mě tam mamka. strašně jsem se tam natrápila s matikou a tak podobně, ale aspoň jsem po 9 nemusela dělat příjimačky na střednína výšku jsem se hlásila jen proto, že se to ode mě očekávalo, doma i ve škole...nevěřila jsem, že bych se tam mohla dostat a ani jsem moc nechtěla - tak možná proto se to zadařilo. škola to byla zajímavá, ale v oboru se neuživím, nemám na to hlavu a tak...a sny, co mám ohledně vzdělání a zaměstnání jsou vážně nereálný.

Já jsem ve 14 letech vůbec nevěděla,co bych chtěla dělat,tak jsem šla na gympl.Naši mi do toho naštěstí nemluvili.Po gymplu jsem si udělala VOŠ zaměřenou na cestovní ruch a potom VŠ,obor historie-muzeologie.Dneska je mi 33 let a ještě pořád nemám jasno v tom,co bych chtěla dělatNebo spíš o něčem sním,ale bohužel je to práce,kterou se nedá uživit...

Tak já měla na základce samý, takže se předpokládalo že půjdu na gympl. A ano, velkou zásluhu na tom měli i rodiče. Chtěla jsem být učitelkou, matematiky a biologie. Dokonce jsem z těch předmětů i maturovala. Na vejšku jsem se dostala, ale nakonec jsem tam nešla. Dodnes nevím proč :))) Šla jsem na matfyz studovat matiku s tím že když budu chtít učit tak prostě půjdu učit. Dnes vím že učit ve škole nebudu, ale strašně mě to baví takže si takhle už několik let přivydělávám formou doučování. Takže vlastně sen se mi splnil:)))

já nejdřív chtěla na Stř.knihovnickou do Brna. Čáru přes rozpočet mi udělalo skoro 700 zameškaných hodin skrz blbě zlomenou ruku, už jsme to nedokázala dohnat s učením. Potom mi bylo všechno šumák. Byla jsme smířená s devítkou. No a nakonec k nám na základku dojel dělat nábor řída místní zemědělky, tak jsem zfanfrněla do chovatelky koní. Z toho mně vyléčili u lékaře, prý s brýlemi to nejde. Tak jsem na příbuzný obor hnojárny, na zem.podnikatele. Nicméně z ekon.butnosti jsem skončila na pár let u pásu ve stejné konzervárně jako M.Polová. Před několika lety jsme si z hecu udělala papíry na vysokozdvižný vozík. U stejného podniku. No a nakonec tu vysněnou knihovnici dělám taktéž. V místní pidiknihovně. Jsem spokojená, až na pár much, které s ečasem doufám vychytají....

Vysněné povolání jsem nikdy neměla a nemám ho vlastně ani teď, i když už nějakou konkrétnější představu mám Na základce jsem měla samé jedničky, mohla jsem v podstatě kamkoliv a já si prosadila strojní průmyslovku. Otec (technik) byl hrdý, matka už takové nadšení nesdílela, ale nerozmlouvala mi to. Rodiče se mnou probírali různé možnosti, ale do ničeho mě nenutili, nic nezakazovali (a ani nevyčítali, když jsem po dokončeném prváku odešla z vysoké strojárny). Věděli, že mám blíž k technice a logice, než k humanitním předmětům. Taky byla jiná doba a vzhledem k určité rodinné situaci vůbec nebylo jisté, jestli se časem dostanu na vysokou. A s průmyslovkou, v průmyslovém kraji jsem měla lepší šanci na uplatnění. I když jsem se tím nakonec nikdy přímo neživila, nelituju. Technická škola mě skvěle vybavila i pro jiná odvětví. například jsem schopná přeložit z angličtiny technickou dokumentaci k průmyslové drtičce pneumatik

Mě strašně bavilo šití a tak jsem chtěla být dámskou rejčovou už od 6 třídy. Chtěla jsem jít na to do Brna, ale ten rok zrovna na tu školu od nás nebrali a tak jsem šla do Brna na pánskou krejčí. Nikdo mi školu nevybíral a nenutil mě do něčeho jiného. Když jsem byla na učňáku ve třeťáků tak jsem chtěla udělat si nástavbu a pak popřípadě vysokou. Ale to se mi už nesplnilo, protože jsem čekala Ondru. Co mě tenkrát, ale naštvalo, když jsem vycházela z osmičky tak že na dámskou do Brna z naší školy nebrali, ale kamarádku, která se hlásila na kuchařku tak jí pro hezký známky na zvláštní škole, která u nás je, na tu školu na dámskou krejčí vzali i když se tam hlásila na jiný obor. Dost mě to mrzelo a bylo pro mě dost nepochopitelný, že ta kamarádka se ve druháků na tu školu vykašlala.

chtěla sem být zpěvačkou,strašně ráda zpívám i dodnes,jako jediná ze školy sem vítala občánky,zpívala pro ně no prostě kde se zpívalo tam sem byla já,máma mi řekla že sem tlustá a že se do televize nevejdu,hned sem na to řekjla že Růžičková je taky tlustá a vešla se tam,tak to bylo moje přání

Ja chtěla být hlavně s kámoškou ve třídě.Což se nakonec ukazalo jako blbost,protože jsme si pak každá našly jiné kamošky a ani praxi jsme neměly spolu.Od 16 už jsem chtěla být maminkou a tou vlastně jsem,tak,že já jsem spokojená.

Já chtěla na gymnázium, ale máma to nedovolila. Vybrala mi Obchodní akademii a Průmyslovku. Na obchodku jsem neudělala přijímačky. Takže jsem 4 roky chodila na průmku. Jsem za to ráda, protože mě to vybavilo smyslem pro techniku. Pak jsem šla na rok na jazykovku a poté už jsem se sama rozhodovala, co dál. Udělala jsem přijímačky na dvě vyšší odborné školy - cestovní ruch ve Varech a marketing v Plzni. Šla jsem na marketing. Pak jsem pokračovala ve studiu jazyků na vysoké škole. A začala v oboru podnikat. V budoucnu bych ráda učila na škole - učení mě baví.

U mě to celkem klaplo.Měla jsem dobré známky a šla na Střední zemědělskou školu,obor chovatel.Za 4 roky následovala práce zootechnika v JZD.Čáru přes rozpočet udělala až Evičky nemoc.Kdyby to šlo,hned bych se ke zvířatům vrátila.Zatím mi musí stačit 2 děti,oblovky a morče

Mě naštěstí těsně minula doba socialismu, tudíž jsem se mohla svobodně rozhodnout... Na gyml mě bohužel nevzali, tak jsem šla na něco, kde nejsou přímačky z čestiny (větný rozbor je mimo mé chápání). Skončila jsem na strojní průmce, obor technická administrativa. Bylo to fajn, aspoň mám ekonomické základy a umím psát všemi deseti :-) Pak jsem chtěla jít na pedagogickou, bohužel, se nepovedlo. Nakonec jsem vystudovala stavárnu, a jsem spokojená, práce mě baví... Když vidím jaké to je dneska ve školství ani se tam moc nehrnu, i když občas si s tou myšlenkou stále pohrávám...

Já nechtěla nic, v 15 letech jsem se chtěla stat manželkou Habery.Jinak jako bonus mám silnou oční vadu, takže až tak jednoducho jsem si s trojkama na vízo vybírat nemohla. Nakonec jsem šla na potravinářské učiliště sem na jih Moravy s tím, že si pak udělám nástavbu a budu dělat mistrovou v Moravance v Dubňanech a bydlet budu u tatové maminky. Nakonec jsem udělala jen ten učňák, na nástavbu mě sice vzali, ale nešla jsem, čekala jsem Karolínu a Moravanka v době mého učení krachla.

vse co jsem si vybrala nasi zatrhli a praskli me na gympl...take se to vsem vymstilo..vcetne me,ale nejak jsem se tim prokousala a ziju normalni zivot prumerneho cloveka...ale detem nebudu zakazovat...spis jim reknu pro a proti ,zhodnotime jak na to maji apod...ps chtela jsem na veterinu ..coz bylo bydlet u znamych v rodine a nebo na zdravku kvuli farmacii...ale prece nebudu utirat zadky gerontum...a ucnak jsem dala zootechnik a zoolaborant..ale to prece take ne...tak jsem sla bez prijimacek na matfyzackej gympl...v rodine co matiku umio akorat 1+1....fakt super..a medicina a vysoka veterina vzali za sve..cvut jsem pak nedodelala,zlakala me prace a penizky

Já chtěla jít na zdrávku, ale mamka mi řekla, že bych jí tam udělala ostudu. Ona byla premiantka a mě trápila matematika, měla jsem v osmičce a devítce trojku... jedinou a učitelky se hrozně divily, že s trojkou chci jít na střední školu! Naštěstí v tomhle mě mamka podpořila a fičela jsem na obor asistentka podnikatele. Jenže to nebylo moc pro mne, já byla vždy na jazyky a humanitní předměty, takže kdyby šlo cestovat časem a měla jsem současný rozum, tak volím úplně jinou cestu. Dneska se na střední hlásí i čtyřkaři a nikdo s tím problém nemá, na mě se tehdy kvůli jedné blbé trojce dívali jako na ufouna.

Ja chtela studovat jazyky, takze jsem chtela na gymnazium. Znamky jsem mela same jednicky az na matiku a fyziku, tam to byli 3. A mamka me na gympl nepustila s tim, ze gympl bez vysoke je jako nemit nic a na vysokou pry nemam. A donutila me jit na chemickou prumyslovku